Franta (Pátek 23. srpna 2013)  ⇑

Jan Cinert (Pátek 23. srpna 2013)  ⇑

Ještě jsem zapomněl, že "sar" má v germánských jazycích význam rána, bolest, lítost atd., z toho angl. sorry. U nás je kořen v "surovost". Takže opět významy mající původ v soubojích rovnodennostních héroů a setnutí havy slunečnému období. Krok byl prý dle přesného překladu také zabit a zároveň se dostáváme k Šárce, která nešťastná skočila se skály.

Jan Cinert (Pátek 23. srpna 2013)  ⇑

Že by se Krokovi říkalo Soroka slyším poprvé, byť to dobře vyhovuje hláskovým přeměnám. Nicméně v "klasickém" kořeni se nemohly vyskytnout dvě stejné hlásky, zde -k-, takže ve jméně Krok a krk je jistá přeměna a původní by pak mělo být *Tar + koncovka. Lidský krk je u těla výrazně jeden oproti duálním částem zejména na hlavě, proto byl u krku použit tvar pro rovnodennostního héroa, původně jeden prostřední roh.

Rozbor slova "merať" je založen tradičně na hláskových přeměnách z údajné indoevropštiny. To je chybný metodický postup, který končí v rozpačitých výkladech, jak je na těch stránkách u jiných hesel patrné. Již dříve jsem je navštívil. Například slova "med" a "meč" nevznikla nezávisle na sobě, ale obojí a další ze stejného kořene, na principu setnutí hlavy slunečného období za podzimní rovnodennosti. Med je žlutý a je produktem včel (z *kel/kar/sar/tar), které se probouzí na jaře. Produkují také vosk, a toto slovo pochází zase od Osa, tedy opět od rovnodennostního bodu.

S tím, že 40 je v Bibli původně "mnoho", jsme tu již probrali a já osobně se s tím ztotožňuji. Jenže posun keltských svátků je o konkrétní číslo, takže skutečných 40 by mělo mít stejně nějaký logický význam.

J. Čihák (Pátek 23. srpna 2013)  ⇑

40 ve Starém a Novém zákoně.

Franta (Pátek 23. srpna 2013)  ⇑

Merať



Merať

Zisťovať, určovať veľkosť, rozsah, kapacitu niečoho. Viď Miera, Mesiac // Odtialto máme: výmer, rozmer, priemer, mera, merač, zememerač, meratelný, meradlo, merítko, merica a pod.

* Meruôsmy rok = revolučný 1848. rok, alebo meruôsme roky = 1848 / 49.

Skorej decimálnej sústavy, ako celok niečoho chápali sme počet 12, avšak s prekladom Biblie do jazykov Indoeurópanov, zjavuje sa nám aj číslo 40, ako nejaký celok, ktoré u nás dostalo názov mera, kým medzi Rusmi, Ukrajincami a Poliakmi je to sórok, sorok, ktoré Max von Vasmer (etymológ, hlavne ruského jazyka) vysvetľuje na podklade neskorogréckeho sarákonta / σαράκοντα = 40. Údajne, táto miera sa v zachovaných písaných pamiatkach vzťahovala vraj na 40 koží soboľa.

V tomto význame, ako 40 koží, u nás slovo mera použil aj spisovateľ Žáry.

Slovenské mera M.v Vasmer vysvetľuje na podklade maďarského mérő vrece, vrecúško, vak a ani mu nenapadlo, že v tom vreci určite bude tých zŕn viacej, ako 40 a že toto maďarské slovo, ako východisko má mérleg = váha, vážky a že toto zase súvisí so slovanským merať, na čo poukazuje aj ďalšie maď. slovo, mérnők = inžinier, čiže (vy)meriavač...

Biblia neraz spomína „magické” číslo 40, avšak len v neskorších odpisoch z pôvodných, najskôr aramejských starých textov, lebo v týchto textoch, ako tvrdia znalci z tejto oblasti, nikde sa nespomína číslo 40. Ani tam, kde sa píše o tom obrovskom daždi, čo zapríčil „Potopu sveta”. Všade sa tu, ako nejaké číslo, spomína mnoho, veľa.

Či si otvoríte slovenský, alebo iný preklad Biblie, najdete: „...a lial sa dážď na zem štyridsať dní a štyridsať nocí.” (1M 7:12) V pôvodných textoch to vraj bolo „ a dážď sa lial mnoho dní a mnoho nocí”.

„Magické” číslo 40 v bežnom živote stredovekého Európana mal nesmierny význam v meraní nejakej lehoty, ako napr. 40 hodín, 40 mesiacov, 40 rokov atď. Napr. Židia sa až 40 rokov potulovali po púšti, kým neprišli do „Zasnúbenej zeme”.

