Bedřich Homola foto, kliknutím se zobrazí/skryje zvětšenina
Mládí
Zajetí
Legie
Kariéra
'Puč'
V odboji
Vězení
Odkazy
Literatura
O legiích
Polit. směry
Odboj
2. sv. válka
Řády
Deník
Amerikan
Obžaloba
Fotografie
Návštěv: 37071


Začal spolu s generály Bílým, Vojtou a Horáčkem budovat ilegální organizaci Obrana národa. Byl velitelem jednoho ze tří zemských velitelství - Velké Prahy. Na jaře 1940 po zatčení dosavadního nejvyššího vedení (prosinec 1939 - leden 1940, zatčeni gen. Bílý a gen. Vojta) se stal velitelem ON pro celé území Čech a Moravy, navázal spojení s odbojem slovenským. Měl krycí jméno Ataman, skrýval se na Berounsku, Hořovicku, Radnicku a v Praze. Všechny nitky odboje i zvláštní skupina teroristů, skupina zpravodajská a skupina sabotážní vedly k "Atamanovi". Usiloval o sjednocení všech složek odboje, výsledkem bylo založení ÚVODu (Ústřední vedení odboje domácího) na jaře 1940, kde představoval vojenskou složku. Za politické ústředí stáli v čele Dr. Vl. Krajina, Ant. Pešl a Fr. Němec, za vojenskou složku jako velitel gen.Homola, dále pplk. Balabán a pplk. Churavý, posléze k nim přistoupili ještě pplk. Mašín a štkp. Morávek.

Dle vyprávění lesmistra Barchánka ze Skřeže u Radnice, přítele od mládí (uveřejněno v krajanských novinách Amerikán v Chicagu dne 29.5.1947 a ve stručnější podobě ve Svobodném Slově v Praze 8.1.1947): Měli zprávu, že gen. Homola zahynul při přechodu slovenských hranic, v srpnu 1939 se však objevil na Skřeži neznámý muž s prošedivělým hustým plnovousem, obrýlený, oblečený ve sportovních šatech. Lesmistr vyšel mu vstříc, ptal se, co si přeje. Muž se usmál a vrtěl hlavou jakoby v údivu: "Což mne, chlapče, nepoznáváš?" Padli si oba do náručí. Po občerstvení zapředli důvěrnou rozpravu a Homola žádal naléhavě, aby mu lesmistr poskytl útulek pro jeho podzemní činnost. S největší radostí lesmistr vyhověl a doporučil mu pokojík v podkroví. Večer Homola vyprávěl, jak hlinkovcům unikl, kde všude se skrýval a léčil a zejména měl radost z toho, že byl prohlášen za mrtvého. "To je pro mne jako dělané." V Praze si opatřil za pomoci přátel legitimaci na jméno František Hodáč. Téměř celý týden odpočíval, byl velice unavený. Po týdnu prohlásil, že musí na několik dnů do Prahy a že tuto cestu bude muset konati častěji. Asi za tři dny přivezli dva páni Homolu autem s mnoha zavazadly. Byli to jeho nejvěrnější přátelé a spolupracovníci: pplk. Balabán a pplk. Churavý. Homola se v pokoji zařídil, jak náleží. Umístil si tam vysílačku, zapojenou na Paříž. Každých 8-10 dní konal cestu do Prahy. Čas běžel, lesmistr seznámil Homolu s některými důvěryhodnými nejbližšími členy lesního personálu, byli to zejména lesní kontrolor Fr. Trávník, lesní správce Ing. Arnošt Landa, hajný Kasl a lesní Pekárek. V lednu 1940 Homola prozradil, že vznikla podzemní organizace ÚVOD, popsal prý její strukturu. Z Prahy vozil Homola ileg. časopis "V boj", který na Radnicku tajně rozdávali. Mnohdy přivážel i letecký zpravodaj, vycházející v Anglii. V říjnu 1940 se stala příhoda, která rozhodla, že se musí se Skřeží vždy aspoň na čas rozloučit. V noci ze 7. na 8. října 1940 asi o 1 hodině zahučelo u lesího úřadu auto. Lesmistrova stará hospodyně Emilka vyšla první ven a na její dotaz, kdo je, bylo jí odpověděno: "Geheimestaatspolizei" a česky: "Otevřete a zavolejte pana lesmistra". Lesmistr dal Homolovi smluvený signál elektrickým zvonkem. Homola, vyrušen také příjezdem, seběhl dolů a vyskočil oknem z ložnice do zahrady. Když gestapo začalo s prohlídkou, stará hospodyně Barchánková se chytla za hlavu a povídá "Kristapána, jestlipak nezapomněl ten pán nahoře ten aparát?" Běžela nahoru do pokojíku, ten byl již upravený, ale v koutě u dveří byla zapomenutá vysílačka. Vzala koberec, vysílačku do něho zabalila a touž cestou jako Homola běžela do lesa. Prohlídka trvala hodinu, gestapo nic nenašlo. Homola si mezitím vzpomněl též na vysílačku, na návrat již pomyšlení nebylo, tak si stoupl těsně za studnu, kde stálo gestapácké auto a byl rozhodnut postřílet je všechny, kdyby s lesmistrovou rodinou něco provedli. Rodinu lesmistrovu chtěl rychle odvést do Prahy do podzemí. Díky Bohu, dopadlo to tehdy dobře. Všem však bylo jasné, že pro Homolu není již na Skřeži půda jistá. Z této vážné situace vyvedl je dobrý přítel lesmistrův a národovec, hospodářský správce Hýř ze Švábína u Zbiroha. Ten se Homoly ujal, měl ho u sebe nějaký čas a pak ho přestěhoval do hájovny Januško. Za čas zase přijel Homola na Skřež a tak tato místa stále střídal.

