Jan Cinert (Čtvrtek 11. října 2012)  ⇑

To je právě ten problém. Nevíme jak počítali v praxi a číslovky známe z "posvátných" textů psaných kněžími. Jestliže se jedná o kalendář, tak jeho počítání by mělo vycházet z "posvátných" principů, to je z těch které znali kněží, protože na sledování těles měli čas, neboť ráno nemuseli do práce. Navíc obloha byla "boží".

Právě kvůli délce cyklů bylo zřejmě populární používat jejich poloviny. No, ale inspirace pochází od blíženců světlo-stín, kteří dali základ dvojkové soustavě, a ta zase vyhovovala osmiletému Venušinu cyklu. Ten se dělil na dvě čtyřleté poloviny, což není zase tak dlouhý úsek. Zatím jsem si nevšiml, že by Saturn měl nějakou odezvu v mýtech, zřejmě právě kvůli své délce. Tedy vynecháme-li tu podivnost, že Saturn byl ztotožněn s Kronem. To mi jasné není.

V době tvorby archetypů základních mýtů nejspíše lidé Saturn ještě neznali kvůli pomalému pohybu. Tak, pokud vím, byl jen svátek Sed, konaný po třiceti letech faraonovy vlády kvůli načerpání nové síly. I tak se v kalendáři musel nějak odrazit, když se vročení události udávalo např.: "v pátém roce faraonovy vlády". Zrovna tak první rok v dalším třicetiletém cyklu-vlády musel být vnímán jako nový počátek, tedy vlastně jako příchod spasení.

ZH (Čtvrtek 11. října 2012)  ⇑

Vypadá to, že mi vaši knihu někdo ukrad, jaký je o ni zájem ;).
Kloubů na obou pěstech je 28.
Nebeské cykly jsou moc dlouhé, aby mohly být inspirací pro číselné soustavy, myslím to bylo mnohem prozaičtější, kupecké počty atd., vycházející z věcí, které jsou po ruce, nebo přímo v ruce...

Jan Cinert (Čtvrtek 11. října 2012)  ⇑

ZH: Přejal jsem tam tuto teorii, protože vychází bezproblémově. Není však jisté, jestli prsty byly základem vynalezení šedesátkové soustavy, nebo až dodatečně nalezenou shodou. První co člověk vnímá je, že má na ruce 5 prstů, což je na obou rukou 10, takže základ desítkové soustavy. Takže prsty mohly být sofistikovaně používány při počítání v šedesátkové soustavě, ale její základ byl spíše božský a odvozen od Jupiterova roku a jeho polovin.

Sedmička je s chodem těles na obloze nepoužitelná, takže nemohla dát popud ke vzniku nějaké sedmičkové soustavy. Je pouze 28letý cyklus "kruh slunce", kdy po 28 letech (4 x 7) připadne stejný den v týdnu na stejný den v Juliánském kalendáři. Ten je až římským vynálezem a je založen na používání sedmidenního týdne. Jinak nevím, že by sedmička byla nějak jednoduše použitelná v kalendářích.

ZH (Čtvrtek 11. října 2012)  ⇑

Nenašel jsem, že by se kdy používala sedmičková soustava (krom jakéhosi sci-fi). Přitom kruh polštářků na ruce (pět prstů, thenar, hypothenar), zejména když se jimi bouchá do desky, vytvářejí krásný sedmičkový celek, použitelný při primitivním počítání. Myslím, že Jan Cinert ve své knize má cosi o počítání pomocí různých her prstů (nemám teď knihu k dispozici), vím ale, že třeba dvanáctka se dá vyhmatat palcem na článcích ostatních prstů a šedesátka s pomocí pěti prstů druhé ruky navíc. O sedmičkové soustavě v historii či prehistorii jste neslyšeli?

Jan Cinert (Čtvrtek 11. října 2012)  ⇑

J. Čihák: Na Poslední večeři není sedm postav podle našeho vidění. Je tam 1 Kristus (svícen), který má na jedné straně 3 apoštoly (ramena) a na druhé straně také 3 apoštoly (ramena), takže je zde 1 x (3 + 3) = 6, což je polovina Jupiterova roku.

