J. Čihák (Čtvrtek 8. prosince 2016)  ⇑

Znovu jsem se zajímal o ten kámen. Určitě pochází z Divoké Šárky. V roce 2012 se tam zřítily kusy skály. Kameny vážily až 2 tuny. K sesuvům skal docházelo v Divoké Šárce už v minulosti. Je to vidět na svazích, kde je spousta štěrku a balvanů vážících mnoho tun. Loni tam sanační firma Strix odlamovala nestabilní bloky. Byly obavy, že by mohly brzy spadnout. Myslím, že sanační práce byly v rezervaci prováděny už dříve a kámen byl pravděpodobně odlomen z horních částí útesů.

J. Čihák (Úterý 25. října 2016)  ⇑

Máte pravdu, už jsme tady před časem diskutovali o odbarveném buližníku. Nalezl jsem ho na několika místech v Šárce i jinde.

Jan Cinert (Pondělí 24. října 2016)  ⇑

Asi by to chtělo nejlépe opět osobní prohlídku. Podle málo si pamatujícího "pamětníka" a účastníka akce P. P. "byl kámen přivezen asi 200 m přes kopec". Křemenec je něco jako hodně tvrdý pískovec, používal se jako tzv. kočičí hlavy. Onen kámen je ale světlý buližník, takže spíše je odlouplý z kaňonu potoka. Nebo náhodně zůstavší výchoz podloží z toho lomu (?).

J. Čihák (Pondělí 24. října 2016)  ⇑

Z laického pohledu si myslím, že to bude skalecký křemenec ze zaniklého lomu nad koupalištěm Džbán. Lom

J. Čihák (Čtvrtek 6. října 2016)  ⇑

Nebyli jsme jediní. Před námi sedl na lep spisovatel Václav Vokolek. V knize Svět posvátných kamenů 2 údajně naznačuje, že kámen by mohl mít nějakou souvislost se zdejším dávnověkým osídlením.

Jan Cinert (Sobota 1. října 2016)  ⇑

Před časem jsme tady parádně sedli na lep budovatelům novodobých menhirů ohledně kamene na šáreckém hradisku. Využil jsem pěkného počasí a kámen si prohlédl. Osobní prohlídka dokázala víc, než fotografie. Velká část severní strany je pokryta ztvrdlou světlou vrstvičkou spraše, která se usazovala v dávné puklině. Vrstvička je velmi "čistá", nemá různorodé zbarvení způsobené oxidací a mikroby. Podle toho došlo v nedávné době k odloupnutí bloku od masivu, ale nejsem šutrolog, takže neumím stanovit kdy. Nejedná se tedy o případný menhir přivezený odjinud, jak jsme tehdy pracovně také zauvažovali.

Jan Cinert (Úterý 27. září 2016)  ⇑

Gumpold určitě neměl povědomí o tom, jak to v Praze vypadá. Událost tedy popisuje jako v nějakém imaginárním městě italského střihu. Překonání rozvodněného potoka je jen vymyšleným zázrakem, Gumpold u převozu nebyl, a tak ani o nějakém potoku nemohl nic vědět, zrovna tak o řece Vltavě, která pro něj v legendě ostatně nehrála žádnou roli.

Místopis, říčka Rokytka a hrad Boleslav, byl přidán ve staroslověnském překladu Gumpoldovy legendy zvaném II. staroslověnská legenda.

Převoz těla z Boleslavi se mohl odehrát jen po obvyklé cestě skutečně přes Rokytku, proto i ten přídavek ve II. str. legendě, pak brodem v místě Mánesova mostu a přímo do jižní brány Pražského hradu. Z toho je zase vidět ubohost vytváření novodobé legendy, že prý povoz s tělem se zastavil v místě románské rotundy sv. Václava na dnešním Malostranském náměstí. To opět jen vymyšlené.

ZH (Úterý 27. září 2016)  ⇑

V té Gumpoldově legendě ovšem bránil v cestě s tělem sv. Václava hluboký potok s byvším mostem, který se kdysi sesul vzedmutými vlnami. Když jej zázrakem překonali, rychle už dorazili k určenému místu, tedy k chrámu. Mimochodem o překonání Vltavy tam zmínka není. Mně z toho nevyplývá, že by se vše odehrávalo v Praze. Když už, tak bych spíš pochyboval o levém břehu Vltavy a Rokytce, tj. i o St. Boleslavi. Otázka je, jak byl autor spisu obeznámen s pražským místopisem, zda další legendy vycházejí z tohoto textu, nebo z jiných zdrojů, zejm. ústní tradice.

Jan Cinert (Pondělí 26. září 2016)  ⇑

Celé to vzniklo tak, že prvotní legendista, mantovský biskup Gumpold, popsal Václavovo zavraždění tak, jako by se odehrálo v tehdejším italském městě. Takže Boleslav pozval Václava na hostinu do svého paláce, z textu vyplývá, že se jeho palác nacházel v Praze, stejně jako Václavův palác/hrad. Václav ráno z Boleslavova paláce odcházel na jitřní bohoslužbu, Boleslav mu zastoupil cestu, udeřil mečem a Václava zabili Boleslavovi zbrojnoši. Tento popis světcova skonu byl pro všechny další legendisty závazný. Takže když následně ve II. staroslověnské legendě došlo k přesunu Václavova zavraždění do Boleslavova hradu (Staré Boleslavi), přesunula se tam i ona chůze na bohoslužbu a tím vznikla představa, že v Boleslavi byl tehdy kostel. Až tzv. Kristán v 1. polovině 14. století přidal zasvěcení tohoto neexistujícího kostela sv. Kosmovi a Damiánovi.

