Bedřich Homola foto, kliknutím se zobrazí/skryje zvětšenina
Mládí
Zajetí
Legie
Kariéra
'Puč'
V odboji
Vězení
Odkazy
Literatura
O legiích
Polit. směry
Odboj
2. sv. válka
Řády
Deník
Amerikan
Obžaloba
Fotografie
Návštěv: 35495



Deník Bedřicha Homoly (24.8.-1.12.1915) z ruského zajetí

24. VIII. 1915 Odjezd. Velice rušný a živý. Loučení pěkné. Konopásek květinu. Večeře v Debrecíně.

25. VIII. Stejným tempem ku předu. V Miškolci oběd, tam hned hromadné rovy. Za M. zákopy na úpatí Karpat. Krásné lesy. Na stráních sem tam bílý kříž. Za Volové vyhozené mosty, rozbité vozy, prvé znaky bojů. Večer Zawoczne v Polsku. Za tunelem s. "Istem Magyarországbol" (?) nechali jsme Maďarii v zádech. Zase slovanský hovor. Vlak s kopce, rychle. U Z. 1.500 Němců †.

26. VIII. Před Stryjem čekáme. Ke Str. už zákopy celé, hroby; ve Stryji prov. snídaně. Na každé stanici dlouho čekáme, a tak ve 12h přijíždíme do Chodorowa na snídani. Zákopy podél celé trati, rovy husté, po cestě z CH. od kamož jsme mj. jeli 2.30 h. Tak čekáme na každé stanici. Za šera v Haliči, kde jsme vystoupili, mužstvo nocovalo na louce, my v radnici v městě přes Dněstr. Most obdivuhodně opraven.

27. VIII. Ráno v 7 h.nastoupena cesta k cíli, kamž jsme došli ve 12 h v pol.
Sluníčko svítí až příliš. Vesnice se zove Delejov, a je určeno, že zde zůstaneme do 16. září. Jsme "Austrilohungargruppe II" a velitel setniny Wolf 81.
Byt na zdejší poměry pěkný, čistý, setnina vedle v opuštěné hospodě. Menage ve škole. Přidělen Gerstenberger k výcviku.



28. VIII. sobota. Cvičeno dopol. od 6-11h. Našel houby. Odpol. 3-6, což určeno na každý den.Psal domů.

29. neděle dopol. na houbách, odpol. s Noskem v lese. Psal Konopáskovi.



30. Dopol. i odpol. cvičeno.

31. Zpráva, že R. ustoupili od Zl.L. a večer v pond. nebylo slyšet už rány z děl. Pršelo velice vydatně. 250 cigaret.

1/IX Cvičení ke Krynidovu R. I.

2. Dostal peníze 351 z. Psal domů o zimní prádlo.

3. Cvičení celého praporu proti opevněným výšinám směrem k Haliči.

4. Pršelo. Dopol. zmokli, odpol. prohlídky.

5. Neděle. Prší, čas nekonečný. Koupal. Večírek s 81. Zpráva, že 10ho půjdeme.

6. Střílel, počasí neustále deštivé.

7. Zima, bolela hlava, ležel.

8. Poslal Routa pro punčochy do H. V 7h přišel rozkaz, že ve 2 h jdeme do Horožanky. Prší jen se leje od večera. Na posled byl jsem na houbách a udělal jsem si je.
V dešti vyšli jsme po bezedné cestě a v 1/2 5h dorazili do Horožanky. Viděli domy zpustlé, ač městečko je jinak pěkné, mnoho židů již zpět. Na výšinách již spojité zákopy. Byt malá světnička, velice útulná.

9. V 1/2 6h odchod přes Hanovice po pěkné silnici. V lese již viděti zákopy se vším zařízením a pak cesta do údolí Zl. Lípy. Zawalov takořka spálen, bylť ohniskem bitev na Zl.L. Krásný zámek zpustošen. Na vršku pohov za deště, který nás provází celou cestu. Celý vrch je rozryt zákopy ruskými a od granátu díra vedle díry. V kukuřici 24cm gr. který nevybuchl. Přes Jablonówku do Uhrinova, kde byl oběd. Ve 2h pak stále do Podhájců a ubytováni v Starým Miastě. Dle doslechu máme zůstati 3-4 dni.
Ranění před Zavalowem vypravují o našem ústupu do 16km. Ztráty hlavně II prapor. V Podhájcích je Korpskomando (?), a všude se to hemží vojskem. Je vidět, že se blížíme k frontě. Bláta, že není možno nohy vytáhnouti. Po celé cestě dělnické oddíly, samí Maďaří, zdraví silní chlapi, kteří se válí za frontou, kdežto u nás... Zprávy nepříznivé.

10. Prší od rána, a mně je zima, mám rýmu. Spal jsem dobře v peřinách. Večer zprávy o ústupu, pluk velké ztráty.

11. Dopoledne cvičili. U pluku 3 komp. zbyly ostatní neznámo.

12. Neděle. Ale jaká! V noci hřměla děla bez přestání i dopol. neustále na dvou stranách. Musí tam být zle. Cvičili jsme u hřbitova. "Pomni, abys den sváteční světil!" a zde: ve dveřích se modlí voják, na hřbitově se pasou koně, kolem rámus od kováren a do všeho dunění z dáli. Pluk má 1000 mužů zbytek, pluk 81 má 300 mužů. V 11h rozkaz připravit se k odchodu.
Psáno v celtě. Ve 2h jsme vyrazili a v 6 h došli ke dvoru "Waga", kde postaveny celty na holi.Cestou již train šel zpět a vše nasvědčovalo ústupu. Děla hřměla a bez přestání blíž a blíž, večer bylo viděti jako svatojánský ohňostroj létati střely; i nezbytný doprovod, hořící vesnice, bylo viděti.

13. pondělí Hřměníděl trvalo do 11h, tedy plných 20 hodin, rána za ránou bez přestání. Ráno byl klid, a my čekali na další rozkazy. K 9té hod. slyšeti zase jednotlivé rány z děl, a ruch různých ordonanců. Možná že dnes budeme už v ohni.
Jaký rozdíl proti loňsku, kdy chodila mně navštěvovati moje zlatá dušenka do nemocnice. Oddal jsem se úplně osudu, vše je jedno. Večer zprávy o dalším ústupu, na Strypě rozstříleny mosty našim v zádech. Čekáme, že v noci půjdeme v před.

