Jan Cinert (Úterý 18. června 2013)  ⇑

S tím udržením směru při bidlování mě to napadlo dříve také v pražském případě. Kdyby se bidlovalo na straně po proudu, tak by se směr vyrovnával a plulo rovně. Jenže vltavský proud by loďku stejně unášel a přistálo by se níže. Tak jsem uvažoval i tom, že by na jednom břehu bylo níže položené přístaviště, z něho by se lodě vyvlekly na výše položené místu nástupu a na druhé straně by přístaviště bylo uprostřed. Ale nějak jsem to nedomyslel.

Vltava byla něco jiného, i s ohledem na proud, než Morava. Tady se z hlediska blatné obranné strategie dalo využít jen zaniklé rameno na Malé Straně. To také bylo využito. Ostrovy na Vltavě byly nestabilní.

Už si přesně nepamatuji, jak mi to vycházelo u kopčanského kostelíka, možná to vlastně nebylo podle měsíčních fází, ale šlo o rozdíl v úhlu, který dá další stejná fáze. Jako by byla loď založena jindy, než presbytář. Ale teď nevím.

ZH (Úterý 18. června 2013)  ⇑

Půdorysy kostelíka jsou na několika stránkách, zřejmě přefocené z mikulčického archoparku nebo odkud, a zkreslené jsou tak i non-orto snímkem. Nicméně presbytář je opravdu nakřivo. Našel jsem dvojče - kostel sv. Juraja, kde píšou, že je presbytérium v tvare nepravidelného lichobežníka. Pokud to byl úmysl, proč asi, s Měsícem se mi to tedy nezdá. Že by uctívali Velký vůz? ;) Spíš si to ale po nedávných zkušenostech ze Svatováclavské kaple představuju tak, že dobová církevní či světská autorita vytýčila od oka obrysy s předpokladem, že to stavaři upřesní, ti se však neodvážili posvěcený půdorys změnit.

V Mikulčicích mě zaujaly velkomoravské dubové dlabanky, (viz obecné pojednání). Samosebou předpokládám, že se pirogami hemžila i Praga ;). Nicméně mikulčické vodní hradiště se rozkládalo na dvou hlavních ostrovech, nic tam tuším nepřesahuje výšku dva metry nad hladinou řeky, myslím jsem tu kdysi naznačil, zda pražské ostrovy nemohly být takto využívány. No, Kampa, křížovnická komenda, ostatně celé Staré Město byly ostrovy. Tak co když prapůvodní Praha bylo vodní hradiště podobné Staré Boleslavi a dalším polabským labským centrům?

Mimochodem dlabanka na obrázku není moc rovná, což nejspíš souvisí s původním kmenem, nicméně to mohlo mít i účel - aby při bidlování či pádlování se snadněji zachoval směr. No a kostel je vlastně symbolická loď ;).

Jan Cinert (Úterý 18. června 2013)  ⇑

Ten výklad jména Perga je pěknou ukázkou, jak to s takovými výklady ve skutečnosti je. Dcera matky Země Letní bohyně ve variantě Perga, Perdžin atd. je v létě pršená/prcaná, takže opravdu vlastně "velmi pozemská". Jenom člověk musí vědět, o co vlastně jde.

S orientací kopčanského kostelíka je právě složitější. Na GE to tak není vidět, ale presbytář má skosený půdorys a myslím, že snad i západní zeď lodi je ulítlá. Kdysi jsem si nad tím trochu lámal hlavu, snad by mohly být různé zdi vytyčeny za různých měsíčních fází. Nakonec jsem usoudil, že bez přesného půdorysu a přesných azimutů to nemá cenu řešit. Úplně to skončilo tak, že mi jeden archeolog v této záležitosti vůbec neodpověděl. Na internetu je přístupný jen pracovní půdorys.

Per - ga = Perunovy gatě se sem klidně mohli dát, byť je pravda, že by asi neprošly. :-) Je také Perugia v Itálii.

Uvědomil jsem si, že Praha by vlastně měla být pojmenována po delfínovi, neboť ostroh je v tomto tvaru, jak upozornil Kosmas. Případně po jeho vnitrozemské obdobě sumcovi, nebo po Osáku Esovi, či po jarní vose nebo včele. Drobná možnost by byla, že o jarní rovnodennosti počíná období Letní bohyně. Jenže slovanština, pokud vím, nezná žádnou Pršu, Prku, Prcu, Prgu atd. Navíc je v tomto smyslu použito jméno Libuše.

ZH (Pondělí 17. června 2013)  ⇑

To by vysvětlovalo, proč byli Bújímové snědí a černých vlasů...

Nakonec jsem ten tenký kámen s obrazci našel asi půl metru pod pravým rohem okna presbytáře, tedy ve výšce cca metr (je trochu z jiného úhlu a zmršen reparovaným digitálním šumem či jpeg kompresí).

Orientace lodi kopčanského kostelíka je 88°, presbytáře 85°.

