Bedřich Homola foto, kliknutím se zobrazí/skryje zvětšenina
Mládí
Zajetí
Legie
Kariéra
'Puč'
V odboji
Vězení
Odkazy
Literatura
O legiích
Polit. směry
Odboj
2. sv. válka
Řády
Deník
Amerikan
Obžaloba
Fotografie
Návštěv: 37071


Obžaloba:
strana 1
Obžaloba:
strana 2
Obžaloba:
strana 3
Obžaloba:
strana 4
Obžaloba:
strana 5
Obžaloba:
strana 6
Obžaloba:
strana 7
Obžaloba:
strana 8
Obžaloba:
strana 9
Obžaloba:
strana 10



25 Sút, 141 –217-1

Der Oberreichsanwalt Berlin, den 7. September 1942.

beim Volksgerichtshof

12 J 207/42g. Geheim!

H.V.-und E.D.Sache

H a f t !

Protektoratsangehöriger!

Obžaloba

Generála bývalého československého vojska Friedricha Homolu z XII, Humboldtgasse 11, narozeného 2.června 1887 v Bleichenu, okres Beraun, ženatého, příslušníka Protektorátu, dosud netrestaného, 31. prosince 1941 předběžně zadrženého na základě příkazu k zadržení vyšetřovatele Lidového soudu v Praze z 18.srpna 1942 - 556 b 375/42 - od tohoto dne nejdříve ve Vyšetřovacím soudním ústavu v Drážďanech, ve vyšetřovací vazbě, dosud bez obhájce,

žaluji,

že od srpna 1939 až do svého zatčení v Praze provádí společně s

jinými za tentýž skutek (stíhanými)

1) velezrádné jednání, násilím nebo hrozbou násilí připravovat

odtržení od Říše území patřící k Říši,

přičemž čin byl zaměřen na založení nebo zachování

organizovaného společenství na přípravu velezrady.

2) ve vnitrozemí bylo prováděno během války proti Říši poskytnutí

pomoci nepřátelské moci nebo způsobení škody válečné moci Říše,

zločin podle § 80, odst.1, § 83, odst.2, a 3 č.1, §§ 91b, 47

StGB.

Obviněný se zasadil jako velitel komanda Velká Praha a od jara 1940 velitel tehdy nově zřízeného centrálního velitelství ilegální české vojenské organizace za její soudu známé vele- a vlastizrádné úsilí.

Podstatné výsledky vyšetřování.

Obviněný vstoupil po svém zajetí na ruské frontě v srpnu 1916 do českých legií, podílel se jako velitel roty na více bojových operacích, byl od října 1918 do června 1919 zastupujícím velitelem důstojnické školy v Kyshtymu jakož i v Slubiance a byl poté ustanoven inspektorem instrukčních škol a zároveň přidělen ke štábu generálinspektora. Po návratu do Československa v r. 1920, patřil Homola k tehdejšímu československému vojsku, naposledy v hodnosti brigádního generála. Od zřízení Protektorátu je příslušníkem "Národního souručenství".

Asi v srpnu 1939 potkal obviněný na břehu Vltavy v Praze náhodou bývalého generála Bílého, kterého pak v pozdější době opětně vyhledal v jeho bytě. Když se Bílý obviněného při této druhé návštěvě zeptal, zda slyšel něco o organizaci "Obrana Naroda", a obviněný řekl že ne, vysvětlil Bílý, že to má být tvořící se organizace, která má být vedena převážně důstojníky a má mít za úkol po odchodu německé branné moci jakož i německého úřadu z Protektorátu, vynuceném na politickém či vojenském podkladě, převzít moc a zamezit, aby komunisté, fašisté a příslušníci Vlajky podnikli převrat. Obviněný prohlásil, že je připraven ke spolupráci při přípravě této organizace. Bílý mu na to odpověděl, že by mohlo být vytvořeno velitelské stanoviště Velká Praha a zeptal se, zda by mohl převzít jeho velení. I k tomu byl obviněný připraven, Bílý se však ptal nejprve ještě na další úkoly ohledně vytváření organizace. Bílý nato vysvětlil, že kromě velitelství Velká Praha mají být vytvořena zemská velitelství pro Čechy a pro Moravu. Na další otázky obviněného na způsob organizace odepřel Bílý informaci s odůvodněním, že každý funkcionář zná pouze ty bezprostředně nadřízené a podřízené složky a o všechno ostatní se nesmí starat. Bílý potom uložil obviněnému, aby sám vystavěl jemu podřízené složky odpovídající trojsystému (pluk na tři prapory, na tři roty, na tři čety, na tři družstva, na tři rojnice), Prahu rozdělil do vícera okresů a postoupil další práci na výstavbě okresním velitelům. Obžalovaný byl ve spojení s Bílým do konce listopadu 1939, setkal se s ním několikanásobně a zpravoval jej o postupu prací na výstavbě.

