Jan Cinert (Neděle 4. března 2018)  ⇑

Taková pikoška. Tady se asi v první čtvrtině píše o "Janu Cikertovi", který napsal knihu "Všechno bylo jinak". Ještě že jsem nedopadl jako inspektor Trachta ve filmu Rozpuštěný a vypuštěný. Mě zatím zůstal stůl, koberec i boty. :-)

Jan Cinert (Čtvrtek 1. března 2018)  ⇑

Franta: Tak, tak. Už jsme tu probírali variantní jméno levorukého boha Týra ve znění Tiw, Tiwas, ale též Dien - Dienstag, a souvislost s našimi "duje" a "taje". Dále s řekou Dyje (Thaaja), která teče k východnímu bodu rovnodennosti, či naopak odtéká od západního bodu rovnodennosti. Také na zobrazování "zemdleného" egyptského boha Geba v okamžiku, kdy jarní Šov zdvíhá klenutí novolunní Nut. Takže tito hérojové jsou ke konci vlády oslabení, bezbranní.

Kupodivu je původní nostratický kořen T.N v německém Dien-s-tag (úterý), který v semitských jazycích znamená Drak (tan). Proto i řecká zimní A-Théna, zobrazená jako zakrytá a s ještěrem/drakem, a naše dno a tma. Letní saň byla vytvořena rozšířením o letní "levý,lví" kořen L.V/L.B, takže vznikl biblický Leviatan/Livjátán (L.W.Y.T.N), zkráceně ugaritský Litan (L.T.N) se sedmi hlavami. (Píšu semitská jména po našem, z leva do prava.)

Se shozením parohů na jaře ale nesouvisí "nasadit někomu parohy". Za vznik této slovní hříčky může Novolunní dívka, která na jaře opouští staršího zimního "jelena, býka, kance" a stává se milenkou/partnerkou mladšího letního "lva, psa atd." V lidském podání činí z opuštěného nebo podváděného partnera mýtického jelena, takže mu "nasazuje parohy".

Franta (Středa 28. února 2018)  ⇑

Jistě jste zaznamenali jelena Standu a diskusi o jeho utracení.( třeba tady)
Nakonec ho neutratí, ale bude se stěhovat do Lánské obory. Zaujalo mě, že ho budou stěhovat až když shodí paroží, což prý bude během několika měsíců (celkem logiská úvaha, stěhovat jelena bez parohů).
Ale to shazování parohů na jaře, to vlastně musí být důležité období, na které by měly mýty reagovat. Shozením parohů vlastně končí jeho vláda? Ať už symbolizuje cokoli...

Jan Cinert (Pondělí 26. února 2018)  ⇑

Já jsem po pravdě ani žádné zvláštní reakce nečekal. Šlo mi jen o napravení dřívější situace.

ZH (Neděle 25. února 2018)  ⇑

Zdravím a omlouvám se, že nereaguju, tomuhle já vůbec nerozumím, jsem odkojen maminkou klasickou filoložkou, takže v zajetí tradičních představ o etymologii atd., ne však natolik, abych mohl aspoň polemizovat- Třeba sem zase zavítá Franta.

Jan Cinert (Středa 14. února 2018)  ⇑

Před časem jsme tady probírali keltského boha Cernunna na kotli z Gundestrupu. Tehdy jsem se po určitém váhání přiklonil k tomu, že se jedná o vyjádření prvotního Boha oblohy, byť důkazy nebyly jednoznačné. Zejména jsem vycházel z porovnání jména semitského Boha oblohy a počasí Ela s jelenem (j-el-en). Bylo to chybné a pravdu měl tehdy Franta, když upozornil že na plátu je Cernunnos v místě po kanci, tedy po podzimní rovnodennosti, takže Cernunnos by měl být bohem zimní poloviny roku.

Vývoj slova jelen je zřejmě poněkud složitější. Pokud je jelen zoomorfikací zimní poloviny roku, tak je třeba jej porovnávat se slovy např. německými Hölle (peklo) a Hirsch (jelen). Pak je původní *Gel (gel, želatina – jako projev zimní tučnosti) a pak přeměna G → J, z toho Jel-en. Po jiné přeměně G → H vznikly germánské výrazy. Ti, kdo hlásku H neslyšeli, protože užívali G, je zkrátili na öl (olej – opět projev zimní tučnosti).

Svůj článek o tom jsem na webu v tomto smyslu upravil a promazal. Zejména došlo také ke zpřesnění výkladu výjevů na kotli, vozíku a početidel v závěru článku. Kdyby to někoho po letech ještě zajímalo.

ZH (Neděle 24. prosince 2017)  ⇑

Taky krásné svátky a vše nejlepší do nového roku viz PF!

Jan Cinert (Neděle 24. prosince 2017)  ⇑

Štasné a veselé Vánoce všem účastníkům rozpravy i jejím náhodným návštěvníkům!

ZH (Pondělí 27. listopadu 2017)  ⇑

To mě mrzí...

Jan Cinert (Pondělí 27. listopadu 2017)  ⇑

Přednášející nedorazil. Organizovaly to dvě dámy a vysvětlení bylo, že přednášející nevěděl, zda termín konání je dostatečně potvrzen. Prý se zkusí další pokus v lednu.

ZH (Pondělí 27. listopadu 2017)  ⇑

Já to mám sice 300 metrů, ale do 6 zařezávám v práci...

Jan Cinert (Pondělí 27. listopadu 2017)  ⇑

Jestli to časově zvládnu, tak do Bohnic zaskočím. Zaráží mě ta délka přednášky, nečekal bych, že se o tomto hradisku dá tak dlouho přednášet.

ZH (Neděle 26. listopadu 2017)  ⇑

J. Čihák (Sobota 25. listopadu 2017)  ⇑

V Čechách byl červený pískovec používán jako stavební kámen už ve středověku, ale jeho používání k výrobě železa bylo zřídkavé. Proto mě potěšilo, když jsem na Vidouli našel zvětralé, sytě fialovočervené desky drobivé břidlice, viz foto 1 a 2. Tato břidlice obsahuje hodně oxidů železa a je snadno těžitelná. Není známo, jaká ruda se těžila na západním svahu Vidoule v 19.století. Je možné že to byla fialovočervená břidlice.

Zaujaly mě též strohé informace o železářském areálu ve Stodůlkách, viz článek.

J. Čihák (Pátek 24. listopadu 2017)  ⇑

Čtení o pražském železe.