Vaše upozornění je ovšem velmi významné, dosud jsem toto vyobrazení nezařadil do svých úvah. Vzniká totiž opět staronová otázka, jestli Kristus nebyl u prvních křesťanů, což byli Židi, původně prvním rokem (králem) nového dvanáctiletého Jupiterova roku. Číselná symbolika v Evangeliích, že by měl být prvním rokem v novém Saturnově roku, by pak mohla být až dílem egyptsko - řeckých křesťanů podle faraonského svátku Sed. Rovněž 12 apoštolů, s výkladem 12 měsíců v roce, by bylo přidáno dodatečně. K tomu by chtělo znát podrobně veškeré texty a vyobrazení z doby kolem přelomu letopočtu. Jenže to je úkol pro nezávislého, předsudky nezatíženého, opravdového znalce.

Učeně se tvářící vysvětlení z knihovny je založeno na numerologii a dotyčný čerpal z popularistické encyklopedie. Mezi novodobou numerologií a jejími výklady a používání čísel v prehistorii bude velký rozdíl.

J. Čihák (Čtvrtek 11. října 2012)  ⇑

Číslo 7, www.ptejteseknihovny.cz.

J. Čihák (Čtvrtek 11. října 2012)  ⇑

ZH: To se asi týká 18. a 19. století. Kdysi jsem četl, že ve středověku bývalo většinou kolem 10 dětí a jen třetina se dožila dospělosti.

Skrytá symbolika Poslední večeře, foto, článek.

Jan Cinert (Čtvrtek 11. října 2012)  ⇑

Uváděné tvrzení, že Jitřenka a Večernice byly považovány za dvě planety je založeno na předpokladu, že předchozí lidé byli hloupí. To je vždy velmi vratký argumentační základ, a tím jsou vratké všechny teorie, které jsou na tom vystavěny.

Při tehdejší vysoké úmrtnosti se asi statistické číslo průměrné rodiny nemohlo uplatnit. Základní počítání bylo: 1, 2, 4 a 8. Pak se do toho vložilo 1 + 2 = 3, a teprve následně došlo k pojmenování dalších číslovek, z nichž prim měla šestka pojmenovaná podle významu "rozdělit", uchovaný v sekat a sex. To proto, že pojmenování vzniklo v době používání Jupiterova roku a ten byl rozdělen na poloviny. Sedmička je v tomto nedůležité číslo, a podle mne její význam stoupl až po zavedení sedmidenního týdne, takže vzhledem k vytvoření základu mýtů asi 30 - 10 tisíc let př. n. l. hodně pozdě. Proto nabádám k opatrnosti při jejím používání. Ostatně, když lidé nebyli hloupí, tak jasně viděli rozdíl mezi Sluncem s Měsícem a těmi ostatními malými puntíky, tedy hvězdami. Takže "7 pohyblivých těles" na obloze musí být také později učeně vytvořený celek, ovšem známý již asi ve 3. tisíciletí př. n. l., jak dokládají mezopotámské pečeti.

ZH (Čtvrtek 11. října 2012)  ⇑

Napadlo mě, že průměrná rodina minulosti měla sedm členů, rodiče a pět dětí, ze kterých tři se nedožily reprodukčního věku, resp. se nereprodukovaly - k zajištění stálé populace jsou potřeba 2 děti. Což mi připomíná Slunce s Měsícem a planety. V antické mytologii to takhle nebylo, mohlo to být takhle někde dřív?