Obviněný nasadil ihned po rozhovoru s Bílým brigádního generála Horáčka pro městské okresy Praha VII až X, plukovníka Berku (12 j 327/41g) pro Prahu I, II, XII, jakož i všechny ostatní městské části na pravém břehu Vltavy, a plukovníka Procházku (12 J 92/42g) pro městské části na levém břehu Vltavy, s výjimkou Prahy VII,jako velitele. Poté co v říjnu 1939 byly vytvořeny ještě další organizační území Praha-venkov východ a západ, určil obviněný pro Prahu-venkov východ plukovníka Bilika (12 J 138/42g), později nadporučíka Konopáska (12 J 138/42), a pro Prahu-venkov západ plukovníka Lisého (12 J 138/42g) jako velitele. Obžalovaný obdržel od některých svých spolupracovníků, především od Berky, zprávy o postupu výstavby.

Asi v září 1939 byl přidělen obžalovanému podplukovník Jirka (12 J 138/41g) jako náčelník štábu. Jirka, který měl být organizován ve štábu pro Velkou Prahu, se setkal s obžalovaným asi čtyřikrát, neinformoval jej ale údajně o své činnosti v podrobnostech. Jak se obžalovaný počátkem prosince 1939 dozvěděl, že byl hledán tajnou státní policií, opustil své bydliště v Gneisenau-Straße, přešel jako podnájemník do Humboldtstraße a zdržoval se tam ilegálně do svého následného zatčení 31.prosince 1941.

Asi v březnu 1940 potkal obžalovaný náhodou plukovníka Malého a a dozvěděl se od něj, že se zanedlouho bude konat v jedné škole v Praze II schůzka několika důstojníků, na které se bude hovořit o situaci organizace. Obžalovaný, který se této schůzky na Malého pozvání zúčastnil, zastihl tam kromě Malého generála Doležala, Miloslava a Thomase Berku, Churavého, Coufala a Balabána. Z tohoto zevrubného rozhovoru vyrozuměl obžalovaný, že organizace vzhledem k zatčením v zimě 1939-1940 je ve vedoucích složkách rozbita, ve středních složkách těžce poničena, že také generál Bílý byl zatčen a počet zadržených na Moravě byl zvláště vysoký. Přítomní rozhodli, aby byly situace způsobené zatčeními jednotlivě prozkoumány a funkce v centrálním vedení nově obsazeny. Thomas Berka dostal rozkaz vyřizovat vlastní organizační činnosti, zatímco Balabán navázat spojení s paralelními organizacemi a Coufal měl být činný jako zásobovací důstojník. Malý byl při této nebo některých pozdějších schůzkách ustanoven náčelníkem štábu nového centrálního velitelství, zatímco Doležal a Miloslav Berka žádné zvláštní funkce nedostali. Asi dva týdny později se konala v téže škole v Praze I druhá schůzka, na níž byly přítomny v podstatě tytéž osoby jako při první schůzce. Obžalovaný dospěl při této příležitosti k názoru, že tato početná zatčení jsou odhalena pouze kvůli mnoha řečem a další jiné ilegální činnosti funkcionářů (výroba ilegálních tiskovin, poslouchání zahraničních vysílačů) a že se proto příslušníci organizace mají všech dalších ilegálních činností zdržet a vyčkat konce války a potom v úkolu organizace pokračovat. Při této druhé schůzce byl obžalovaný mlčky uznán jako nejvyšší Bl.14,43 velitel organizace. Dospěl k názoru nebudovat žádnou novou organizaci a starou organizaci nedoplňovat, nýbrž v první řadě upevnit dosud existující části organizace. Funkce centrálního vedení byly potom rozděleny opět tím způsobem, že Thomas Berka převzal organizační záležitosti, Balabán zpravodajské záležitosti a Coufal materiální záležitosti, zatímco Churavý měl vyhledat ilegální civilní organizace a navázat s nimi spojení.

