J. Čihák (Středa 24. října 2012)

Našel jsem zajímavý článek, kde se píše o počátcích počítání. www.dokoran.cz/ukazky/1317818589.pdf

“Časem si primitivní jazyky vyvinuly schopnost rozlišovat mezi jeden, dva a mnoho a eventuálně jeden, dva, tři a mnoho, ale stále neměly označení pro vyšší čísla. Tato omezení platí pro některé jazyky dodnes. Bolivijští indiáni Siriona či brazilští Yanoamové nemají slovo pro číslovky větší než tři. Díky povaze čísel, která je umožňuje navzájem spojovat a vytvářet tak čísla nová, se však početní systém u trojky nezastavil. Po nějaké době začali šikovní členové pravěkých kmenů pojmy vyjadřující počet různě skládat za sebe, navazovat do řad, a tímto způsobem vznikala větší čísla. Jazyky v současné době užívané příslušníky kmenů Bacairi a Bororo (Brazílie) ukazují, jak takový proces probíhal. Oba kmeny mají početní systémy, v nichž číslovky po sobě následují v pořadí „jeden“, „dva“, „dva a jeden“, „dva a dva“, „dva a dva a jeden“ a tak dále. Tito lidé tedy počítají po dvou.“

Prohlížel jsem si znovu svoji geom. konstrukci a nemohu se zbavit dojmu, že středověcí stoupenci pythagorejského učení chtěli v posvátné geometrii pražských kostelů zanechat nějaké poselství. Je možná skryto pouze ve spojnici Václav-Kříž-Longin. Spojnice je rozdělena na 9 a 7 dílů, celkem 16 dílů. Zatím to neberte vážně, ale Pythagorova malá septima má poměr 16:9=1,777...