J. Čihák (Pondělí 21. ledna 2013)  ⇑

Franta: Omlouvám se za ten astroláb. Teď jsem našel starý příspěvek, kde píšu, že v 10. stol. byl v Bagdádu používán sextant o poloměru 17 m (průměr 34 m). Popis přístroje jsem nenašel.

Franta (Sobota 19. ledna 2013)  ⇑

Jan Cinert: už se těším!

Jan Cinert (Sobota 19. ledna 2013)  ⇑

Musím poděkovat J. Čihákovi za to, že sem dal poslední odkaz. Matematické poselství tam sice nebude, ale reliéf je důležitý z jiného důvodu. Chtěl jsem, ale zároveň s tím váhal, dát do článku o Cernunnovi Frantou řešenou pověst o řezníkovu volovi. Teď je rozhodnuto, že to tam bude, protože relief z roku 800 je můstkem mezi Cernunnem a havraňskou pověstí a tamnějším reliéfem na kostele. Je to složité na vysvětlení, tak jenom, že vlevo dole je na reliéfu havraňský "vůl" a vpravo vyjádření havraňského "jelena".

Franta (Sobota 19. ledna 2013)  ⇑

J.Čihák
Ten arabský astroláb s průměrem 35 m, to myslíte třeba toto?

ZH (Sobota 19. ledna 2013)  ⇑

Problém ale je, jak určit správné okamžiky, když doba oběhu Země není celým násobkem dne (tropický rok - 365.242192129... dne). Tedy jen jednou za čtyři roky a den můžeme porovnávat konstelaci hvězd, ale ani to není přesné, srovná se to ubráním dne jednou za 128 let. Otázka je, zda tohle mohli znát.

J. Čihák (Sobota 19. ledna 2013)  ⇑

Tady jsou dva kruhy se soustřednými kružniceni. Spletl se kameník nebo to znamená 9 x 8 = 72 let?

J. Čihák (Sobota 19. ledna 2013)  ⇑

Arabské astroláby měly průměr až 35 m. To umožňovalo měřit úhly s přesností lepší než jedna úhlová minuta. Takže během 30 let bylo možné změřit posun jarního bodu dost přesně na to, aby se dala dopočítat přesnější hodnota délky precesního cyklu.

ZH (Sobota 19. ledna 2013)  ⇑

Franta: to jste mě o minutu předběh ;). S těmi pylony je to zajímavé.

ZH (Pátek 18. ledna 2013)  ⇑

Já jsem v tom taky laik. Hipparchos prý objevil precesi podle polohy Spicy, která se změnila oproti záznamům předchůdců o 2° vzhledem k podzimní rovnodennosti. Též porovnal délku tropického roku (období mezi rovnodennostmi) a siderického (Slunce získá stejné postavení vůči hvězdám).
Nicméně důležitým okamžikem roku býval heliaktický východ hvězdy, to taky mohlo sloužit k poznání vlivu precese.
Ale pořád vidím problém v tom přesném určení, kdy jsme schopni zjistit jen nepatrný zlomek cyklu, a bez dnešních přístrojů se z toho dá těžko spočítat plný cyklus přesně.

Náhodně jsem narazil na stránku o kříži, která by nás mohla zajímat, je tam ovšem mnoho keců a málo faktů...

Franta (Pátek 18. ledna 2013)  ⇑

Já myslím, že k objevení precese přispělo více pozorování hvězd než Slunce. Také k některé někde zaslechl, že egyptské chrámy byly orientované k hvězdě - snad Canopus a že bylo pravidelně sledováno objevení se hvězdy mezi vstupními pylony. A také, že po čase, kdy se hvězda neukazovala tam co tradičně, že došlo k přestavbě vstupní části chrámu - aby byla opět nastolena shoda. Co je na tom pravdy, nevím

Tady je kruh rozdělený ležatým křížem jako hieroglyf

Jan Cinert (Pátek 18. ledna 2013)  ⇑

ZH: Třeba je to laický pohled, ale jestli jsem to dobře pochopil, tak se jedná o otáčení hvězdné oblohy vůči pozemskému pozorovateli. Potom by se poznatek nemusel nutně získat podle východu Slunce za jarní rovnodennosti. Potom po objevení jevu se mohlo pokračovat ve zkoumání podle Slunce.

