ZH (Pátek 30. března 2018)  ⇑

Mám to už asi 14 dní, ale neměl jsem dost času to prostudovat. Potěšilo mě, že Maříková má pochybnost o identitě objektu v průchodu jakožto o Bořivojově kostelu P. Marie, nazývá to spíše hrobní kaplí (jako Borkovského oponenti v 50. letech). Myslím, že uvažuje o dosud nenalezeném kostelu v okolí.

Jan Cinert (Pátek 30. března 2018)  ⇑

Tak tohle je docela bomba:kniha Kostel Panny Marie na Pražském hradě. Vůbec nechápu, jak se dá napsat kniha o 224 stranách o ubohých zbytcích dvou fází malého kostelíka. Bude to muset být hodně o "zamýšlení nad možnostmi a mezemi výkladu ..." Asi spíše pro pobavení, nežli kvůli novým poznatkům, si ji v dohledné době koupím.

Jan Cinert (Pátek 30. března 2018)  ⇑

Různé počátky roků v různých kalendářích jsou až pozdějšími snahami vyrovnat se s rozdílem mezi měsíčním časem a slunečním. Každý to ve své době zkoušel nějak přivést k dokonalosti, byť často musel částečně uznat předchozí tradici. Až tyto výsledky jsou nám dnes známy.

Já měl na mysli ten myšlenkový podnět, proč není určující okamžik novoluní, jak by logicky vyplývalo z počátku měsíce či lunace, ale až úplněk. U měsíčního času je v rámci roku zásadní rozdíl, že v zimě je Měsíc za úplňků ve vyšších polohách, v létě naopak v dolních. Mění se to kolem rovnodenností. Takže až když je úplněk poprvé níže než Slunce, je konec zimní poloviny roku i podle Měsíce. Zároveň doběhla poslední zimní soumraková polovina lunace.

Snad se mi to nyní podařilo lépe vysvětlit. Je to obvyklá potíž; když je člověk zahleděn do řešení problému, tak má pocit, že to každý hned také musí pochopit. :-) Tady je k tomu vysvětlující obrázek a můj popisek: Počátek roku o úplňku po jarní rovnodennosti. Letní bohyně na trůnu se lvem a se stavbou na hlavě dostává od novolunní dcery vladařský věnec. Úplňková dcera je zašlapávána do podsvětí. Dává najevo, že je zároveň úsvitovou kojnou slunečního Syna.

ZH (Pátek 30. března 2018)  ⇑

K posledním dvěma odstavcům: prvním jarním úplňkem začínal svátek pesah (oslavující osvobození z egyptského otroctví), připadal na 15. den měsíce Nisan (který byl v církevním kalendáři prvním v roce). Jestli to dobře chápu, tak se počátek roku odpočítal od Pesahu, a podle toho, zda první den připadl před nebo po dni jarním bodu, byl přidán krátký interkalární měsíc. Říká se, že židovský kalendář je lunisolární, tedy rok podle Slunce, měsíce podle Měsíce, nicméně to chápu tak, že nezačínal dnem jarního bodu, ale takhle složitěji. Ale v různých éraách to bylo různě. Když mě někdo opraví, budu moudřejší ;-), moc jsem to zase nestudoval.

Jan Cinert (Pátek 30. března 2018)  ⇑

Zatím jsem si jen uvědomil, že bude třeba upéci beránka, ale že už jsou svátky dle věrouky mi uniklo. Takže přeji též.

"in Levo Gradech" mně zase zní jako "v Levo(ch) Hradech", tedy že je tam množné číslo, protože hradisko se zřetelně dělí na dva samostatně opevněné areály.

Vtip je dobrý, jen je otázka, kdy se vlastně "Poslední večeře Páně" konala. Jesliže 12. ukončená lunace Jidáš zradil a nedoběhl ještě dalších 10,5 dne završení Ježíšova solárního roku, tak by měla být už před 10 dny. :-)

Mimochodem, konečně jsem si uvědomil, proč byl jarní počátek roku o prvním úplňku po jarní rovnodennosti a ne hned ve dni jarní rovnodennosti 21. 3. Což se dodnes používá pro stanovení termínu Velikonoc, včetně podmínky "pondělí" podle Evengelií.

