Jan Cinert (Čtvrtek 1. března 2018)

Franta: Tak, tak. Už jsme tu probírali variantní jméno levorukého boha Týra ve znění Tiw, Tiwas, ale též Dien - Dienstag, a souvislost s našimi "duje" a "taje". Dále s řekou Dyje (Thaaja), která teče k východnímu bodu rovnodennosti, či naopak odtéká od západního bodu rovnodennosti. Také na zobrazování "zemdleného" egyptského boha Geba v okamžiku, kdy jarní Šov zdvíhá klenutí novolunní Nut. Takže tito hérojové jsou ke konci vlády oslabení, bezbranní.

Kupodivu je původní nostratický kořen T.N v německém Dien-s-tag (úterý), který v semitských jazycích znamená Drak (tan). Proto i řecká zimní A-Théna, zobrazená jako zakrytá a s ještěrem/drakem, a naše dno a tma. Letní saň byla vytvořena rozšířením o letní "levý,lví" kořen L.V/L.B, takže vznikl biblický Leviatan/Livjátán (L.W.Y.T.N), zkráceně ugaritský Litan (L.T.N) se sedmi hlavami. (Píšu semitská jména po našem, z leva do prava.)

Se shozením parohů na jaře ale nesouvisí "nasadit někomu parohy". Za vznik této slovní hříčky může Novolunní dívka, která na jaře opouští staršího zimního "jelena, býka, kance" a stává se milenkou/partnerkou mladšího letního "lva, psa atd." V lidském podání činí z opuštěného nebo podváděného partnera mýtického jelena, takže mu "nasazuje parohy".