Jan Cinert (Neděle 4. listopadu 2012)  ⇑

Franta: To bude pravda, že chybějící plát by měl být s ženským motivem. Tady bych to spíše viděl na 4 mužské roky a 4 ženské roky Venušina cyklu. Mohly by výjevy souviset s poměřováním "majetků" mezi Ailillem a Medb (Venuše) v mýtu Cuchulainovi. Přičemž boží "majetky" jsou bůh ví co. Rozdíl v "majetcích" byl shledán v tom, že býk Bělorohý přeběhl od Medb k Ailillovi. Býk je základním motivem na dně kotle. Jenže ty hlavy nejsou úplně stejné, tak nevím.

ZH (Neděle 4. listopadu 2012)  ⇑

Jan Čihák: snažím se vás přesvědčit, že uvedené objekty jsou moc malé. M13 je na třetině mezi éta a dzéta Herkula, je mnohem menší než ony a i než spousta dalších hvězd v té oblasti, pouhým okem je vidět asi jen za mimořádných podmínek, na rozdíl od zmíněných okolních hvězd.

Franta: myslel jsem numerologická poselství.
Osmička a pětka v jednom kole, to už se tu pravda párkrát řešilo.

11 hráčů má i kriket, pozemní hokej, ragby, am. fotbal, proč, to netuším, v ragby není brankář...
V anglické Wikipedii je výčet významů jedenáctky, dodal bych, že je to počet tělních otvorů novorozenky ;). Torza biologické jednotky - ženy a muže - mají celkem jedenáct údů (včetně hlav). V 11 letech průměrně začíná puberta.
Kdyby dotyčné jedenáctipaprskové kolo bylo symbolem křesťanským, mohlo by to být 11 apoštolů bez Jidáše.
No, nic moc...

J. Čihák (Neděle 4. listopadu 2012)  ⇑

ZH: Nabývám přesvědčení, že skupina 7 hvězd na disku z Nebry znázorňuje jasnou kulovou hvězdokupu, např. M 13, která je vidět pouhým okem. V jádře hvězdokupy je velká hustota hvězd, což může dělat dojem, že jedna velká hvězda je obklopena menšími.

Franta (Neděle 4. listopadu 2012)  ⇑

Jeden moderní mýtus na číslo 11 je, te to Klapzubova jedenáctka - v Anglii se přeci museli inspirovat nějak číslem 11, když vymysleli fotbal.

A každá z desek asi nese nějaké poselství,ne? Vždyť je to něco jako komiks. Plát s copy mě napadl jako souvislost s Sheelou - tedy s vyobrazením toho "nadbytečného ptáka" na klenáku. Zdá se, že na kotli chybí plát se čtvrtým "ženským" vyobrazením. Pokud bychom rok rozdělili podle slunovratů a rovnodenností a pak ještě tato období napůl, každé období by mohlo mít svůj vnější plát.

Franta (Neděle 4. listopadu 2012)  ⇑

13 plátů je 7 (+1 ztracený) krátkých + 5 dlouhých, tedy 8 a 5, když jsme u těch spekulativních čísel. Tedy osmička a pětka vepsaná do kruhu.

ZH (Neděle 4. listopadu 2012)  ⇑

Co se týče rovnic, na kotli je dvanáct plátů plus jeden ztracený, plus dno, pokud by na jednom bylo zakódováno nějaké poselství, byla by jiná asi i na zbylých. Prvků je tam tolik, že se z nich dá libovolně vybírat, třeba zapomenout na jednu šestici dredů ;).

Že se jedenáctka nevyskytuje v mýtech, je dobrý argument, třeba si jí ale nikdo jen nepovšiml. Zapadající Slunce ale pozorují i Pražáci v panelácích a v zimních měsících z autobusu i vycházející... Natož přírodní národy.

Jan Cinert (Neděle 4. listopadu 2012)  ⇑

Franta: To je právě to, co já si uvědomuji od začátku. Jsou zde přítomny číslovky použitelné pro výpočty výsledků v šedesátkové soustavě, ale není jasně vyjádřeno, jak s nimi pracovat. Proto je možná i různá sestava rovnic. Jsem tedy v tomto případě opatrný s vyslovením jistoty, že se jedná o záměr. Pořád mám pocit, že se jedná spíše o nahodilé použití číslovek, které však jinde mohly být záměrně použity pro rovnici.