14. úterý Zůstali jsme do rána, den začíná jako včera totiž ležením. Ta celá válka se skládá z ležení a jídla, s malými změnami. Den začíná nádherně, sluníčko mile hřeje, jako už dávno tomu nebylo.
V 81/4h rozkaz připravit se k odchodu. Děla už zase hovoří bez přestání, v zádu je vidět náš balon (?) od 305 cm hmoždířů. Bude as dnes horký den.
A byl. Spěchem jsme šli kupředu, ale hned odbočili v levo, na ohroženou frontu. Přecházejíce vršek byli jsme pozdraveni šrapnely. Pak jsme byli posláni do lesa za Burkánov. Tam Honvedi se měli zle. Nežli jsme došli ku předu, byli první ranění od šrapnelů. Pak Maďaři ustupovali, my v lese obklopeni, já byl raněn a většina našich zajata. Jaká bídná cesta, a ze všeho nejhrůznější noc na obvazišti. Kolik, kolik lidské bídy tu viděti. Sténání a řev raněných přehlušovalo vše.

2.
15. středa Ráno dovezli nás dál, do Barachova na nějaké větší obvaziště. Až k večeru jsem byl převázán, a večer jsme jeli k diviznímu obvazišti, kamž jsme přijeli ve 2 hod. v noci.

3.
16. čtvrtek. Byl jsem pohromadě s kad. Hanouskem a třemi ruskými důstojníky. Velice příjemní lidé. Jídlo dobré, jedl poprvé ruské pirožky. Rána po převazu už tolik nebolí, kosti jsou as dobré. Dnes as už pojedem přes hranice. Major ruský umí česky, na Volyňsku se naučil. Městečko se jmenuje Trembovla.
Večer do Grzinalova do starého zámku. Spal jsem v starém saloně na pohovce.

4
17. pátek Musel jsem se rozloučiti se Zemanem, musel odejítí se zajatci.Chudá plakal. Nás pak šest jelo v 11h automobilem do Voločisky. Tam jsme byli uloženi do polní nemocnice.

Jméno Čech má zde všude dobrý zvuk, každého se ptají, zda Čech, Němec neb Maďar a dle toho jednají. Vše dle zásluhy.

5
15. sobota. Nekonečný den, dopoledne jelo několik jich dále, ale já musím čekati. Jak hrozný čas, kdy není ani co číst. Po obědě není žádný nápoj, neboť mimo mléka a čaje nesmí se nic pít. Čaj nedávají, neboť je nedostatek cukru.

16
19.neděle Dopoledne konečně oznámeno, že pojedeme dále. Dovezli nás na nádraží do Podvoločisky, a po čekání jsme se hnuli, a as v poledne jsme přejeli hranici, a ocitli v tom nekonečném Rusku. Kdy as pojedu
//Psal domů, Šťast., do Klecan, Pardubic a Konopáskovi.//
zpět do našich zlatých Čech, a za jakých poměrů.
Na nádraží vše se hemží vojskem, jen samá uniforma všude. Kolik tu bude ještě obětí nešťastného vraždění.
Cesta byla pravá ruská, jelo se pomalu, a ještě více se čekalo. Byli nám Rakušanům odebrány šaty z důvodů naprosto záhadných, vždyť odejít nikdo nemůže.


20. Pondělí. Cesta stejná, až jsme v poledne čekali hrozně dlouho v Žmierance. Zde bylo nám řečeno, že nejedeme do Kijeva, jak jsme myslili, nýbrž do Čerkaska.

8.
21.úterý. Oběd v Cvětkově, jinde cesta stejná. Bylo i veselo, Rusové zpívali, a sice velice pěkně. Večer as ve 12h jsme konečně dojeli. Pět nás Rakušanů bylo dáno dohromady, Rusové mí zmizeli.

9
22.středa. Ráno jsem byl zase převázán. V Čerkasku zůstaneme as několik dnů a pak pojedeme zase dále. Začínáme pomalu přivykati pití čaje po ruském způsobu. Je zde por. Weis, kad. Lukacs, Maďaři, kdt. Hanousek a por. Zhoržel. Jenom cukru máme málo, jinak společnost dobrá.

10
23. čtvrtek. Den utíká pomalu, jako v nemocnici. Jen náš Vasil nás občas povyráží novinami. Psal domů a Frantíkovi. Večer oznámil nám lékař, že pojedeme zítra ve 2h do Kijeva. Na chodbě jsem potkal praporčíka z vlaku, který mne zval do Anapa, někam k moři.

11
24. pátek. ráno sestra oznámila,že v noci přivezli mnoho našich raněných, takže my pojedeme pryč. A skutečně v poledne už nám přivezli šaty. Ve 4h odpoledne nás odvezli na nádraží, odkudž jsme v 10h vyjeli směrem ke Kijevu. Na cestě jsme dostali dobrou večeři od sester, které chtěly se s námi baviti, což ale nešlo, s našimi znalostmi ruštiny.

25.sobota Dopoledne ve vlaku bylo dobře. V 11h dojeli jsme do Darnice u Kijeva. Jaký úžas. V slunném dnu se to hemžilo na nádraží vše zajatými důstojníky a kadety. Pár set jich bylo. Moravec a druzí od nás byli mezi nimi, měli se cestou velice zle. Zemana jsem vzal k sobě zpět. Pak místo do tábora přestoupil jsem do druhého vlaku, který pojede do Moskvy. Ve voze většinou Maďaři až na dva od dragounů, a všichni markýři. Vystihli hned situace a jedou se zdravotním vlakem, a naši pojedou týdny s transportem. Ve 3h jsme vyjeli a do M. je 380 verst, máme tam dojeti v pondělí večer. Cesta ubíhala rychle, jeli jsme na dvoukolejné trati.

13
26. neděle. Sluníčko hřeje od rána, ale na stromech je viděti podzim. Lesy, které vroubí trať skoro neustále, jsou oděny v podzimní barevný háv. Škoda že nejedu do Čech, jak krásný tam bude podzim. A zde budoucnost mlhavá, vše je náhoda.
Jedeme po jednokolejné trati pomalu. Musel jsem se ujmouti nás Čechů, o kterých je u Maďarů názor úžasný. Cestou potkáváme spoustu transportů, samé nadšení viděti, o revoluci vídeňských novin ani zdání. Dle vypravování začíná v R. teprve nyní nadšení pro válku po vniknutí Němců do R. a jich ukrutnostech. Ruští důstojníci správně tvrdí, že jen technika nad nimi zvítězila. Já bych ještě řekl, že i lepší organizace.
Večer dojeli jsme do Branyska, největší stanice na trati. Nebylo nic ke koupění, neboť vystěhovalci a vojsko vše spotřebují. Na nádraží stojí několik vlaků vojska, a celé okolí se jím hemží. Po dlouhém čekání pozdě večer jedeme dále.

