Jan Cinert (Úterý 15. listopadu 2011)  ⇑

V tuto pozdní hodinu mi uniká, co je míněno tím BtJ.
Vzpomněl jsem si, že jsem již dříve zapomněl vyjádřit se k názvu kopce Petřín. Inspirován jedním článkem, už nevím jestli zde nebyl uveden v odkazu, vidím jako jediné východisko vytvoření názvu latinizovanými kameníky. Ti na Petříně lámali kamen (pískovec a opuku) pro pražské kostely, z toho pak název Petřín. Podle mne to jediné vyhovuje. Název tak vznikl až nejdříve v 10. století. To má trochu souvislost s diskutovaným Ládvím. Nevýznamné vrchy byly pojmenovávány až později a je malá pravděpodobnost souvislosti názvů s předkřesťanskou mytologií.

ZH (Pondělí 14. listopadu 2011)  ⇑

To je dobře, že jste se Hájka zastal.
Sám sice o něm nic nevím, příkře ho odsoudil Dobrovský i Palacký (nezná většího škůdce). Ale nechce se mi věřit, že by úmyslně klamal, vyčítá se mu třeba, že dodal bájným událostem přesná data, ale třeba měl nějaký systém, kterému skálopevně věřil, trochu mi to připomíná BtJ. A v jeho době mohly opravdu na venkově přežívat jména pohanských bohů, která se do té doby jen nikdo neodvážil zapsat, nebo se je před knězem nikdo ani neodvážil vyslovit. Ale jak dnes odlišit zrno od plev...

Jan Cinert (Pondělí 14. listopadu 2011)  ⇑

U Hájka je problém, že vedle vymyšlených dat přidal i místní pověsti typu, že kopaninskou rotundu založila kněžna Ludmila. Jenže pověst o Horymírovi a Bivojovi (ta podle Dalimila) jsou aktualizované záznamy prastarých mýtů, které si Hájek nevymyslel, ale zaznamenal z vyprávění. U Hájka je tedy nutné pečlivě rozeznávat mezi místní pověstí a starým aktualizovaným mýtem.
S názvy ženských bohyní je to složitější. Jak Krosina, tak i Lada (*rat - ratať, radit, radlice) obsahují staré slovní kořeny boha ZO. Obě jména se jako nářeční mohla nezávisle uchovat a přitom shodně vyjadřovat stejnou podstatu - Letní bohyni.

J. Čihák (Neděle 13. listopadu 2011)  ⇑

O Krosině se zmiňuje teprve Hájek z Libočan, Ladu máme doloženou jen z folklóru a Ladě se nemuselo říkat Krasina. Takže ten nápad se spojnicí Krosina(Lada)-Ládví stejně nelze dokázat. Ale nakonec jsem rád, že jsem při tom bádání propojil archeoastronomii s etymologií, aniž bych o to usiloval.

Jan Cinert (Neděle 13. listopadu 2011)  ⇑

Řekl bych, že klení a s ním spojené výrazy pochází z doby vzniku dualizmu dobro - zlo, možná již z předkřesťanských dob. Potom by mělo být spojeno hlavně s judaismem, tedy uctíváním Jupitera, snad ale i s jinými náboženstvími antické doby. Zaklínán byl původně hodný bůh ZO, který se stal zlým protikladem Jupitera - Dia. Hrom - Hermés, prdel - Persues (Pršák) atd. Ukazuje to také, že u nejvyššího slovanského boha Peruna, což je mi delší dobu divné, se uplatnil kořen parom - Perun, který by měl náležet bohu ZO. Asi se v tomto uplatnilo více faktorů, bohem ZO byl Vála - Velinas - Veles. K jasnému závěru jsem zatím nedošel, zřejmě je Perun archaickým názvem boha obecně a později se uplatnil u boha nejvyššího.

ZH (Neděle 13. listopadu 2011)  ⇑

Učinil jsem další pokus pochopit poslední rovnici či rovnice na kof, obecně to celkem chápu, ale zdá se mi to zmatečně napsané, třeba by Franta, který je zřejmě zběhlý v technických zápisech, to mohl vysvětlit.

Průměrný vertikální teplotní gradient je 0,65°C na 100 metrů výšky, běžně 0,5 - 1°C, teplota v troposféře tedy, jak známo, s výškou klesá (v další vrstvě atmosféry nad 50 km - stratosféře - pak už stoupá).
V uvedeném odkazu píšou, že při gradientu 3,4°C/100m se hustota vzduchu s výškou nemění, tedy se nemění ani refrakce. Pod 3,4°/100m je tedy obzor zdánlivě rozšířený a zvednutý, nad 3,4 zúžený a snížený. Za normálních okolností je tedy obzor zvednutý.
Podle mě je v odkazu opačně uplatněn termín inverze (a delta n a v ve vysvětlivce delta p mi jsou taky divné).
Chápu to tedy tak, že při inverzi by byl obzor naopak snížený, pokud by ovšem byl kvůli mlze a smogu vůbec vidět.
Jiná věc je refrakce na rozhraní inverzní vrstvy atmosféry a normální vrstvy nad ní, kde dochází k oněm "zajímavým jevům" jako je fata morgána a vzdušné světlovody.

ZH (Sobota 12. listopadu 2011)  ⇑

Z. Váňa píše ve Světu poh. bohů a démonů, že v Čechách jsou nepřímo ve rčeních a pořekadlech doloženi pouze Perun a Veles, v Neplachově kronice ze 14. století též božstvo Zelu, které se ale vesměs považuje za pochybné. To musela být pro Hájka a jeho následovníky vč. nás velká frustrace.
Mně vždycky v té souvislosti napadaly kletby Hrome, Do prdele aj..., ale to je jen takový romantický nápad.

