J. Čihák (Sobota 15. prosince 2012)  ⇑

Mám jenom informaci, že žádné staré mayské texty se nezmiňují o 25-26000letém precesním cyklu. Není v nich ani zmínka o významu koncového data mayského kalendáře. Všechno jsou dohady.

Pokud reliéf z Vivildu opravdu obsahuje nějaké matematické poselství, pak by se mohlo jednat o sdělení, že délka precesního cyklu byla tajně upřesněna na 25740 let.

Číslo 35740 lze rozložit na prvočísla 2x2x3x3x5x11x13. Je pravda, že čísla 11 a 13 se do šedesátkové soustavy nehodí, ale jinak to nejde. Pozoruhodné jsou jiné rozklady: 3x6x10x11x13, 3x60x11x13, 3x(4x15)x11x13 a nakonec (3x15)x(4x11)x13.

Jan Cinert (Pátek 14. prosince 2012)  ⇑

Franta: To hell je německy světlý, jako je hall keltsky sůl. Přenesení slovního kořene v angličtině na peklo, není zase tak moc překvapivé. Bůh/héroi devatenáctiletého cyklu spojený se slovním kořenem Sal-/Hal-byl konkurentem dvanáctiletého boha typu Jupiter a musel se znectít. Proto Haman v Knize Ester dopadl tak, jak dopadl.

J. Čihák: To s mayskou znalostí precese rovnodennosti jste převzal z nějakého hodnověrného zdroje?

Franta (Pátek 14. prosince 2012)  ⇑

71,5 - to moc mysticky nevypadá.

J. Čihák (Pátek 14. prosince 2012)  ⇑

Pro zajímavost uvedu čísla, kterými je možno dělit 25740 beze zbytku.

25740 : 4 = 6435 ...... kvadranty, 4 podcykly?
25740 : 12 = 2145 .... platónský měsíc
25740 : 60 = 429
25740 : 180 = 143 = 11 x 13

Jarní bod by prošel jedním stupněm za 25740 : 360 = 71,5 roku (platónský den).

J. Čihák (Pátek 14. prosince 2012)  ⇑

Mayové ustanovili cyklus pěti věků, který je dlouhý 25625 let. Pravděpodobně také objevili precesní cyklus, ale přitom pochopili, že podle astronomických pozorování nejsou schopni vypočítat jeho správnou délku. Nakonec dospěli k názoru, který vznikl na základě mystického uvažování a předchozích kalendářů, že precesní cyklus se skládá z pěti velkých cyklů, tedy 5x5125 roků=25625 roků. Byli přesvědčeni, že se takto dopracovali k přesné hodnotě. Podle současných astronomických výpočtů nebyli daleko od skutečnosti.

Franta (Pátek 14. prosince 2012)  ⇑

s tím hell už se pomalu dostáváme na směr: Highway to hell - ostatně proč ne, když tam vládne Lucifer

Jan Cinert (Pátek 14. prosince 2012)  ⇑

Myslel jsem tím biblického Elíše. Vaším dotazem se dostáváme hlouběji do problému, až do 2. tisíciletí př. n. l. Nemám to zcela zmapované, ale i tak jsou určité indície o větším stáří diskutovaného problému s H-, nežli je řeckořímské období a jejich mluva. Například jméno Gilgaméš obsahuje kořen Gilg- (např. Helga, hell), takže praevropské "světlo", a Gilgaméš je v mýtu skutečně "světlým" blížencem. Zde je G-/H- zcela jistě znělé a slabikotvorné a není přídechem. U "eliš" z Enúma eliš se skutečně zřejmě již jedná o ztrátu h- vnímaného jako přídech a "slunce" s "nahoře" jsou zde asi ještě synonymy v jednom výrazu. Končím s tradičním povzdechem: Chtělo by to nekonformního filologa.

Franta (Čtvrtek 13. prosince 2012)  ⇑

Jan Cinert: myslíte podle vzoru Enúma eliš? :-) Že by Slunce pak bylo "ten nahoře"?

Jan Cinert (Čtvrtek 13. prosince 2012)  ⇑

Ještě jsem včera zapomněl dodat, že upozornění na vnímání H- jako přídechu je pro mne podnětné a děkuji za něj. Před tím jsem došel jen k tomu, že západní Slované před přeměnou g- na h-, která proběhla ve 12. - 13. století, vnímali cizozemci vyslovované h- jen jako přídech, a nikoliv jako samostatnou hlásku.

Jednalo se tedy o daleko obecnější fenomén v širším období. Jeho znalost mi nyní asi pomůže mnohé si lépe vysvětlit. Taková drobná ukázka: bůh Hélios po neslyšení přídechu h- jako samostatné hlásky je Elíš, světlý blíženec Eliáše-stínu.

Encyklopedisté mají rádi jednoduchá konstatování. Hipparchos je první známý, který Platónův rok popsal. Byl ale skutečně prvním, kdo na něj přišel?. Co když se dobral k nepřesnému výsledku díky své neznalosti poznatků sumerských učenců? Je ale zajímavé, že stejně došel k výsledku vycházejícímu ze šedesátkové soustavy.

