Jan Cinert (Sobota 13. října 2012)  ⇑

Já bych spíše vycházel z toho, že v paleolitu a neolitu neznali počítačové animace. Rovněž by musel být nejprve důvod, proč vyrobit průhlednou krychli, a proč s ní následně natáčet tak, aby byl viděn hexagram. Zde bych se zařadil do klubu skeptiků :-).

U té "indiánské" koncepce je problém v tom, že se musí započítat buď střed, nebo zemská vrstva, aby se dosáhlo čísla sedm. Jenže střed není směr, a tak nechápu proč by měl být započítáván.

Ohledně podzemních pyramid by se asi nejlépe vyjádřil pan Däniken :-).

ZH (Pátek 12. října 2012)  ⇑

Octaeder-hexagram (Youtube), 2.

Tím chci říct, že když se octaeder (tj. prostorové vyjádření oněch 7 směrů) zobrazí dvojrozměrně, vyjde hexagram, natolik pravidelný, nakolik se neuplatňuje perspektiva.

Nevím, kdy a jak vznikl onen indiánský mýtus, ale když to napadlo mě, muselo to v minulosti napadnout kdekoho, je to představa celkem nabíledni.

Mimochodem, zkoumal někdo, zda pyramidy nejsou vlastně octaedry, tj. jestli není druhá obrácená pyramida pod zemí? ;) Chodby vedou i dolů.

Jan Cinert (Pátek 12. října 2012)  ⇑

ZH: S tímto operoval také D. Třeštík podle Ivanova a Toporova. Jedná se ovšem o vymyšlenou záležitost, kdy číslo sedm má vyjadřovat "všechno", která není ale přesvědčivě dokládána. V mýtech jsem si něčeho takového nebo podobného nevšiml. Ani na vyobrazeních, což ale může být způsobeno potřebou umět se vyjádřit trojrozměrně. Podle mých, jakkoliv chabých, poznatků to považuji jen za novodobou spekulaci.

J. Čihák: Myslím si, že je to zjevný odraz sumerských "sedmi mudrců", tedy sedm pohyblivých těles.

J. Čihák (Pátek 12. října 2012)  ⇑

V Přísloví 9,1 je psáno: Moudrost si vystavěla dům, vytesala sedm sloupů. Proč moudrost Boží drží na sedmi sloupech?

ZH (Pátek 12. října 2012)  ⇑

OK.

Uvažoval jsem ještě o něčem světoborném, vlastně světostavném, v čem by dominovala sedmička, zaujalo mě sedm směrů - dopředu, dozadu, doleva, doprava, nahoru, dolů a centrum (či totéž se světovými stranami). Vychází z toho hexagram? Takhle to pojímají indiáni, snad Ojibwové 1,2.

Jan Cinert (Čtvrtek 11. října 2012)  ⇑

To je právě ten problém. Nevíme jak počítali v praxi a číslovky známe z "posvátných" textů psaných kněžími. Jestliže se jedná o kalendář, tak jeho počítání by mělo vycházet z "posvátných" principů, to je z těch které znali kněží, protože na sledování těles měli čas, neboť ráno nemuseli do práce. Navíc obloha byla "boží".

Právě kvůli délce cyklů bylo zřejmě populární používat jejich poloviny. No, ale inspirace pochází od blíženců světlo-stín, kteří dali základ dvojkové soustavě, a ta zase vyhovovala osmiletému Venušinu cyklu. Ten se dělil na dvě čtyřleté poloviny, což není zase tak dlouhý úsek. Zatím jsem si nevšiml, že by Saturn měl nějakou odezvu v mýtech, zřejmě právě kvůli své délce. Tedy vynecháme-li tu podivnost, že Saturn byl ztotožněn s Kronem. To mi jasné není.

