Jan Cinert (Pátek 30. března 2018)

Různé počátky roků v různých kalendářích jsou až pozdějšími snahami vyrovnat se s rozdílem mezi měsíčním časem a slunečním. Každý to ve své době zkoušel nějak přivést k dokonalosti, byť často musel částečně uznat předchozí tradici. Až tyto výsledky jsou nám dnes známy.

Já měl na mysli ten myšlenkový podnět, proč není určující okamžik novoluní, jak by logicky vyplývalo z počátku měsíce či lunace, ale až úplněk. U měsíčního času je v rámci roku zásadní rozdíl, že v zimě je Měsíc za úplňků ve vyšších polohách, v létě naopak v dolních. Mění se to kolem rovnodenností. Takže až když je úplněk poprvé níže než Slunce, je konec zimní poloviny roku i podle Měsíce. Zároveň doběhla poslední zimní soumraková polovina lunace.

Snad se mi to nyní podařilo lépe vysvětlit. Je to obvyklá potíž; když je člověk zahleděn do řešení problému, tak má pocit, že to každý hned také musí pochopit. :-) Tady je k tomu vysvětlující obrázek a můj popisek: Počátek roku o úplňku po jarní rovnodennosti. Letní bohyně na trůnu se lvem a se stavbou na hlavě dostává od novolunní dcery vladařský věnec. Úplňková dcera je zašlapávána do podsvětí. Dává najevo, že je zároveň úsvitovou kojnou slunečního Syna.