ZH (Středa 12. ledna 2011)

Já teda podotýkám, že nic netvrdím, toho jsem v tomto oboru opravdu dalek, a když někdo něco tvrdí, je mi to podezřelé a koukám oddělovat ty zrna od plev. Ale astronomie mě fascinuje, že je asi opravdu exaktní, koukněte na lahůdku - fotku, kterou mi poslala před týdnem kamarádka porovnanou s Hvězdnou mapou ze stejné minuty (bohužel je znehodnocená příliš malým obrázkem Měsíce) - viz.
Jako úplný začátečník v astronomii jsem si myslel, že planety běhají podle jednoduchých vzorců, ale i to je mnohem složitější, jsou nutné samé korekce, což zjišťuji jako mírně pokročilý. A už vůbec se mi nezdá, že by v lidské onto- a fylogenezi existovala jednoduchá schémata, ze kterých jde vše odvodit, jako to udělal v mém oboru Freud nebo Jung.

Nicméně ten příběh jsem si představoval trochu jinak: hlavní římský bůh Jupiter, ztotožněný s Hospodinem, se dotknul na nebi Venuše - Panny Marie a došlo k neposkvrněnému početí, vtělení (to je ale slaveno 25. 3., ne 17.6.). Toto znamení zasvěcení očekávali a tři mudrci zpozorovali a šli to hlásit do Jeruzaléma. Pak je trošku problém, na narození čekali buď půl roku, nebo rok a půl, řekněme, že byl Ježíš spíše nedonošený. Slunovrat byl tehdy 24.12. dnešního juliánského kalendáře. Tu skorokonjunkci Venuše s Marsem nevím, zda mám započítat, Mars byl v Římě považován za otce Romula a Rema a praotce římského národa, tak třeba mohl být ztotožněn s židovským mesiášem. Když tedy se blížili k Betlému, spatřili nad ním tu jeho hvězdu (Mars vycházející z lůna Venuše) a zaradovali se. Atd.
Opakuju, že si jen hraju, protože je mi jasné, že tyto spekulace jsou neověřitelné.