J. Čihák (Sobota 12. listopadu 2011)  ⇑

Hanka padělal jen některé glosy v MV. Glosy z mytologie jsou většinou považovány za padělané. Podle Patery mezi ně patří Lada (=Venus).

ZH (Pátek 11. listopadu 2011)  ⇑

Já fakt nerad všechno neguju, ale přišlo mi podezřelé, že je jmenován V. Hanka, který proslul jako falsifikátor RKZ. Když jsem si vyhledal ten citát ve Slepých uličkách archeologie, tak je to níže uvedeno na správnou míru.

J. Čihák (Pátek 11. listopadu 2011)  ⇑

Věrohodné zprávy o slovanských božstvech nejsou dochovány. Přesto jsem našel docela zajímavou informaci.
"Slovníkový spis Mater verborum (Matka slov) vznikl patrně koncem 9. stol. ve Švýcarsku a v knihovně pražského Národního muzea byl chován jeho opis ze 13. století. Knihovník Václav Hanka – zkušený objevitel literárních památek – nalezl v něm při studiu spolu s germanistou Graffem početné, dodatečně vepsané české i německé glosy (překlady latinských termínů). To byl ohromný filologický objev, neboť nejen že rozšiřoval a upřesňoval znalosti staré češtiny, nýbrž zejména uváděl spoustu mytologických jmen, jejichž smysl byl dán paralelizací s latinskými jmény. Tady se poprvé objevila např. bohyně Lada jako slovanský ekvivalent Venuše, Morana jako staročeská Hekaté či Proserpina atd."

J. Čihák (Pátek 11. listopadu 2011)  ⇑

Machek píše, že krasa, krasiti je zastoupeno u všech Slovanů, kde (i ve stč.) znamená i červeň, neboť je to krásná barva par excellence.

Poslední poznatky se mi rozležely v hlavě a začínám věřit, že Krasina je epitetonem Lady: krásná Lada-Krasavice, Krasatina, Krasina.

Jan Cinert (Pátek 11. listopadu 2011)  ⇑

Franta na to jde dobře, ale je si třeba položit otázku, co bylo nejdříve? Podle mne je původní význam krýt (*g-r), potom kraska (rus. barva), protože zakrývá podklad a nakonec karasnaja (rus. červená), protože byla už v neolitu oblíbenou sakrální a funerální barvou. Kruh uzavírá slovo červená, které rovněž pochází z kořene *g-r. U Krosiny by se tím mělo jednat o původní význam "zakrytá stínem", čili oplodňovaná bohem ZO. Tedy klasickou Letní bohyni. Ta ovšem nemůže být spojována se spánkem a ispirací, to by byla Dívkou přibývajícího srpku Měsíce. Já se přiznám, že ke stávajícím výkladům o slovanské mytologii jsem hodně skeptický. Jedná se vesměs o pozdní záznamy a jejich romantické výklady. Obzvláště bych nevycházel z V. Cílka, který je jistě schopný šutrolog, ale zcela romantický vykladač minulosti toulající se krajinou.

Z. Homola: Všechny dochované názvy ženských podstat - bohyní se jeví jako femina od boha ZO, protože jím byly Pršané - Prcané, tedy deštěm oplodňované. Není nic zvláštního na tom, že se mohl dochovat dávný název Krosina odvozený od Chorse a Krišny.

ZH (Čtvrtek 10. listopadu 2011)  ⇑

Technická poznámka pro Jana Čiháka: v obláčku nad autorem je nyní ID příspěvku.

Mimochodem, jak jsme se pokoušeli nacházet spojnice mezi kostely, nevím proč jsme navázali na čísi zvyk spojovat kněžiště. Co se týče rotund, tam to splývá, ale u baziliky to má odůvodnění, pouze předcházela-li jí rotunda v místě kněžiště. Jinak má logiku, aby potenciální spojnice procházela věžemi, které jsou zdaleka vidět i přes další zástavbu. S odstupem jsem ale k našim pokusům skeptický, za ložené pokládám jen Čihákovu jeruzalémskou a Homolovu boleslavskou linii ;). Ty mají jakýsi praktický smysl.

Chors a různé jeho zkomoleniny byl údajně potvrzen u kyjevského pantheonu. O Chorsině se na jiné polské stránce praví, že nebyla vědci potvrzena. Zajímavé by bylo vědět, jak Hájek ke Krosině dospěl. Kollár píše: Krosina (Kors Chors), ind. Kršna Krišna. Byla vůbec Krosina ženská, nebyl to ten Krosina - Chors?

Franta (Čtvrtek 10. listopadu 2011)  ⇑

Zkuste uvažovat ještě variantu, že to, co považujete za jméno je pouze přídomek, opisné jméno skutečného jména, či pouze označení role, ve které dotyčná(ý) v mýtu vystupuje.

Pak se vám pantheon dramaticky zredukuje. Ten ruský základ slova "kras" ukazuje slovní základ spojený se slovem "barevný", prastará rituální barva je červená - tedy červený, rudý

J. Čihák (Čtvrtek 10. listopadu 2011)  ⇑

Kdo se v těch slovanských božstvech má vyznat.

Bohyně Chorsina byla prý v českých kronikách zapsána jako Krosina. Ve slovanském bájesloví je spojená se spánkem, půvabem, šarmem a inspirací.