ZH (Středa 10. října 2012)  ⇑

Snažil jsem se nastudovat sedmičku a dny v týdnu, k mému překvapení je to mnohem složitější, než jsem myslel. Například Římané měli původně osmidenní týden označený prvními písmeny abecedy, teprve v 1. - 3. st. n.l. přejali židovský, resp. babylonský sedmidenní týden a nazvali jej jmény bohů či planet (planētēs = řecky putující) v čele se Sluncem a Měsícem (Solis = Sun-day, Lunae = Moon-day atd., v germ. jazycích některé nazvané podle místních bohů). V různých kulturách existovaly týdny tří, čtyř, pěti, šesti, sedmi, osmi, devíti i deseti-denní, přičemž kdesi je psáno, že sedmidenní týden, přizpůsobený čtvrtím Měsíce, je nepraktický, protože lunární cyklus je 29-30 denní, lépe by odpovídal pěti či desetidenní týden. Proč získala sedmička takovou popularitu mi není jasné, sedm vandrujících planet je sice pěkné vysvětlení, ale v antice do nějaké doby považovali Jitřenku a Večernici za dvě různé planety (že by proto osmidenní týden?, ovšem dny byly nazvány jen písmeny). V anglické Wikipedii jsou desítky významů sedmičky, ale žádný není, krom planet a Plejád, výrazný. No, jen si dělám poznámky...

Jan Cinert (Úterý 9. října 2012)  ⇑

J. Čihák: Ono je málo tradičních symbolů použitelných jako vyjádření světla: oheň, Slunce, Měsíc a hvězda. Oheň byl příliš světský, Slunce a Měsíc byly přiřazeny ke Kristovi, takže prostě zbyla hvězda. Na tympanonu bych souvislost mezi pěti hvězdami a číslovkou pět použitou jinde nehledal. Vždyť to výtvarné pojednání jasně ukazuje jednotu se Sluncem a počet pěti hvězd je nutný aby rovnice vyšla.

ZH: V takovém případě by se mohlo jednat o sedm pohyblivých těles na obloze. Jenže je jistota, že i v archetypu byla sedmička? Bůh tvořil svět 6 dní a teprve po zavedení sedmidenního týdne byla přidána neděle, ve kterou odpočíval. Zjevení sv. Jana se mi jeví jako upravená kompilace z textů a symbolů, takže se těžko odhaduje, co bylo základem. Ale nemám to podrobně prostudované.

Franta: Opravdu je nejsevernější potopa, o níž vím, ve starořeckém mýtu o Deukaliónovi. Čísla se šířila ve své výsledné podobě na tzv. panbabylónském principu, tedy z jednoho centra. Potom není rozhodující, zda na severu potopu světa znali, ale čísla oznamující konec věku byla závazná pro všechny. Takže je tam nutně početní chyba.

Franta (Úterý 9. října 2012)  ⇑

No na severu asi potopu světa neměli, ne? Něco jako v případě Grónska za Vikingů.Ledy roztály, odtekly v rovníku, zatopily Atlantidu, nebo to, co bylo před Atlantidou

ZH (Úterý 9. října 2012)  ⇑

PS: jo zapomněl jsem odkaz na jeden z numerologických významů čísla sedm.

ZH (Úterý 9. října 2012)  ⇑

A tohle nestačí, když v tympanu drží Všemohoucí knihu s nápisem Ego sum alpha et omega?

"Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec, praví Pán Bůh, Ten, který jest a který byl a který přichází, ten Všemohoucí. ... A když jsem se obrátil, spatřil jsem sedm zlatých svícnů a uprostřed těch svícnů někoho jako Syna člověka, oděného dlouhým rouchem a přepásaného zlatým pásem až k prsům."

J. Čihák (Úterý 9. října 2012)  ⇑

Hvězda byla speciálním atributem zakladatelů řeholí (přinesli světlo tím, že založili daný řád), např. sv.Dominik (+1221), zakladatel řádu dominikánů a Sv.Bruno (+1101), zakladatel řádu kartuziánů. Hvězda byla také atributem jiných zakladatelů, např. sv.Suitbert (7.-8.století), založil benediktinský klášter, atribut hvězda v ruce nebo na biskupské berli a sv.Tomáš Akvinský (1225–1274), zakladatel tomistické filosofické školy, atributy zářící hvězda, kniha a pero. Jde mi o to, že pro pět hvězd muselo existovat vysvětlení, které bylo v souladu s tehdejším teologickým učením. Zakódované poselství je otázka druhá-hermetická.