J. Čihák (Středa 29. června 2011)  ⇑

Je velmi zajímavé hledat cizí názvy obcí, které jsou jakýmkoli způsobem odvozené od prahu, avšak překážkou jsou jazykové neznalosti. Lze se jenom přehrabovat ve slovnících, což je polovičatá práce. Chybí znalost frází a tvarů, cit pro cizí jazyk a slovníky starých slov.

J. Čihák (Středa 29. června 2011)  ⇑

Čínské město Taiyuan bylo odpradávna důležitým dopravním uzlem.

čínsky kǎn-práh, vchod, začátek

čínsky yuán-břitkost, hrana, hraničit, hřeben (horský), kraj, krajní mez, lem, lemovat, nabrousit, naostřit, okraj, ořízka, ořízka (knihy), oříznout, ostří, práh, přiblížit se (po straně), vrchol

tai čínsky znamená největší

Slovo Tai ve spojení s yuan může znamenat “nejzazší pomezí“. Čínsky neumím a proto se názvem nebudu dále zabývat. Přesto si myslím, že by mohl mít něco společného s Prahou, samozřejmě čistě etymologicky.

J. Čihák (Úterý 28. června 2011)  ⇑

Název Dillí má nejasnou etymologii, ale může mít stejný původ jako Praha. Jedno vysvětlení praví, že vznikl z perského slova Dahleez (jazyk Urdu), které znamená práh. Pozice města u řeky Yamuna umožnila ovládat staré obchodní cesty vedoucí od severozápadu Indie k rovinám Gangy.

Jan Cinert (Sobota 25. června 2011)  ⇑

Řekl bych, že ve významech slova "prahva" se ještě odráží rituál pokorného prosení boha ZO o déšť. Ve slově "prahata" pozdější rituál obětování boha ZO (např. v Lučanské válce osla).
Prach smísený s vodou je bahno, které se usazuje, z toho název řeky Sázavy. Potom výklad rumunského "Prahova", že se jedná významově o splavovaný prach mi připadá nemožný. Je přijatelnější, že cesta údolím překonávala "práh" mezi dvěma zeměmi, nebo se jednalo o využívané území které bylo kopcovité, čili "pragové". Přeměna prag - prah v pomístním názvu není nemožná. Bylo to časté, protože lidé ztráceli pojem o původním smyslu názvu a tvar přizpůsobovali hovorové podobě a vzápětí vznikaly naivní etymologie. Například Stochov - sto chův knížete Václava, který se tím pádam zcela jistě musel narodit ve Stochově :-). Již Kosmas: Vojtěch - voje útěcha. Kořeny -toch- a -těch znamenají "světlo" (*taig), proto název Stochov, protože je to místo umístěné na kopci, čili osvětlené, oproti většině vsí založených v údolí u vodoteče. Podobně u Tachova, který byl ještě na osvětleném místě, oproti navazujícím hraničním hvozdům.

J. Čihák (Sobota 25. června 2011)  ⇑

Původ názvu Prahova není znám. Podle jednoho rumunského vysvětlení je Prahova prašné údolí a zakalená řeka (prachem splaveným dešti). Stejně jako u Prahy se bere v úvahu podobnost mezi slovy prag-prah-prak-prach.

Prahové údolí tvoří průchod mezi Sedmihradskem a Valašskem. Je to tedy pragová-hraniční oblast, ale to se mi nezdá pravděpodobné, protože prý ve staré rumunštině je prag=hranice a prah=prach.

J. Čihák (Středa 22. června 2011)  ⇑

Wiki – zeměpisné názvy Prahova.

J. Čihák (Středa 22. června 2011)  ⇑

J. Čihák (Středa 22. června 2011)  ⇑

Franta (Úterý 21. června 2011)  ⇑

J. Čihák (Úterý 21. června 2011)  ⇑

J. Čihák (Čtvrtek 16. června 2011)  ⇑

Čtenář bývá často z www stránek zmatený. Např. při čtení stránek s informacemi o Raffelstettenském celním řádu nabude přesvědčení, že se přes východní franckou hranici vyváželo mnoho otroků. Řád jen dokládá obchod s otroky v Podunají.

Franta (Středa 15. června 2011)  ⇑

Jan Cinert: připomněl jste mi jeden článek. O realitě panující na internetu vypovídá i to, že ten článek je pořád ještě k nalezení

A to dokonce v sekci Věda a technika naší veřejno-právní televize.
To je článek, který vyšel i tam a objevil se po sérii článků (na jiných "zpravodajských serverech"), které tvrdily, že jeden z kamenných kruhů Stonehenge je tvořen přímo modrou skalicí, redaktor to zde patřičně zjemnil a uvedl, že kameny mají vysoký obsah modré skalice.

Jan Cinert (Středa 15. června 2011)  ⇑

Nechci se autora obou článků nějak dotknout, ale je to také hezká ukázka, jak se dá živit v médiích. Nejprve vydělám trochu peněz přepsáním teorie známého historika a další peníze vyvrácením této teorie. A co na to chudák čtenář? :-)

J. Čihák (Středa 15. června 2011)  ⇑

Zajímavá kritika k článku z níže uvedeného odkazu.

Jan Cinert (Úterý 14. června 2011)  ⇑

Několik dní jsem tu nebyl, takže to musím vzít po pořádku. Ibn Jakúb se zmiňuje o setkávání "Rusů a Slovanů" s "Turky", kteří od nich vykupují "otroky, cín a kožešiny". To je něco jiného, nežli tvrzení, že "Boleslav I. zbohatl na prodeji zajatců do otroctví a prodával je v Praze".

Teorie o "desítkách tisíc otroků prodaných za vlády Boleslava I." mi připomíná mé mládí. Tehdy se s jistotou tvrdilo, že špenát obsahuje velké množství železa a děti, včetně mne, byli nuceni jíst ho ve velkém množství. Pak se zjistilo, že někdo špatně umístil desetinnou čárku v hodnotě obsahu železa, a že špenát výjimečné množství železa neobsahuje. Myslím si, že přesun desetitisíců otroků je logisticky a zdrojově neuskutečnitelný. Je popsáno dobytí srbského hradiště Gana Jindřichem I. Podle toho, byli pobiti a prodáni do otroctví za trest pouze ti, kteří se nacházeli na vzpurném správním sídle/hradišti, nikoliv obyvatelé území. Pouze něco podobného se mohlo uskutečňovat v jiných případech a jednalo se tedy o více desítek až méně stovek lidí v jednotlivých případech. Hony na otroky a vylidňování krajiny není ekonomicky výhodné.

Vykupování otroků v legendách je více hagiografickým údajem nežli věcným. Sv. Václav v nejstarší legendě Crescente fide otroky nevykupuje, činí tak až v I. staroslověnské v rámci dobrých skutků. Mince z 12. století nemají nic společného se stoletím desátým.

Vazbu Slav se Sklav řeším na str. 92-94. Dnes se ovšem již přikláním k možnosti, že Asklépios/Sklav mohl být původně slovanským bohem ZO, a tím i praotcem Slovanů.

Prodej do otroctví, jako jeden z možných trestů, byl jistě součástí raně středověkého práva. V době počínajícího feudalismu je ale podle mne nemožný masívní prodej otroků. Ojedinělé nálezy pout jej nedokládají. To bychom zase byli u "bahna v Mezopotámii, které dokládá, že k biblické potopě došlo".