J. Čihák (Pátek 16. září 2011)  ⇑

ZH: Od pamětníků vím, že někteří sedláci měli sluneční hodiny a všechny byly nepřesné. Sedláci měli svoje poledne a s časovými pásmy si také hlavu nelámali. Takže hodinu před mší na kostele raději zacinkali, aby se lidé včas sešli.

Franta: Jak víte, do programování A˚zoru jsem se nepletl. Ono to ani nešlo, protože bych musel ukvapeně dohánět vaše znalosti o východech Slunce. Ani nyní na tom nejsem o moc lépe a proto moje úvahy posuzujte s rozvahou. 1.úlohu jsem řešil graficky a zapsal jsem ji takto: (163-202):4= -9, 75. Výsledek mi říká 10 dnů před začátkem pozorování a 10 dnů po návratu. Řešení vaší úlohy bych zapsal (212-153):4=14,75, tedy 15 dnů po výchozím pozorování. K předchozímu dni přidáme 16 dnů, (214-151):4=15,75 a k následujícímu dni přidáme 14 dnů, (210-155):4=13,75.

Dále se tím zabývat nebudu, neboť východní strana se dá najít jednodušeji, rozpůlením úseku mezi slunovraty. První jarní den, který mohl být počátkem kalendáře, pak mohli určit podle nejbližšího východu Slunce. Den slunovratu je možné určit docela přesně. Příkladem může být rondel Byseň a (posvátný?) bod v sedle Bezdězu.

ZH (Čtvrtek 15. září 2011)  ⇑

JČ: je vidno, že jablko nespadlo daleko od stromu, když se prababička tak vyznala v plaňkových hodinách. Chlapi mívají obvykle větší ambice, neměl dědeček na plotě plaňkový orloj? :)

Franta (Čtvrtek 15. září 2011)  ⇑

J.Čihák: v orientaci rondelů se nevyznám, ale Z. Ministr píše:

U mnohých rondelů jsou čtyři vstupy podle dvou os na sebe kolmých ve směru hlavních světových stran. U některých rondelů tomů tak není a je otázkou proč.
...
Většina badatelů se shoduje na tom, že stavitelé rondelů dovedli poměrně přesně určit zeměpisný sever podle středu otáčení hvězdné oblohy, byť v době zakládání rondelů nebyla ve středu oblohy žádná jasná hvězda, jako je naše Polárka nebo byla hvězda Thuban v době pyramid

Franta (Čtvrtek 15. září 2011)  ⇑

J.Čihák: :-) já myslím, že problém s 0,242 neměli. Alespoň asi ne ti v době rondelů. Prostě počkali až se Slunce zase vrátí... Obdobně jako s tím klekáním, nový rok začal když nějaká autorita řekla, že začal.

J. Čihák (Čtvrtek 15. září 2011)  ⇑

Franta: Je to tak , ale stejně měli problém s tím zbytkem 0,242.

Zajímalo by mě, kolik % rondelů má jasnou V-Z orientaci. Asi to moc nebude. U nás je to prý rondel Lochenice a další se nachází na Moravě. “Více údaji se může pochlubit rondel mezi obcemi Těšetice a Kyjovice u Znojma (5.tis.př.n.l.) Jeho delší osa rondelu je orientována ve směru východ-západ a na východě směřuje do prostoru mezi blízkým návrším a Děvínem (odklon od severního směru 82 – 95 stupňů). Právě v tomto prostoru vychází Slunce o jarní a podzimní rovnodennosti. Je to tedy obdoba slunečního divadla u Bysně. Navíc zde údajně bylo možné pozorovat i nejjižnější a nejsevernější východ Měsíce.“

ZH: Lidé mívali chalupu, zahradu, u toho pole, kostel v sousední vesnici a to byl jejich svět. Kam by jezdili vlakem? Z vyprávění vím, že se často nemohli dohodnout, kdy zvonit klekání. Proto většinou čekali, kdo a kde začne zvonit první.

Franta (Čtvrtek 15. září 2011)  ⇑

Jan Čihák: Já myslím, že architekt kruhové ohrady zvládl úhel mezi vytyčujícími kůly rozdělit od oka, čistě intuitivně :-)
Uměl-li vytyčit velký kruh, který byl po obvodu ohraničen palisádou, zvládl možná rozdělit úhel graficky - viz půlení úhlů kružítkem pomocí dvou oblouků, které se protnou. Možná mezi kůly natáhl provaz, který pak prostě přeložil napůl, v půlce udělal značku a po opětovném natažení provazu získal bod, který s místem pozorování udával ten správný směr.