Totiž, novolunní nebylo chápáno jen jako okamžik, ale také jako následující přibývající srpek až do úplňku. Tehdy skončila fáze soumrakového "novolunního" Měsíce a v případě úplňku naopak. Až prvním úplňkem nacházejícím se v posvětí, tedy v nízkých letních úrovních, skutečně skončila zima i podle měsíčního času.

ZH (Čtvrtek 29. března 2018)  ⇑

Latinsky mi to nezní, ale nejsem žádný velký latiník...

Zní mi to jako Levův hrádek, tak od boku, nikdy jsem se nad tím nezamýšlel.

Krásné svátky přeju.

Jo, a že je Zelený čtvrtek: To se objedná Khon na audienci k papežovi, ten nemá čas, ale vezme ho, aby nebyla aféra, ale říká, hlavně stručně, Abraháme, nemám moc času.
No, já jsem restauratér, a můj táta byl taky restauratér. A jeho táta, můj děda, byl taky restauratér. A otec toho dědy byl taky restauratér.
Stručně, Khon, stručně.
No a jeho otec byl taky restauratér a jeho...
Povídám stručně, nemám čas. Řekněte tu podstatu.
No, v podstatě, ta poslední večeře není dodnes zaplacena.

Jan Cinert (Čtvrtek 29. března 2018)  ⇑

Kdysi jsem vyslovil myšlenku, že v názvu obce Žalov je původní Za-Low, tedy s významem "nově vzniklé osídlení za (hradištěm) Lovem/Levem". Číli původní název levého Hradce by byl Lov/Lev 'Levý'.
Nejstarším zápisem v matrice pro Žalov k roku 1682 je Zialow, k roku 1686 Zialov a k 1698 Žalow. Tím se moje původní teorie nedá dokládat, ale zároveň díky takovým pozdním zápisům ani cokoliv jiného jednoduše vyvozovat. Zatímco u Zabrušan (Za-Brušany) je to jisté a u Znojma (Za-Najem)téměř jisté.

Ještě bych připomenul nejstarší listinný zápis o Levém Hradci ve Zbyhněvově listině: In Levo Gradech terra ad aratrum, ...V Levém Hradci země k orání ...
Nejsem latiník, tak bych se znalejších zkusil zeptat - mohou v "Levo Gradech" být latinské koncovky? Mně to připadá jako slavismus, takže "v levých Hradech".

Jan Cinert (Pondělí 5. března 2018)  ⇑

Děkuji za slova útěchy.:-) Ale zvykl jsem si mediální ticho kolem mě brát s humorem a vlastně mně to i více vyhovuje.

Zajímavé je, jak autor článku, který není historikem, celkem vystihl podstatu problému. Všichni o mém vysvětlení potíží s ději a chronologií 10. století vědí, a přitom o tom všichni mlčí. Stejně je i výstižná diskuze pod článkem. Fakta tam nikdo nezná a neřeší, jen se zasvěceně dohadují o filosofickém rozměru odkazu sv. Václava.

ZH (Neděle 4. března 2018)  ⇑

Zrovna jsem se na Trachtu-Trochtu-Klečku v ponožkách v ČT dokoukal, jinak bych se jen tak nechytal...
Ale Cikrt je slavné jméno, to bych si bral za čest... ;-)

Jan Cinert (Neděle 4. března 2018)  ⇑

Taková pikoška. Tady se asi v první čtvrtině píše o "Janu Cikertovi", který napsal knihu "Všechno bylo jinak". Ještě že jsem nedopadl jako inspektor Trachta ve filmu Rozpuštěný a vypuštěný. Mě zatím zůstal stůl, koberec i boty. :-)

Jan Cinert (Čtvrtek 1. března 2018)  ⇑

Franta: Tak, tak. Už jsme tu probírali variantní jméno levorukého boha Týra ve znění Tiw, Tiwas, ale též Dien - Dienstag, a souvislost s našimi "duje" a "taje". Dále s řekou Dyje (Thaaja), která teče k východnímu bodu rovnodennosti, či naopak odtéká od západního bodu rovnodennosti. Také na zobrazování "zemdleného" egyptského boha Geba v okamžiku, kdy jarní Šov zdvíhá klenutí novolunní Nut. Takže tito hérojové jsou ke konci vlády oslabení, bezbranní.

