Bedřich Homola

Návštěv: 44150

Ke 2. sv. válce: Německo se nechtělo smířit s novým uspořádáním Evropy dle Versailleské smlouvy po 1. světové válce, zejména po nástupu Hitlera na křeslo kancléře v r. 1933 (tehdy vystoupilo ze Společnosti národů). Mělo základní požadavek, aby oblasti, kde je nadpoloviční většina Němců (zejm. české pohraničí a Rakousko s německy mluvícím obyvatelstvem) byly začleněny do Německa. Nicméně bylo hrozbou pro celou Evropu, od r. 1936 horečně zbrojilo. ČSR měla smlouvu o vojenské pomoci v případě napadení s Francií a návaznou smlouvu se SSSR (pomůže v případě pomoci Francie), dále v rámci tzv. Malé dohody s Jugoslávií a Rumunskem. ČSR i velká většina obyvatelstva byla odhodlána se vojensky bránit. Od r. 1936 Německo začalo porušovat mezinárodní smlouvy - obsadilo demilitarizovaný mezinárodně spravovaný levý břeh Rýna, v únoru 1938 prohlásil Hitler, že ve dvou státech na hranicích Říše žije přes 10 milionů Němců, jimž versailleské šílenství zabránilo žít společně s jejich soukmenovci, v březnu 1938 vpadla Wehrmacht do Rakouska (Anschluss) a zbylo "osvobodit" 3 miliony československých Němců, které se ve velké většině hlásili k Sudetendeutsche Partei, která se v r. 1935 stala největší politickou stranou v zemi. Její předák Konrád Henlein žádal v dubnu v Karlových Verech úplnou územní autonomii pro pohraniční území, v Berlíně byl vypracováván tajný plán "Grün" na připojení německých území k říši a ČSR vyhlásila 21.5.1938 částečnou "květnovou", "první" mobilizaci, nakonec však postupně přijala Henleinovy požadavky pod tlakem velmocí, které (zřejmě ve snaze získat čas, neboť ještě nebyly dobře vyzbrojeny) přijaly Hitlerovu verzi, že jde jen o Němce mimo Říši a po vyřešení této otázky již nebude mít další nároky. Slovenská Hlinkova ľudová strana též otevřeně požadovala autonomii ("Čechy Čechom, Slovensko Slovákom, Palestínu Židákom") a Horthyova maďarská vláda měla taktéž územní nároky pro slovenské Maďary, nároky měli i Poláci ve Slezsku. (Československo bylo jedinou zemí střední Evropy, kde nevládla fašistická diktatura.)

21.9.1938 pak vláda pod ultimátem Anglie a Francie (Francie hrozila, že by se přestala být cítit vázána smlouvou o pomoci) přijala požadavek na odstoupení území s více než 50% Němců. 23.9. Chamberlain (min. předseda V.B.), který byl na návštěvě u Hitlera, pod dojmem jeho urážlivého hysterického chování a zvýšení požadavků na předání též i "území s českou většinou, ale národnostními ostrovy do 1.10.1938 po upořádání plebiscitů" sdělil, že již nemůže radit čs. vládě, aby neučinila bezpečnostní opatření a tak byla ještě dne 23.9. vyhlášena druhá mobilizace, Francie dále nasadila 40 divizí na Maginotovu linii a Anglie mobilizovala válečnou flotilu. Mobilizace byla v Čechách přijata s velkou úlevou a nadšením, vláda sdělila Londýnu, že by byl ještě zachráněn mír, kdyby se setrvalo na původním požadavku (50%), Chamberlein odjel učinit ještě jeden "zcela poslední pokus" a odjel na jednání do Mnichova, kde však při jednání bez nás - Německo (Hitler), Itálie (Mussolini), Francie (Daladier), Anglie (Chamberlain) 30.9.1938 ("mnichovský diktát") byly přijaty Hitlerovy požadavky. Den na to Beneš a čs. vláda podmínky mnichovského diktátu přijali.