A je tam ještě jedna záludnost. Když určil směr, který na obzoru půlil dráhu východů Slunce a začal počítat ty dny, zjistil, že od podzimní rovnodennosti k jarní (tedy když se Slunce po zimě zase vrátí na své místo na obzoru) je to, řekněme, 180 dnů a když se na podzim vrátí Slunce na to samé místo, kde bylo na jaře, je to, řekněme, 185 dnů - nenapočítali tedy jednou 182 a podruhé 183, ale čísla blízká 180 a 185.

Viz třeba známá historie o tom jak egyptský bůh Thovt vyhrál dny v kostkách.

ZH (Čtvrtek 15. září 2011)  ⇑

To je hezké, moje městské to neuměly. Jen jestli znala rovnici času a neujel jí někdy vlak, jezdící dle středního času ;).

J. Čihák (Čtvrtek 15. září 2011)  ⇑

ZH: No, vždyť ještě naše prababičky rovnaly rozhrkané hodiny třeba podle stínu komína, protože věděly, že se v pravé poledne dotkne jisté plaňky v plotu. A věděly toho daleko víc. Babka třeba řekla, že zítra bude poslední teplý den a opravdu, pozítří se ochladilo a byl tady podzim.

Franta: Takhle to dopadne, když se do toho vletí, pak se nekouká kolem. Pravda, snažší je zaznamenat krajní body a úsek potom rozpůlit. Tam je východ. Ale jak se vypořádali s dělením úseku? Jednou napočítali 182 východů Slunce a podruhé 183. A kam schovat ten zbytek 0,242 dne?

ZH (Čtvrtek 15. září 2011)  ⇑

Seděl jsem tak na louce u Terezína a s obdivem hleděl na ten věnec kopců Středohoří, říkal jsem si, škoda že je Slunce věčně jen na druhé straně, jinak by to byl dobrý orloj. Ono by to ale platilo jen pro vycházející či zapadající Slunce, jinak už je Slunce moc vysoko. Zato ale celý den vrhá stín mé vlastní postavy směrem k těm kopcům, stávám se tedy gnómonem a na mé louce můžu kdykoli za slunečna odečíst denní dobu. Jenže dřív tam asi kolem byly lužní lesy či bůhvíjaký porost. Tak bych udělal takovou ohradu okolo louky, kam by stromy, a ani divá zvěř, nemohly, nejlíp ještě s vodním příkopem. A trochu vyšší kůly by byly v zákrytů těch kopců, říkal bych, je hodina Házmburku, Oblíku, Oltáříku, hodina Milešovky, Lovoše, Radobýlu nebo Sedla, tak by byly pojmenované mé kůlové hodiny. No, to jsem se jen tak zasnil, nepranýřujte mě ;).

Franta (Středa 14. září 2011)  ⇑

Jan Čihák:

S takovým vybavením, které popisujete, by bylo nejsnadnější v obvodu kruhové ohrady zafixovat nejkrajnější východy Slunce a úhel mezi nimi rozdělit.

A myslím si, že i tak šel vývoj.Pak se teprve začaly počítat dny, které Slunce potřebuje k přesunu východu z krajní polohy do polohy označené rozpůlením úhlu a zjistilo se, že od jarní rovnodennosti k podzimní je jiný počet dnů než od podzimní k jarní.

Vámi uvedený příklad samozřejmě vychází, jen se obávám, že problém je v těch deseti dnech, o které korigujete datum a zjišťujete tak darum rovnodennosti. Proč právě deset dnů? Protože jste zvolil datum, které je 10 dnů před datem rovnodennosti. V zadání úhohy ovšem datum rovnodennosti neznáte a tedy nevíte o kolik dnů datum opravit.

Když budeme předpokládat, že kalendář, jak ho známe nyní, neexistuje, pak je zadání takové: Slunce vychází za kopcem na obzoru, další východ Slunce za kopcem je za 212 dnů a pak za 153 dnů. Určete za kolik dnů od výchozího pozorování nastala rovnodennost.