Tamnější dnešní bazilika je zasvěcena sv. Václavu, těm blíženeckým světcům jen krypta.

ZH (Pondělí 26. září 2016)  ⇑

No, jak čtu: "U brány kostela sv. Kosmy a Damiána dodnes uvidíte červenou skvrnu." To je docela průkazné ne ;).

Nicméně, trochu světla byste do toho mohl vznést, já v tom tedsa tápu...

Jan Cinert (Pondělí 26. září 2016)  ⇑

Blíží se svátek sv. Václava, což zkusit nějaké václavské téma? Když jsem dělal datování neznámého kostela ve St. Boleslavi, tak jsem si uvědomil, jak všichni zcela bezostyšně tvrdí, v době legendární "vraždy" tam byl kostel sv. Kosmy a Damiána. Přitom ho nic nedokládá a žádný kostel tam nebyl a být nemohl.

Jan Cinert (Pátek 16. září 2016)  ⇑

Já bych to s tím tvrzením o ramenu sv. Víta moc nepřeháněl, pane kolego. :-) Je celkem známo, že takový údaj se objevuje až v legendách 13. století!

Nějakou telepatií mne také napadla dávná mytologie. Ta se ale nedá vysledovat listováním v současných slovnících, byť mrtvého jazyka, jak se snažím prosazovat. Kdybychom měli možnost zalistovat v nostratickém slovníku před poslední dobou ledovou, nalezli bychom u slovního kořene M.N, na délce a velikosti vokálu nezáleží, pouze význam 'muž, člověk' (man). Tento 'člověk' s dvaceti prsty byl sakralizován a převeden na kaledářní 'man, moon' s dvaceti dny. Po jeho prodloužení na 30 dnů podle délky lunace se přenesl výraz na nebeskou Lunu, a proto ženské Luně dnes říkáme 'ten' Měsíc. Další významy slov s kořenem M.N v latině, jako ruka, síla a ty, které uvádíte, jsou posunuté od uvedeného prvotního významu. Těch prvotních 'manů', čili měsíců bylo devět, protože prvotní měření času bylo založeno na letní polovině roku. Uprostřed ní je letní slunovrat. Jenže mohl to kronikář v 15. století vědět a takto nějak chápat? Já myslím, že ne, a tak jsem v tomto případě mýtické úvahy zavrhnul.

ZH (Čtvrtek 15. září 2016)  ⇑

Abych to upřesnil, mane (čti máne) je ráno, to časné jsem si zapamatoval omylem, špatně jsem pochopil logiku hesla ve slovníku.

Ono mane je jakýsi ustrnulý tvar maskulina Manes (čti mánés), což je od přídavného jména manis či manus, což je dobrý, a ono Manes jsou "dobří" – dobré duše zemřelých, zřejmě se to ale vztahuje k starověké mytologii.

Sic je i "kéž". K významu ráno se to sic moc nehodí, vsadil bych na význam "Kéž trvá..."

Sv. Vítu byla nejen zasvěcena Václavova rotunda, když získal jeho rámě, později bazilika i katedrála, ale v r. 1355 získal Karel IV. dokonce hlavu... Tak kult sv. Víta asi byl mocný.

Jan Cinert (Čtvrtek 15. září 2016)  ⇑

Z datací v textu a i znění celého odstavce se zdá vyplývat, že by se jednalo o neděli po svátku "Sic mane", jenže žádný takový církevní není znám, si myslím. Takže možná opravdu může jít o letní slunovrat, jenže zase je zápis s velkým S-, jako by se jednalo církevní svátek. Těžko posoudit, ale možnost záměny se sv. Vítem mi připadá méně pravděpodobná. Kult sv. Víta byl předtím prosazován Karlem VI. Zajímavá záhada.

Franta (Čtvrtek 15. září 2016)  ⇑

Díky za vaše reakce. Když jsem uvedl "16.6.1426" možná jsem tu situaci trochu znepřehlednil. On Bartošek toto datum neuvádí. Odstavec začíná "Anno domini MCCCCXXVI post festum Pasche..." a popisuje tam celou událost, která začala po Velikonocích a skončila bitvou. I jinde v textu datuje pomocí "ante festum sancte Marie Magdalene" nebo "ante Corporis Cristi".

Když ZH uvedl, že "mane" je brzké ráno, napadlo mne teď, že jde o "maximální brzké ráno" - tedy o letní slunovrat. 15.6 je svátek sv. Víta, v textu se neuvádí že to bylo po svátku sv. Víta, jak by bylo asi podle ostatních zápisů očekávatelné. Podle Azora byl 12.6 - tedy v týdnu před onou neděli letní slunovrat - tedy nejčasnější ráno v roce. Možná tehdy ještě Vít nebyl v Čechách dostatečně etablovaný svatý.