Německé útvary Wehrmachtu začaly obsazovat dotyčná území, požadovaná území dostali i Maďaři a Poláci. Nastalo pětiměsíční období "Druhé republiky". Ze 140 000 km2 zbylo jen 100 000 a z 15 milionů obyvatel jen 10 milionů. 1 250 000 Čechů a Slováků se octlo mimo republiku, ti se snažili dostat se zpět do okleštěné a hospodářsky ožebračené země. 5.10.1938 odstoupil president Beneš a 22. odletěl do exilu, v listopadu zvolen presidentem dr. Emil Hácha. V březnu 1939 z popudu ministra gen. Eliáše byla na Slovensku propuštěna Tisova vláda (katolický kněz Tiso otevřeně připravoval odtržení Slovenska po bok národů, které bojují proti marxisticko-židovské ideologii rozvratu a násilí), 9. března nasazeno vojsko, odzbrojilo Hlinkovu gardu (hlinkovci nazváno "Homolův puč"), avšak 12.3. byl Tiso propuštěn, Hitler pro něj poslal letadlo a přijal ho jako hlavu státu, 14.3. pak byl vyhlášen Slovenský štát. Téhož dne byl povolán k Hitlerovi Hácha a sděleno, že se Vůdce rozhodl vzít český národ pod ochranu Německé říše a vyhlásit nad ním protektorát (pod ultimátem bombardování Prahy). Zhroucený Hácha k ránu podepsal, v té době již náš stát nebyl obranyschopný (jako byl před Mnichovem). 15.3.1939 byla obsazena Praha Wehrmachtem. Moc přešla do rukou okupační správy, kterou řídil říšský protektor, česká vláda i president mu podléhali. Německé obyvatelstvo podléhalo přímo Říši, úředním jazykem byla němčina, hospodářství bylo řízeno z Říše (zbrojení). Zaveden systém informátorů, donašečů.

Britská a francouzská vláda změnily názor na přístup k ohroženým zemím a dali v dubnu 1939 záruku pomoci Polsku v případě agrese. V dubnu obsadila Itálie Albánii, 1.9.1939 pak Hitler napadl Polsko (a během 4 týdnů je porazil, Poláci vedli statečný marný boj) a Británie s Francií vyhlásily 3.9. Německu válku, začala tak 2. sv. válka.

Před tím v srpnu 1939 (když před tím odmítl SSSR jednostrannou záruku Polsku a poté Anglie s Francií vojenskou alianci s Ruskem, jemuž nedůvěřovaly) podepsal Hitler se Stalinem (resp. Ribbentrop s Molotovem) pakt o neútočení (každá země zůstane přísně neutrální, když druhá se octne ve válce), jehož tajnou součástí bylo rozdělení sfér vlivu - Rusko pak skutečně 17.9.1939 překročilo hranice a v Brestu Litevském se spojilo s Německem, zabralo tak východní Polsko, umožnilo Hitlerovi vyklidit východní frontu a přesunout jednotky na západ, v srpnu 1940 pak zabralo po Estonsku Litvu a Lotyšsko, Besarábii a severní Bukovinu. V dalším průběhu války Stalin Hitlera materiálně (obilí, suroviny) podporoval, v září pak podepsali smlouvu o přátelství, Stalin přes veškerá varování nevěřil, že by ji Hitler mohl nedodržet.

Po 8 měsících "phoney war" (podivné války), kdy Francouzi bez hnutí seděli v Maginotově linii, Němci zahájili ofenzívu, padlo Dánsko, Norsko, Lucembursko, Holandsko a v červnu 1940 Francie.
10.7.1940 začala bitva o Anglii (letecká, námořní, ponorková, největší bitva v dosavadních dějinách lidstva). Skončila v říjnu, byť nálety ještě pokračovaly, Anglie nedobita, až do poloviny r. 1941 byla proti Hitlerovi sama, SSSR Hitlera podporoval materiálně. V březnu 1941 schválil senát USA smlouvu o půjčce a pronájmu (Lend-Lease Act) - materiální pomoc Británii, rozšířená po napadení SSSR i na něj.

V 29.9.1940 byl uzavřen Pakt tří - mezi Německem, Itálií, Japonskem, dále se k nim připojily Maďarsko, Rumunsko, Slovensko, Bulharsko, posléze i Finsko a Španělsko.
Hitler, který si byl jist úspěchem v Anglii, vypracoval koncem r. 1940 "plán Barbarossa" - bleskové napadení Sovětského Svazu ještě před předpokládaným dobitím Anglie. Nejprve obsadil Bulharsko, Jugoslávii, Řecko a poté soustřeďoval vojska na východě. Stalin stále nevěřil, že Hitler nedodrží slib a tak při invazi do Ruska 22.6.1941 utrpělo nepřipravené Rusko obrovské ztráty, Němci pronikli k Leningradu, Moskvě, Volze, Kavkazu. 17.7.1941-2.2.1942 probíhala bitva o Stalingrad, nakonec vítězná pro SSSR, šlo o jeden z hlavních zlomů války, po němž začala mít navrch protihitlerovská koalice. Ruská fronta vázala 70% německých válečných sil.
7.12.1941 zaútočili Japonci na USA (na přístav Pearl Harbor), poté USA a Británie vypověděly Japonsku válku a Německo s Itálií vypověděly válku Spojeným Státům.