Po porážce Francie Německem (14.6.1940) se kromě naděje ve vytrvání Británie začaly upírat naděje v Rusko, byl předpoklad, že Němci neočekávaně Rusko (které mělo ze srpna 1938 s Německem pakt o neútočení) napadnou, což se pak i stalo. Byla ovšem obava ze spolupráce s Ruskem (Beneš varoval před jakoukoliv závislostí domova na "Sovětech", neboť ti budou "vždy postupovat tak, aby při rozvratu Německa vyhráli komunisté i u nás"). J. Balabán psal, že se u nás projevují lidé, zaujímající vysoká místa v úřadech a v hospodářském světě a vlastnící jmění, vyjadřujíce se slovy: "Raději bolševikům, než pod Němci ztratit vlastní národ!, Ať si to všechno, co mám, vezmou bolševici, jen když to nedostanou Němci", atp. B. Homola poslal do Londýna depeši: "Moskva nám nevezme řeč ani půdu, kdežto Berlín obojí. Vládní forma se změní, za 30-50 let komunismus nebude, bude zde však národ, kdežto za vlády Němců by za 20 let byl národ zničen."

Dle zprávy z 20. února 1941 budoval B.Homola velení Obrany národa jako budoucí ministerstvo a generální štáb s zemskými a krajskými velitelstvími, se stem podřízených praporů, v Praze zemské velitelství s 36 prapory, což začalo na podzim 1940 jako příprava na vojenské povstání. Toto povstání, které protežoval B.Homola, mělo punc oficiálnosti, odpovídalo prognózám o brzkém konci války. Dle listopadového radiogramu Ingrovi hodlala ON postavit a vyzbrojit asi 100 praporů, které by byly použity k útoku do pohraničí, k obsazení historických hranic, resp., dovolí-li to okolnosti, i celého Valticka, části Dolního Rakouska, Kladska a Slezska. Koncem ledna "Ataman" (krycí jméno B.H.) ohlásil do Londýna požadavky na výzbroj ze zahraničí, odkud se mělo pokud možno první den akce letecky dopravit 25 000 pušek, 900-2700 lehkých kulometů, 100-200 protitankových děl, 20-30 tisíc ručních granátů, 2 500 000 nábojů do pušek, 1-3 miliony nábojů pro lehké kulomety, 10-20 000 granátů pro protitanková děla. Krom jednotek prvního sledu, které by tvořili členové ilegální ON, měl být postaven i druhý sled z blíže neurčeného počtu praporů. Oba druhy jednotek měly vytvořit sílu asi 12-14 divizí. Prapory druhého sledu měly vzniknout na základě mobilizace, kterou by řídila vyšší velitelství ON a jež by byla provedena v okamžiku převratu. Jejich úkolem bylo ovládnutí vnitrozemí, resp. podpora praporů prvního sledu. Akce však předpokládala rozložení okupační moci a uvedenou podporu ze zahraničí, první podmínka nebyla v dohledu a druhá byla slíbena jen z malé části (menší počet speciálních zbraní, podpora britského a čs. letectva a výsadek části čs. vojska z Británie).

