Bedřich Homola foto, kliknutím se zobrazí/skryje zvětšenina

Novinky
Mládí
Zajetí
Legie
Kariéra
'Puč'
V odboji
Vězení
Odkazy
Polit. směry
O legiích
Odboj
2. sv. válka
Řády
Deník
Amerikan
Obžaloba
Fotografie
Návštěv: 44111


Politické směry, ovlivňující nejvíce 20. století:

V reakci na autoritářskou společnost feudálně-klerikálního typu (monarchie s velkou rolí církve) vznikl spolu s rozvojem industrializace (průmyslu) -liberalismus, upřednostňující soukromý život před nároky komunity či státu a jeho odnože - konservatismus a radikalismus.

V reakci na liberalismus, přinášející sociální nerovnost, vznikly -socialistické ideologie (upřednostňují nároky komunity před nároky jednotlivce) s radikálními odrůdami marxismem a fašismem.

Socialismus hovoří o kapitalismu jako o společnosti, která se dělí na vykořisťované a vykořisťovatele, dělnická třída je obětí kapitalismu, ale také základem opozice vůči němu a nástrojem jeho konečného svržení.

Protože se tato cesta jakožto nenásilná nezdála být reálná, vznikl marxismus (formulován Marxem 1848), který chce násilnou cestou (přes mezistupeň socialismus, jemuž předchází ještě tzv. diktatura proletariátu) nastolit komunismus, tedy beztřídní společnost, kde je zakázáno soukromé vlastnictví výrobních prostředků a soukromé bohatství, všichni jsou si rovni, není rozdílu mezi duševní a fyzickou prací, všichni jsou odměňování podle svých potřeb. Je zde odlišný způsob života, založený na spolupráci a vzájemné solidaritě. (Zřetelná je podobnost s křesťanskými ideály.) Klíčovými slovy jsou rovnost a bratrství, též svoboda (odlišná od svobody v pojetí liberalismu), která má být dobyta zároveň pro všechny rozbitím privilegií menšin. Komunismus byl reálně uskutečněn jen v malých komunitách náboženských či i světských, kde se sdružili lidé, pro které dělit se představovalo způsob života. Společnost na marxistických principech byla nastolena v Rusku v listopadu 1917 ("říjnová revoluce", která proběhla 8 měsíců po revoluci demokratické, která svrhla carskou absolutistickou vládu); zprvu pod velením Lenina, posléze Stalina usurpovala veškerou moc v Rusku, při boji s vnitřním nepřítelem přišlo o život několik desítek milionů občanů Sovětského Svazu, Stalin je spolu s Hitlerem považován za nejkrutějšího diktátora v dějinách lidstva. Ve 20. letech byly v Polsku a Maďarsku aj. nastoleny marxistické Republiky rad, poražené vzápětí fašistickými diktaturami, po druhé světové válce pak byl komunistický režim nastolen v celé východní Evropě.

Fašismus byl syntézou antimarxistického socialismu a nacionalismu. Odmítal liberalismus, demokracii a marxismus jako různé aspekty jednoho materialistického zla. Odmítal politickou kulturu, zděděnou z 18. století a francouzské revoluce, cílem bylo položit základy nové civilizace. Pouze nová kolektivní a antiindividualistická civilizace měla být schopna zajistit trvání lidského společenství, v němž by byly všechny společenské vrstvy a třídy dokonale integrovány. Za přirozený rámec pro takovou harmonickou, organickou masu byl pokládán národ, těšící se takové morální jednotě, jakou by ani liberalismus, ani marxismus (hybné síly konfliktů a nejednoty) nemohly nikdy poskytnout. K tomu, aby byly masy probuzeny, není třeba logické zdůvodňování, ale mýty, kult síly, vitality, aktivismu, heroismu. Když se ukázalo, že mýtus o generální stávce (marxistický) je neúčinný, protože proletariát nebyl schopen plnit svoji roli revolučního činitele, byl nahrazen národem jako celkem, takovým způsobem se dospělo k socialismu pro všechny, ztělesňujícím novou ideu revoluce, která není charakterizována třídním bojem. Chtěli nahradit obchodní civilizaci své doby civilizací mnichů a válečníků, bojechtivou a mužnou civilizací, kde by místo kapitalistického požitkářství a sobectví nastoupil smysl pro oběť. Tento nový svět měla vytvořit elita, schopná vést masy (které byly pouze stádem) do boje. První světová válka ukázala, jak je nacionalismus schopen mobilizovat masy a předvedla děsivou moc státu. Ukázalo se, jak povrchní je idea internacionalismu, hlásaného marxismem, oproti nacionalismu. Hlásali, že masy potřebují mýtus, jediné, co chtějí, je poslouchat, a demokracie je jen kouřovou clonou. Pokud se člověk nalézá vně organizace společnosti s jejím systémem vzájemných pravidel a závazků, nemá žádnou opravdovou svobodu. Individuální práva jsou uznávána jen, pokud jsou zahrnuta v právech státu. "Totální člověk v totální společnosti, bez žádných konfliktů, kolapsů, anarchie." Fašismus byl vizí celých, nově sjednocených lidí, proto kladl důraz na slavnostní pochody, přehlídky, uniformy, diskuse byla nahrazena písněmi, kultem fyzické síly, násilí, brutality. Ochrana celistvosti národa a řešení sociální otázky znamená zničení diktatury peněz. Divoký kapitalismus musí být nahrazen klasickými nástroji národní solidarity - řízenou ekonomikou, silným státem, což znamená vítězství politiky nad ekonomikou.

Nacismus je název pro fašismus v Německu (podle strany NSDAP - Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei, jejíž příslušníci si říkali "Nazi".

Fašismus byl ve 20. letech nastolen v Maďarsku, Polsku, Španělsku, Itálii, ve 30. letech v Německu atd., Hitler v Německu je považován za nejkrutějšího diktátora (spolu se Stalinem) v dějinách lidstva.