Jan Cinert (Čtvrtek 13. ledna 2011)

Na mýtech je fascinující, že mají stejnou základní strukturu danou původními časovými poučkami a na ně jsou naroubovány "věty" mýtů. Astronomické principy byly závazné pro všechny, ale "věty" vytvářeli různí lidé v různých dobách a civilizacích. Proto ta výsledná proměnnost. Proto také moje primární nedůvěra k "větám" a výkladům, které jsou založeny na rozborech výsledných "vět". Nejkřiklavějším příkladem je, jak dopadl Gilgameš (Světlo) se svým stínovým dvojčetem Enkidem. Dochovaná verze mýtu je již několikrát opsaným epickým vyprávěním a současný uznávaný výklad je, že se jedná o "epos o smrtelném údělu člověka"(!).

Pohrávání si s tématem je nutný předpoklad pro nalezení souvislostí a následného řešení. Mohu li doporučit, je však třeba respektovat např. "interpretatio romano", čili základní schéma bohů v různých kulturách. Potom není možné zaměňovat "úterního" Marta s mesiášem.