„Medardova kvapka, 40 dní kvapká”. Vdovy až 40 dní smútili za manželom. V čase, keď Európu zachvátil mor, infektované osoby sa izolovalo na 40 dní, aby tie „demónske sily” buď vyšli na povrch, alebo zmizli a naozaj, prax ukázala, že kto v priebehu 40. dní neumrel, bola nádej na jeho záchranu, vyliečenie.

Z tohoto v Benátkach, vtedajšej námornej veľmoci vzniká „izolovanie” lodí a posádok na 40 dní, „quaranta”, z čoho sme neskoršie dostali kvarantínu.

Pri prvých prekladoch Biblie na tú „záhadnú” štyridsiatku sa nesiahlo len náhodou. V Európe sa už dávno verilo v nejakú nadprirodzenú moc tohoto čísla a všetko toto siaha asi do najhlbších dní predhistorickej doby a hodne skorej času Pythagoru (ktorý ju tiež spomína).

Štyridsiatka bola teda nejakou „mierou” času a aj v našom národe mala svoje „dejiny”, o ktorých zatiaľ nič nevieme, nuž nie div, že „záhadné” číslo 40 v ľude nadobudlo aj pojem pre mieru, či vznikol termín mera.

Franta (Pátek 23. srpna 2013)  ⇑

Viz Sorokáč
Původ jména Sorokáč
Vaše příjmení má základ v obecném jménu Soroka, česky Straka. Tvar Sorokáč je zdrobnělý - malá straka. Pojmenování vzniklo podle vlastností tohoto ptáka - pestrost, hlučnost, nenechavost; nebo také podle znamení, případně podle strakatého dobytčete.
Sorokáč + ová ženská podoba.
Příjmení má keltský základ, bylo též ve praslovanštině. U nás, zřejmě i na Slovensku, toto slovo zaniklo, ale zůstalo v ruštině i ukrajinštině ve stejném významu. Zřejmě odtud se příjmení objevilo u nás. Pak zřejmě migrací i na Slovensko.
Jen pro zajímavost: Bájnému praotci Krokovi se říkalo Soroka (Straka).

V. v. + etymologie.

Andělé i ocko, děkuji.

Doplňuji:
Ještě dodatek. V určitém období žili západní a východní Slované společně. U nás obecné pojmenování soroka zaniklo. Mohlo zůstat ojediněle i jako příjmení, nebo později se k nám vrátilo z východu. Těžko říct.

Jan Cinert (Pátek 23. srpna 2013)  ⇑

Aha, už jsem zmínil, že se při té ruštině mělo dávat větší pozor. Nakonec je řeč o tesařích a ti se někdy utnou. Nechápu, jak jsem to mohl takhle poplést. Sorok je číslovka převzatá Rusy z turkických jazyků. Je v ní stejně ten zajímavý kořen *Sar/Kar/Tar. Pojem pro jarní rovnodennost se někdy přenesl do významu jeden rok, proto ten můj bezmyšlenkovitý omyl.

Tím jsme zase u již diskutované čtyřicítky. U keltských svátku je ten zvláštní posun o cca 40 dnů od rovnodenností a slunovratů. Pálení čarodejnic a 1. máj je o tomtéž. Že by nějaká pravěká korekce posunu východu Psí hvězdy?

Franta (Pátek 23. srpna 2013)  ⇑

Jan Cinert: když jste zmínil sorok, je ta neobvyklá ruská číslovka znamenající 40. Jakou vazbu má 40 a rok?

Jan Cinert (Čtvrtek 22. srpna 2013)  ⇑

Právě množství jazyků Indiánů, zde dokumentovanými různými názvy pro kojota, je v příkrém rozporu s unikátností existence jednoho indoevropského jazyka. Husky vypadává, jak jsem se dočetl, tak původ je v anglickém výrazu Huskimos (Eskymáci), který byl přenesen na jejich psi. Perspektivní se zdá být "mai", což by se mohlo po posunu oblohy objevit v názvu měsíce máj. Rovněž “mica” or “maca” může mít vazbu na macho, med- a muž. Podobně jako kojot u Indiánů vystupuje u Germánů Loki, ale k jeho "luštění" jsem se zatím nedostal. Takže nejhlavnější je shodná mytologická funkce, názvy jsou pomocným faktorem pro hledání příbuznosti etnik a jejich vzájemného ovlivňování výpůjčkami.

