ZH (Pátek 1. října 2010)  ⇑

Pěkně vylíčené reálie o pozemní dopravě jsou tady. Tamtéž je o plavbě toto.

Dopravu lodí zpět si nedovedu představit. Mluvíme ovšem o nejstarší době, kdy vznikal název řeky. Lodě bylo možno prodat, nebo se dopravovalo na jednorázových plavidlech - vorech. Nevím, jestli autor toho tvrzení o dopravě soli už od 8. století vycházel z písemné zmínky, nebo z arch. nálezu lodě. Monoxyly používaly kultury již doby kamenné, i staří Slované. Potřeba životodárné soli musela být v oblastech jejího nedostatku od pradávna.

O názvech řek i naši vlastenečtí ethymologové vždycky tvrdili, že jsou často předslovanské. Tak bych taky předpokládal, podobně jako si to myslím o Praze, že různé národy přizpůsobovaly předchozí název svému jazyku podle lidové ethymologie.

Těžko říct, jestli řeku nazvaly národy sídlící v Polabí, v Pražské kotlině nebo kupci ze severojižní či západovýchodní trasy. Lze předpokládat u tak dlouhé řeky i názvy různé.

J. Čihák (Pátek 1. října 2010)  ⇑

Slovanský výraz pro přítok není znám, ale intuitivně bych odvodil slova volětava, voljotava, vljatava a vlejotava (složeno z líti a řeka). Snad se též mohlo používat v přeneseném významu slovo větev nebo větev-řeka, tedy Vltava mohla původně znít Větvava. Příkladem je řeka Smědá, přítok Nisy, zaniklý název Wietew.

Franta (Pátek 1. října 2010)  ⇑

Karavany soumarů prý chodily po celý rok, ale největší provoz byl po žních a hlavně po podzimních pracích - bažinatá místa byla umrzlá a bylo dost obilí - tedy zboží, které většinou přepravovaly na zpáteční cestě.
Když už bychom uvažovali dopravu prostřednictvím lodí, bylo by potřeba vyřešit také cestu zpět - tzn. nějakou pobřežní obsluhu, která by tahala lodě proti proudu, to by byli asi koně nebo nějaká česká obdoba Burlaků - každopádně by to znamenalo schůdný břeh a ten se asi podél toku Vltavy v 10. století předpokládat nedá.

J. Čihák (Pátek 1. října 2010)  ⇑

Dále je třeba vycházet z toho, čím je charakteristické povodí Vltavy a jak vypadají oblasti, kterými protéká Labe od Krkonoš až k moři.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Europe_topography_map_en.png
http://geologie.vsb.cz/reg_geol_CR/9_obr/9_11_DEM_OR.jpg

J. Čihák (Pátek 1. října 2010)  ⇑

A což takhle obecný pojem vlitava? Ve slovanštině mohl vyjadřovat přítok, případně velký přítok. Na území Čech se z obecného pojmu mohl stát název řeky přitékající z jižní kopcoviny do severní nížiny, která byla hlavní sídelní oblastí a proto také Labava byla hlavní řekou.

ZH (Čtvrtek 30. září 2010)  ⇑

To je pěkné čtení. O říční cestě tam tuším není zmínka.

Že by v době, která nás zajímá, plavili sůl napřed po horní Vltavě, je asi moje blbost, to by byla zajížďka a dostali by se akorát tak k těm nesjízdným proudům. Za úvahu stojí zbylý úsek řeky od Vyššího Brodu dolů. Pokud do Lince plavili sůl po Dunaji, pak by se cesta po Vltavě nabízela. Buď to šlo - a tvrzení, které jsem zaslechl v MHlMP, je správné, nebo to nešlo, pak by řeka mohla být oproti Dunaji a Labi nesjízdná "divoká" ;). Jak byl v té době solný průmysl (resp. majitelé mýt) schopný zajistit sjízdnost cest či splavnost řek, a co spíše, a co se víc v dřevních dobách vyplatilo, je otázka. Nicméně to byla jistě velmi výnosná činnost a tak se asi drali všude, kde to šlo a kde byla nižší mýta.

Franta (Čtvrtek 30. září 2010)  ⇑

Popis Linecké stezky je tady:
http://www.masrozkvet.cz/brozury/linecka-stezka.pdf

Co když Vltava byla divoká řeka protože byla zprvu nesplavná - třeba nějaký podstatný úsek na začátku české části stezky. Tedy, že ke svému jménu přišla po překonání hor, kdy cesta, která začala na řece už na řece pokračovat nemohla. Klidně je pak asi možné, že se později náklad přeložil na lodě. Doprava prý probíhala kyvadlově, asi 30 km za den.

