J. Čihák (Středa 15. srpna 2012)  ⇑

Nálezy ve Střešovicích.

ZH (Pondělí 13. srpna 2012)  ⇑

Tak permona jsem tu probíral 8.8. ;).

Jak jsem se dočetl na astronomie.cz, "pří průchodu měsíčního světla zemskou atmosférou se totiž nejvíce rozptylují paprsky modré (krátkovlnné), zatímco červené (dlouhovlnné) procházejí bez citelných ztrát." Jestli to dobře chápu, tu delší cestu světla šikmo atmosférou modrá složka světla neprojde až k nám, zatímco červená ano.

Tohle jsem neznal, zajímavé.

Mimochodem, kdo potřebuje překladač, existuje i alternativa ke translate.google.cz, a to www.microsofttranslator.com, řek bych že něco překládá trochu lépe.

J. Čihák (Pondělí 13. srpna 2012)  ⇑

No, třeba ten Pereg byl nějaký permoník, který žil v petřínských rozsedlinách a občas strašil pověrčivé Přemyslovce.

Před časem jsme tady diskutovali o různém zbarvení Slunce a Měsíce. Zabývali jsme se významem barev na dávných vyobrazeních a vlivem na mýty a kulty. Velmi obávané bylo zčervenání až zrudnutí Měsíce.

Existuje několik situací, které mohou způsobit červený Měsíc:
1/ Měsíc je nízko nad obzorem, po východu nebo před západem, běžná situace.
2/ Měsíc je výše na obloze, v atmosféře je velké množství prachu z výbuchu sopky nebo z lesního požáru, foto.
3/ Během zatmění Měsíce.

ZH (Pondělí 13. srpna 2012)  ⇑

Mohlo by tam být třeba pojednáno o tom, kde se vzalo Pereg a že to nemá s Perunem nic společného ;).
Jen do šuplíku: Slovanské pohanství dnes

Jan Cinert (Pondělí 13. srpna 2012)  ⇑

Knihu Perun, bůh hromovládce jsem přímo nečet, jenom o ní vím z odkazů na netu. Nejsem si ale jistý, zda má smysl pátrat po nějakých nových informacích o Perunovi, protože žádné nemohou být. Stávající výklad je dost neurčitý a vytvořen ze stručných písemných zmínek a pozdních folklórních projevů. Pokud vím, tak nikdo neřeší, že Perun je obdoba Dia-Jupitera, a tím je zbožněním planety Jupiter s délkou roku téměř 12 pozemských let. U jeho kultu se dá rozpoznat počátek dualizmu, kdy se z hodného boha ZO stal Jupiterův zlý protivník.

Jméno Perun má kořen Per- a nemůže se ztotožňovat s např. Pereg, kde je kořen rozšířen o -g, které posouvá obsahový význam jinam.

ZH (Pondělí 13. srpna 2012)  ⇑

O Perunovi jsem čerpal z publikace Svět slovanských bohů a démonů. Před časem Franta upozornil na knihu od M. Téry Perun bůh hromovládce, ale ani tehdy, ani teď jsem ji nesehnal, možná v NK. Nepodařilo se ji sehnat Frantovi?

J. Čihák (Pátek 10. srpna 2012)  ⇑

Wikipedie o různých tvarech jména Perun:
První výskyt jeho jména u jižních Slovanů je znám z byzantské legendy Život sv.Demétria, kde je uváděn jako „Pyrén“.
Mezi další doklady patří zpráva o orákulu Pyrinově.
U pobaltských Slovanů byl v Korenici ctěn bůh Porenutius, tedy nejspíš Perunovič.

Zaujal mě i název bulharského obřadu perepuga při dlouhotrvajícím suchu.

J. Čihák (Čtvrtek 9. srpna 2012)  ⇑

Na Internetu se nenápadně začalo šířit tvrzení, že se Petřín prý jmenoval Peregův vrch. Kde k tomu přišli, také netuším. V Kristiánově legendě se píše o hadačce, na kterou se obrátili Slované čeští o nadějnou radu. Prorocká odpověď se týkala založení hradu Praha, nikoliv posvátného háje a ohňových rituálů na Petříně. Dále se v legendě dovídáme, že za předchůdců Bořivoje lid sloužil modlám démonů a oddával se pohanským obřadům obětním. Přesnější údaje tam nejsou. Jasnější nápovědu poskytuje jedna z nejstarších petřínských legend, podle které Boleslava II. postrašil duch, protože panovník likvidoval obětiště a Perunův háj na Petříně. To můžeme považovat za indicii, že starý název byl Perunův (Peregův) vrch, na kterém byla Perunova (Peregova) svatyně (stsl. svetyni), snad místně zvaná Perega, což má foneticky blízko k Praga.

Jan Cinert (Středa 8. srpna 2012)  ⇑

Dnes používané názvy s koncovkami jsou vývojem ustáleny "dohodou" uživatelů, ale v raném středověku toto nebylo a názvy se vytvářely správně. Obyvatelům Čech říkáme správně Češi, ale obyvatele Moravy nenazýváme Moravi, ale nesprávně Moravani, což je zřejmě dědictví po státním útvaru "Velká Morava". Celý dnešní státní útvar se skřípěním zubů nazýváme správně Česko, ale správný název jeho obyvatel Českani by dnes už nikdo neskousl. To je stejný problém s "Łužičan", je to prostě nesprávný zvyk. Pokud by to bylo správně, tak by byli Lužičanští Srbové, nikoliv Lužičtí Srbové.