14
27. pondělí. Za celou noc urazili jsme 30 verst. Večer v Moskvě nebudem. K polednímu jsme přijeli na stanici, kde byla složena celá továrna, skládali tam vojáci součástky děl, muničních vozů a různých věcí. Na všech stanicích je spousta březového dříví na místě uhlí, pro lokomotivy, ač se dosud topí uhlím.

15
28.úterý Tatínkův svátek, a v celých Čechách. Zda dostali doma už zprávu, že jsem zajat? Mají as velké starosti a to všechno zbytečně. Pojedem ještě 80 verst, tedy as za 3h odp. dojedeme k cíli. Cestou viděti vily Moskvanů, dřevěné stavení skryté v lesích, což vypadá velice poeticky. Zvláště nyní, v podzimním rouchu. Ve tři hodiny dojeli jsme na nádraží, odkud poprvé viděl jsem "matušku Rusů". Jeli jsme pak na druhé nádraží, odkud nás vtáhli na kolej před nemocnici. Vystoupili jsme, a přes ulici byla nemocnice "čtrnáctý evakuační špital". Jinak kozácká kasárna. Čekali jsme dlouho, až konečně odvedli nás do II.ho poschodí, kde budem spáti. Každý musil odevzdati šaty do pytle, který byl odnesen do skladiště. Pak jsme se umyli dole, a na konec i malá večeře, neboť nás nečekali. Spát budeme se sluhami, vše dohromady, i se štěnicemi. Zde nejlépe viděti, jak vše je neorganizované, každý dělá, co chce. A pak méně štěstí, že jsme mezi samými Maďary, mimo pár Němců. Na prostranství za městem je velké cvičiště, kde cvičili všechny druhy vojska, bylo viděti i jedenáct tyčí telegrafie. Cestou táhly vojáci dvě těžká děla, možná že německá, co trofej, k městu.

16
29. středa. Ráno zapisování, i pár lékařů bylo vidět, docela jeden jako generál, ale prošli jen. Jinak ... zde možno psáti i telegrafovati domů. Venku svítí sluníčko, počasí je neustále nádherné. Po obědě přišel voják, že pojedu do generálního špitálu, abych se oblékl. Dovedl mne do I. poschodí, kde jsem měl čekati, až přijede automobil. Čekal jsem až do večeře, do 10h, pak jsem si lehl a

17
30. čtvrtek jsemse zase probudil na tomtéž místě. Pravé ruské hospodářství. Autom. není prý k mání, že bude čekat do večera. Však nikoliv. Ve 12h tedy po dvaceti hodinách čekání, telefonovali na několik urgencí zpět, že tam není místa, a tak zůstal jsem zase na starém místě. Zde si dělá každý co chce, a proto ten pořádek. Jsem zvědav, jak dlouho zde budu. O ceně času zde nemají ponětí, na vše příliš dost času! Kasárny jsou pěkně stavěné, zvláště umývárny a záchody velice pěkné, což u nás není k vidění. Z okna je vidět kování koní. Kovář sám okove celého koně bez cizí dopomoci, a to koníčky velice pěkné, jaké u nás už dávno nejsou, většinou černí rapi. Dopol.. hučela zase neustále létadla, as na cvičišti bylo viděti jeden jednoplošník a jeden dvojplošník.

18
1. října Dopoledne dělal jsem si cigarety a huboval na vše.Byl zde i lékař se na nás podívat. Odpol. jsem spravoval polštář, maďarské zboží. Domu nechci psáti, až budu mít stálou adresu, ale to bude dlouho trvat.

29
2. sobota Spal jsem špatně, ač včera vypálili štěnice, neboť bylo chladno. Je rozbité okno, a venku to nějak fouká. Dopol. se na nás díval lékař v hodnosti generála, ale pouze díval. Pak jsem prosil našeho doktora, zda je možno, abych odtud vyvázl, a on slíbil, že to bude buď dnes neb zítra. Dle zkušenosti mám málo naděje. K večeru jsem si koupil noviny. Bulharsko mob. proti S. Hamižný národ. Snad spravedlnost bude správná.

20
3. Neděle. Dnes rok byl jsem na Dobříši a na posvícení ve Svinařích. Jak bylo tehdy vše krásné a jak bolno dnes vzpomínat. Kdy pak se as vrátím? Ani jablka naše nebudu jísti, toť jsem si větu nepomyslil. Dopoledne jsem četl "Ruskoje slovo", dle něhož Rusové postupují, hlavně na obou křídlech, Francouzi v Champagni prorazili a Angl. v Belgii tlačí N. zpět. Vilém tam na spěch jel.
Do 1/2 2h se neukázal žádný lékař. Polštář dělá dobrotu, za noc jsem jej pouze jednou nafukoval. Venku je nádherný podzimní den, tak jak i u nás v ten čas bývá. A já musím ležet a nesmím se hnouti, jaký to osud ten život. Věru proč pochybovati o jeho ceně, má-li vůbec jakou. Tu si jen lidi vymysleli, neboť na bojišti nemá cenu pražádnou, tam je život ničím!

21
4. pondělí Den tak jako jiné. Venku prší tuze se ochladilo. Psáti by bylo mnoho, ale nemá to smyslu.

