Jan Cinert (Čtvrtek 13. ledna 2011)  ⇑

Pokud "rachejtle" obsahuje sdělení, tak je to rýč, atribut boha Marduka. Chlapík vpravo je Innana (Venuše) s osmicípou hvězdou nad hlavou.

Kdyby prapor vlál proti směru jízdy, byl by zakryt hlavou vozataje. To je to hlavní, ale i tak prapor vlaje po větru a při silném, může vlát i po směru jízdy.

J. Čihák (Čtvrtek 13. ledna 2011)  ⇑

...ale je zvláštní, že ten prapor vlaje ve směru jízdy.

J. Čihák (Čtvrtek 13. ledna 2011)  ⇑

Ty nápady se musí brát s nadhledem. Už dříve jsem někde četl, že sumerští chlapíci na tomto pečetidle odpalují rachejtli.

Jan Cinert (Čtvrtek 13. ledna 2011)  ⇑

Sumerská "raketa" je podle mne prapor s třásněmi na žerdi vozu. Egyptská "raketa" je celkem jasný falzifikát. Postavy stojící vedle rakety nemají staroegyptskou stylizaci.

J. Čihák (Čtvrtek 13. ledna 2011)  ⇑

Cinert: V Sumeru mohli mít i rakety. Zdá se to bláznivé, ale co je ta věc nahoře. Další záhada je z Egypta.

ZH (Čtvrtek 13. ledna 2011)  ⇑

No, nakonec mám pochybnosti, jestli je to zvlášť praktické, i když hezké a asi přesné. Tak jsem ještě udělal formulář pro tu jj oblohu, mám svolení od autora scriptu, kterého jsem se ptal, zda to má někde aplikované. Je to jen tak nedbale nahozené.

Jan Cinert (Čtvrtek 13. ledna 2011)  ⇑

Při zkopírování se nepřenesly odkazy. Takže tady a zde.

Jan Cinert (Čtvrtek 13. ledna 2011)  ⇑

J. Čihák: Myslím, že na ohňostroj je v Sumeru příliš brzo.

Franta: Podle mne je to Útnapišti, který přežil potopu a kterého Gilgameš navštívil v podzemí. Proto je vyjádřen jako člověk-ryba, neboť ryby potopu přežijí. Nejlépe je Enkidu (Stín) zachycen tady. Je vlevo v podobě blízké pohádkovému čertovi a vpravo je Gilgameš. Enki (Ea) je jiná postava nežli Enkidu. Je to Zatažená obloha s deštěm, proto stejný jmenný kořen, a pěkně je vyjádřen zde. Tento výjev je vlastně obdoba "Klanení tří králů". Vpravo je Isimu/Usimu, který je zjednoosobnění blíženců a proto má dvě tváře. Následuje Enki, Zatažená obloha s deštěm, a proto mu s ramen stéká voda. Dohromady tedy Kašpar, Melichar a Baltazar. Dále je zrod slunečního boha Šamaše, tedy vlastně Ježíše a nad ním je Ištara, čili Venuše.

Z. Homola: Ta hvězdá obloha je moc pěkná, škoda, že já bych si na ní musel vyhradit několik dnů. Ale dal jsem si jí na plochu, abych se k ní nezapoměl někdy vrátit.

ZH (Čtvrtek 13. ledna 2011)  ⇑

Pánové, Jiří Jozif mi poslal odkaz na pěknou hvězdnou oblohu (asi ne od něj): http://www.skyviewcafe.com/skyview.php
Pár minut mi trvalo, než jsem se s tím naučil pracovat, tak se nenechte odradit, všechno maká. JJ říkal, že jeho obloha je, asi kvůli limitům php, ne zcela přesná, hlavně v dávné minulosti, tohle by mělo být přesnější. Ovšem s refrakcí to má určité mouchy, řekl bych, s Lískou se mi to úplně nezdá, při detailním pohledu se graficky refrakce nedá vypnout, při celkovém jo, na něm ale toho moc vidět není. Autor slibuje další verzi.
Najet na to z Azoru asi nelze.

Franta (Čtvrtek 13. ledna 2011)  ⇑

Ta postava uprostřed je Enki (Enkidu)?