Vzpomněl jsem si, že "coyotl" je podobné "coatl", používané v názvech aztéckých bohů jako had. Zároveň to znamená dvojče. Jsou známé krétské sošky bohyň se dvěma hady v rukách, představujících zkrocené Blížence Světlo-Stín. Dále např. syn boha Apollóna Asklépios je znázorňován s hadem a Dionýsos měl původně korunu spletenou z hadů. Vše jsou to "sluneční" bohové.

U "našich" Osáků jsem úplně zapoměl na "Hraňáky" podle hranice, grenze apod. Takovým je Kronos a bájný vévoda Krok. Satemizovaně je jeho jméno sorok, což je rusky rok. Původ je tedy v *Tar/Sar/Kar, po přidání koncovky -ok/-ak, dnes -ák, tedy Kar-ak, Korok, Krok. Přičemž ona koncovka -ak mohl být původně i druhý kořen -eg s významem "roh" podle něm Ecke. Na to jsem už ale moje znalosti nestačí.

Franta (Čtvrtek 22. srpna 2013)  ⇑

Tak jsem se dozvěděl, že coyot je z aztéčtiny:

It's from Nahuatl, the ancient language spoken in Mexico by the Aztecs and other mexican tribes.
The original word was "coyotl". The Spanish changed this word into "coyote". English took the Spanish spelling.

Aztécký bůh hudby, tance a zpěvu Huehuecoyotl v podobě kojota

A také, že Čirikavové a Mescalerové říkali kojotovi “mai”, Jedni Navajové “ma'ii”, jiní Navajové “hashke” (že by husky znamenalo pes?), Komančové “ktseena” nebo “kawosa”, Paiutové: “etza'a” nebo “itsa'”, Čerokijové “wa ya ha” a Sioxové “mica” or “maca”. Také se dá najít fotka čirikavského stopaře Žlutého kojota, který se ale jmenuje Ba-keitz-ogie.

Jan Cinert (Středa 21. srpna 2013)  ⇑

Jedna věc je, že údaj o heliaktickém východu Síria za slunovratu kolem 3300 př. n. l. jsem převzal ze zmíněných stránek a tam je údaj převzat ze starší knihy. Druhý problém může být v tom, že můj výpočet vychází z gregoriánského kalendáře.

Radši dám ještě do pořádku to své uvádění jména "Osáci". Byli Osáci (Esus), Medáci (Mitra) a Střeďáci (Tir) v tzv. indoevropském prostoru. K tomu ještě Samci (Šamaš). To je jednoduché, ale složitější je to už s biblickým Kainem, naším hojit (gajit) a hájit a americkým kojotem. Kain vystupuje v opozici ke světlému Ábelovi, stejně je hájit (zakrývat) v opozici k hojit (léčit) příchodem světlého období. Nejspíše tady jde o pozdější posouvání původních významů až jakoby do opačné polohy.

ZH (Středa 21. srpna 2013)  ⇑

Zkusil jsem dle Heliacu dopočítat heliakální východ Siria o jarní rovnodenoosti (je to obdížné, protože před rok 4713 - počátek Juliánských dnů - žádné programy nepočítají), vyšlo mi, že by to mělo být cca -11400. Nicméně Janův výpočet také respektuji, nevím, proč se to liší. Zajímavé je, že v tom období kolem -11400 zřejmě vycházel Sirius heliakálně na jihu.

Jan Cinert (Středa 21. srpna 2013)  ⇑

Ještě jsem zapomněl, že přesným výpočtem východu Síria za jarní rovnodennosti v euroasijském pásmu severně od Černého moře by se dal datovat odchod druhé vlny na americký kontinent. Mělo to být před 10.000 lety. V severoamerických mýtech hraje významnou roli kojot, obdoba psa, v jehož jméně je použit kořen *GAJ, stejně jako v našem hojit, tedy léčit, a to náleží bohům jarní rovnodennosti. Stejně i "medicína" náleží "Střeďákům a Osákům" podle Mithra, mitte (něm. střed) apod.

Jan Cinert (Středa 21. srpna 2013)  ⇑

Vzal jsem to jednoduše tak, že hvězdná obloha se pootočí o 1° za 72 roků. Mezi rovnodenností a slunovratem je čtvrtina roku, tedy i čtvrtina kruhu, takže 90°. Jedná se tedy o pohyb Síria a hvězdné oblohy, nikoliv Slunce a Měsíce. No, ze známých důvodů si nejsem nikdy zcela jist správností svých matematických postupů, obzvláště v astronomii.

Franta (Úterý 20. srpna 2013)  ⇑

Ach jo, asi za to může ten Měsíc, který se blíží úplňku. O jeden den za čtyři roky se zpožďoval samozřejmě egyptský kalendář, a ne Sírius. Takže zahanben dnes definitivně končím.