22
5. úterý. Dostal jsem nového souseda, Němce z říše. A u nás hovoří o lepším zacházení Slovanů; snad někde, ale zde už pouze hmota, s kterou je zbytečná práce. Večer vedle v místnosti jeden chudák sténal. Má horečku 40 a neví už, co povídá. A kolem vše tak lhostejné, až běda. Druzí spokojeně spějí a sluhové si ho ani nevšímají. Zvykli časem na podobné scény v tom dvacátém humánním století!
Ráno byl ten chudák mrtev. Rakev z obyčejných prken, vystlaná hoblovačkami, byla mu posledním odpočinutím. A spalo se mu chuděrovi dobře, vždyť byl vysvobozen od krutých bolestí. A doma mamuška s tatíčkem marně budou čekat, kdy vrátí se jim syn, možná jediný.
Přišel nový transport, hned je obvazovali, neboť byly rány všechny zhnisané. Naříkání rvalo nervy.Dopoledne jsem šel zase na staré místo, nevím, co se mnou bude. A jak se to vše změnilo. Známí všichni pryč a zde chudáci, že jim rovno není. Bez nohy, bez jazyka a podobně. A na tu všechnu bídu a utrpení se dívá ten náš pán bůh, je-li vůbec jaký. Kněžím jsem nevěřil dávno a nyní pochybuji o jsoucnosti té nejvyšší bytosti. Což je možno, aby se mohl na toto vše dívati s tím božským klidem, ten nejdobrotivější, nejmilostivější, jak nás ve škole učili. Kde je ta jeho dobrota, ta jeho milost pro bytosti, které mu stojí nejblíž, jež stvořil ku své podobě? Kdyby měl pouze cit člověka, nemohl by se na to vše dívati! A nemusel by býti ani bohem! Zde věru platí plnou měrou bůh vysoko, car daleko. Lékaři se chodí jen ukazovat, nikoho si nevšimnou, jen projdou a všechnu práci obstarávají zdejší specialita - felčaři a sestry. Dle toho to též vypadá! Rány všechny zhnisané, takže je potřeba velká spousta operací. Ty zde dělají vůbec s hrozným klidem. Zde řežou údy jak na stromech větve, nepomýšlejíce na to, že dělají mrzáky. Člověk toť hmota jako vše jiné, jenomže se sám povýšil a to povýšení v tomto čase neplatí! Zde veškeré paragrafy a zákony, jež byly stoletím utvořeny, rozpadají se vniveč a člověk stává se bytostí nižší než zvíře. Neboť zvěř nedovedla by se vraždit a znetvořovat tak hromadně jako nad ni povýšený člověk. Takové myšlenky víří hlavou. A není divu, vždyť zde lidé přímo řvou bolestí, a to bez pomoci! Vojáci, sluhové jsou vůbec hrozně sprostí a otrlí, nikoho si nevšimnou. Domu jsem dosud nepsal, ale hned zítra tak učiním, mají darmo marné starosti. Jediné co mne těší jest, že ležím u okna a vidím ven, na cvičiště a kus lesa.

24
7.čtvrtek
Noha se již hojí, mohu trochu pohybovati již prsty a i málo se na ni postavit, ač ještě bolí. Večer přijel nový transport důstojníků, samí Maďaři, jeden Čech od 6 myslivců. Roztahovali se hrozně po maďarsky, ale zkrotili je brzy.

25
8. pátek. Bylo mi slíbeno, že buď dnes neb zítra i já odtud odjedu. Pokolikáté už! Nevěřím tomu. Vůbec už nevěřím ničemu a v nikoho, mimo těch drahých duší, které starostí o nás doma na té hroudě se ustarali a udřeli.

26
9. sobota. Dnes pojedou naši páni M. zase dále. Ten Čech zde zůstal, a tak zase po dlouhém čase jsem si pohovořil a postěžoval. Večer bylo mi hrozně teskno, stýská se mi po domově a po té mé drahé dušince, již neuvidím ani při tom radostném návratu. Kdyby ta zde byla, jak by vše bylo jináče, vždyť mi tak rozuměla, myšlenky mi znala číst. A nyní zde ležím sám, jako zajmutý, raněný Rakušan. Jak trpký a ironický je ten život!

27
10.neděle Ale nepsat to zde, ani bych nevěděl, že je neděle, neboť zde vše plyne tak jako každý jiný den. I celé okolí je jako jindy, vojáci cvičí, letadla krouží, v kovárnách je rušno, nikdo snad ani nevzpomene, že je den "boží". V poledne odjížděli někteří Rusové do Nižniho Novgorodu, bože jak byli při tom šťastní. Až jsem jim to záviděl. Celá nemocnice prý se zítra postěhuje, a já prý při té příležitosti půjdu do gener. nemocnice, na to jsem zvědav, věru. Dnes budu psáti domů, vím, že asi vzpomínají, nevím zda lístky došly, možno psáti totiž pouze rusky, francouzsky a německy. A tak já musím psáti domů německy. Zvrácený svět! Z Moskvy do Prahy psát německy! Inu, jsem rakouský důstojník.

28
11.pondělí Celkem nic nového. co by stálo za zmínku; žádné velké vzrušení, na které jsem již skoro zvykl.

29
12.úterý Dnes se budeme stěhovat. Ve 2h jsme se oblékli, abychom v 10h večer přešli jen do vedlejší budovy. Kde je ten střed Moskvy! Vše po rusky. Zde zdraví měli hned jeti dále, ale večer jsem ještě zde, a budu zde as i zítra. Mne prý pošlou dále do jiného města - to po 14 dnech čekání! Kdy každý den mi slibovali, že půjdu do generálního špitálu. Ale to ještě nedoufám, že půjdu dnes. Psal jsem německy domů a k pluku do Szoluskin.

30
13. středa. Tři kadeti jeli dál, devět nás zůstalo. Mně bylo řečeno, že v Moskvě do nemocnic nás nepřijímají, pojedem prý dál do jiného města! Psal jsem domů a Šťastnémur. Posluhuje zde burš od 35tých, Hozna, přizpůsobil se za měsíc ruským poměrům, nemožno od něho nic dostati.

I
14. čtvrtek S novým vlakem pojedu prý dále, ale kdy to asi bude! Psal jsem Rudlovi r., Konopáskovi a do Klecan, bohužel nemohu udati adresu a kdy as dostanu zprávu nějakou z Čech. Odpoledne přibyli noví dva, ale divili se, jak jsme na tom uboze, jsou v zajetí již 6 měsíců a zvyklí na lepší pohodlí. Však i já to pociťuji a proto ta snaha dostati se odtud. Jinak je dva dny veseleji, setník Kiss se uplatňuje svým humorem se sestrou. Baba, včera jsem jí dal na knihy, ty nepřinesla, ale jemu košile ano! Noviny zde nemohu dostati, a tak den je přímo nekonečný. Z těch příchozích je jeden Čech Kvenovský od 95 a druhý setník od 9. Tak jsem měl aspoň večer besedníka.

2
15. pátek. Hned ráno se roznesla zpráva, že pojedeme v 5hdo Kazaně, a tu se celé dopoledne o jiném přirozeně nemluvilo. Žel, že pojedou Maďaři a Němci sebou. Konečně v 6h jsme šli a as v 9h jsme se hnuli na další pouť. Vůz je pěkně zařízen, 21 míst. Večer jsme byli ještě pozváni na čaj do jídelny, velice pěkně zařízené. Čaj báječný. Lékaři (vrchní štábní), velice příjemný člověk, hovořil s námi o různých věcech.

3
16. sobota Spal jsem velice příjemně, ač byla k ránu zima. Jsou venku již citelné mrazy, až 8°, ale pak svítilo sluníčko, byl nádherný den. V 10h bylo snídání, ve 2h oběd, a i večeře, velice dobré vše. Obědvali jsme v Muromu, pěkné stanici. Když jsem čítal v "Ohlasech" Muromce, věru jsem si nepomyslil, že někdy pojedu takto přes jeho rodné město. Večer jsem vzpomínal na domov, vždyť zítra bude u nás posvícení, a já jsem tak daleko. Těch pár měsíců vloni byla nejkrásnější doba mého žití.