ZH (Středa 29. září 2010)  ⇑

Rozumím samozřejmě, že jazyk migroval spolu s národy, ale ta souvislost lokální formy názvu Matky Země bůhvíkde s názvem středočeské říčky se mi nezdá věrohodná. V případě Vltavy jakožto dejme tomu mateřské řeky bych to chápal spíš. Ale to je jen reakce mého selského rozumu.

Snažil jsem se lití nastudovat v českých ethymologických slovnících a onom indoevropském lexikonu, ale nic přesvědčivého jsem nenašel, lití je prý dle Machka všeslovanské, příbuzné je snad jen v baltštině, původní tvar by měl být léi. Ovšem v Indoevropském lexikonu je léi mj. i téci, má více významů.

S tou solí viz zde, jaký je pro to doklad, nevím.

J. Čihák (Středa 29. září 2010)  ⇑

Název Vltavy je stejná záhada jako název Prahy, také asi nerozluštitelná.

Ještě bych se vrátil k pra-křivý, ohnutý. Vltava utvořila největší meandr v Praze. Byly zde ostrovy, ramena, řeka se rozlila a zpomalila ve svých naplaveninách. Meandr se tedy dosti lišil od ostatních, možná tím přitahoval pozornost a říkalo se mu pra-albhis, v indoevropštině mohlo spojení slov znamenat oblouk řeky. A to se mohlo komolit přes Pra-ahwa, Prava až k Praze.

Franta (Středa 29. září 2010)  ⇑

No to s tím LITAVIS, to byla jen ukázka, že i v literatuře, kterou asi nelze považovat za úplně neodbornou se dá toto najít.

Mnoho indicií ale ukazuje na to, že v Evropě existovala jakási praevropština, když to nazvu takto neodborně. Řekněme, že se vyvinula někdy v době mezi tím, když roztály poslední ledovce doby ledové a tím, kdy začalo stěhování "národů" z Asie na východ. Jako příklad lze uvést tři velké vpády do Řecka. Popis toho je zřejmě zachován v řeckých bájích. Asi není důvod domnívat se, že to neprobíhalo i v ostatní Evropě. Severněji to ovšem probíhalo mnohem pomaleji (po roztátých ledovcích tam zatím vyrostl prales. S jednotnou řečí se logicky nabízí i jednotné náboženství a tedy pro něco, čemu už dnes pořádně nerozumíme a traduje se to např. v pohádkách. Je možné, že to, co se dochovalo jako irské mýty je pozůstatek prastarých evropských mýtů. Do západní výspy původní evropské civilizace kolonizační vlny došly nejpozději a tak se lze domnívat, že to, co se nezachovalo v české kotlině (respektive bylo aktualizováno nově příchozími) mohlo být velmi podobné tomu, co dnes známe ze západu Evropy.

A ten prales byl prý v Evropě ještě kolem roku 1000 - v nějaké půblikaci to komentovali tak, že tehdy mohla veverka přeskákat po korunách stromu ze Skandinávského na Pyrenejský poloostrov.

Možná by mohl být podnětný ten základ lietus - jako základ, ze kterého se vyvinulo lití.

Pokud je řeč o 10. století, je někde doloženo, že obchod mezi jižní hranicí a Prahou probíhal na lodích? V té době by se snad dalo uvažovat o Linecké stezce, později i o Zlaté stezce. Myslím, že hlavní dopravní prostředek pro přepravu soli byli soumaři.

ZH (Středa 29. září 2010)  ⇑

Vlietava - taky mě ta zvuková podoba s řekami a říčkami Litavami ap. napadla, ale nevím. Všechno jsou to relativně drobné toky, nejdelší je ona, co oddělovala Předlitaví od Zalitaví, má 180 km, ta litevská 16 km. Jestli je pravdivé tvrzení vlivu lokální (někde u Seiny !) formy názvu Matky Země na říčku u Berouna..., no nevím.
Amatérsky mě napadá spojitost s líti.