ZH: Chápu, že ve starověku skvrny viděli za jasného nebe večer. Očouzené sklíčko jako filtr používat nemohli, protože neuměli vyrobit čiré tabulové sklo, které nám dnes připadá běžné. Takže je to pro tehdejší dobu spíše nahodilý poznatek. Já se pořád raději držím toho, že výzdoba atd. byla sdělením obecně srozumitelných skutečností, které oslovovaly každého v té době. Také jsem si nevšiml, že by se jedenáctka v mýtech nějak uplatňovala.

Franta (Neděle 4. listopadu 2012)  ⇑

Gundestrup - výjev ze zaplétáním copů

Co třeba tohle, z pohledu zobrazené hlavy:

pravá strana:
6 pramenů na hlavě x 4 prameny z hlavy x 3 prameny na konci = 6 x 4 x3 = 72

levá strana
6 pramenů na hlavě x (2 prameny x 5 prstů + 2 prameny x 5 prstů ) x 3 prameny na konci = 6 x 20 x 3 = 360

72 x 360 let - precesní cyklus

ZH (Neděle 4. listopadu 2012)  ⇑

Lepší taková slova nepoužívat, buď člověk sklidí posměch a nepochopení vzdělanců, nebo nevzdělanců ;). Já už radši neříkám pointa, busta, bufet (poenta, bysta, byfé), protože mě vždycky nějaké hovado opraví. Nejhorší, nebo nejlepší je, že se pak ta chyba oficiálně kodifikuje, protože ji tak čeština přirozeným vývojem přijala.

S tím Schwabeovým cyklem jsem to myslel vážně, tedy ne tak úplně souvislost s jedenáctipaparskovým kolem, ale že to pro uctívače Slunce mohl být opravdu významný cyklus. Sice skvrny "objevil" Galileo s dalekohledem a cyklus Schwabe 1843, ale jsou vidět v oné aktivní části cyklu i prostým okem při západu a východu viz a "v čínských kronikách se objevují záznamy o pozorování skvrn pouhým okem od roku 28 před n.l." (v).
Jinými slovy se jednou za 11 let objeví na vycházejícím/zapadajícím Slunci prostým okem viditelné skvrny. Nehledě na jejich vliv na pozemské dění, viz anglická Wikipedie.

Jan Cinert (Neděle 4. listopadu 2012)  ⇑

Z. H.: Díky za objasnění. Je to ale blázinec, to aby člověk raději psal: "v nadvstupní výzdobě" :-).

V případě výjevu na kotli z Gundestrupu by počítání vycházelo takto. 6 x (pramenů na hlavě) 4 x (pramenů z hlavy) 4 x (pramenů z hlavy na druhé straně) 3 x (pramenů na konci) 3 x (pramenů na konci na druhé straně) 6 x (pramenů na levé postavě) 5 x (pramenů na pravé postavě) = 25 920. To vynásobíme součtem pramenů na hlavě 6 + 4 + 4 + 3 + 3 = 20 a celkem dostaneme 25 920 x 20 = 518 400 roků. Zatím musím zároveň vyjádřit určitou skepsi, protože by se mohlo jednat o natlačování se do hledání matematického poselství i tam, kde nebyl tento záměr. To by na tom člověk byl stejně jako ti, kteří pomocí mnoha výkresů a animací objasňují dávné poselství disku z Nebry. Tady by se mohlo jednat i jen o pouhé podvědomé použití mytologických číslovek při práci na výzdobě kotle.

ZH (Sobota 3. listopadu 2012)  ⇑

Z mé korespondence s I. Prchlíkem"
ZH: "V čtyřdílném Slovníku českého jazyka je tympanon, -a s, tympanonu m. V online http://bara.ujc.cas.cz/psjc/search.php je tympanon, -u n. -anu m., čemuž moc nerozumím, asi chtěli také napsat -anonu.
Snad jen ještě v Ottovi je bez tympana, jinak povědomí o řeckém základu je fuč, v případě z latiny pocházejícího tympanum by asi nikdo neřek bez tympanuma, i když kdoví.

Nicméně jsem myslel, že skloňování "tympanomu" je z neznalosti, byť petrifikované, ale existence maskulina mě zmátla. Existuje to tedy i jako maskulinum?"

