J. Čihák (Čtvrtek 29. listopadu 2012)  ⇑

Jan Cinert: Možná si jenom myslíte, že na kameni někdo něco zkoušel, viz mince 1 a 2.
X by mohlo znamenat Christos, ale Kristův monogram to není. Ozdoby 1, 2, 3, 4, 5.

ZH (Čtvrtek 29. listopadu 2012)  ⇑

To neodpovídání je pro mě nepochopitelné, já bych poslal i čerta do pekla, ale nenechal bych jeho dotaz bez odpovědi... Někdy se mi ale stalo, že jsem si nechal čas na rozmyšlenou a pak na to zapomněl.

Všechny cesty vedou do Říma, tak existence jedné nevylučuje druhou ani ve stejné době, mě spíš zaujala ta zmínka o nalezených strukturách na půdorysu Starého paláce.

Tetín je daleko za horama, v nic neříkajícím azimutu. Spíš jsem uvažoval o "mohyle" Žiži a Kazině mohyle na Oseku (Havlíně) nad Mží, ale tam taky není vidět a Slunce je v zenitu.

Zato od Žiži je v přesně beltainském azimutu prosecký kostelík, tak tam tedy původně byla keltská mohyla ;). Byla vidět na obzoru v přiměřené vzdálenosti podobné té krakovské. Krakova mohyla dle toho polského materiálu byla nejspíše z doby 500 př.n.l.

Váš nápad je skvělý, jen o něm nemůžu diskutovat, protože bych to zase nedoved vymazat, hlavně nevím, které lokality jsou ty pravé, tj. které měl na mysli autor mýtu.

Jan Cinert (Čtvrtek 29. listopadu 2012)  ⇑

Z.H: To je škoda, že "ten pramen vyschl". Zkusil jsem před časem oslovit Dr. Baxu, který výzkum v Kopčanech vedl, kvůli půdorysu a azimutu kostela pro archeoastronomické datování, a neodpověděl ani po připomínce.
Diskuzi o jižní cestě do Hradu podle mne jasně ukončil nález cesty z 9. - 12. století J. Čihákovou v místě Pálffyho paláce.
Zkuste porovnat azimut mezi mohylami Wanda-Krok a Pražský hrad-Tetín. U obou žen se jedná o dcery Kroka, takže nejde o jména, ale o mýtické personifikace astronomického principu.

J. Čihák: Nejprve byl "pohanský" ležatý kříž vyjadřující číslovku čtyři a teprve později k němu byl přidán (chybně) křesťanský svatý Ondřej (in-dar - Indra). Indra je hromovládce, takže dvanáctiletý Jupiter. Na Kopčanskou rytinu se dívám tak, že skupina čtyř ležatých křížů na jiném kameni je neuměle provedena, jako by si někdo jenom něco zkoušel. Za sofistikované vyjádření považuji rytinu jen s těmi třemi zřetelnými motivy.

J. Čihák (Středa 28. listopadu 2012)  ⇑

Jan Cinert: Tolik ondřejských křížů na jedné zdi se hned tak nevidí. Zřídka kdy se používají jako náboženský symbol.

ZH (Středa 28. listopadu 2012)  ⇑

Víte něco o Krakově a Wandině mohyle (mapa), které jsou postaveny v azimutu směřujícím k východu Slunce 30.4.? (1, 2) Dost žárlím, že kolem sesterské Prahy takové zdá se nejsou, krom té Kaziny z Kosmy.

ZH (Úterý 27. listopadu 2012)  ⇑

To je dobře, měli bychom si odpočinout od amatérské astronomie, i když ta může pomoct pochopení některých mýtů.
V souvislosti s Kopčany jsem si vzpomněl na dr. Maříkovou, která tam asi před dvěma lety badala, stala se po dr. Frolíkovi hlavním archeologem Pražského hradu (nebo jak se ta funkce jmenuje), možná pro toto zaneprázdnění mi tuhle neodpověděla na mail, tak tenhle občasný pramen asi vyschl. Dr. Frolík je teď zástupcem ředitele Arch. ústavu.
Náhodně jsem teď narazil na stránkách hrad.cz na tuto informaci (někdy v létě jsme o té cestě diskutovali): "Pod Jižním palácovým dvorkem se nachází několik tarasních zídek, které vymezovaly cestu, směřující od 12. století do zaniklé brány v Jižní věži vedle knížecího paláce. Cesta vycházela z dnešního Pětikostelního náměstí na Malé Straně a strmý svah překonávala několika serpentinami. Severní vyústění této cesty v podobě hlubokého obezděného úvozu je dochováno pod Sloupovou síní Václava IV. v západní části Starého královského paláce. Žádný z uvedených prostorů není návštěvnicky přístupný."