Vojenské koncepce vzbudily u PÚ obavy z vojenské diktatury (neboť do armády, vedené ON by měly být zařazeny všechny složky národa včetně dělnických bojových skupin, takže důstojníci by kontrolovali veškerou revoluční akci) a protagonisté PÚ protestovali tajně v Londýně; patrně s podobnými námitkami vystoupil i PVVZ (neboť "program vojáků byl založen na starém individualismu a na starých soukromokapitalistických zásadách a solidarismus v něm naznačený byl jen zmírněný starý řád bez naděje na lelpší hospodářský běh světa").

Na jaře 1941 v souvislosti s vývojem válečené situace (Británie odolávala leteckému útoku Německa /bitva o Anglii 13.8.1940-květen 1941/, přibližování se USA do války /odhlasování pomoci Británii/, pres. Beneš hovořil o předposlední chvíli války, v níž se jasně a veřejně ukáže, že Německo prohraje, fáze ta bude trvat 3-4 měsíce) byly názory odbojářů na spolupráci se Sovětským Svazem rozdílné, v ON byl pro spolupráci Balabán, B.Homola naopak 20.2.1941 v depeši gen. Ingrovi do Londýna označil spolupráci s Moskvou jen za jakousi záložní, nouzovou variantu "pro případ, že by Anglie nebyla vítězem" a dovodil, že vzhledem k změně světové situace se mění i názor na spojení s Moskvou. Dle depeší, vyměněných v únoru 1941 mezi vedením ON a gen. Ingrem byli považováni komunisté za levou extremistickou sílu, v okamžiku osvobození se jim mělo čelit vládou silné ruky, schopnou pacifikovat nejen krajní pravici, ale i komunistické levičáctví, které je hlavním nebezpečím pro obnovu Československa.

Během léta a podzimu 1941 se rozrůstaly stávky, sabotážní akce, bojkot protektorátního tisku atd., hitlerovci se domnívali, že se chystá povstání, 27.9.1941 se objevil v Praze R. Heydrich a druhý den vyhlásil stanné právo, nařídil rozsáhlá zatýkání a popravy, měl být zlikvidován český odboj a svazek Praha-Londýn a vytvořena základna pro přípravu "konečného řešení" české otázky. Stanné soudy odsoudily za dva měsíce činnosti asi 486 osob k smrti a 2242 k internaci v koncentračních táborech, později zastřeleno ještě 33 osob, zatčeno celkem 4-5 tisíc osob. R. Heydrich opakovaně hovořil ve svých projevech o gen. Homolovi, ten byl vlastně hlavním jeho protivníkem, podobně hovořil i K.H.Frank, který ON považoval za nejnebezpečnější odbojovou organizaci.

9.10. byl zatčen pplk. Churavý (jeden z hlavních organizátorů ON) a během října i ostatní členové. 25.10. hlásil gen. Homola do Londýna: "Zůstal jsem sám, jdou za mnou všemi prostředky. Tím byla celá práce, provedená letos, zničena. Začne se opět od počátku. Obtíže budou značné. Je již malý výběr a nyní dost obav. Bude vše připraveno jen na papíru, aby bylo zabráněno novým represáliím a postaveno až ve vhodnou dobu, aby mohly být provedeny nutné práce. Vedení ve vlastním smyslu není. Je jen velitel a ten je vám znám."