Jan Cinert (Úterý 14. června 2011)

Několik dní jsem tu nebyl, takže to musím vzít po pořádku. Ibn Jakúb se zmiňuje o setkávání "Rusů a Slovanů" s "Turky", kteří od nich vykupují "otroky, cín a kožešiny". To je něco jiného, nežli tvrzení, že "Boleslav I. zbohatl na prodeji zajatců do otroctví a prodával je v Praze".

Teorie o "desítkách tisíc otroků prodaných za vlády Boleslava I." mi připomíná mé mládí. Tehdy se s jistotou tvrdilo, že špenát obsahuje velké množství železa a děti, včetně mne, byli nuceni jíst ho ve velkém množství. Pak se zjistilo, že někdo špatně umístil desetinnou čárku v hodnotě obsahu železa, a že špenát výjimečné množství železa neobsahuje. Myslím si, že přesun desetitisíců otroků je logisticky a zdrojově neuskutečnitelný. Je popsáno dobytí srbského hradiště Gana Jindřichem I. Podle toho, byli pobiti a prodáni do otroctví za trest pouze ti, kteří se nacházeli na vzpurném správním sídle/hradišti, nikoliv obyvatelé území. Pouze něco podobného se mohlo uskutečňovat v jiných případech a jednalo se tedy o více desítek až méně stovek lidí v jednotlivých případech. Hony na otroky a vylidňování krajiny není ekonomicky výhodné.

Vykupování otroků v legendách je více hagiografickým údajem nežli věcným. Sv. Václav v nejstarší legendě Crescente fide otroky nevykupuje, činí tak až v I. staroslověnské v rámci dobrých skutků. Mince z 12. století nemají nic společného se stoletím desátým.

Vazbu Slav se Sklav řeším na str. 92-94. Dnes se ovšem již přikláním k možnosti, že Asklépios/Sklav mohl být původně slovanským bohem ZO, a tím i praotcem Slovanů.

Prodej do otroctví, jako jeden z možných trestů, byl jistě součástí raně středověkého práva. V době počínajícího feudalismu je ale podle mne nemožný masívní prodej otroků. Ojedinělé nálezy pout jej nedokládají. To bychom zase byli u "bahna v Mezopotámii, které dokládá, že k biblické potopě došlo".