V době tvorby archetypů základních mýtů nejspíše lidé Saturn ještě neznali kvůli pomalému pohybu. Tak, pokud vím, byl jen svátek Sed, konaný po třiceti letech faraonovy vlády kvůli načerpání nové síly. I tak se v kalendáři musel nějak odrazit, když se vročení události udávalo např.: "v pátém roce faraonovy vlády". Zrovna tak první rok v dalším třicetiletém cyklu-vlády musel být vnímán jako nový počátek, tedy vlastně jako příchod spasení.

ZH (Čtvrtek 11. října 2012)  ⇑

Vypadá to, že mi vaši knihu někdo ukrad, jaký je o ni zájem ;).
Kloubů na obou pěstech je 28.
Nebeské cykly jsou moc dlouhé, aby mohly být inspirací pro číselné soustavy, myslím to bylo mnohem prozaičtější, kupecké počty atd., vycházející z věcí, které jsou po ruce, nebo přímo v ruce...

Jan Cinert (Čtvrtek 11. října 2012)  ⇑

ZH: Přejal jsem tam tuto teorii, protože vychází bezproblémově. Není však jisté, jestli prsty byly základem vynalezení šedesátkové soustavy, nebo až dodatečně nalezenou shodou. První co člověk vnímá je, že má na ruce 5 prstů, což je na obou rukou 10, takže základ desítkové soustavy. Takže prsty mohly být sofistikovaně používány při počítání v šedesátkové soustavě, ale její základ byl spíše božský a odvozen od Jupiterova roku a jeho polovin.

Sedmička je s chodem těles na obloze nepoužitelná, takže nemohla dát popud ke vzniku nějaké sedmičkové soustavy. Je pouze 28letý cyklus "kruh slunce", kdy po 28 letech (4 x 7) připadne stejný den v týdnu na stejný den v Juliánském kalendáři. Ten je až římským vynálezem a je založen na používání sedmidenního týdne. Jinak nevím, že by sedmička byla nějak jednoduše použitelná v kalendářích.

ZH (Čtvrtek 11. října 2012)  ⇑

Nenašel jsem, že by se kdy používala sedmičková soustava (krom jakéhosi sci-fi). Přitom kruh polštářků na ruce (pět prstů, thenar, hypothenar), zejména když se jimi bouchá do desky, vytvářejí krásný sedmičkový celek, použitelný při primitivním počítání. Myslím, že Jan Cinert ve své knize má cosi o počítání pomocí různých her prstů (nemám teď knihu k dispozici), vím ale, že třeba dvanáctka se dá vyhmatat palcem na článcích ostatních prstů a šedesátka s pomocí pěti prstů druhé ruky navíc. O sedmičkové soustavě v historii či prehistorii jste neslyšeli?

Jan Cinert (Čtvrtek 11. října 2012)  ⇑

J. Čihák: Na Poslední večeři není sedm postav podle našeho vidění. Je tam 1 Kristus (svícen), který má na jedné straně 3 apoštoly (ramena) a na druhé straně také 3 apoštoly (ramena), takže je zde 1 x (3 + 3) = 6, což je polovina Jupiterova roku.

Vaše upozornění je ovšem velmi významné, dosud jsem toto vyobrazení nezařadil do svých úvah. Vzniká totiž opět staronová otázka, jestli Kristus nebyl u prvních křesťanů, což byli Židi, původně prvním rokem (králem) nového dvanáctiletého Jupiterova roku. Číselná symbolika v Evangeliích, že by měl být prvním rokem v novém Saturnově roku, by pak mohla být až dílem egyptsko - řeckých křesťanů podle faraonského svátku Sed. Rovněž 12 apoštolů, s výkladem 12 měsíců v roce, by bylo přidáno dodatečně. K tomu by chtělo znát podrobně veškeré texty a vyobrazení z doby kolem přelomu letopočtu. Jenže to je úkol pro nezávislého, předsudky nezatíženého, opravdového znalce.