Jan Cinert (Úterý 27. listopadu 2012)  ⇑

Nechci rušit, ale probírali jsme výtvarné zpracování Jupiterovy hvězdy. Dosud jsem nevěděl, že se našla i v Mikulčicích. Prý by měla být součástí kostela, to jistě, ale případně i jako spolie - druhotně použitý kámen z římské stavby.

Může mít rytina na kameni z apsidy kostelíka v Kopčanech matematické poselství? Já myslím, že ano a věděl bych i řešení. Jenže rytina není tak dochována, aby se to dalo obhajovat.

ZH (Úterý 27. listopadu 2012)  ⇑

Já samozřejmě myslel zdánlivý zpětný pohyb Marsu na nebi vůči stálicím, smyčku Mars udělá asi za měsíc (viz). Běžný člověk si toho nevšimne, ale kdo plánovitě pozoroval na nebi oběžnice, musel z toho být překvapený.

Třeba hexagon na neberském disku znázorňuje smyčku Marsu či jiné planety kolem nějaké význačné stálice či vzdálenější planety ;). Každopádně k tomu dochází s Marsem a Jesličkami. S tím hexagonem je to teda pokus o vtip, aby nebylo pochyb.

J. Čihák (Úterý 27. listopadu 2012)  ⇑

S tím retrográdním pohybem se nemůžeme shodnout. Moje úvahy jsou založeny na starší představě, že se všechny nebeské objekty otáčí nad pevnou zemí. Vy se na to díváte ve smyslu pozdějších představ, které se začaly částečně přibližovat pravdě. Začalo se uvažovat o vypouklé nebo kulaté zemi, která se otáčí. Kolem ní se pohybovaly bludné hvězdy a nad tím bylo několik nepohyblivých sfér, kde se nacházely stálice. Pokud takto pohlížíme na oblohu a sledujeme ji více dní, potom samozřejmě vidíme , jak se Mars občas pohybuje zpět. Každý to vidí po svém, protože jeden si představuje nepohyblivou zem pod nohama a druhý nepohyblivou sféru stálic.

Někteří odpůrci geocentrismu tvrdili, že střed vesmíru je božský a proto se tam nemůže nacházet nestabilní zem. Nic to nedokazuje, ale Slunce na disku z Nebry může být smyšlenou hvězdou, která se na obloze nikdy neukazuje a sídlí na ní prabohové. Obhajovat to nebudu, neboť se snažím mít nadhled i nad vlastními nápady.

J. Čihák (Úterý 27. listopadu 2012)  ⇑

Stálice i Mars se ženou po obloze jedním směrem a tak ten retrográdní pohyb pozorujeme jako zpomalení. Doufám však, že tady neplácám nesmysly jako Ptolemaios.

Důkazy o geocentrismu lze údajně najít ve dvanácti knihách Starého zákona. Heliocentrismus byl v rozporu s božím zjevením.

Znovu jsem uvažoval o původním poselství disku z Nebry, který může znázorňovat představu o uspořádání vesmíru. Skupina hvězd může představovat Zemi, kolem které obíhají bludné hvězdy a Slunce. Skupinu hvězd lze vysvětlit pokročilejším způsobem - uprostřed je Slunce, kolem kterého obíhají bludné hvězdy a Země. Tato podsoustava, Měsíc a stálice obíhají podle odlišných pravidel kolem smyšleného objektu, který je středobodem vesmíru.
K tomuto vysvětlení mě inspiroval Filoláos: Země se pohybuje kolem mystického centrálního ohně, nemůžeme jej vidět, neboť Země je od něj odvrácena (obydlenou stranou), vrhá však světlo na Slunce.
“Už v dávné minulosti si lidé při pohledu na noční oblohu všimli, že hvězdy zůstávají ve stálých obrazcích - souhvězdích. Těmto hvězdám se říkalo stálice. Existovalo však několik "hvězd", které měnily svoji polohu vůči stálicím. Tyto "hvězdy" byly označeny jako bludné hvězdy. Teprve mnohem později se zjistilo, že tyto bludné hvězdy patří do Sluneční soustavy a dnes jsou označeny jako planety.“

