J. Čihák (Středa 19. října 2011)  ⇑

ZH: Diskuzní příspěvky a samostatné články nelze klást do jedné roviny. V diskuzích se většinou zdroje neuvádějí, prostě lidi si ve fórech pokecají. Občas tam najdeme nějaký odkaz, aby si případní zájemci mohli přečíst více podrobností. Samozřejmostí by měly být takové formulace, aby hned bylo jasné, jestli se jedná o vlastní nebo cizí názor.

ZH (Úterý 18. října 2011)  ⇑

To je odtud? Radši uvádět zdroj, kvůli autorským právům ;).

Přemýšlel jsem o tom lunovratu, všiměte si, že blízko letního slunovratu v oblasti Pohanska v r. 2006 vycházel 26.6. Měsíc při východu Slunce v azimutu 45.8° (CeSf). Ovšem byl v novu, jak taky jinak, když je v blízkosti Slunce. Nebyl tedy vidět a nebyl by vidět, i kdyby byl jeho východ heliaktický.

12. 12. téhož roku vycházel Měsíc v úplňku v 15:20 CET v azimutu 47.1°, Slunce bylo těsně před západem skoro přesně na opačné straně oblohy (viz). Asi by se v jiných létech vysokého Měsíce našel ještě krajnější okamžik. Celestiální sféra nějak nezobrazuje dobře graficky fázi Měsíce, hlavně úplněk.

J. Čihák (Úterý 18. října 2011)  ⇑

Ještě se vrátím ke staršímu tématu, našel jsem návod, jak dělati blesky. Vezmi kuželovitou rouru z lepenky a na silnějším konci opatři ji příklopem, ve kterém se nalézá množství malých dírek. Do roury té nasyp na prášek utlučenou kalafunu nebo símě plavuňové. Drž potom nádobu tu nad světlem (plamenem) a když jí otřásáš, padá prášek skrze dírky do světla, zapaluje se a shoří rychle, což podobá se velmi blesku. Druhá možnost je vyfouknout tento prášek z rourky skrze plamen.

V dalším návodu se dovíme, jak nésti oheň na ruce. Vezmi žloutek, klovatinu a škrobovou mouku a smíchej to dohromady. Touto kaší potři dlaň a nech to mokré. Delší dobu možno ti držeti žhavý uhel (nebo se omývati svatým ohněm).

ZH (Úterý 18. října 2011)  ⇑

Snažil jsem se pochopit souvislost mezi měsíčními cykly, které mají přibližně 19 let, je tomu věnován tento výklad, no zatím jsem tomu na kloub nepřišel, ale narazil jsem na pěknou stránku o archeoastronomii, viz.

ZH (Úterý 18. října 2011)  ⇑

Ještě oprava k mému předminulému příspěvku: vypočítat Metonův cyklus z pozorování Slunce a Měsíce během jediného roku opravdu problém není...

ZH (Úterý 18. října 2011)  ⇑

Mimochodem, Jean-Piere, autor programu Heilac, na mail neodpověděl, možná má jinou adresu, či co, je to 13 let staré. Nevím, jestli Franta zkontroloval, že v programu je chyba a zda jsem ji správně opravil, upřímně řečeno je s podivem, že by v tak obdivuhodném programu byla tak triviální chyba. Teď nevím, co dělat ;).

Program souvisí se stránkami o archeoastronomii, ne že by byly nějak přehledné, ale mj. jsem narazil na tohle pojednání o katedrále v Chartres a podle mě nepříliš přesvědčivém výkladu o významu jejího azimutu 43.1° (ten prý byl vyměřen Institut Géographique National a shoduje se mimochodem s Google Earth), který je dáván do souvislosti s Carnacem, azimut katedrály prý přetrvává od místních svatyní z megalitických časů a souvisí s postavením Měsíce o zimním slunovratu. Nevím, jestli jsem tomu dobře porozuměl, chtělo by to hlubší zamyšlení, moc se mi to nezdá.

Ale autor upozorňuje na mně neznámý cyklus 18.6 let, který se týká lunar standstill, v češtině jsem to nenašel, jedná se o "zastavení" Měsíce, které vzniká vzhledem k jeho 5° odchylce od oběžné dráhy Země kolem Slunce, kdy může Měsíc nabývat celkovou odchylku 23.5° +-5°, tedy 18.5-28.5°. V jistém roce kolísá během 14 dnů dráha Měsíce mezi +- 18.5°, tj. rozdíl 37°, o 9 let později mezi 28.5°, tj. 57°. Prý to mělo význam v době bronzové. Vy to ale asi znáte...
Jo, tady je výklad o lunovratu.

ZH (Úterý 18. října 2011)  ⇑

Oba výklady jsou krásné.

Je-li Zjevení sv. Jana součástí Nového zákona, pak nelze pochybovat, že verše následující po Ženě sluncem oděné asociují Pannu Marii ohroženou Římany, výklad o Měsíci není přesvědčivý.

Ten výklad o Venušině, Jupiterovu a Měsíčním cyklu z BtJ je pěkný, protože tohle bylo opravdu fakticky první, když pomineme neznámé jevy v dříve vzniklých oblastech Vesmíru, ale osobně mám pochybnosti, zda právě toto vedlo k uctívání dotyčných čísel, je to příliš sofistikované, podobně jako pochopení principu měsíčního svitu. K identifikaci Jupiterova či lunisolárního cyklu jakožto cyklu byla zapotřebí řada desítek let pečlivého pozorování, což si v době krátkého průměrného života, sporných možností předávání záznamů mezi generacemi atd. nedovedu představit. Dvanáctka jako počet úplňků v roce je mnohem dostupnější. Mezi matematiky a fyziky panuje jistá řevnivost, sám bych se typologicky řadil spíše k matematikům a můžu říct, že aniž bych byl znal z nebeských jevů víc jak Velký vůz, pořád jsem si jako kluk hrával s čísly a zvlášť mě uspokojovala dvanáctka, která se dala tak krásně dělit...

