Franta (Středa 3. prosince 2014)  ⇑

Jan Cinert: není ta lidská postava na dně kotle také mrtvá? Její poloha je docela zvláštní.
Ta postava je v podobné pozici na kotli ještě tady a tady.Jen bych řekl, že na dně kotle leží na zádech. Na ostatních dvou robrazení působí dojmem, že spí.

Jan Čihák (Středa 3. prosince 2014)  ⇑

Chameleon byl v Africe posvátným zvířetem, ten třírohý možná ještě více, viz Chamaeleo trioceros jacksonii.

Jan Cinert (Úterý 2. prosince 2014)  ⇑

Ano, sošky keltského trojrohého býka jsou. Dosud mne to mátlo, že býček je většinou zobrazován jako dospělý býk. Také jsem to přijímal tak, že trojrohá býčí hlava se na nás dívá z východního obzoru a prostřední roh je rovnodennostní bod. Zřejmě je nutné počítat se složitějším vývojem ikonografie.

U býka z Gundestrupu je ale problém, že ho zabíjí héroi jarní rovnodennosti, když je tam pes. Býčka zabíjel "omylem" vlastní otec býk - héroi podzimní rovnodennosti.

Uvědomil jsem si ještě, že Měsíční dívka Popelka otevírá oříšky před jarní svatbou, kdy také začala na své dráze stoupat po zimním slunovratu.

Franta (Úterý 2. prosince 2014)  ⇑

Jan Cinert: napadlo mě, že když to má být býček, potomek, že by asi neměl mít rohy. U u býka z gundestrupského kotle si rohy nevybavuji, ale jak vidno i ten je měl, nasazovací. A na čele má také značku.

Franta (Úterý 2. prosince 2014)  ⇑

Jan Cinert: oni ti jeřábi na zádech stojí jen dva, třetí stojí na hlavě, mezi rohy. V knize Encyklopedie keltské mytologie (Jitka Vlčková) je uváděn i trojrohý býk a je tam myslím i vyobrazení sošky. Takže ten třetí roh je v pozici jarní rovnodennosti - pokud jsou tedy oba krajní rohy slunovratové. Podobně by mohl fungovat i ten třetí jeřáb - tedy třetí měsíc, a to rovnodennostní. Takže by to do teorie zapadat mohlo. Býček z Býčí skály má na čele zdobení, které mělo být železné a pokud lze věřit nákresu, je to trojúhelník, který jako šipka ukazuje směr mezi oběma rohy. Zbylé dva pozůstatky po zdobení má na zádech

Jan Cinert (Pondělí 1. prosince 2014)  ⇑

Franta: Tavros Trigaranus na Sloupu převozníků nemůže být býkem, ale jen býčkem, čili mýtickým potomkem - Letním slunečním obdobím. Proto sousedství s Esem. Tři jeřábi na jeho hřbetu jsou třemi měsíci od zimního slunovratu do jarní rovnodennosti. Jinde to znamená tři zkoušky, kterým je podroben Potomek. Tak je to v čínském mýtu o Chou Ťi. Něco podobného by původně měly být i tři Popelčiny oříšky.

Jan Cinert (Sobota 29. listopadu 2014)  ⇑

Díky za snahu. Je to nějaké začarované. Zkusím ještě něco vymyslet.

ZH (Sobota 22. listopadu 2014)  ⇑

Chtěl jsem vám vyjít vstříc s katastrálkou, ale nejdřív byl jejich serv er mimo provoz, teď to chce nainstalovat nějaký exe soubor, čehož jsem se zalekl, tak se omlouvám.

Jan Cinert (Sobota 22. listopadu 2014)  ⇑

Nějaký čas tu nebudu a nevím, jaký budu mít přístup k internetu. Kdybych zde na něco nereagoval, tak se tímto preventivně omlouvám.

Jan Cinert (Čtvrtek 20. listopadu 2014)  ⇑

Nevěděl by někdo jak stáhnout katastrální mapu Nitry? Mně to nejde a nepodařilo se ani kamarádovi, ani synovi. Potřeboval bych v rozsahu starého města jako podklad pro vlastní obrázek hradiska Nitra do knihy.

Jan Cinert (Čtvrtek 20. listopadu 2014)  ⇑

Ten keltský posun svátků bude snad kvůli posunutí severnějšího klimatu. Astronomicky není pozorovatelný a v mýtech se, podle mne, nijak neprojevuje. Základní je Osa na přesném východě a ta by měla být tím prahem - vstupem do jiného období. Za zimního slunovratu se sice rodí mýtický potomek, ale konec vlády Marta je v březnu. Takže podle toho je práh - vstup za jarní rovnodennosti. Za letního slunovratu je v mýtech jen začátek únavy, zkrocení apod. a konec vlády je až v září, kdy se konaly Jupiterské slavnosti, takže podzimní rovnodennost.

Předrománské kostely s azimutem přes 100° jsou v menšině a jsou závislé na svátcích Liturgického roku. Zde se nějaká souvislost s pohanskými Hromnicemi asi najít nedá.

Chtěl jsem Vám poslat Kalevalu emailem, ale soubor má 425 MB.