ZH (Pondělí 26. listopadu 2012)  ⇑

Teda připadám si jak ten Galileo a Giordano - když jsem byl tady právě uvedl pro sebe objevnou věc, že existuje zdánlivý retrográdní pohyb Marsu oproti stálicím, tak napíšete, že se nic nepohybuje zpět ;).

To, že byli před dvěma a půl tisíci lety schopni poznat dnes notoricky známé a zřejmé zákonitosti, a přesto to upadlo skoro na dvě milénia v zapomnění, mě stále fascinuje.

J. Čihák (Pondělí 26. listopadu 2012)  ⇑

Animace oběhu planet a měsíců je velmi užitečná pomůcka, ale my stojíme na zemském povrchu, máme nedokonalý zrak a proto všechno vidíme jinak. Co skutečně vidíme, jsou v podstatě dvě iluze, které ovlivňovaly mystické myšlení.

1. iluze/ Když dáme do poměru dobu otočení Země kolem osy k dobám oběhu planet kolem Slunce, pak otáčení Země musíme vyhodnotit jako rychlé. To platí i vůči době oběhu komet a Měsíce. Pro pozemské pozorovatele se celá obloha také rychle otáčí. Proto hvězdy, planety, komety a Měsíc vidíme plynout jedním směrem. Teprve při opakovaných pozorováních je znatelné, že hvězdy mají stálou rychlost a ostatní objekty mají rychlost odlišnou a kolísavou, avšak nic se nezastaví a nepohybuje zpět.

2. iluze/ Vesmírné objekty jsou velmi daleko. Nejsme schopni odhadnout, co je dál a co je blíž. Nepomůže ani různá velikost a svítivost objektů. Všechno se zdá stejně daleko, jakoby umístěné na kopuli, v jejímž středu stojíme a po které všechno obíhá.

Teprve první myslitelé, kteří měli velmi vyvinutou prostorovou představivost a byli dostatečně houževnatí, se dokázali postupně prokousat od iluzí ke skutečným zákonitostem.

Aristotelés napsal ve spisu O nebesích: Jak tvrdí pythagorejci, v centru je oheň a země je jen jedna z hvězd, vytvářející noc a den krouživým pohybem kolem centra.

Aristarchos ze Samu vypracoval hypotézu: Stálice a Slunce jsou nepohyblivé, zatímco planety a Země se otáčejí kolem Slunce v obvodu kruhu a současně kolem své osy, přičemž Slunce leží ve středu dráhy. Kolem Země se otáčí jen Měsíc.

ZH (Pondělí 26. listopadu 2012)  ⇑

Ještě k tomu dlužno dodat, že i vnější planety mívají zpětný pohyb, ale vůči stálicím, protože je Země předběhne a při pohledu z ní to vypadá, že se posouvají nazpátek, nejvýraznější to je u Marsu.

ZH (Sobota 24. listopadu 2012)  ⇑

Tady je zajímavá animace, která názorně ukazuje, proč se Měsíc oproti planetám pohybuje, tak jak se pohybuje. Tedy např. předbíhá vnější planety, zatímco vnitřní chvíli předbíhá, chvíli jde proti nim.

J. Čihák (Sobota 24. listopadu 2012)  ⇑

Ještě bych se chtěl opravit. Iluze nevzniká jenom proto, že záznam trval několik hodin. Kdybychom pozorovali oblohu třeba celou noc po několik dní, tak nemůžeme vidět pohyb Měsíce proti planetám. Obloha se otáčí tak rychle, že všechno plyne jedním směrem a planety se zdají rychlejší než hvězdy a Měsíc.