Bedřich Homola

Návštěv: 44195

Odbojovými organizacemi během protektorátu Čechy a Morava byly zejména:

1.) Obrana národa (ON), tvořená vojáky, dílem "zdola" - kolem předmnichovských pluků, organizací záložních vojáků, branných jednot a Sokola, postupně se pak budovalo ústředí z plukovníků a generálů v čele s gen. A. Eliášem (předsedou protektorátní vlády). Vrchním velitelem byl gen. Josef Bílý se štábem (náčelník plk. Čeněk Kudláček), podřízena byla tři zemská velitelství: Čechy (gen. Hugo Vojta), Morava (gen. Bohuslav Všetička) a Praha (gen. Bedřich Homola) a těm byla podřízena krajská, okresní atd. velitelství. Každý velitelský článek suponoval určitou jednotku - zemské vojenské velitelství armádu, KVV divizi, OVV pluk, četami konče. Při velitelstvích byly speciální skupiny, které měly na starosti zbraně, sabotáže, finance, spojení atd. Organizace však nebyla naplněna, mužstvo bylo jen vyhlédnuto a mělo nastoupit až v případě vojenské akce. Této pevné organizaci bylo vytýkáno, že není vhodná pro ilegální prostředí pro možnost snazšího odhalení, dále pak, že si podržela předválečnou vojenskou hierarchii bez ohledu na to, že významnými členy byli v praxi i nižší důstojníci. Historici odhadují, že do Obrahy národa bylo zapojeno 100 000 Čechů (což odpovídá zhruba 4% mužů produktivního věku).

2.) Ilegální KSČ, ta ovšem do vstupu SSSR do války v r. 1941 dle rezoluce ÚV KSČ hodnotila válku jako střetnutí dvou imperialistických bloků, které byly pokládány za prakticky rovnocenné s tím, že blízká budoucnost ukáže, který z nich je slabší. Východisko ze situace spatřovala rezoluce v revoluci dělnické třídy a porobených národů po vzoru Velké říjnové socialistické revoluce (předpokládala se revoluce německého dělnictva). Kladla důraz na boj proti fašistické okupaci jakož i na boj proti české buržoasii, benešovská emigrace byla charakterizována jako "zájmům národně osvobozeneckého boje svrchovaně nebezpečná a krajně nepřátelská agentura anglo-amerického kapitálu, která pokračuje v nesmyslných šovinistických štvanicích, zasévá nenávist českého obyvatelstva k německým dělníkům, oblečeným ve vojenské uniformy, budí nedůvěru k politice SSSR a je naprosto neslučitelná se zájmy českého národně osvobozeneckého boje". Po napadení SSSR pak považovala válku za "národně osvobozeneckou", ilegální ÚV KSČ byl několikrát Němci zlikvidován, hrdinství těchto lidí bylo nepochybné, základní tendencí však bylo využít války k nastolení komunistické vlády v područí SSSR.

3.) Politické ústředí (PÚ), napojené na presidenta Beneše (Londýn), sdružující mocenská seskupení předmnichovské republiky, 2. republiky a napojené i na některé členy protektorátní vlády.

4.) Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ), vyrostlé kolem skupiny uvnitř ČSSD, sdružovalo odboráře, intelektuály, vojáky, tělov. složky, evang. organizace, svobodné zednáře, síť organizována přes pobočky Dělnické akademie, odborové svazy, YMCA, organizace učitelů, profesorů