4
17.neděle. Probudilo mne sluníčko, jež mile hřálo. Venku byl mráz, za celý den nezamrzly louže, jež bylo vidět kolem trati. Po obědě se přitížilo jednomu kadetovi a večer již nevěděl, co s ním je. Dostal 10 injekcí, ale myslím, že marně. Rána hnisala a hrozně páchla již dopoledne. Vyjelo nás 21 a dojede nás as jen 20. Vzpomínal jsem na domov, mají as smutné posvícení, to nebude tak jako v loni. Zdalipak mají již zprávu o mně, aby neměli zbytečné starosti!
Doktor navštěvoval vůz každou chvíli, je as zle. Takového lékaře jsem zde ještě neviděl! Čestná výjimka.

5
18. pondělí. Ráno ve 3h zemřel kadet a i hodinky jeho zůstaly na 3 stát! Blížíme se Kazani, as v 8h přejíždíme Volhu, na které je spousta parníků a lodí. I krajina je zajímavější, ne tak jednotvárná, jako z Kijeva do Moskvy. Vesnice jsou velice často viděti, takže celá krajina bude hustě obydlena. V 10h bylo nám oznámeno, že nedostanem čaj, poněvadž jsme v Kazani. A skutečně už bylo viděti několik kostelů, velice typických, a i výstavné budovy Za chvíli jsme byli na nádraží, kde jsme však čekali hrozně dlouho. Pak jsme čekali v čekárně, odkud nás naložili na elektriku, kde je německy mluvit zakázáno.
(Ráno po nemoci) Přijda do nemocnice a hned jsem se svlékl a lehl, byla mi zima, měl jsem 37.8° a v 1h odp až 38.8° . Ve 4 h upadl jsem do (40°) blouznění, a probral jsem se až po 6h večer. Byl jsem doma a bylo mi hrozně líto, když jsem pak poznal, že to není skutečnost.

6
19. úterý Celý den jsem měl 40°, lékaři obcházejí, dostávám studené obklady.

7
20. středa ráno 39.3°, večer 40.2°. Jsem podezřelý z tyfu, půjdu prý do vojenské nemocnice. Škoda, že musím odtud, je tu vše velice hezké, čisté, světlé, ani ne jako pro zajatce.

8
21. čtvrtek. 39.4°, večer 40.1°. Dostávám studené obklady na tělo, ale bolest žádnou nepociťuji. Byli zde dva profesoři, naši dva lékaři, tak nevím, co mi je.

9
22.pátek. 39.3°, večer 40°. Vše stejné, nic se nelepší.

10
23. sobota. 38.8°, večer 39.8°, tedy přec zlepšení. Jinak nic nového.

11
24. neděle. 39.5° Sundali ceduli, půjdu pryč! Náhle. Po obědě přišli vojáci s nosítkama, a nesli mne do vojenské nemocnice. Ve vratech jeden povídal: "Mrtvý přišel". Pak mne dali do baráku, kde bylo spousta vojáků, chodili, leželi na zemi, i hrozný zápach a nečistota přispívaly ku zdraví. Tam zaslechl jsem i poznámku "na kříže je rozvěsit" a pod. Tak ležel jsem 2h, až jsem se konečně zvedl, abych se zeptal, kde to jsem. Zde vydávali vojákům dovolené. Lékař (Žid) na mou prosbu hned poslal do nemocnice se zeptat,je-li tam místo! Sám pak šel (když mu bylo řečeno, že pouze mezi mužstvem) a vypravil mi místo důstojnické a v 5h jsem celý zmrzlý zase lezl do postele. Vše po rusky, člověk s horečkou mrzne 4h a nikdo si z toho nic nedělá.

12
25. pondělí. Celý den se neukázal žádný lékař, a celý den jsem nedostal nic jíst. Teplotu neměří, pěkný pořádek. (Snad u mne není.)
Večer jsem si koupil mléko, už jsem hladem nemohl vydržeti.

13
26. úterý. Ráno konečně přišel s teploměrem, měl jsem 38.8°. Pak přišel ruský lékař, takový (ala) náš starý štabsarzt, vše je zde vůbec jak v garnisonsspitale.
V poledne přišel pak náš lékař, jemný, něžný pán, spíš panenka. Němec, ale dobrák. Prohledal a proklepal mne celého, omlouval se, nevěděl prý, že jsem zde. Pak přišel na návštěvu soused, Chorvát, raněný lékař, který sloužil u 28. Bylo vyptávání dost, on už je zajat v březnu.

14
27. středa. Teplota klesá, daří se mi lépe. Koupil jsem si zavařeninu, mám na ni chuť.
Už jsem měl jen 37.2°a večer 37.9°. Psal domů. Poprvé!

15
28. čtvrtek. Ráno 36.9°. většinou spím. Četl jsem chvíli staré noviny, unavuje mne to. Večer 38.1

16
29. pátek. 37°. Včera venku poprvé sněžilo, i dnes řídce padá sníh.Kdypak já as půjdu poprvé sněhem? Vůbec, vůbec! Kolik myšlenek prolétne hlavou, kolik vzpomínek, a většinou bolné.

17
30. sobota. 36.6°. Tak mám dnes touhu po domově, jako jsem ještě neměl v zajetí. Myslím, že je dnes Všech Svatých a chtěl bych na hřbitov, tam do toho kouta, kde jsem byl nyní tak často v myšlenkách. Proč už není konec, abychom mohli domu, vždyť je to zde hrozné! Vím, že i doma vzpomínají denně, a proč to vše, k vůli čemu? Odpoledne jsem psal Vavřinovi a Šťastnému. Večer též už jen 36.7°, tedy normální!

18
31. neděle. Teplota normální. Četl jsem zase po dlouhé době noviny, skoro celé dopoledne. Odpoledne jsem vzpomínal na domov, jak as sedí v kuchyni, povídají a vzpomínají. Možná, že točí, jestlipak jim Pepíček něco o mně poví? Už mám i chuť k jídlu, jenomže mám pouze mléko a ráno 2 vejce. Večer jsem přešel desetkrát pokoj, ač lékař ještě neřekl, že smím z postele. Už jsem to nemohl vydržet!

