J. Čihák (Neděle 26. února 2012)  ⇑

Pohřebiště u Klementina, ČT24. Škoda, že se kopalo mimo Révové nádvoří, kde stál sv.Martin. Zajímala by mě přesná poloha a hlavně místo presbytáře.

J.Čihák (Sobota 25. února 2012)  ⇑

To mi také blesklo hlavou. Země Praga a země Dúlaba. Lid se mohl třeba jmenovat Dulěbi (Doliňané), zemi říkali Dulěba a al-Masúdí to zkomolil na Dúlaba.

Jan Cinert (Sobota 25. února 2012)  ⇑

Skutečně, jedině Dúlaba je s takovou koncovkou. Ostatní jména jsou názvy lidů s koncovkami -i a -ani. Nejspíše se tedy jedná o záznam názvu země přenesený na hradiště, podobně jako v případě Prahy. Použití koncovky -a podle arabštiny by bylo unikátní, ve všech ostatních případech jsou, byť zkomolené, slovanské koncovky.

J. Čihák (Sobota 25. února 2012)  ⇑

...napadá mě spojení "država Dúlaba".

J. Čihák (Sobota 25. února 2012)  ⇑

Ovšem nesedí mi tam koncovka -a. V arabské výslovnosti takto obvykle končí podst. i příd. jména ženského rodu, např. madína-město(v arab.r.ž.), džamíla madína-hezké město.

Jan Cinert (Pátek 24. února 2012)  ⇑

Aha, tak jsem zase něco jen tak rychle přelétl. Domníval jsem se, že J. Č. napsal, že al-Masúdí mohl zkomolit Dudlebi, čili s -d-. Omlouvám se.

Jan Cinert (Pátek 24. února 2012)  ⇑

Zkomolit jej nemohl, když jsou doložena toponyma bez -d- i jinde (Dulěby, Dulepska, Dulieb a Dulěbo). Vždyť to vše v mém článku je.

J. Čihák (Pátek 24. února 2012)  ⇑

Pokud existoval slovanský tvar Dulěbi, pak ho al-Masúdí mohl zkomolit po svém na Dúlaba.

J. Čihák (Pátek 24. února 2012)  ⇑

Jan Cinert (Pátek 24. února 2012)  ⇑

Jak uvádím také ve svém článku, tak zápis v al-Masúdího Zmínce o Slovanech je tvar "Dulaba", což je možno číst i jako "Dulava". Je tím vyloučené, aby Dudlebi s vloženým -d- bylo původní a "Dud-" nemohlo dát základ vzniku názvu.

J. Čihák (Čtvrtek 23. února 2012)  ⇑

Ještě mě napadlo, že když se na píšťaly dudá, tak se přitom píšťaly dudlají (cucají). Z toho mohlo vzniknout jméno Dudlabi, pak Dudlebi a Doudlebi.

J. Čihák (Čtvrtek 23. února 2012)  ⇑

Obě vysvětlení na www.doudleby.com jsou dosti nepřesvědčivá. A co když Doudlebové či Dudlebové často a s nadšením dudali na píšťaly? Potom mohli dostat jméno podle své záliby.

Jan Cinert (Čtvrtek 23. února 2012)  ⇑

O Doudlebech mám celkem obsáhlý článek na webu. Staré nesmysly: „duda“ – píšťala a „liabas“ – tenký, tedy člověk tenký, hubený jako píšťala v něm nemají místo. Je nemožné, aby název lidu vznikl složením slovanského a germánského kořene, zároveň měl význam hubený člověk. Kam by se poděli tlustí, byli by vysídleni? A jak to, že Dulěbi (Doudlebové) si měli přinést název z pravlasti, a přitom má být vytvořen z germánského (jinde i keltského) základu?

J. Čihák (Čtvrtek 23. února 2012)  ⇑

Machek: duda-píšťalka, asi od zvukomalebného dudati ve významu pobrukovat si-dudrati.

Jiný tvar slova duda mohl být dudle nebo doudle a hráč na píštalu byl třeba doudleb. Nemám to nijak podložené, jen jsem si trochu hrál s tvary slov.

J. Čihák (Středa 22. února 2012)  ⇑

Teď jsem našel zajímavou etymologii.
Doudlebové: „duda“ – píšťala a „liabas“ – tenký, tedy člověk tenký, hubený jako píšťala.