Franta (Pondělí 17. června 2013)  ⇑

Perga je prý hebrejské jméno a znamená "velmi pozemská"

J. Čihák (Pondělí 17. června 2013)  ⇑

Měl jsem ještě v záloze Perunovy kalhoty, ale to by tady neprošlo. Asi příliš nezaujme ani řecké město Perga. Zajímavější je včelí pyl perga používaný k léčení.

Včera jsem prolézal Vidouli. Zaujal mě pěkný výhled na Strahov, Ládví a Cukrák.

Jan Cinert (Pondělí 17. června 2013)  ⇑

Tak já měl pocit, že rytina je na vnitřní stěně. Pak mohla vnější omítka spadnout dříve a původ rytiny by mohl být třeba 200 let po postavení kostela, tzn. v 11. století. Té době by piktogramy ještě odpovídaly. Jsou také přibližně ve výši ramen, takže v ideální výšce pro vyrytí. Kámen jsem také na první fotce nenašel.

Prasklina v kameni spíše vznikla již při stavbě, když zedník natlačoval kámen do malty a v přilehlé omítce při tvrdnutí malty. Proto prasklina nešla do hloubky a pod kamenem byla jen v té odrolené vrstvě.

Takže se stále může jednat o středověký výtvor, byť ne velkomoravský.

Franta (Pondělí 17. června 2013)  ⇑

Podle toho jak je ta trhlina v kameni široká, neměla by pokračovat v maltě výraznějí? Třeba i pod kamenem? A nemělo by být okolí kamene prasklé v jednom směru?

ZH (Pondělí 17. června 2013)  ⇑

Jedná se o vnější stěny, kámen s korunou se třemi křížky je na jižní stěně presbytáře cca ve výšce 1.5 m uprostřed zdi, druhý kámen je na západní stěně vlevo od dveří snad metr nad zemí.
Dávám zde takový test: zde je pohled z jihu, zde kámen s okolím. Přiznám se, že jsem sám neuspěl, ač mám v paměti, kde to asi je...

Takhle vypadala kaple před reknstrukcí.

Jan Cinert (Pondělí 17. června 2013)  ⇑

Ještě jsem zapoměl, že původní vyvalení malty ze spár ukazuje ten světlý kamínek vpravo, který zůstal, zatímco okolní malta se odrolila.

Jan Cinert (Pondělí 17. června 2013)  ⇑

Malta je určitě původní podle struktury a podle praskliny, která je v kameni a pokračuje v maltě. Jen je hodně odrolená, původně byla vyvalená ze spár přibližně tak, jak je to trochu zachováno vpravo nad diskutovaným kamenem. Novodobé vysprávky jsou jen to bílé vlevo nad a pod pískovcovými kameny. Potom by původní malta mohla zůstat přilepená právě v tom kousku prostoru odlomeného kamene, protože původně byl kámen maltou oblitý.

Vnitřní omítka by měla vydržet dlouho, pokud nebyl kostel moc vlhký a dokud byla střecha. Ale je to otázka, rytiny mohly být opravdu vytvořeny až třeba v pozdním středověku, když by případně omítka spadla. Jenže proč by někdo v té době dělal takové piktogramy a nepoužil nějak písmo?

Vlastně mi nějak uniká, v jaké výšce rytiny jsou. Jsou vůbec nad podlahou?

ZH (Neděle 16. června 2013)  ⇑

Jan Cinert: přemýšlel jsem, kolikrát na těch tisíc let bylo nutno vyměnit omítku a kolik při tom bylo příležitostí vytvořit ty značky v pozdější době. Nevím to, ale zdivo je tak dokonale vyspárované, že myslím, že to bylo vyspraveno v posledních letech, takže ten kecanec na kameni může být nový.
Přiznám se, že jsem nesledoval, kolik je tam kamenů s hladkým lícem, bohužel jsem fotil mobilem a tak nemůžu ani celkový pohled na kostel moc zvětšit.

Jan Cinert (Neděle 16. června 2013)  ⇑

Aha, tak teď už to chápu. Podle článku je vrcholem mírně nakloněná plošina. O to mi právě jde, pak se zde mohli sejít lidé při zapalování ohňů na sv. Jana. Na rozeklaném skalnatém vrcholu by to šlo těžko.

ZH (Neděle 16. června 2013)  ⇑

Přiznám se, že jsem myslel teď i minule, že jde o Jánský vršek na Hradčanech ;). Nicméně z Petřína bez rozhledny je Jánský vrch v Krušných horách vidět s odřenýma ušima a Středohoří vůbec (viz), třeba zaškrtnout curved Earth a refraction.

Franta (Neděle 16. června 2013)  ⇑

Jan Cinert: O Jánském vrchu se zámkem ve Slezsku vím, odkazy na něj Google uvádí na prvních místech. Já ale myslím tento Janský vrch1, který je nedaleko zámku Jezeří V Krušných horách.
2