Kupodivu je původní nostratický kořen T.N v německém Dien-s-tag (úterý), který v semitských jazycích znamená Drak (tan). Proto i řecká zimní A-Théna, zobrazená jako zakrytá a s ještěrem/drakem, a naše dno a tma. Letní saň byla vytvořena rozšířením o letní "levý,lví" kořen L.V/L.B, takže vznikl biblický Leviatan/Livjátán (L.W.Y.T.N), zkráceně ugaritský Litan (L.T.N) se sedmi hlavami. (Píšu semitská jména po našem, z leva do prava.)

Se shozením parohů na jaře ale nesouvisí "nasadit někomu parohy". Za vznik této slovní hříčky může Novolunní dívka, která na jaře opouští staršího zimního "jelena, býka, kance" a stává se milenkou/partnerkou mladšího letního "lva, psa atd." V lidském podání činí z opuštěného nebo podváděného partnera mýtického jelena, takže mu "nasazuje parohy".

Franta (Středa 28. února 2018)  ⇑

Jistě jste zaznamenali jelena Standu a diskusi o jeho utracení.( třeba tady)
Nakonec ho neutratí, ale bude se stěhovat do Lánské obory. Zaujalo mě, že ho budou stěhovat až když shodí paroží, což prý bude během několika měsíců (celkem logiská úvaha, stěhovat jelena bez parohů).
Ale to shazování parohů na jaře, to vlastně musí být důležité období, na které by měly mýty reagovat. Shozením parohů vlastně končí jeho vláda? Ať už symbolizuje cokoli...

Jan Cinert (Pondělí 26. února 2018)  ⇑

Já jsem po pravdě ani žádné zvláštní reakce nečekal. Šlo mi jen o napravení dřívější situace.

ZH (Neděle 25. února 2018)  ⇑

Zdravím a omlouvám se, že nereaguju, tomuhle já vůbec nerozumím, jsem odkojen maminkou klasickou filoložkou, takže v zajetí tradičních představ o etymologii atd., ne však natolik, abych mohl aspoň polemizovat- Třeba sem zase zavítá Franta.

Jan Cinert (Středa 14. února 2018)  ⇑

Před časem jsme tady probírali keltského boha Cernunna na kotli z Gundestrupu. Tehdy jsem se po určitém váhání přiklonil k tomu, že se jedná o vyjádření prvotního Boha oblohy, byť důkazy nebyly jednoznačné. Zejména jsem vycházel z porovnání jména semitského Boha oblohy a počasí Ela s jelenem (j-el-en). Bylo to chybné a pravdu měl tehdy Franta, když upozornil že na plátu je Cernunnos v místě po kanci, tedy po podzimní rovnodennosti, takže Cernunnos by měl být bohem zimní poloviny roku.

Vývoj slova jelen je zřejmě poněkud složitější. Pokud je jelen zoomorfikací zimní poloviny roku, tak je třeba jej porovnávat se slovy např. německými Hölle (peklo) a Hirsch (jelen). Pak je původní *Gel (gel, želatina – jako projev zimní tučnosti) a pak přeměna G → J, z toho Jel-en. Po jiné přeměně G → H vznikly germánské výrazy. Ti, kdo hlásku H neslyšeli, protože užívali G, je zkrátili na öl (olej – opět projev zimní tučnosti).

Svůj článek o tom jsem na webu v tomto smyslu upravil a promazal. Zejména došlo také ke zpřesnění výkladu výjevů na kotli, vozíku a početidel v závěru článku. Kdyby to někoho po letech ještě zajímalo.