ZH (Středa 14. září 2011)  ⇑

Dík za upozornění, udělané to bylo, ale s chybou, teď už snad OK. Přestupné roky v tom dělají bordel.

J. Čihák (Středa 14. září 2011)  ⇑

ZH: Proč A˚zor vynechává 31.prosinec u přestupných roků?

J. Čihák (Středa 14. září 2011)  ⇑

To jsem rád, že jste se znovu začali zabývat jeruzalémskou linií. Já už jsem ji založil do šuplíku. Jeruzalém v křesťanském světě vždy přitahoval pozornost. Kdyby nebyl tak daleko na jihovýchodě, snad by tam dnes sídlil papež.

Franta: Asi bych měl k určování východu a rovnodennosti podat lepší vysvětlení. Úlohu jsem řešil graficky a opravdu mi vyšlo, že podzimní rovnodennost nastala 10 dní po návratu Slunce do bodu, který jsem zvolil ke dni 30.3.2011. Ovšem ručit za to nemohu a tak by mě potěšilo, kdyby to někdo zkušenější prozkoumal. Předpokládám, že základem pro tuto domnělou metodu byla velká kruhová svatyně k pozorování a utívání Slunce (rondel?). Tam dělali na palisádě rysky, číslovali je, po roce odpočítali výsledek a zpětně určili, kdy byla rovnodennost, a také kde je východ. Výhoda je, že mohli začít úplně “od nuly“ na neznámém místě, s jednoduchými prostředky, odpadá měření času a vůbec nevadí, že Slunce o slunovratu téměř stojí. Přestupné roky jsou prastarý problém a proto se mohli snadno seknout o nějaký ten stupeň a den. Zaznamenávání ztěžovaly rozmary počasí, ale to se dá do jisté míry vyřešit zaznamenáváním východů a západů současně a doplněním chybějících rysek.

ZH (Středa 14. září 2011)  ⇑

No já nic netvrdím s jistotou, viz úvod stránky Nápady a hypotézy ;).
Ale ty dvě rotundy (Kříž, Longin) vznikly přibližně ve stejné době, taktéž prosecký Václav. Linie vede ještě přes sv. Petra na Poříčí.
Sv. Kříž je zajímavý tím, že na rozdíl od všech ostatních má azimut 90°, což by přispívalo k domněnce, že měl mít jakési centrální postavení. Na umístění kaplí a kostelů asi měl vliv biskup, a jestli byl dostatečně praštěný, jako já třeba...
Překvapilo mě, že třeba sv. Filip a Jakub na Zlíchově byl dle kroniky zřejmě původně rotunda, nevím, jestli se tam dělal průzkum (nevíte?). Na Proseku se sice rotunda neprokázala, ale kdoví... Kostel je postaven na hraně údolí jako její byvší dominanta, ve směru Václavovy smrti při pohledu od Kříže.

Mimochodem, znáte tohle?

Jan Cinert (Úterý 13. září 2011)  ⇑

Snímek stínu Lovoše je opravdu hezký. Problém je v tom, že není kopec, který by takhle pěkně ostínil tradičně osídlené oblasti. Jen při západu Slunce by například Lovoš ostínil dolní Poohří.

Nechci kazit pracovní nadšení ohledně linií, ale je tu ještě jeden problém. Takové záměrné uspořádání prováděl obvykle jeden architekt, například v baroku. Rotundy vznikající od konce 11. století na velmožských dvorcích v různé době asi nemohly být uspořádány podle jednotného záměru. Podle mne rozvoj výstavby rotund v této době souvisí s úpadkem a posléze vyhnáním staroslověnských mnichů ze Sázavy. Navíc některé uvažované linie vedou přes podélné kostely.

Jméno Štěpán zjevně vychází z *tap, takže souvisí primárně se stínem (tápat, topit). Za zimního slunovratu se zapalovalo poleno zvané "kračum", čímž jsme u našeho Kroka a zároveň kruhu. Proto obsahuje jméno Štěpán původní význam "věnec", jako symbol solárního roku, který o zimním slunovratu končí a zároveň začíná, čímž se kruh uzavírá. Později se v jiných podobách stal symbolem světské vlády. Předáním věnce se stuhami se vyjadřuje mytologické předání vlády. Etymologický výklad významu jména Štěpán je typický - ověnčený vítěz, bojovník.