Bedřich Homola foto, kliknutím se zobrazí/skryje zvětšenina
Mládí
Zajetí
Legie
Kariéra
'Puč'
V odboji
Vězení
Odkazy
Literatura
O legiích
Polit. směry
Odboj
2. sv. válka
Řády
Deník
Amerikan
Obžaloba
Fotografie
Návštěv: 35494


Bedřich Homola byl v té době velitelem VII. sboru v Banské Bystrici, sídlil v budově velitelství na břehu tehdejšího řečiště Hronu, kde měl i velký byt, sám se jako stavař spolupodílel na projektu budovy. Slovensko mělo od 23.10.1938 samosprávu (s Prahou je spojoval jen president, ústava, zahraniční záležitosti a obrana), fašistická Hlinkova garda (vojenské oddíly "ľuďáků"- ľudové strany) a předseda slovenské vlády katolický kněz Tiso chtěli Slovensko úplně odtrhnout. 9.3.1939 vydala pražská vláda gen. Syrového z popudu ministra obrany Eliáše rozkaz, aby byl dán na Slovensku průchod zákonu. Řádně tento rozkaz provedl jen gen. Homola na středním Slovensku, vyhlásil výjimečný stav a odzbrojil Hlinkovu gardu, její předáci byli uvězněni na brněnském Špilberku. Tisova vláda byla nahrazena jinou, Tiso byl uvězněn. Akce si vyžádala jeden lidský život. Před budovou velitelství se shromáždil dav separatistů a volal: "Homola do Hrona". Toto úsloví se prý na Slovensku dodnes používá, akce je Slováky nazývána "Homolův puč" (šlo ovšem o akci právoplatné vlády). Akce trvala od 9.-11.3.1939. 12.3. byl Tiso propuštěn, 14.3. vyhlášen Slovenský štát. Mnozí Slováci (antifašisté) akci schvalovali.

14.3. dostal gen. Homola bez vysvětlení rozkaz vrátit se do Prahy. Jel s manželkou autem přes Čadca a Turzovku, Žilinu, na hranicích narazili na záseky (stromy pokácené přes cestu), poslal manželku s řidičem zpět, ale v Turzovce ji gardisté internovali. Šel sám přes Beskydy, údajně zraněn, přespal u přátel v hájence Baraní v povodí Ostravice. Hajný jej s koněm a saněmi vezl druhý den dál, u Frýdku narazili na pronikající wehrmacht, kde teprve pochopil, proč byl odvolán. Slovenské noviny rozšířily dne 19.3.1939 zprávu, že gen. Homola při přechodu slovenských hranic byl postřelen a zřejmě zahynul, byla nalezena jeho zakrvácená čepice. Za týden se však objevil v Praze, posléze diplomatickou cestou propuštěna manželka ze zajetí, ubytovali se v Praze-Dejvicích. Docházel denně na MNO, které bylo v likvidaci, náhle odcestoval do Bělče a v povodí Berounky hledal místa pro úkryty, usídlil se nad Radnicí ve Skřeži na lesní správě zbirožských lesů u přítele z mládí lesmistra Barchánka. Měl legitimaci na jméno Bohuslav Hrubý a snad František Hadač.