ZH (Středa 8. srpna 2012)  ⇑

No, původně jsem tam měl napsanou i Lužici, pak jsem tam nechal jen Polsko, abych to nekomplikoval a nezabředával do dalšího výčtu krajů, omlouvám se. Druhá čás výčtu asi doplňuje tu první, tak nebylo třeba se vracet do Čech a Moravy. Uhři jsou jsou ve výčtu opravdu divní, tak třeba autor nazval lid na dnešním Slovensku, neznaje lepší název. Ale co mám dělat, nechám vám vaši pravdu, že se autor vrátil do kraje Čechů a přejmenoval je na Pražany (nechytejte mě za slovo, vím, že jste to říkal trochu jinak ;)). Kmen Lužičanů nepochází z onoho starého dobrého zdroje. Pokud vím, používá se promiskue kmen Lužiců i Lužičanů, gramaticky je snad Lužičan utvořen správně, a Łužičan si neříká Lužic, ale Łužičan ;).

Jan Cinert (Středa 8. srpna 2012)  ⇑

Před Vislany jsou uvedeni Ungare (Uhři) a ti jsou také v Polsku :-)? A proč mezi Uhry a Vislany není jmenován nějaký slovenský lid? Zabývá se tím "stará dobrá hypotéza"? Tím je dáno, že druhá část pochází až po obsazení Karpatské kotliny a Slovenska Maďary, tedy kolem poloviny 10. století. Zabývá se "stará dobrá hypotéza" tím, že výčet lidů Uhři, Vislané a Slezané tvoří oblouk kolem Moravy a Čech a ten pokračuje nad Lužickými horami Lužici, Dědošany, Milčany a Běžunčany? Jsou "staří dobří" lingvisté důvěryhodní, když Lunzici (Lužici) překládají jako Lužičané? Ono snad bylo nějaké Lužičansko? Vždyť byla jen země Lužice a lid v ní žijící byl Lužici. Od kdy jsou Lužici, Dědošani a Milčané v Polsku? Nacházeli se v Lužici, dnes území Lužických Srbů. To pak výčet pokračuje zpět Polskem, aby končil Opolany a Holasici? Kam by se v Polsku vešlo Verizane, Fraganeo a Lupiglaa? Vždyť ta "stará dobrá" hypotéza je zmatek nad zmatek!
Výčet může pokračovat zpět jedině přes Čechy a po Běžunčanech následuje Verizane (Brušané), Fraganeo (Pražsko), Lupiglaa (Královéhradecko) a opět v Polsku Opolané a v Horním Slezku Holasici.
Já bych se smířil s tím, že rozvoj našeho poznání je nekonečný a staré nedokonalé hypotézy se stávají informačním smetím :-).

ZH (Středa 8. srpna 2012)  ⇑

P.S. Možná mě ovlivnila starobylá vozovka v dvorku domu na Pětikostelním náměstíčku, ve kterém je je Gyncare, která stoupá vzhůru kamsi, kam jsem již neviděl, do směru předpokládané rokle, musím se tam znovu podívat.

ZH (Středa 8. srpna 2012)  ⇑

Nějak nestíhám.
Nemůžu vyloučit, že do rokle mohla vést i boční cesta ;).
Co se týče "původního názvu" Petřína, poukazoval jsem na to, že neznáme zdroj a že mohlo jít o název relativně nedávný, podle nějakého viničního rychtáře.
Bavorský geograf - co je staré, nemusí být špatné, vždycky přijdou noví experti, kteří se snaží prosadit tím, že vytvářejí nové hypotézy a snaží se prosadit nové konsensy - jen proto, aby se nějak etablovali. Vislané, Slezané, Lužičané, Dědošané, Milčané, Běžunčané, pak tři neidentifikované kmeny včetně "Fraganeo", pak Opolané a Holasici, to je všechno na sever od nás a říkám tomu zjednodušeně Polsko ;).

Jan Cinert (Středa 8. srpna 2012)  ⇑

J. Č.: V Kristiánovi nic takového není a navíc, i kdyby někdo nesouhlasil s jeho datací do 14. století, tak vzhledem k datačním sporům je nedůvěryhodným pramenem.

Jan Cinert (Středa 8. srpna 2012)  ⇑

Text bří Grimmů je stále o tomtéž problému. "Per(g)" je prastarý kořen původně obecně vyjadřující přibližně naše "vel", které z něho také pochází. Původně vyjadřoval vše větší a vyšší podle boha ZO. Hláskovými přeměnami a rozšířením o g-h-ch se získala další významově posunutá slova jako berg, vrch, břeh, práh atd. Bez rozšíření zůstala naše "pára", která zpodobňuje boha ZO.

Vinice jsou pozdější, takže nemohly dát název kopci a městu. Maďarské "pereg" mohlo být Maďary přejato od Slovanů až v době, kdy se tito nomádi učili pěstovat obilí v 10. století, takže po vzniku Prahy. Výraz přejali proto, že ve střední Evropě se obilí pěstuje na vyvýšených terasách, nikoliv na záplavové nivě, kde by plesnivělo.