Jan Cinert (Úterý 18. října 2011)  ⇑

Při takových výkladech se obvykle usmívám, někdy mi však zmrzne úsměv na rtech z toho, jaká je to hrůza.

1. Co je psáno? Žena sluncem oděná nebo neposkvrněná Panna Marie oděná silou a mocí Boží?
2. Proč se Měsíc nenazývá Zloun nebo Falešňák? Ve starověku při vzniku Zjevení sv. Jana se snad vědělo, že Měsíc září odraženým světlem od Slunce?
3. Co bylo dříve, vymyšlených 12 izraelských kmenů a 12 apoštolů, nebo 12-ti letý Jupiterův rok a 12 měsíců v roce?

Podle mne je to ve Zjevení sv. Jana jako obvykle. "Žena sluncem oděná" je nahá a osvětlená Venuše, tedy osmiletý Venušin cyklus, dvanáct hvězd je Jupiterův rok a Měsíc pod nohama vyjadřuje devatenáctiletý "kruh Měsíce", čili lunárněsolární cyklus. Je to vyjádření smlouvy mezi časovými cykly, díky níž už nedojde k apokalypse. Podobně je toto zobrazeno ve znojemské rotundě sv. Kateřiny.

Franta (Pondělí 17. října 2011)  ⇑

Kardinál Miloslav Vlk:
Vytvoření symbolu Evropské Unie

...
Ten navrhl kruh z 12 zlatých hvězd na modrém poli. Jak k návrhu došel? Heitz přiznal, že se inspiroval 12. kapitolou knihy Zjevení sv. Jana, kde se říká: „Ukázalo se veliké znamení na (modrém) nebi: žena oděná sluncem s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy…“ (Zj 12,1). Není nikterak pochyb, že tou ženou je vítězná, neposkvrněná Panna Maria. V apokalyptické řeči „oděná sluncem“ znamená oděná mocí Boží, silou Boží, a „měsíc pod nohama“ tu znamená – vítězící, šlapající po symbolu zla, jehož je měsíc v apokalypse znamením. Jeho světlo je totiž chápáno jako falešné, zdánlivé, není vlastní, jen odražené. Ani Lévy ani Heitz se netajili křesťanskými východisky. Sám Lévy také znal medailky Neposkvrněného početí Panny Marie z pařížské ulice du Bac, na kterých je vyobrazená právě žena z Apokalypsy.A číslo 12? To bylo číslo společenství – dvanáct kmenů Izraele, 12 apoštolů. Tento symbol provází dějiny společenství spásy ve Starém i Novém zákoně.

Franta (Pondělí 17. října 2011)  ⇑

A co když je to obráceně. Ženská postava, která je označována jako P.Maria s celotělovou svatozáří je nejspíš "žena sluncem oděnná" ze Zjevení sv. Jana.
Velislavova bible 1350

Klidně by mohl být motiv, kdy P.Maria stojí na půlměsíci použit k "mediální propagaci".

Jinak je pravda, že zrovna řijen je věnován památce Panny Marie Růžencové a je to i v souvislosti s vítězství nad Turky, viz

Památka Panny Marie Růžencové připadá na 7. října a je jí zasvěcen celý měsíc říjen. Zavedení této památky bylo projevem vděčnosti nad vítězstvím křesťanů nad Turky v námořní bitvě u Lepanta 7. října 1571. Tento den růžencová bratrstva v Římě konala slavné průvody a zvláštní pobožnosti a modlitby byly vyslyšeny.

Takže P.Maria opravdu pomáhá

A v klášteře Na Slovanech (1360) je P. Maria stojící na Měsíci, kdy Měsíc je znázorněn jako kruh a srpek je znázorněm "cípy dolu".

ZH (Pondělí 17. října 2011)  ⇑

Zdá se, že půlměsíc je pod nohama PM prozaický, pomohla při boji s Turky, viz, Hodkovice.

ZH (Pondělí 17. října 2011)  ⇑

V UPP píšou, že ve štítě Týnského chrámu stával ve výklenku kalich, vystřídaný v r. 1620 sochou P. Marie se svatozáří na půlměsíci. Celotělová svatozář, aureola, se prý používala zejm. u Ježíše a P. Marie. Proč na půlměsíci, jsem se nedozvěděl.

Franta (Pondělí 17. října 2011)  ⇑

ZH (Pondělí 17. října 2011)  ⇑

No, reagoval jsem na Frantovu myšlenku o zatmění. Jak čtu ve Wikipedii: typickou ozdobou pro všechny typy Thovtových podob je zlatý sluneční kotouč (případně měsíční úplněk) vsazený do měsíčního půlměsíce, není mi jasné, zda existovaly obě možnosti, nebo jde o dohady.

Jak jsem se tak koukal na různé zřejmě barokní monstrance, mají často okénka vybroušená vypoukle, mají prý být z křišťálu. Nevím, od kdy se to dělo, ale soustava dvou vypouklých skel mohla, ať už náhodně, nebo záměrně, způsobovat lom světla, se soustředěním paprsků nebo duhovým rozkladem. V Evropě je princip čoček znám od raného středověku.

Jan Cinert (Pondělí 17. října 2011)  ⇑

Že by býčí rohy měly mít něco společného s Měsícem je rozpačitá a stále opisovaná spekulace. Býčí rohy jsou znakem zimního a letního slunovratu, protože tak vypadá průmět paprsků do půdorysu svatyně - převrácené A. U mne na str. 157 - 162. Žádný mýtus o spojení Měsíce s býčími rohy nic neříká.