Dále již v úplné zkratce: 6.6.1944 vylodění spojeneckých vojsk v Normandii, 8.5.1945 kapitulace Německa, 6. a 9.8. svrženy atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki a 2.9. kapitulace Japonska.

U nás 28.10.1939 manifestace Pražanů a zvláště studentů, postřelen Jan Opletal, který pak zemřel a po jeho manifestačním pohřbu byly zavřeny 17.11.1939 české vysoké školy na 3 roky (fakticky do konce války), několik tisíc studentů (1200 či 2000) bylo deportováno do koncentračních táborů (včetně Olega Homoly).

V září 1941 nástup Reinharda Heydricha na místo protektora s úkolem zlikvidovat český odboj, při "první heydrichiádě" zatčen a posléze popraven předseda protekt. vlády generál Eliáš (napojený na Obranu národa), popraveni gen. Bílý a Vojta z ON, nastala tvrdá germanizace, zejm. likvidace české inteligence (nositelce národního vědomí), ale šetření dělnictva, které pracovalo ve zbrojařském aj. průmyslu. 27.5.1942 byl na Heydricha spáchán atentát v zatáčce proti Bulovce (parašutisté z Anglie Gabčík, Valčík, Kubiš) a po jeho smrti vyhlášeno stanné právo, popraveno tisíce lidí, vyhlazeny Lidice, Ležáky ("heydrichiáda"). Pro život českého lidu byl význam atentátu sporný, pro mezinárodní kredit však důležitý.

Na Slovensku, kde se koncem roku 1943 stalo zřejmé, že vsadili na špatnou kartu a Slovensko by se stalo poraženou fašistickou zemí, bylo zorganizováno v srpnu 1944 Slovenské národní povstání, proti kterému president Tiso vyslal své vojsko a požádal i o pomoc Němců. Pro nedostatečnou pomoc Sovětů (povstání mělo navázat na postup Rudé armády, která již byla za hranicemi) i západních spojenců (Slovensko bylo v zájmové oblasti SSSR - v listopadu 1943 v Teheránu uzavřeli Stalin, Roosevelt a Churchill smlouvu o vojenských operačních zónách), bylo povstání poraženo.

Při jednáních londýnské exilové vlády (Beneš) s komunisty (Gottwald) v Moskvě se země dostávala čím dál více do sovětského vlivu (v prosinci 1943 podepsal Beneš v Moskvě československo-sovětskou smlouvu o přátelství a poválečné spolupráci, kde dosáhl uznání předválečných hranic, ale za slib odstoupení Podkarpatské Rusi Sovětskému Svazu a ústupků komunistům, Beneš komunistům ustupoval zřejmě v obavě o svoji poválečnou pozici).

22.3. 1945 začaly v Moskvě rozhovory o vládním programu a složení příští vlády, nekomunisté z Londýna přijeli nepřipraveni (bez programu, pasivní, důvěřující státotvornosti komunistů), komunisté naopak pečlivě takticky vybaveni, k jednání přizváni zástupci KSČ (5 členů), ČSSD (4 členové, 3 z nich kryptokomunisté), národní socialisté (4) a lidovci (2), byla ustanovena "Národní fronta" z těchto stran a ostatní strany byly zakázány (agrární, živnostenská, národně-demokratická aj.) a pak 29.3.1945 byl v Košicích na již osvobozeném území vyhlášen Košický vládní program. Zúčastněné strany se dohodly na 3 zástupcích každé strany ve vládě (s tím, že Slovensko má nárok na samostatnou komunistickou stranu, komunisté tedy měli 6 zástupců + další uvnitř sociální demokracie a obsadili klíčové resorty). Bylo deklarováno úzké sepětí se SSSR, vybudování armády a policie dle sov. vzoru, zestátnění průmyslu, bankovnictví aj., znárodnění německého a maďarského majetku, vytvoření revolučních orgánů atd. Všechna klíčová místa si rozdělili lidé z emigrace, domácí odboj byl ignorován. (Dále po válce následovaly volby v r. 1946, které vyhráli komunisté /mimochodem je masově volili voliči zakázané agrární strany zřejmě pro slibovanou pozemkovou reformu/, dále pak absolutní uchopení moci KSČ v r. 1948, od kdy mj. byla ve "volbách" předkládána jediná kandidátní listina.)

Těsně před koncem války pak 5.-9.5.1945 (když se blížily spojenecké armády) probíhalo Pražské povstání proti zbytkům okupačních sil, ukončené příchodem Sovětské armády (když americká armáda, která mohla zasáhnout o několik dní dříve, nezasáhla, protože republika byla v sovětské zájmové sféře.