V následující době byl obžalovaný průběžně zpravován svým náčelníkem štábu Malým o práci vykonané vyššími důstojníky. Když Malý požádal obžalovaného v pozdním podzimu či zimě 1940, aby byl zproštěn svého úřadu náčelníka štábu, vyhověl obžalovaný této žádosti a ustanovil jako nového náčelníka štábu Doležala, zatímco Malého jmenoval jeho zástupcem. Asi na jaře 1941 uložil obžalovaný Doležalovi porozhlédnout se po nových důstojnících pro jednotlivé oddíly štábu, protože Berka, Balabán a Churavý se jako velitelé štábních oddílů ukázali nezpůsobilými. Organizační štáb měl sestávat pro případ nasazení, odpovídaje struktuře starého českého vojska, ze čtyř oddílů a sice 1) organizační a mobilizační oddíl, 2)zpravodajský oddíl, 3)operativní oddíl a 4) zásobovací oddíl. Když Doležal po vydání tohoto rozkazu už na toto pořadí důstojníků přistoupil a rozdělil je pro své nové štábní úřady, dělal mu obžalovaný výčitky, zbavil ho funkce náčelníka štábu a určil generála Svátka jako Doležalova nástupce, zatímco Doležal zůstal ve štábu jako důstojník pro zvláštní úkoly, zejména měl udržovat spojení s Moravou. Obžalovaný uložil Svátkovi ihned zjištění, kolik nižších jednotek organizace v Čechách může být po ruce a v jakém stavu se nacházejí. Tato zjišťování, kterými Svátek pověřoval Malého, zůstala nicméně bez úspěchu. Asi v květnu 1941 se svěřil Svátek obžalovanému, že Doležal by měl mít od sebe navrženu svého druhu instrukci pro činnost organizace v prvních dnech po převratu a ptal se obviněného, zda by tyto instrukce chtěl vidět. Obviněný však odmítl s poukazem na to, že je přísně zakázáno věci takového druhu skladovat a uložil Svátkovi, aby o tom Doležala vyrozuměl a vyřídil mu jeho nespokojenost. Po Doležalově zatčení vyhledal obžalovaný Svátka dvakrát a vyptával se na místo, kde zůstala částka peněz 500 000 Kc, které měl obžalovaný obdržet na jaře 1941 od Balabána (300000 Kc.) a od Churavého (200000 Kc.) pro účely organizace. Obžalovaný měl totiž předat 500 000 Kc. asi v červnu 1941 Doležalovi s rozkazem peníze bezpečně uschovat a Svátkovi sdělit místo uložení peněz. Svátek ale o tom nebyl zpraven, svěřil se však obžalovanému, že prostřednictvím Malého obdržel papíry od Doležala a zahrabal je u sebe v zahradě.

Již na podzim 1940 sdělil Balabán obžalovanému, že by měl možnost navázat spojení s civilisty, kteří používají radiospojení se zahraničím. Obžalovaný uložil Balabánovi tuto možnost střežit jako oko v hlavě, protože může mít pro organizaci velký význam mít v „kritickém období“ spojení se zahraničím a dostávat a moci odtud dostávat zprávy. Před Vánocemi 1940 předal Balabán obžalovanému tři z Londýna pocházející depeše, které však podle údaje obžalovaného nic důležitého neobsahovaly. Brzy po Vánocích 1940 oznámil Balabán obžalovanému další depeše, které měly obsahovat pouze přání štěstí a rodinné pozdravy některých londýnských emigrantů k přelomu roku. Když se obžalovaný Balabána ptal, zda vyměňuje s Londýnem pouze nedůležité zprávy tohoto druhu, opáčil Balabán, že bývají též doručovány zprávy o směru a obsahu německých vojenských transportů a o vnitřní situaci, jakož i náladě obyvatelstva protektorátu. Na další otázku obžalovaného, kdo tyto zprávy sepisuje, vysvětlil Balabán, že některé zprávy, obzvlášť takové o pohybu vojenských těles, bývají sepisovány jím samotným. Obžalovaný na to Balabánovi ozřejmil, že jeho úloha není ve výměně zpráv s Londýnem, on je čím dál tím víc rozhodnut zachovat nebo nově vytvořit spojení uvnitř organizace. K navázání spojení s cizinou musejí být nasazeny jiné osoby, aby organizace nebyla ohrožena. Asi v únoru sdělil Balabán obžalovanému, že dostal z Londýna dotaz, jaká je situace organizace. Obžalovaný, kterému bylo známo, že je Balabán v radiospojení s generálem Ingrem v Londýně, přikázal Blabánovi na tuto otázku odpovědět, že všichni příslušníci vyšších velitelských složek byli zatčeni a organizace musí tedy být proto v tomto úseku považována za rozpuštěnou. Ve středních velitelských složkách je organizace kvůli zatčením tak těžce poničena, že v současné situaci nelze pomýšlet na znovuvytvoření.