J. Čihák (Čtvrtek 13. ledna 2011)  ⇑

Sumerské tabulky 1 a 2 nemusí vyjadřovat planetární soustavu a hvězdu. Možná obsahují symbol pro ohňostroj, který býval součástí slavnostního obřadu a nezasvěcenými byl považován za odpověď bohů.

J. Čihák (Čtvrtek 13. ledna 2011)  ⇑

ZH: Problém s Azorem vyřeší celkové zmenšení písma.

ZH (Čtvrtek 13. ledna 2011)  ⇑

No, nebudu se přít, nemám to dost promyšlené ani obecně, ani konkrétně. Byl jsem si vědom, že jen tak plácám.
Ale už někdy před rokem jsem tu namítal v tom smyslu, že svět byl kdysi roztříštěn do kultur, které o sobě nevěděly, mýty se nedědily geneticky, ale tradicí, tradice se v předhistorické době měnila z generace na generaci. Jedině velké říše dokázaly mocensky něco sjednotit, pravda, že na Blízkém východě to tak bylo a v na přelomu letopočtu platila intepretatio romana (je to femininum), která ale nevím, jak se uplatnila v případě monoteistického náboženství.

Jan Cinert (Čtvrtek 13. ledna 2011)  ⇑

Na mýtech je fascinující, že mají stejnou základní strukturu danou původními časovými poučkami a na ně jsou naroubovány "věty" mýtů. Astronomické principy byly závazné pro všechny, ale "věty" vytvářeli různí lidé v různých dobách a civilizacích. Proto ta výsledná proměnnost. Proto také moje primární nedůvěra k "větám" a výkladům, které jsou založeny na rozborech výsledných "vět". Nejkřiklavějším příkladem je, jak dopadl Gilgameš (Světlo) se svým stínovým dvojčetem Enkidem. Dochovaná verze mýtu je již několikrát opsaným epickým vyprávěním a současný uznávaný výklad je, že se jedná o "epos o smrtelném údělu člověka"(!).

Pohrávání si s tématem je nutný předpoklad pro nalezení souvislostí a následného řešení. Mohu li doporučit, je však třeba respektovat např. "interpretatio romano", čili základní schéma bohů v různých kulturách. Potom není možné zaměňovat "úterního" Marta s mesiášem.

ZH (Středa 12. ledna 2011)  ⇑

Já teda podotýkám, že nic netvrdím, toho jsem v tomto oboru opravdu dalek, a když někdo něco tvrdí, je mi to podezřelé a koukám oddělovat ty zrna od plev. Ale astronomie mě fascinuje, že je asi opravdu exaktní, koukněte na lahůdku - fotku, kterou mi poslala před týdnem kamarádka porovnanou s Hvězdnou mapou ze stejné minuty (bohužel je znehodnocená příliš malým obrázkem Měsíce) - viz.
Jako úplný začátečník v astronomii jsem si myslel, že planety běhají podle jednoduchých vzorců, ale i to je mnohem složitější, jsou nutné samé korekce, což zjišťuji jako mírně pokročilý. A už vůbec se mi nezdá, že by v lidské onto- a fylogenezi existovala jednoduchá schémata, ze kterých jde vše odvodit, jako to udělal v mém oboru Freud nebo Jung.

Nicméně ten příběh jsem si představoval trochu jinak: hlavní římský bůh Jupiter, ztotožněný s Hospodinem, se dotknul na nebi Venuše - Panny Marie a došlo k neposkvrněnému početí, vtělení (to je ale slaveno 25. 3., ne 17.6.). Toto znamení zasvěcení očekávali a tři mudrci zpozorovali a šli to hlásit do Jeruzaléma. Pak je trošku problém, na narození čekali buď půl roku, nebo rok a půl, řekněme, že byl Ježíš spíše nedonošený. Slunovrat byl tehdy 24.12. dnešního juliánského kalendáře. Tu skorokonjunkci Venuše s Marsem nevím, zda mám započítat, Mars byl v Římě považován za otce Romula a Rema a praotce římského národa, tak třeba mohl být ztotožněn s židovským mesiášem. Když tedy se blížili k Betlému, spatřili nad ním tu jeho hvězdu (Mars vycházející z lůna Venuše) a zaradovali se. Atd.
Opakuju, že si jen hraju, protože je mi jasné, že tyto spekulace jsou neověřitelné.