19
1. Listopad. Pondělí. Všech Svatých. Kolik vzpomínek utíká pryč, daleko domů. Tam se as sešly tety, aby si posteskly, a obveselily. A já zde ležím sám, jako na poušti, s nikým na celý den slova nevyměním, až večer na 1/2h se sousedem. Dnes pálili na hrobech svíčky, i té drahé hořela, a proč to? Proč zde nezůstala? Ta radost mého života! Listopad, listopad! Zde už je venku bílo, poprášíno. Koukl jsem se z okna a venku zima. Koupil jsem si řezy a kompot a málem bych to byl snědl najednou, jakou jsem měl chuť. Vůbec začínám dostávat už hlad, mléko už mi nestačí. Nechal jsem se též oholit, ani jsem se nemohl pak poznat, nebyl jsem už skoro 3 měsíce holen, a už jsem měl vousy skoro 1cm dlouhé. To bude soused večer koukat!

20
2. úterý. Dušiček. I já jsem zde skoro jako za živa v hrobě. Četl jsem noviny a psal domů, Frantíkovi, Rudlovi a Zajíčkovi. Jinak den nekonečný. Mám slíbenou koupel, tak snad zítra se vykoupu, na co se velice těším.Bože, z čeho všeho člověk má radost! Stálo v novinách, že už po Volze a Kambě (?) nebudou jezdit parníky, kvůli ledu. Brzo to zde začíná. Až já vyjdu ven, tak zmrznu, nemámť ani zimní prádlo, ani pořádný plášť. Zvláště, povezou-li mne nějakých 400 verst po saních.

22
3. středa. Už je mi dobře, dnes zas nebyl ani náš lékař.
Mám hlad, koupil jsem si řezy, ale to nic není. Venku padá sníh neustále. Odpoledne jsem se koupal, bože jaký to byl požitek. Pustil jsem si do vany horkou vodu a hřál se jako had. Pak jsem se vydřel kartáčem, že jsem byl jak rak. Chodidla se mi celá sloupaly a na ráně se mi vyloupl i dolní strup. Psal jsem do Svinař strýcovi.

23
4.čtvrtek. Den mi ušel, neboť jsem četl noviny, toť jediné zaměstnání. Žel že je dostanu vždy tak třetí den. A pak je musím číst potajmu, neboť zajatci zde noviny a nic nesmí číst. Pěkné co! A co má člověk celý den dělat, to neřeknou. Dnes už viděl sníh i na větvích borovic před oknem, v noci asi hodně padal. Odpoledne mi lékař přinesl české noviny z Ameriky. "Slavie", sice z 15. září, ale měl jsem nehoráznou radost. Zase pár řádků českých, třebaže sloh nebyl úplně bezvadný. Věru stály za přečtení. V Srbsku je česká lékařská misie amerických Čechů, a pak všelicos. Dostanu I. dietu, tak už nebudu tak hladovět.

24
5. pátek. Dnes jsem měl ještě mléko, trvá to déle, než to přepíší. Venku padá sníh, pomaloučku a tiše. Jakou radost bych měl z něho doma, a zde vzbuzuje jenom obavy. Mohu už chvíli chodit i po chodbě, ovšem krátký čas, ale přece pokrok. Za 14 dní už to bude jiné. Myslím, že as za 3 neděle půjdu odtud. Kdyby to mohlo být zítra, byl bych nejraději! Večer mi zase přinesl noviny a dosti se tam píše o míru. Kdyby toho chtěli udělat konec, to by byla radost na všech stranách. To bych šel dříve domů, než jako myslím, totiž na vánoce 1916 a nebo na nový rok 1917. To se zde ještě načekám!

25.
6. sobota. Venku padá sníh řídce, ale skoro celý den. Dnes mi říkal felčar, že mi zapomněl přepsat dietu, tak až zítra bude změna. Večer se budu koupat, na což se zase těším. Jsem nějaký ospalý, včera jsem zase spal dlouho ve dne a dnes zase, večír pak nemohu před jedenáctou usnout. Včera zde zase nebyl doktor, snad dnes přijde, potřebuji různé věci. na ráně už nemám obvaz, je zahojena. Chodit pořádně však ještě nemohu, to bude trvat ještě nějaký čas. Doktor zde byl včera, já spal, ale dnes nepřišel. Noviny nekoupili. Byl jsem poprvé na návštěvě u souseda. Večer byl on u mne jako obyčejně. Koupání bylo báječné, ale usnout jsem přece jen nemohl. To mne zlobí.

26
7. neděle. Psal do Klecan, strejcovi. V poledne už byla polévka a obvyklý kotlet. Na poprvé jsem si pochutnal. Odpoledne byl zde lékař a říkal, že zítra mi koupí slovníky. Večer celý jsem vyprávěl sousedovi o točení a Pepíčkovi. Škoda, že si nemůžem zatočit. Koupil jsem si hrozny za 30K a jablka za 20K za funt, což je velice drahé. Venku prší a je tam bláto. Všeobecné tání.

27
8. pondělí. Zase jsem spal po obědě, a to velice dlouho, to bude pěkná noc! Byl zde lékař a zase mne nevzbudil, tak nevím, co je. Z města jsem chtěl také něco a vše jsem zaspal. Venku zase dnes mrzne. Večer jsem měl hald, zítra si koupím máslo a chléb k večeři. Ráno mám dvě vejce na měkko a mléko studené, na němž si vždy pochutnám. V poledne polévku a proslavený zde kotlet a neb kuře, jenom že to bude tak jednou za týden. Večer je jen mléko a to je pro mne málo, jeť hned před šestou a v 9h už je žaludek prázdný. A já po tom tyfu mám nějak neustále ve mlýně. Dnes přišel jeden kadet od 68., zná mne ze Szolnoku, byl tam v nemocnici s Hanušem a Voráčem; zítra jej půjdu na chvíli navštívit, byl v srpnu a září v Praze, tak snad mi něco o ní poví.

28
9. úterý. Venku zase padá sníh a musí být as velký mráz, neboť i u mne je zima. Hned dopoledne mne přišel navštívit kadet, chudák zamiloval se v Praze až po uši a chce se zde vždy odpol. učit česky, což jsem mu slíbil. A odpol. jsme hned začli. Večer jsem si nechal přinést funt chleba, z nějž jsem polovinu snědl, tak v noci hald mít nebudu. Večer byli u mne oba na besedě a doktor chtěl neustále točit, a ani já bych se nedal pobízet, jen najít papír. Snad zítra jej zaopatřím a proto to zkusíme, půjde-li to.