JČ: stále se tu přeme, ač prezentujeme stejný názor, že se Vltava podle divokosti nenazývá. Nicméně... Pěší se do soutěsky Čertovy proudy jistě báli, bylo tam nejspíš sídlo zlých duchů, čertů atd., mohlo to pro ně být divoké...
Vltava byla pro lodě se solí ap. snadno splavná odněkud od Lenory k Lipnu a pak od Vyššího Brodu až po ústí, Čertovy proudy byly zřejmě nesplavné, ať už v nich bylo libovolně vody. Byly to nejprudší a v takové kategorii nejmohutnější peřeje na českých řekách, to je myslím fakt. Zda to někdy v historii někdo nazval divoká voda, nevím, dnes se to tak ve vodácké terminologii oficiálně nazývá (WW V).

Franta (Sobota 25. září 2010)  ⇑

zase trochu infiltrace mimo oficiální tok diskuse:

A co takové Vlietava?

citát:
LITAVIS (gal.) - lokální forma Kelty uctívané Terry Mater ("Matky Země"), která byla vzývána ještě v galořímském období např. v Malain (spolu s Marten Ciccoliem, kmenovým bohem galských Lingonů sídlících u pramenů řek Seiny a Maasy).
Památku na ni nalezneme také na území Čech, neboť dala jméno řece Litavce (přítok Berounky), či se odráží ve jméně předáka kmene Haeduů Litavicca.

Jitka Vlčková "Encyklopedie keltské mytologie"

To Litavis mi připomělo název románu Ragana ir lietus (litevsky), který se do češtiny překládá jako Čarodějnice a déšť. Bez ohledu na obsah románu je Ragana označení čarodějnice, ale velmi pravděpodobně je odvozenina ze základu "rigani" - což nepochybně souvisí s latinským "regina" a bylo to označení "Mateřské bohyně" - christianizace ji však posunula na pozici čarodějnice.

a také
Litevský jazykovědec Kazimeras Kuzavinis tvrdí, že jméno země pochází z názvu vodního toku Lietauka,jehož název byl slovanismem (správný název byl Lietava).
http://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bjiny_Litvy

na té samé stránce je uvedena i teorie, že název Litvy pochází od litevského výrazu pro déšť.

existuje také:
http://www.hrady.cz/wnd_show_text.php?tid=14444
Nejstarší historie Lietavského hradu je dodnes opředena mlhou tajemství. Podle prastaré pověsti stávalo na místě dnešního hradu místo, kde se konaly oběti slovanské bohyni Ladě, v některých pramenech označované i jako Lietva.
Pravděpodobnější však je, že hrad získal název podle říčky Rajčianky tekoucí nedaleko hradu. V minulosti se totiž nazývala Letava.
Dle skutečnosti byl Lietavský hrad, označovaný někdy jako Bílý zámek, postaven ve 2. polovině 13. století jako správní a vojenské sídlo.



PS:
Fulda, Folda - pan Cinert na svých stránkách uvádí: pršaná → plodící → zemina. Zdá se, že zde odvozené: Folda = země, půda a Fuldaha tedy zemská řeka - by možná mohlo být chápáno ve smyslu Folda = plodná a tím by se význam Fuldaha významově posunul jinam.

J. Čihák (Pátek 24. září 2010)  ⇑

Otava se také místy rozdivočí při jarní povodni.
www.hotrock.cz/2009-kajak.html
http://grafy.plaveniny.cz/cz/prutok/otava/susice/20091231/364d.aspx

J. Čihák (Pátek 24. září 2010)  ⇑

Stále se mi nezdá, že by šumavský úsek Vltavy dostal lokální název podle divokosti. Na horním toku se vyskytují jen krátkodobé povodně. Tak to bývalo i dříve a šumavská Vltava se tím nelišila od jiných horských řek.
http://grafy.plaveniny.cz/cz/prutok/tepla-vltava/chlum/20091231/364d.aspx

ZH (Čtvrtek 23. září 2010)  ⇑

Jak jsem říkal, taky si nemyslím, že by se řeka jmenovala podle úseku 300 km od ústí. Nicméně ten úsek je divoký, relativně mohutný, má spád 40 promile, drobná Vydra pod Antýglem 38 promile, jiné řeky krom horských bystřin zdaleka takový spád nemají. Průměrný roční průtok ve Vyšším Brodě je 13,4 m3/s, při stoleté vodě 374 m3. Těžko říct, že by jiná řeka v Čechách byla, co se peřejí týče, divočejší, nicméně podle toho by mohla mít nejvýš lokální název.

Ono Zemská nebo Hlavní řeka je mnohem přesvědčivější.