ZH (Neděle 28. října 2012)  ⇑

To jsem zase málo informovaný, originální podoba disku je takováto.

Tady vysvětlují v první části význam disku tak, že vždy při takové konstelaci se má přidat třináctý lunární měsíc do kalendáře.

ZH (Neděle 28. října 2012)  ⇑

Teda je fakt, že domnělé Slunce vypadá spíš jako Měsíc v úplňku (viz), když se disk správně natočí. Nedovedu posoudit, zda kresba na něm je patina, nebo původní záměr. Každopádně Slunce moc na hvězdné nebe nepatří, leda při onom úplném zatmění.

Jinak jsem zkoušel na Heliacal Rising Simulatoru Plejády (D:24.1, R:3.1) na 50. rovnoběžce, heliakální východ vychází na cca 26.5., ty ostatní momenty (poslední heliakální východ a první a poslední západ nevím, zda se uplatňují).

Franta (Neděle 28. října 2012)  ⇑

A co když ten výjev z Nebry představuje požírání Slunce Měsícem, tedy to vlastní zatmění. A jsou to vlastně "dvě políčka filmu", tedy Měsíc v úplňku na jednom, zatmělé Slunce s Plejádami na druhém

ZH (Neděle 28. října 2012)  ⇑

Když jsem zadal v Googlu moon and stars, jsou tam desítky (moderních) obrázků, ba valná většina, kdy jsou hvězdy před temnou částí Měsíce, i rádoby věrné zobrazení (viz). Ani jsem nenabyl pocit, že by se někdo snažil zobrazit nějaká souhvězdí ap.

Nicméně jsem na astronomickém webu narazil na pohádku o vlku a sedmi kůzlátkách, plus výčet hvězd, které může Měsíc sežrat (viz).

Žiju v zajetí současných astronomických vědomostí, jak si vlastně dřív lidi vysvětlovali měsíční fáze?

Ještě stránka o Plejádách, viz, zdá se, že Plejády (jejich heliaktický východ a západ) byly spolu se Sluncem a Měsícem důležitým znamením pro dělení roku.

ZH (Sobota 27. října 2012)  ⇑

Trochu jsem kolem disku hledal, na anglické Wikipedii píšou, že dle nové analýzy je měď i cín z disku z Cornwallu, dřív se mělo za to, že měď je s Bischofshofenu; zlato má být z Karpat. Disk byl nalezen nedaleko Krušných hor, ale je možné, že tam se už netěžilo. Nevím, jak se tehdy obchodovalo s dalekými surovinami, jen mě napadlo, že v době výroby disku byla rozvinutá mínojská civilizace.

Říkal jsem si, že z astronomického hlediska to dělal nějaký jouda, asi pět hvězd je před zatemněnou částí Měsíce.
Ovšem našel jsem tuto hypotézu, že výjev má znázorňovat zatmění Slunce 16.4.1699 př.n.l. (-1698), a opravdu to tak nějak vypadalo Slunce bylo ve znamení Býka, Plejády kousek nad Sluncem, ty ostatní hvězd jsou ovšem spekulace (pravda že ty tři planety tak opravdu stály) a Měsíc byl pochopitelně v novu a nemohl mít srpek, zatmění bylo patrně jen částečné, takže hvězdy asi vidět nebyly.

Ovšem namalovat stylizovaně Slunce, Měsíc a hvězdy asi napadlo v historii i současnosti kdekoho, a je otázka, zda měl nějakou astronomicko-astrologickou či jinak konkrétně symbolickou představu, nebo jen náhodně vyplnil zbylý prostor hvězdami.

Použití disku jako jakéhosi astrolábu pro určení slunovratu, jak píšou v německé Wikipedii, je podle mě blbost, ledaže tím kněz jen oblboval ostatní.

Ještě k té Krétě, tohle by vás mohlo zaujmout. A kámen z Litvy.

Jan Cinert (Sobota 27. října 2012)  ⇑

Na disku z Nebry jsem si již před lety vylámal zuby. Na nic kloudného jsem tehdy nepřišel a celé to odložil. Je tam třeba vycházet z původní podoby, tedy bez zlacených okrajů podle slunovratových úhlů (dochován je jen jeden) a myslím i bez "sluneční bárky" dole.

ZH (Sobota 27. října 2012)  ⇑

Omlouvám se, pozapomněl jsem na to a myslel, že jde o něco nového.

Co se týče podmořského města, zní to dost fantasticky, že by 600 m pod mořem byly takto zachované architektonické struktury, zdá se, že nejsem sám, kdo má pochybnosti, viz Wiki, kde jsou i souřadnice, když si je člověk najde na G-mapě, je místo v hloubce přes 1300 metrů, je o tom více materiálu na Youtube, ale jediný přesvědčivý obrázek je jakýsi mlhavý pyramidovitý útvar v sonaru, pak je tam i komplexní pohled na tři pyramidy, který však vypadá jako fotomontáž. Je to záležitost stará 8 let a zdá se, že to nikdo věrohodný nepotvrdil. Pobřeží je prý dobře zmapováno kvůli hledání ropných nalezišť.

Franta (Sobota 27. října 2012)  ⇑

k číslu 7

a jaká asi může být souvislost s výjevem v Millstattu?

J. Čihák (Sobota 27. října 2012)  ⇑

Máme to vysvětleno a zakresleno v hypotézách.

Mimochodem, západně od Kuby, 600 m pod hladinou, byly při novém výzkumu nalezeny stavby, pyramidy a sfinga.

