Jan Cinert (Neděle 11. listopadu 2012)  ⇑

ZH: Ten odkaz je nefunkční.

ZH (Neděle 11. listopadu 2012)  ⇑

Tak ještě peruánský hvězdář (stáří neuvedeno), a starořecký Hecataeus, který prý napsal, že starověcí Britové měli zařízení, které přiblížilo Měsíc, že na něm byly vidět hory a skály, a je tam cosi o “Dyrch Haul Kibddar”, správně zřejmě Drych, což má být kovový reflektor ozařující kruhové prostranství (Stonehenge), co je to DHK nevím, píše se Artušovi a DHK, přičemž všechna tři slova jsou velšská chlapecká jména, ale možná to souvisí se Třemi tajemstvími ostrova Británie. Napsal jsem to sem jen po úplnost, je to nějaké zmatené.

ZH (Sobota 10. listopadu 2012)  ⇑

Jistý Robert Temple napsal knihu Crystal Sun, kde je na obálce tento tento obrázek - střep z vázy z 5. století BC nalezený nedaleko athénské Akropole. Snažil se dokázat, že jde o dalekohled. Že je do oblouku, je zřejmě způsobeno zakřivením vázy. Vypadá to poměrně lákavě, přemýšlím, co jiného by to mohlo být, prý píšťala, ale ta se strká spíš do úst.

ZH (Sobota 10. listopadu 2012)  ⇑

Wiki: "Dalekohled dále zdokonalil Johannes Kepler, který použil dvou spojek. Získal tak sice převrácený, ale ostřejší obraz."
"Převrácená hodnota ohniskové vzdálenosti se nazývá optická mohutnost a měříme ji v dioptriích... Příklad: čočka s ohniskovou vzdáleností 1 m má optickou mohutnost 1 dioptrie, čočka s ohniskovou vzdáleností 0,2 m má mohutnost 5 dioptrií."
Čili čočka s f=2m má 1/2 dioptrie a je málo zakřivená.

J. Čihák (Sobota 10. listopadu 2012)  ⇑

Většina starověkých čoček jsou konvexní typy, zvětšení cca 2x. Nejsilnější starověká čočka byla nalezena na Krétě a datuje se do 5. století před naším letopočtem. Měla schopnost zvětšovat jasně až sedmkrát a dokonce až dvacetkrát, byť se značným zkreslením.

ZH (Pátek 9. listopadu 2012)  ⇑

Moc jsem to nehledal, ale našel jsem zato pojednání o teleskopech mj. z Galileovy doby, měly planokonvexní objektiv s ohniskovou vzdáleností kolem 2 metrů a planokonkávní okulár s o. vzdáleností 5 cm, šířka objektivu byla 1,25-2,5 cm, čočky byly plné malých bublinek a nazelenalé, zvětšení 15-20x, jinde jsem četl 30x. Dalekohledem byla kvůli malému zornému úhlu vidět jen čtvrtina Měsíce.
Technicky tedy, zdá se, by nebyl problém takový teleskop vyrobit i ve starověku, jde o know-how. Jelikož tehdejší géniové uměli vymyslet věci,které jsou mi i s mým vzděláním, knihami a internetem nepochopitelné, tak pokud znali čočky, jako že ano, a experimentovali s nimi, jsem náchylný věřit tomu, že teleskop objevit mohli, doklady ovšem zřejmě nejsou.

Mimochodem jsem dávno přemýšlel o možnosti, že Slunce na nebraském disku mohlo být zrcadlem, s pro mě neznámým účelem.

J. Čihák (Pátek 9. listopadu 2012)  ⇑

Čočky budí dojem, že jsou vyrobeny z málo kvalitního křišťálu, který je nestejnoměrně zakalený. Proto asi vznikl názor, že starověké čočky jsou opticky nepoužitelné nebo s omezením. Ve skutečnosti jsou poškozené, povrch je odřený a místy i vyštípnutý. Na Internetu jsou fotografie Nimrudské čočky a čoček z muzea v Heraklionu, přestože podobných artefaktů má být přes 450. Našel jste fotografie jiných čoček? Mě se to nedaří. Dosud jsem nenašel ani fundovaný článek. Často se píše o čočkách z Troje. Většina byla uprostřed provrtána a proto se nejspíše jednalo o součásti k ozdobám.

ZH (Čtvrtek 8. listopadu 2012)  ⇑

Nedávno jste dával odkaz na čočky v heraklionském muzeu, to nejsou ony? Tady jsou ve větším rozlišení. Akorát, když jich je tolik, vypadá to spíš na ozdobu, než na optické prvky.

J. Čihák (Čtvrtek 8. listopadu 2012)  ⇑

Natural clear quartz crystal has good transparency. Ukázková fotografie to dokládá, avšak musíme se dívat přes rovnoběžné plochy. Z toho usuzuji, že pohled do dálky přes dvě spojky je také možný.

V muzeích po celém světě je více než 450 starověkých optických artefaktů, ale většinou jsou uložené v depozitářích. Dvě čočky optické kvality jsou údajně v Archeologickém muzeu Heraklion.

J. Čihák (Čtvrtek 8. listopadu 2012)  ⇑

Nacházím strohé informace, že světová ložiska kvalitních přírodních krystalů křemene (křišťálu) pro optiku jsou již vyčerpána.