29
10. středa. Ráno už jsem se myl v umývárně, vlastně v předsíni záchodů. Voják měl radost, že mi nemusí nosit už vodu! Pak jsem si přendal žíněnku z druhé postele, tak se mi bude lepší ležet. Vůbec začal jsem velkou činnost, jenomže dál nemám už co dělat, noviny nemám, a to je bída. Odpoledne jsem náhodou vyndal dopis od Maršallové, dopisy od Máni, bože kolik bolu v nich. Myslil jsem, že už jsem hodně zapomněl, ale kdež, při čtení vše jakoby svěží bylo, a né odděleno tak dlouhým časem. Dlouho, dlouho to bude bolet a asi nedobolí. Jakou bezstarostností dýší dva dopisy od Bláži, kde je jen ona a zase ona. A jak bolestně píše Máňa! Chudák. A mně bylo ze všeho pak tak smutno a teskno, ze bych bych byl plakal hlasitě, aby se to srdce jednou vybolelo, aby si oddechlo. Bože jak je mně zde smutně, jako ve vězení, a vysvobození tak daleko! Do města šel Stěpan, tak jsem mu na papír nedal. Koupí mi ale máslo a citrony. Psal jsem domů.Večer jsem se zase koupal a byl před tím na besedě, doktor nějak se nachladil při průvanu a leží.

30
11. čtvrtek. Od rána svítí venku sluníčko, to bude v noci as velký mráz. Vladimirov už se zase dnes objevil na chodbě, dělal pořádek. Veselovský šel do města, dal jsem mu též na papír. Ve včerejších novinách padl Kragujevac. Chudáci Srbové! Papír je krásný, i pěkně jsem vše napsal, ale když jsme to zkoušeli s kadetem, talířek se ani nehnul. A to mne velice zarmoutilo, těšil jsem se jak malé dítě. K večeru bylo venku už -9°R.

31
12. pátek. Mráz byl pěkný, a v 9 hod., ač sluníčko už zase svítilo, bylo -12°R. Však jsem to cítil v noci. V poledne jsem dojedl uruk, ovoce z Persie, tak jako u nás datle a neb víky, polosušené, ale dobré. Odp. jsem zase vydatně spal, četl jsem včera večer do 1/4 12; nemohl jsem spáti, vedle se příliš hlasitě bavili. Zato odp. ticho jako v hrobě. Doktor stůně, špatně vypadá, zítra prý jej převedou na chirurgické odd., to zde zůstanu jen s kadetem, a až ten odejde, pak sám.

1
13. sobota. Zdálo se mi, že jsem byl v Klecanech jako rekonvalescent. Ložnice, kde jsem ležel, byla růžovooranžově tapetovaná, lampa též takové barvy, že i Bl. měla takové šaty. Jak to bylo vše krásné. Tu barvu ještě nyní vidím, zavřu-li oči. Pak jsme válčili s Holešovákama, a celá spleť snů dnes byla. Ráno bylo -7°R. Odpoledne se doktor rozloučil, šel na chir. odd. Bude mi smutno, neboť Maďar zůstane přec jen Maďar a s tím zde mám být. Večer jsem se chtěl koupat, ale nemají dříví na topení! Večer přišel zase nový kadet od 24., má bolavé oči.

1
14.Neděle. Dopoledne četl noviny. Odpol. potkal mne jeden "učeník" na chodbě a divil se, že tu ještě jsem.; budu prý tyto dny "vypísán", totiž půjdu ven. A já bych potřeboval zde ještě tak 14 dní býti. Chtěl jsem psát domů psaní, ale ani se mi do toho nechce po té zprávě. Dnes se mi zdálo, že jsem byl na Krupné, pral jsem se tam s velkým psem, kterého tam měli Prušáci, a pak jsem musil utíkati. Běžel jsem pískovnou až do Rozbouraného, a pak jsem se probudil. Snad se mi též bude jednou zdát o domovu, co jsem v R., se mi o našich ještě nezdálo, ač jsem doma v myšlenkách každý den. Dnes jsem v R. 2 měsíce, a zde 3 neděle, jak to utíká. Chtěl jsem si přilepšiti, ale je vše zavřeno, mají zase nějaký "prazdník". Odpol. jsem se dověděl, že jsem "vypísan", zítra půjdu. To mě velice překvapilo. Večer jsem se ještě naposled koupal, a četl až do 1/4 1. Dlouho jsem nemohl usnout.

2
15. pondělí. V 10h jsem dostal šaty a po oblečení jsem se dostal zase do neznámého pavilonu, kde jsem zase čekal velice dlouho. Až ve 1/4 1h mne vedl voják na vojenské velitelství, na vojenské načalstvo. Cesta bídná, noha bolela, cesta led a zima veliká. Vel. bylo značně daleko a bolely mne nohy, když jsem tam došel. Tam jsem čekal v předsíni zase as 1/22hod, až přišel praporščik, který mne pak poslal k našim lékařům. Přišel jsem právě na oběd, což mi bylo velice vhod, nejedl jsem dnes nic. Večer jsme měli párky, pochutnal jsem si. Jak mi to připadalo divné, když okolí bylo zase v "civilu". Jak vše je příjemnější, třeba už mezi nimi je jenom jeden Polák, ostatní Němci Maďaři. Budu spát na žíněnce na zemi, dokud nepůjde odtud transport. Křenovský je zde. Škoda mojí postýlky z nemocnice! V 8hod jsem šel zase k praporščikovi a po dlouhém čekání až do 1h v noci, dostal jsem 25 rublů zálohy.

3
16. V 7.h vzbudil mne voják a vedl na nádraží. Bože byla to cesta. Upadl jsem i jednou a noha bolela mnoho. Na nádraží bylo 16 důstojníků a as 200 vojáků. Důstojníci Němci, 2 Rumuni, mezi mužstvem mnoho Němců z Říše! Po dlouhém čekání as v 10h jsme nastoupili do IV. tř. a jeli. Cestou bylo veselo, mají sebou 2 housle, foukací a tahací harmoniku, kytaru, jenom že umění není velké. Mám já to smůlu v životě. Jedeme do Malamyže, kde je tábor pro zajatce, tedy to, čeho jsem se bál. Jízda jako v Rusku, pomalá, večer docela vykolejily 3 zadní vozy, trvalo to dlouho, než je postavili.

4.
17. středa V noci bylo zima, ležel jsem na holé lavici, pod hlavou ranec, přikryt pláštěm. V 9h jsme dojeli na konečnou stanici, odkud pojedeme 2 dni po saních. To bude zima, zvláště když je člověk živ jen od salámu, chleba a čaje. Jak cigáni žijeme, a jiného není možno koupit. Kolegové mají vši, já dnes jsem chytil blechu as 2mm velkou. Vši budu mít také as brzy. A ti chudáci vojáci, člověk by nad nimi plakal. Polovina jich zde zhyne, jak bídně vypadají a nikdo se nad tím nepozastaví. Čekali jsme v Vjatské Poljaně. V 1 hod nasedli jsme na saně a po dlouhé cestě 28 verst dojeli jsme za tmy do Kyták. Cesta byla pěkná, ač trochu chladno, jenomže bylo málo sněhu. Ve vesnici nás ubytovali v čajovně, kde jsme večeřeli husu, vařenou, polévku a čaj, vše za 4 r. Spal jsem špatně, zprvu byla zima, rámus a ráno zase vzbudili mužstvo. A naši páni hráli karty do 4h do rána. Po cestě vesnice čisté, okna umytá, tabule veliké. Vrata mnohdy velice okrasně provedená. V jedné vesnici byla dvě stavení jako z cukru, římsy bílé, vyřezávané, zdi z cihel, nádherné.