I.P.: "tak v řečtině existuje jen neutrum "tympanon", bez "tympana" (a všechno krátké samohlásky), tudíž z mého hlediska je skloňování jako by to bylo maskulinum vadné. Je-li to ale v pravidlech, je to smutné, ale každý se pak s nimi může ohánět. Já tomu říkám "kodifikovaná chyba"."

Jen pro ujasnění dodávám: latinské tympanum je neutrum, řecké tympanon je také neutrum, oboje ('to tympanum', 'to tympanon') se česky má skloňovat "bez tympana", ovšem naposled jsem to viděl v tom Ottovi.


Bůh Slunce musí mít atribut 11, protože je to počet let Schwabeova slunečního cyklu ;))).

Jan Cinert (Sobota 3. listopadu 2012)  ⇑

Franta: To mi připadá nemožné. Původním nejvyšším bohem byl bůh ZO a mračna se nedají ztotožnit se Sluncem. Podobně Jupiter vrhá blesky po bohu ZO, a ty se nedají ztotožnit se Sluncem. Pouze mezopotámský Šamaš a řecký Apollón jsou skutečně spojitelní se Sluncem. Nemají však kolo, ale vnější žhnoucí paprsky.

Z. H.: "Jupiter bez Jova" - to je dobrá připomínka, při tom přirovnávání boha k planetě jsem si to vůbec neuvědomil. Naštěstí z toho důvodu nemusím opravovat texty, kde píšu o Apollónovi, protože to je řecký bůh a římské "Apollovi" je tu podřízené. Nejsem lingvista, ale nepochází podobně i tympanon z řečtiny a nemělo by pak být správně tympanonem (jak se s tím všude setkávám), namísto latinského tympanem? Odpadla by v praxi potíž s možnou záměnou za tympán (velký buben) :-).
Jenže "Jovovo kolo" je v šestiúhelníku a přesně odpovídá jiným vyobrazením se šesti cípy. Navíc, to co počítáte za cípy, jsou ve skutečnosti dva okraje jednoho cípu. Zkuste to porovnat s jinými vyobrazeními v dříve uvedených odkazech.

Jak tak koukám na kolo jezdce z Obernburgu, tak tady se nemusí jednat o triskele, ale osobité vyjádření šesti paprsků, kde tři mezilehlá pole byla vyplněna a tři zůstala prázdná. Navíc se zaoblení cípů liší od ostatních vyobrazení. Tady je zřejmě starší a jednodušší obdoba se zřetelnými šesti cípy.

ZH (Sobota 3. listopadu 2012)  ⇑

Že by ono Jovovo kolo s jedenácti paprsky bylo jen neumětelstvím kameníka, se mi tedy nezdá, kór, když tu v každé nahodilosti hledáme skryté významy. Je přece zhotovené precizně.

Proč Jovovo - vzpomněl jsem si na školní škamny a hlavně na svého zetě, který učí dějiny antiky a vždycky mě setře, když něco špatně skloňuji, naposledy např. "s tympanonem" místo s tympanem (je to neutrum, byť se někde prý nesprávně uvádí, že i maskulinum), a tak si dávám pozor. Naštěstí jsem tu Jova skloňoval špatně jen asi dvakrát...
Pokud jde o boha, je Jupiter bez Jova, pokud o planetu, pak Jupiter bez Jupiteru.

ZH (Sobota 3. listopadu 2012)  ⇑

Hvězdokupa Jesličky "je velmi snadno viditelná i prostýma očima jako poměrně velká mlhavá skvrna eliptického tvaru, protažená severojižním směrem. Za velmi dobrých pozorovacích podmínek se tato skvrna jeví „zrnitá". (Hvězdnou oblohou).
"Galileo byl první, kdo správně definoval tento „mlhovinový“ objekt, když napsal: „Mlhovina zvaná Jesličky (Praesepe), není pouze jedna hvězda, nýbrž shluk více než čtyřiceti malých hvězd.“" (viz, kde je ale i řecká pověst, která se k tomu váže.
Asi to tu sedmici hvězd na disku nevysvětlí, ale díky, zase jsem o něco vzdělanější.

Franta (Sobota 3. listopadu 2012)  ⇑

a není to tak, že vládnoucí bůh je vždy ztotožněn se Sluncem?