ZH (Sobota 27. října 2012)  ⇑

Bohužel tomu moc nerozumím, asi by to chtělo více osvětlit.
Spojnice Vít(Václav)-Kříž-Longin má azimut 131,8°, azimut slunovratu je 126.8°, to je rozdíl 5°! Opravdu to směřuje přesně k Jeruzalému (131.83°), ať už záměrně, nebo náhodou.
Kterými kostely jsou Martin, Jan, Marie?
Jak si mám ty trojúhelníky představit? Nešlo by to zakreslit v mapy.cz a dát na to odkaz?

J. Čihák (Pátek 26. října 2012)  ⇑

Důkaz není a tak nezbývá nic jiného, než hledat ty náhody. Čím více jich bude, tím více tomu můžeme věřit.

1/ ze spojnice Václav-Kříž-Longin lze odvodit čtverce nad stranami pythagorejského trojúhelníku
2/ spojnice směřuje k Jeruzalému nebo je slunovratová a tím je určeno umístění Kříže a Longina

3/ ze spojnice lze zkonstruovat trojúhelník 3:4:5, jehož vrcholy Martin-Jan-Marie mají od Kříže vzdálenosti 3, 4 a 5 dílů
4/ přepona trojúhelníku je slunovratová a tím je určeno umístění tří kostelů

5/ doba výstavby jednotlivých svatyní vyhovuje geometrické konstrukci

ZH (Čtvrtek 25. října 2012)  ⇑

Já jsem svého času ochladl, když jsem zkusil udělat úplně necílenou čáru, tedy ortodromu, přes celé Čechy a zjistil, že i ta protne nějaký kostel, jak jich je v té křesťanské Evropě hodně. To bylo v době, kdy nás, tedy mě po vás, zaujalo, jak jeruzalémská linie jde přesně přes oltář třebíčské baziliky, resp. kaple, která byla na tom místě původně.
Chtělo by statisticky zpracovat, do kdy to může být náhoda, a odkdy to lze pokládat za úmysl, ve vědě se používají ty pěti a jednoprocentní hladiny významnosti... Třeba kdyby se hodil na zem pytlík ořechů, jestli by se mezi nimi nějaké geometrické vztahy taky nenašly. Přeci jenom ani tehdy v Praze nemohli stavět kostely úplně na zelené louce a museli se přizpůsobovat zástavbě a majetkovým právům.

J. Čihák (Čtvrtek 25. října 2012)  ⇑

Trojúhelník 3:4:5 byl významný v symbolice a mystice pythagorejců. V Praze měl asi připomínat, že tady žili učenci, kteří Pythagorovo učení zkoumali a byli jím ovlivněni. Podobně zaměření učenci žili v Chartres. Od 11.století město proslulo jako vzdělávací středisko založené biskupem a teologem Fulbertem (960-1028) se záměrem obnovy antického duchovního bohatství. Mezi nejvýznamnější učitele patřil Theodoricus Carnotesis; kancléř v letech 1142-1150, orientace na Platóna a pythagoreismus. Poměr 9:7 na spojnici Václav-Kříž-Longin skrývá Pythagorovu větu (9, 16, 25). Pythagoras sedmičkou vyjadřoval rozum. Objevil souvislost mezi sedmi barvami duhy a sedmi tóny stupnice. To je zatím můj střízlivější pohled na celou geometrickou konstrukci.

J. Čihák (Středa 24. října 2012)  ⇑

Našel jsem zajímavý článek, kde se píše o počátcích počítání. www.dokoran.cz/ukazky/1317818589.pdf

“Časem si primitivní jazyky vyvinuly schopnost rozlišovat mezi jeden, dva a mnoho a eventuálně jeden, dva, tři a mnoho, ale stále neměly označení pro vyšší čísla. Tato omezení platí pro některé jazyky dodnes. Bolivijští indiáni Siriona či brazilští Yanoamové nemají slovo pro číslovky větší než tři. Díky povaze čísel, která je umožňuje navzájem spojovat a vytvářet tak čísla nová, se však početní systém u trojky nezastavil. Po nějaké době začali šikovní členové pravěkých kmenů pojmy vyjadřující počet různě skládat za sebe, navazovat do řad, a tímto způsobem vznikala větší čísla. Jazyky v současné době užívané příslušníky kmenů Bacairi a Bororo (Brazílie) ukazují, jak takový proces probíhal. Oba kmeny mají početní systémy, v nichž číslovky po sobě následují v pořadí „jeden“, „dva“, „dva a jeden“, „dva a dva“, „dva a dva a jeden“ a tak dále. Tito lidé tedy počítají po dvou.“

Prohlížel jsem si znovu svoji geom. konstrukci a nemohu se zbavit dojmu, že středověcí stoupenci pythagorejského učení chtěli v posvátné geometrii pražských kostelů zanechat nějaké poselství. Je možná skryto pouze ve spojnici Václav-Kříž-Longin. Spojnice je rozdělena na 9 a 7 dílů, celkem 16 dílů. Zatím to neberte vážně, ale Pythagorova malá septima má poměr 16:9=1,777...

ZH (Středa 24. října 2012)  ⇑

Seskupení planet - byl to nápad, říkal jsem si, že když to bylo za mého života v r. 1962 tak skoro dokonalé, muselo to být v historii ještě dokonalejší, to bych ale musel prozkoumat všech těch sto nebo kolik případů.
Ony totiž při zatmění Slunce jsou planety vidět, a v tom únoru 62 u Nové Guinee to tak bylo. A celková zatmění v oblastí Blízkého Východu jsou jistě častá, byť u nás velmi zřídka. Stačilo, aby si to starověký učenec vyfotil, a měl by krásnou sedmičku jak na dlani ;).