Franta (Středa 19. listopadu 2014)  ⇑

O azimutu 108° se píše, že je přítomný ve většině megalitických staveb Anglie a Francie. Jak se to má s azimutem románských kostelů kolem Prahy, myslím ty, které jej mají přes 100°

Franta (Středa 19. listopadu 2014)  ⇑

Díky! Ano zkoušel jsem ten odkaz.
"Rovnodennostní výška slunce je úrovní, která odděluje níže položené božské podsvětí od prostoru nahoře, v němž se pohybují bohové."
Typicky se takto projevuje začátek roku označovaný jako samain - dušičky, tedy je tam to posunutí o cca 40 dnů od rovnodennosti, které už se tady taky diskutovalo. Jako prahový je udáván dnes konkrétní den, ale dříve to asi bylo v ten den kdy denní sluneční pouť měla nějaké určité parametry. Udává se, že beltine, který je protipólem samainu je doba, kdy je už tráva dostatečně vyrostlá, že se dá vyhnat dobytek na pastvu a teplá část roku končí, když je třeba zahnat zvířata z pastvy domů. Keltové měli začátek roku posunutý od rovnodennosti, na samain. Jižněji to možná mohlo být o rovnodennosti. Možná tedy Slunce překračovalo nějaké prahy, ve smyslu hranice. Síly Slunce pod nízkým prahem byly prostě už podprahové. Nízký práh by pak na rovnoběžce Prahy mohlo Slunce překračovat koncem dubna a začátkem listopadu. A Esus by pak tesal nový nízký práh (na jaře, když nový rok tak i nový práh), které by Slunce posléze překročilo a po létě by zase nastal okamžik, kdy by se za tem samý práh muselo vrátit.
Řekněme, že Slunce vychází o letním slunovratu v azimutu 51°, o zimním slunovratu v azimutu 127° Rozdíl je 76°. Ten když rozdělíme na čtyři díly, dostaneme azimuty 51+19=70%, 70+19=89°, 89+19=108° a 108+19=127° Azimut 70° by odpovídal 20 dubnu, azimut 108° 24. říjnu
To celé s přesností +/- autobus.
Může být někdy kolem 20.4. v Praze nízký prahový den, ve smyslu že Slunce v ten den překoná nízký práh. Pak by asi byl vysoký práh, který nikdy nepřekoná - o letním slunovratu. Logicky pak zbývá zimní slunovrat a to by mohla být ta nula, kterou Keltové objevili nezávisle na Arabech (či, kdo ji objevil :-))

Jan Cinert (Pondělí 17. listopadu 2014)  ⇑

Ještě jsem zapomněl, že se sice dá základně orientovat podle obsahu Kalevaly, ale tam nejsou důležité detaily, je tam to, co připadalo důležité autorovi v jeho době. Podobně v bakalářských pracích jsou výklady a citace podmíněny chápání studenta. Pro správné pochopení nezbývá, nežli Kalevalu celou přečíst.

Jan Cinert (Pondělí 17. listopadu 2014)  ⇑

Takové základní mýty pochází ještě z dob před zatlačením Finů na sever. V komentáři překladatele J. Holečka se např. uvádí, že v Kalevale je zmíněn vepř, který byl ve Finsku neznámý. Zkoušel jste toto? Na notebooku se mi to načítalo hrozně pomalu, ale na compu za tři minuty.

Je třeba mít na paměti, že Kalevala byla zapsána až v 19. století. Původní zřetelná obrazná vyjádření se stala trochu upravena součástí epického vyprávění a tak i bůh podzimní rovnodennosti Väinämöinen se stal pěvcem. Takže dub zpočátku nerost, protože dráha slunce na podzim klesá. Po zimním slunovratu dub začal růst, ale za jarní rovnodennosti je tento symbol stínového zimního období pokácen Essem a začne letní slunná polovina roku. Ty tři údery jsou zřejmě původně tři měsíce od zimního slunovratu do jarní rovnodennosti. Např. Dionýsos byl na tyto tři měsíce zašit do Diova stehna a jedná se o častou počáteční číslovku v mýtech. Takže i Bruncvík se po třech letech vlády vydal do světa.

Uvedený příklad nuly je zkratka pro současného člověka. Rovnodennostní výška slunce je úrovní, která odděluje níže položené božské podsvětí od prostoru nahoře, v němž se pohybují bohové. V pozdějších zpracováních mýtů se toto poněkud vytratilo, protože došlo k silné personifikaci.

Sluneční héroiové většinou rychle rostou, jedná se o přibývání výšky Slunce. O letním slunovratu se díky vedru stanou až hroznými a musí být zkroceni "ženskou nahotou", nebo se jim roztaví křídla (Ikaros), či podlehnou nemohoucnosti (Neklan). Proto stejný kořen v HORA, HROZNÝ, HOŘET, a i v denních skocích Slunce nahoru HORS (kůň), HORA (hodina) atd. Není jednoduché hned pochopit, jak to bylo v původním znění mýtu. Pidimužík byl nejmenší po vzniku za zimního slunovratu, pak sice rostl, ale byl např. poslán v košíku po vodě nebo zašit do Diova stehna. Teprve za jarní rovnodennosti je nalezen a vstupuje na scénu a začíná konat, což je zároveň v době, kdy Slunce v jeho období je nejníže, tedy "na nule". Hlavní problém je, že se někdy spojil princip "potomka", letního období, které se rodí za zimního slunovratu, jako např. Ježíš, s héroiem jarní rovnodennosti Essem, tesařem apod. Správně původně je potomek nalezen "v košíku" tesařem, který se o něj dále stará jako pěstoun. V Kalevale je tento potomek zároveň tesařem a není potomkem nikoho. To je zase zjevně tím, že jednalo původně o samostatnou skladbu. Pojmenovaným héroiem jarní rovnodennosti je božský kovář Ilmarinen, neboť s Väinämöinenem soupeří o dívku, ale dodatečnou úpravou je, že jsou bratři.