J. Čihák (Čtvrtek 13. prosince 2012)  ⇑

Musíme vzít v úvahu, jaké měřící přístroje měli k dispozici starověcí a středověcí učenci. Pozorování byla prováděna během jednoho života, v lepším případě byla známa data od několika předchůdců. Ani se nedivím, když v Encyklopedii fyziky považují 36 000 let za velmi solidní výsledek Hipparchových pozorování. Učenci museli vědět, že jejich výsledky jsou chybné a tak jim nezbývalo nic jiného, než je přizpůsobit mystice. Pravděpodobně se věřilo, že takto opravené výsledky jsou správné.

Jan Cinert (Čtvrtek 13. prosince 2012)  ⇑

ZH alias Ivan: Vývojově se dá H- jako přídech jistě vysvětlit. Zjednodušeně: H-Órus - hora (hodina) - oř - orloj. Ale slyšel někdy někdo starořečtinu v reálu s vyslovovaným h- ve všech dialektech? V každém případě to s H- v řečtině bude složitější. Dokládá to bůh Hélios, jehož jméno obsahuje "keltskou" přeměnu s-h (sůl-hall) a pochází z praevropského *sal (slunce). Myslím si, že jistě "podsvětní" bůh Hádés pochází z praevropského *gait s významem "stín", stejně jako náš had. Bůh Hermés, funkčně shodný s Uránem a Varunou (uarana), by měl být převzat z German, předpokládaného boha ZO a mýtického praotce Germánů. Hermés pak nemůže být (h)-Ermés, ale původně jen *Germés.

Podobný problém nalezneme u biblických héroiů devatenáctiletého cyklu. Jasný praevropský základ má jméno Šalamoun (Sala-mon/Slunce-Měsíc), zatímco filištínský Haman (Sa-man) obsahuje "keltskou" přeměnu s-h a jeho jméno je zkrácené o vynechané -l-.

Ve všech uvedených příkladech muselo být H- znělé a slabikotvorné, protože pocházelo ze S- nebo G-, a nemohlo být pouhým přídechem. Ten se mohl obecně vyvinout až v rámci vývoje řečtiny bez ohledu na skutečný původ hlásky.

J. Čihák: Případné zakódované matematické poselství nemusí být blízké nebo shodné s Platónovým rokem. Podmínkou je pouze to, že se musí objevovat čísla použitelná v šedesátkové soustavě. Jestliže se ukazují čísla jako 7 a 11 tak je někde chyba a v tomto případě se spíše nejedná o matematické poselství. Leda by se musel objevit odlišný způsob myšlení tvůrce, např. že 7 znamená 8, protože 1 celek + 7 dílů = 8.

Franta: Při soustavném sledování oblohy je změna posunu oblohy za X x 72 roků vysledovatelná. V době módní šedesátkové soustavy se to pak dopočítá...

Franta (Středa 12. prosince 2012)  ⇑

72x360=25920
za 72 let jeden úhlový stupeň, tedy celý kruh za 25920 let a technicky vzato, za tu tak dlouhou dobu se zanedbatelnou chybou.

Co je na tom zajímavé, je to, jestli lze předpokládat, že ti, kdo "vymysleli to posvátné číslo" ho vymysleli s ohledem na precesní pohyb.

Možná v Babyloně existovaly záznamy o sledování oblohy, ze kterých, by se to odvodit dalo.

J. Čihák (Středa 12. prosince 2012)  ⇑

Přesnou délku Platónského roku nemůže nikdo spočítat. Celý vesmír podléhá neustálým změnám a proto se rychlost precese mění s časem. Ani nejpřesnější přístroje nepomohou. Kdybychom měřili třeba 1000 let, stejně to nepomůže, protože nikdo neví, jak se bude měnit rychlost precese nadále.

Našel jsem jiné vysvětlení čísla 25 920. 2+5+9+2+0=18=3x6, t.j. číslo šelmy 666. Je zjevné, že každý si “správnou“ délku Platónova roku upravoval podle svých představ.

“Šachovnici“ na zdi kostela ve Vivildu, která se nápadně liší od ostatních, jsem popsal lepším způsobem, včerejší rovnice byla poněkud uspěchaná. Dolní řada má doplňující nebo samostatný smysl, ale nic mě nenapadá.

1 x (7+6) x 2 x (11+11) x 3 x (8+7)= 25 740

ZH (Středa 12. prosince 2012)  ⇑

J.Cinert: Ivan ještě přidal: "Nicméně, kdybys toho pána potřeboval zaměstnat, můžeš ho nějak nenápadně navést na to, že všechna jména, která začínají na "H-" vlastně také začínají samohláskou, protože "h-" se ani v řečtině, ani latině nepovažovalo za samostatný foném (tedy doufám, že používám správnou terminologii), ale jen přídech. Vyslovovalo se velmi slabě a méně vzdělaní lidé ho zapomínali, nebo naopak psali nadbytečné. Takže tady máme další várku jmen k prověření: (h)É-Ra, (h)É-Raklés, (h)Á-Dés, (h)É-Bé, (h)Ó-Rus atd. A jedno obzvlášť pikantní: (h)Y-A-Kinthos. Samozřejmě ovšem opět ani v jednom jménu nejde o samostatný komponent."

ZH (Středa 12. prosince 2012)  ⇑

Dík za vysvětlení 25920, to zní logicky.