Během vyšetřování jiných ilegálně působících funkcionářů byla zachycena řada depeší , které byly nasměrovány na vojenskou organizaci a pocházejících z Londýna. Tři tyto depeše, jejichž obsah se odevzdává jednotlivě z obalu listu 34, jsou směrovány na Atamana, krycí jméno obžalovaného. Obžalovaný tvrdil při svém výslechu u soudu 10. a 11. srpna 1942, že nezná obsah těchto depeší a uvedl, že Balabán nebo Doležal zřejmě bez jeho vědomí vyměňovali mnohé věci s Londýnem a Balabán mohl svévolně používat krycí jméno Ataman.

Churavý, který, jak již bylo dříve řečeno, měl úkol vyhledávat ilegální civilní organizace a navazovat s nimi spojení, sdělil obžalovanému na podzim 1940, že navázal spojení se dvěma organizacemi, a sice s „Fachgruppe“ a s „Úvod“ („Ústřední vedení odboje domácího“). Podle Churavého oznámení zastupovala „Fachgruppe“ odborovou organizaci dělnictva a „Uvod“ českou inteligenci. Obžalovaný přikázal Churavému, co nejdřív získat bližší informace o těchto organizacích a nato s nimi domluvit činnost pro první týdny po převratu, když německé úřady již nebudou a české úřady ještě nebudou činné. Po delší době sdělil Chravý obžalovanému, že práce s oběma organizacemi jde velmi pomalu dopředu, protože žádná té druhé nevěří a obě nedůvěřují vojenské organizaci, neb se po převratu obávají diktatury vojenské organizace. Aby si udělal obrázek o civilních organizacích zúčastnil se obžalovaný počátkem září 1941 rozhovoru, u nějž krom něj a Churavého byli přítomni čtyři příslušníci civilních organizací, kteří se představili krycími jmény. Domluva se točila především kolem otázky spolupráce s komunisty, a také byly předčítány údajně bezvýznamné, předbíhající se zprávy z Londýna. Obviněný, který byl nespokojený s průběhem rozhovoru, získal proto dojem, že spolupráci s těmito oběma civilními skupinami nelze doporučit a styk proto přerušil.

Asi v září 1941 poznal obviněný plukovníka Srstku, který s Churavým spolupracoval. Při opětovném setkání nabyli obviněný a Srstka přesvědčení, že bude nejlepší opustit Prahu a na venkově očekávat konec války, neb se zdálo následkem vývoje politických poměrů od 1941 nemožným nově vystavět organizaci nebo jen doplnit. Obžalovaný sdělil příležitostně Srstkovi, že Svátek zahrabal nějaké papíry, obdržené od Malého a pocházející od Doležala, ve své zahradě, nebo je předal fotografu Cetlovi v Praze III, a přikázal Srstkovi zjistit, zda takové papíry skutečně existují. Srstka však nepředal obviněnému žádné sdělení o výsledku svých pátrání, přivedl mu ale v listopadu 1941 bývalého kapitána Zatřepálka, který obviněnému při mnohých „srazech“ předával zprávy z Protektorátu, sdělil mu mezi jiným, ze při jednom transportu vojenského tělesa v Krummau němečtí vojáci nechtěli nastoupit do vlaku a poté měli být uvězněni.

Obviněný měl při svém výslechu u soudu 11.srpna 1942 uvést, že organizace měla sice zůstat tajnou, muselo se však také počítat s prohrou Německa ve válce a muselo být proto jasné, že organizace bude pronásledována německými úřady jako Německu nepřátelská. Nicméně mohla organizace nebýt označena jako Německu nepřátelská, neboť její cíl nebyl postupovat násilně proti Německu. Toto tvrzení obžalovaného bude vzhledem ke způsobu a rozsahu jeho činnosti v soudu známých ilegálních českých vojenských organizacích jednoznačně vyvráceno.

D ů k a z n í m a t e r i á l

I. Výpovědi obžalovaného:
Bl.9/25, 36,60;

II. Depeše ve složce 34.

Navrhuji,

proti obviněnému Friedrichu Homolovi nařídit hlavní

líčení před 1. senátem Lidového soudu, uložit další

průběh vyšetřování a obžalovanému ustanovit

obhájce.

V zastoupení

Dr.Barnickel