ZH (Středa 7. listopadu 2012)  ⇑

Myslím nelze pochybovat, že mezi těmi myriádami krystalů se nějaké úplně čiré najdou. Otázka je, o jak tvrdý jde nerost a zda bylo možné ho dokonale vybrousit a vyleštit.

Souhlasím s Janem Č., že astronomové všech dob prahli po větším přiblížení útvarů na nebi, a zpětně fandím těm mnoha géniům mezi nimi, aby byli na nějaký způsob přišli, kterýžto byl zapomenut...

Vypadá to, že s teleskopem z očí predátorů jsem vás nepřesvědčil, pak je tu jednoduchý hand made reflektor. Na Machu Picchu je vodní zrcadlo používané prý k pozorování planet a hvězd (babička měla úplně stejné pítko pro ptáky). Když jsem totiž dnes vyšel z práce, viděl jsem v louži sice ne Měsíc, bylo zataženo, ale lucernu. Bohužel nemůžu přijít na to, jak udělat konkávní louži, kdyby se točilo mísou, asi by to nebylo moc přesné.

Zaujal mě tento zvyk indických žen pozorovat noční nebe skrze řešeto. Těžko říct, co bylo původním významem takové činnosti, připomnělo mi to credit card lens, která zvětšuje jakýmsi umným rozbrázděním plochy.

Vím, že to zatím nic neřeší, jsou to jen přípravné kroky ;).

Jan Cinert (Středa 7. listopadu 2012)  ⇑

Na příkladu "průzračný kámen" je rovněž vidět rozdíl mezi prstem mimo kámen a za ním. Já jsem křišťál párkrát držel v ruce, stejně jako repliky starých skleněných nádob z nazelenalého znečištěného skla.

J. Čihák (Středa 7. listopadu 2012)  ⇑

Přírodní křišťál má různou čistotu. Pro příklad uvádím zakalený brazilský a čistý madagaskarský. Dále průzračný kámen a koule, které připomínají soudobé sklo. Krystal, na kterém je vidět nestejná čistota. Je známý také mléčný křišťál.

ZH (Středa 7. listopadu 2012)  ⇑

Nechtěl jsem vás rozčílit, je to jen odkaz ;).
Tvrzení dotyčného Rawlinsona o klínopisných záznamech o měsících S a J neumím posoudit (písmo snad ještě ale nebylo rozluštěno?), nicméně sedmý měsíc Saturnu byl v novověku objeven až 1789, objevy šly ztuha i při relativně dokonalém vybavení.
Co se týče prstenců Saturnu, ve Wikipedii píšou, že většina lidí k jejich pozorování potřebuje dalekohled, aspoň 20x zvětšující, z čehož lze dedukovat, že ta menšina s vynikajícím zrakem, při příznivých atmosférických podmínkách a opozici Saturnu vůči Slunci, by mohla prstence vidět i prostým zrakem. Znám teda lidi, kteří vidí řádově mnohem lépe než já, a brýle nosit nemusím.
Co se týče prostředků na zostření zraku, umím si představit, že pomocí např. pilocarpinu dojde k miose, tj. zaclonění, čímž se zostří zrak, v noci je to ale problém, protože proniká méně světla a tím se vidění zase zhorší, vzájemnou míru nevím. Zda se dá drogami zlepšit zpracování signálu posílaného ze sítnice, se mi nezdá.

Starověké čočky opravdu vypadají omšele, ale i moje lupa po babičce není nic moc... Ale taky nevěřím, že by mohly mít takovou kvalitu, aby zlepšily pozorování oblohy.

Zato jsem se v noci dozvěděl, že pravěké dalekohledy byly zhotoveny z bambusu či dutých kostí zvířat, v předu opatřeny čočkou ostrovida i s ciliárním aparátem, který byl napojen na střevo, kterým byl vystlán vnitřek roury, střevo bylo vyživováno otvory v trubici, které jsou mylně považovány za zařízení k tvorbě tónů, ze slepého zvířete stojícího vedle. Na místě okuláru byla čočka z oka ostříže, taktéž umně vyživovaná, aby se oddálily cadaverosní procesy.

Jan Cinert (Středa 7. listopadu 2012)  ⇑

Původně jsem chtěl jen napsat, že přírodní křišťál a starověké sklo byly tak znečištěné, že samozřejmě neumožňovaly průhled na více než nějaký centimetr. Tím jsou dalekohledy vyloučeny. Poslední odkaz Z. H. mne však nadzvedl. Takové manipulátorství jsem dlouho nečetl.

Přestože jsou doplněny obrázky čoček, ze kterých je patrné zmíněné rozmazání (na prvním je to vidět na žlutavém stojánku, který je jen trochu vzdájen od trojice držáků), tak autor klidně píše o starověkých dalekohledech. Uvádí Aristofena, že čočky byly použity na zcentrování světla, ale klidně píše o "impozantní zvětšovací schopnosti". Zvláště humorný argument je, že podle názoru vysloveného před 150 lety měly být známy měsíce Saturnu a Jupitera. Doplněním čočky (nikoliv dalekohledu) místo špičky na modle v mezopotámské pečeti humor vrcholí.