J. Čihák: Platónský měsíc se týká astrologie, takže asi nebyl původně stěžejní časovou jednotkou. Vychází to všechno proto, že se vlastně jedná o hrátky s čísly v šedesátkové soustavě. Nicméně je i v tomto případě čtyřicítka zajímavá a je otázka jak byla vlastně Bérossova čísla vytvořena. Podle mne z nějakého nižšího základu. Již dříve mě napadlo, že nejdříve byla představa o pěti dnech (cyklech) kdy byl tvořen svět, tím pak poslední cyklus v délce 86 400 roků připadá na současnou éru po dotvoření světa. V Bibli Bůh tvořil svět 5 dnů a v šestém stvořil člověka. Víc jsem to ale zatím neřešil. Hlavně si myslím, že nemůžeme brát všechno přesně tak, jak to známe dnes.

J. Čihák (Pátek 18. ledna 2013)  ⇑

ZH: Obě rytiny na ládevských skalkách jsou prokazatelně novodobé graffiti z 80. a 90. let. Význam je mi zatím záhadný. Rytiny se hodně podobají alchymistickému symbolu pro realgar a románskému symbolu pro denár. Co si však o tom budou myslet badatelé za 100 let? Možná budou tvrdit, že se pravděpodobně jedná o středověké kamenické značky.

J. Čihák (Pátek 18. ledna 2013)  ⇑

Nepřesná měření asi byla upravována podle nějakých matematicko-mystických pravidel. Asi se myslelo, že délka precesního cyklu musí být magická. Prostě se uplatňovalo propojení vědy a mystiky. Níže jsem se zmínil o tom, že číslo 2160 lze ukázkově rozložit do šedesátkové soustavy, která byla základem posvátné matematiky. Může mi někdo vysvětlit, proč je Bérossovo číslo celým čtyřicetinásobkem platónského měsíce dlouhého 2160 let?
86400 = 40 x 2160
25920 = 12 x 2160
86400 : 25920 = 10 : 3 = 3,333...

ZH (Pátek 18. ledna 2013)  ⇑

Nezpochybňuju ale schopnost přesného pozorování, třeba i přes nějaký vizír (třeba horu) na obzoru.
Jenže k okamžiku astronomické rovnodennosti nedochází skoro nikdy v šest hodin ráno, když vychází Slunce v naší lokalitě, ale kdykoli během dne. K tomu ještě přistupuje proměnlivá refrakce, která azimut východu posouvá. Při rovnodennosti se posouvá azimut východu Slunce víc jak o průměr disku za den. Každý rok se východ posouvá přibližně o čtvrt disku, což J a G kalendář jednou za čtyři roky s nepřesností kompenzuje, ale jak to bylo před Juliem Caesarem? K tomu je nutno si uvědomit, že neznali princip. Takže mě nepřekvapuje, že se v antice objevovala čísla jako 15000, 36000, dokonce 600 a 2484 let. Ale již Newton to napsal přesně, kde to vzal Milankovič, nevím.

Jan Cinert (Čtvrtek 17. ledna 2013)  ⇑

Myslím si, že se k tomu došlo na základě dlouhodobějšího pozorování. Etapy starověkých civilizací trvaly stovky let. Zaměřování provázkem nataženým od kůlu za východu Slunce je velmi přesné, na desetiny stupně. Zkušený matematik :-) může spočítat jaký metrický rozdíl udělá 1° - 2° ve vzdálenosti 10 - 20 metrů. Ten je pozorovatelný, obzvláště když byl astronomický princip zakotven do zděné stavby přetrvávající věky.