Bedřich Homola

Návštěv: 44304

Čs. legie v Rusku vznikaly z českých zajatců a dezertérů z řad rakouské armády (hned na počátku války v srpnu 1914 byla v Rusku krajany založena "Česká družina", která se stala zárodkem legií, resp. 1. střeleckého pluku) a bojovaly (zprvu jen rozvědné akce) po boku ruské carské armády (která byla na straně Dohody) proti rakousko-německým vojskům. Čeští vlastenci stáli na straně Dohody (Anglie, Francie, USA, Rusko) proti Trojspolku (Rakousko-Uhersko, Německo a před válkou též Itálie, která se ovšem nejprve do války nezapojila a od r. 1915 bojovala po boku Dohody), neboť český národ byl 300 let Rakouskem poroben a v případě vítězství Trojspolku hrozila další germanizace.

Další legie vznikly na západních frontách v Itálii a Francii, byly podstatně méně početné. V legiích vládl sokolský duch, v prvních letech byli důstojníci voleni, v armádě se tykalo atd. (Sokol byla tělovýchovná organizace, založená v r.1862 z iniciativy M.Tyrše; organizace Sokola a branná složka připravovaly v podmínkách Rakousko-Uherska půdu pro vznik pozdější armády.)

Po vítězství demokratických sil v "únorové" revoluci v Rusku v březnu 1917 došlo k eskalaci nadšení našich vlastenců doma i v legiích a víře v demokratické Rusko, v květnu byla mohutná demonstrace na Staroměstském náměstí a Český poslanecký svaz požadoval spolkové zřízení, Masaryk loboval u dohodových mocností za nové uspořádání Evropy a přál si co nejvíce československého vojska, aby "svět viděl, že československý národ je proti Rakousko-Uhersku", což se podařilo, když se legie několikrát před světovou veřejností vyznamenaly - bitva u Zborova, Bachmače, obsazení Sibiře ap. Díky legiím začali Spojenci brát vážně "jakéhosi profesora Masaryka a jeho snahu založit stát s krkolomným jménem Československo", legie byly hlavním argumentem, pomocí nějž se podařilo Československou republiku prosadit a uznat.

Po sovětské říjnové revoluci (7.11.1917 dle evropského kalendáře), kdy nastoupili k moci bolševici, uzavřel Lenin s Německem separátní (Brestlitevský) mír (neboť očekával komunistický převrat i v Německu), v Rusku začala občanská válka. Legie měly za úkol být přísně neutrální. Po tzv. čeljabinském incidentu 14.5.1918 (kdy Maďaři vyhodili kus železa z vlaku, ten zranil českého vojáka a dotyčného Maďara pak Češi vyvlekli z vlaku a na místě zabili, čeljabinský sovět pak zatknul deputaci, která měla incident vysvětlit, pak i další, nato 3. a 6. legionářský pluk vtrhl do města a bolševiky vyhnal (B.H. byl příslušníkem 6. pluku)) se legie obrátily proti sovětské moci. Ač před tím byla politická dohoda, že legie jako součást francouzské armády odjedou do Francie bojovat proti Německu, v občanské válce v Rusku budou neutrální a odevzdají téměř všechny zbraně, v Čeljabinsku se legionáři dohodli, že do Vladivostoku pojedou "vlastním pořádkem" bez ohledu na rozhodnutí politické reprezentace, v létě 1918 se legie zmocnily transsibiřské magistrály a části Povolží, zabránily statisícům ze zajetí propuštěných Němců, aby posílili frontu ve Francii. Koncem r. 1918 byly legie staženy z fronty a po 10 měsíců v r. 1919 použity na ochranu Kolčakova týlu (admirál A.V.Kolčak byl exilovým předsedou prozatímní vlády Ruska v USA a v listopadu 1918 se za podpory Dohody prohlásil nejvyšším vládcem Ruska a v l. 1918-19 obsadil většinu Sibiře, Ural a střední Povolží. V krutosti si nezadal s bolševiky. Po porážce sov. armádou byl popraven. Legionáři nebyli jeho podporou nadšeni.).

V letech 1919-20 legie postupně pronikly do Vladivostoku, v únoru 1920 bylo podepsáno příměří mezi legiemi a sovětskou vládou, legie byly naloděny a převezeny do ČSR dílem přes Ameriku, dílem kolem Indie. Českých legionářů v Rusku bylo téměř 60 000 v 17 plucích - 12 pěších, 2 jízdní, 3 lehkého dělostřelectva, 2 obrněné vlaky. 2000 legionářů padlo. Do Vladivostoku dorazilo 260 legionářských vlaků, poslední legionář naloděn 2.9.1920. Jelikož Češi a Slováci pochopitelně žádnou armádu v rámci RU neměli, stali se legionáři základem čs. armády.