Učeně se tvářící vysvětlení z knihovny je založeno na numerologii a dotyčný čerpal z popularistické encyklopedie. Mezi novodobou numerologií a jejími výklady a používání čísel v prehistorii bude velký rozdíl.

J. Čihák (Čtvrtek 11. října 2012)  ⇑

Číslo 7, www.ptejteseknihovny.cz.

J. Čihák (Čtvrtek 11. října 2012)  ⇑

ZH: To se asi týká 18. a 19. století. Kdysi jsem četl, že ve středověku bývalo většinou kolem 10 dětí a jen třetina se dožila dospělosti.

Skrytá symbolika Poslední večeře, foto, článek.

Jan Cinert (Čtvrtek 11. října 2012)  ⇑

Uváděné tvrzení, že Jitřenka a Večernice byly považovány za dvě planety je založeno na předpokladu, že předchozí lidé byli hloupí. To je vždy velmi vratký argumentační základ, a tím jsou vratké všechny teorie, které jsou na tom vystavěny.

Při tehdejší vysoké úmrtnosti se asi statistické číslo průměrné rodiny nemohlo uplatnit. Základní počítání bylo: 1, 2, 4 a 8. Pak se do toho vložilo 1 + 2 = 3, a teprve následně došlo k pojmenování dalších číslovek, z nichž prim měla šestka pojmenovaná podle významu "rozdělit", uchovaný v sekat a sex. To proto, že pojmenování vzniklo v době používání Jupiterova roku a ten byl rozdělen na poloviny. Sedmička je v tomto nedůležité číslo, a podle mne její význam stoupl až po zavedení sedmidenního týdne, takže vzhledem k vytvoření základu mýtů asi 30 - 10 tisíc let př. n. l. hodně pozdě. Proto nabádám k opatrnosti při jejím používání. Ostatně, když lidé nebyli hloupí, tak jasně viděli rozdíl mezi Sluncem s Měsícem a těmi ostatními malými puntíky, tedy hvězdami. Takže "7 pohyblivých těles" na obloze musí být také později učeně vytvořený celek, ovšem známý již asi ve 3. tisíciletí př. n. l., jak dokládají mezopotámské pečeti.

ZH (Čtvrtek 11. října 2012)  ⇑

Napadlo mě, že průměrná rodina minulosti měla sedm členů, rodiče a pět dětí, ze kterých tři se nedožily reprodukčního věku, resp. se nereprodukovaly - k zajištění stálé populace jsou potřeba 2 děti. Což mi připomíná Slunce s Měsícem a planety. V antické mytologii to takhle nebylo, mohlo to být takhle někde dřív?

ZH (Středa 10. října 2012)  ⇑

Snažil jsem se nastudovat sedmičku a dny v týdnu, k mému překvapení je to mnohem složitější, než jsem myslel. Například Římané měli původně osmidenní týden označený prvními písmeny abecedy, teprve v 1. - 3. st. n.l. přejali židovský, resp. babylonský sedmidenní týden a nazvali jej jmény bohů či planet (planētēs = řecky putující) v čele se Sluncem a Měsícem (Solis = Sun-day, Lunae = Moon-day atd., v germ. jazycích některé nazvané podle místních bohů). V různých kulturách existovaly týdny tří, čtyř, pěti, šesti, sedmi, osmi, devíti i deseti-denní, přičemž kdesi je psáno, že sedmidenní týden, přizpůsobený čtvrtím Měsíce, je nepraktický, protože lunární cyklus je 29-30 denní, lépe by odpovídal pěti či desetidenní týden. Proč získala sedmička takovou popularitu mi není jasné, sedm vandrujících planet je sice pěkné vysvětlení, ale v antice do nějaké doby považovali Jitřenku a Večernici za dvě různé planety (že by proto osmidenní týden?, ovšem dny byly nazvány jen písmeny). V anglické Wikipedii jsou desítky významů sedmičky, ale žádný není, krom planet a Plejád, výrazný. No, jen si dělám poznámky...