5
18. čtvrtek. Ráno v 8 h. jsme jeli dále v polovině cesty dohonili jsme mužstvo a pak jsme jeli krokem až na místo, promrzl jsem celý, zvláště nohy zábly. V 1hod jsme dojeli na místo, na velitelství, kde nás očekával - vlastně nečekal - plukovník. Protože neměli nic připraveno, šli jsme do hotelu, kde jsme obědvali. K večeru nás odvedli do bytu, 4 místnosti, kde k mé smůle jsem zůstal v té největší, kde byla největší zima. Topil jsem celý večer a dal postel ke kamnům, kde budu spát. Bude zde až 40° zimy, a tu budou kamna dobrá. Jsou zde 4 Češi, ostatní - již 3 transporty, šli dále. Jsem zvědav, jak se můj los rozhodne. Budu mít neustále moji smůlu doprovodem?

6
19. pátek. Pěkně jsem spal, do 9h, a pak po zapsání jsem seděl u kamen a topil. Půjčil jsem 15 rublů nadpor. Haluškovi.
Odpol. jsem si koupil houni a dvě prostěradla (h 14r, pr. 1.60 r). Večer plukovník nám vyplatil zálohu 20r., a já mám napsat žádost za ty 2 měsíce, co jsem zde. Psal domů, Klecan, Pardubic a Štastnému.

7
20. sobota Dopoledne přišli "naši" a sdělili, že půjdu k nim se dvěma Rumunama. Pak se věc změnila a já putoval k nim sám. Ó, jak jsem byl šťastný, vše je útulné, čisté, světlé. Jenom kdybych už zde zůstal, byl bych spokojen. Po obědě šli jsme nakupovati různé věci, můžeme ven dopol. 2h a odpol. též 2h. Tedy volnost dosti velká, proti tomu ležení v nemocnici. K nám možno odtud psáti pouze německy, a tak zítra musím psát znovu. Ten příjemný večer, prosezený zase u stolu ve družném hovoru českém!

8
21. neděle. Byl jsem celý den doma, noha bolí, včera jsem více chodil. Již jsme dostali oběd i večeři a menáže. Jinak den obyčejný.

9
22. pondělí. Dopol. jme byli v městě, koupil jsem si košili za 2.25 r, pak čosanky (?) za 6.00 a jiné drobnosti. Peníze zde skoro tají jak sníh na sluníčku. V poledne jsme byli se Šv. na obědě, byl výborný, palačinky. Psal domů, do Klecan, Sagačnikovi, něm., není ve zdejší gubernii český cenzor! Večer jsme si trochu zapěli, život bude příjemnější, než-li dosud.

10
23. úterý. Den prošel celkem klidně. Koupil misku na med a 21/2 medu, 1 fund másla za 55 kopjejek.

11
24. středa. Koupil jsem na košile za 4 ruble a na podvlékačky za 3.5 ruble flanel. Odpoledne dělal skříňku, jíž polepím plátnem (koupil jsem za poltrník) a hobloval poleno na polici. Noha příliš bolela a ani na obědě jsem nebyl. Půstkovi půjčil 8 rublů a Slánskému 3 ruble, jež dostanu 20tého t.m.

25. čtvrtek. Nebyl jsem venku ani krokem. Večer psal žádost o 75 rublů, za září a říjen. Teplota dosti vysoká, kolem 0°.

26. pátek. Poslal jsem žádost k vojenskému načalníkovi. Pak jsem dopol. dělal police. Slánskému půjčil ještě 1 rubl. Odpol. jsem dokončil dohotovil vše a večer pověsil. Hned vše jinak vypadá, celá místnost útulněji.

27. sobota. Psal Rudlovi, Jarkovi, Konopáskovi, nám. Skříňka je hotová. V noci se mi zdálo o mém kolouškovi a hned dvakráte, poprvé od její smrti.
Odpoledne jsme se koupali a stala se nám nehoda. Báň byla moc vytopena. Šrůtek omdlel a já hned za ním. Nebýti Slánského, zůstali jsme tam oba, ten nás zachránil. Já hned lehl a večer mně bylo zase lépe, jen hlava bolela.

28. neděle. Včera večer jsem nemohl dlouho usnouti, pak se mi zdálo o Praze, byli tam Pint, naši a koloušek, ale hněvala se na mne. Zda je to pravda? Venku sněžilo, velice hustě, ale večer zase teplota stoupla, a kapalo ze střech.

29. pondělí. Dnes se mi poprvé zdálo o domově. Byl jsem v Litni na hřbitově, viděl jsem tam tetu Žaludovic a když jsem přišel domů, zastal jsem Andu, jak pláče. Ptal jsem se jí proč, a ona mi jen řekla "velká tragédie se stala", přičemž já rozrušením jsem se probudil. Ráno bylo 6.5° mrazu, v poledne již 12°. Stoupá to pěkně.

30. úterý. Ráno bylo -20°, tedy pěkný mráz. Dopol. jsem donesl ušít zimní prádlo a odpol. koupil na kožich, po dlouhém smlouvání za 40r. Byl jsem zase poprvé za týden venku a mráz 17°R mi zbarvil tváře do červena. Zase po dlouhém čase. Včera přišlo sem ze Saratova as 200 Němců našich a večer šli dále; ubozí v tomto mrazu! Mnozí jen lehce oblečeni zkusí zde zimy. Slánskému půjčil ještě 1 rubl.

1. prosince. středa. Venku mrzne pěkně ráno pravidelně 10°R a odp. tak 15°R. A venku na ulici a po dvorách viděti krávy úplně volně se procházeti, až jsou pokryty celé jinovatkou. U nás by se toho hrozili. Dopol. jsem donesl vše ke krejčímu, kožich bude pondělí hotov. V pol. jsem byl zase poprvé na obědě.



Poněvadž nyní život jde dosti pravidelně, přestanu s tímto deníkem a založím seznam korespondence, abych věděl, kdy jsem komu psal a kdy došla odpověď.