Z. Homola (Pátek 5. září 2008)  ⇑

Stydím se, že nejsem v lingvistice dost vzdělán, i když to mám v rodinné tradici. Nicméně: ve 12. - 13. století došlo v češtině ke změně g na h. Někde se lze dočíst, že to souviselo se přechodem z hlaholice, která neměla grafém pro h (a h se tedy zapisovalo jako g), na latinku. Jinde se popisuje přechod z g přes γ (znělé ch) na h ve skutečné mluvě. Můžu spekulovat, jak se kdy chrčelo, když se řeklo Praga, jak to znělo za Kosmy a jak on to vůbec přesně zapsal, ale to nevím. Jinak pračeština měla vůbec řadu hlásek jiných než nyní. Viz např http://is.muni.cz/th/180665/ff_b/Text_prace.txt.
Co prosím znamená toto: "Pravděpodobná je změna názvu v 10. století, například Vradža na Fraga. Není třeba o tom dlouho přemýšlet. Fakta hovoří jasně. 929? 950?"?

J. Čihák (Pátek 5. září 2008)  ⇑

Praha zní v latině a ve většině románských a slovanských jazyků Praga. Německy Prag, anglicky a francouzsky Prague. Další změny zůstávají záhadou.

J. Čihák (Pátek 5. září 2008)  ⇑

Pravděpodobná je změna názvu v 10. století, například Vradža na Fraga. Není třeba o tom dlouho přemýšlet. Fakta hovoří jasně. 929? 950?

Václav, zvaný Svatý, z rodu Přemyslovců, od roku 924 český král, roku 929 uznal lenní závislost českých knížat na Německé říši a byl zavázán platit saskému králi daň z míru.

Boleslav I., mladší bratr Svatého Václava, český kníže v letech 935-967/972. Usiloval o zrušení závislosti své země na Německu. Po dlouhých bojích se roku 950 poddal a rozšířil panství na Moravu, Slezsko a část Polska.

Ibráhím ibn Jákub, obchodník, cestovatel, vyslanec. Navštívil v letech 955-6 střední Evropu a zanechal o své cestě zprávu obsahující nejstarší popis Prahy a Krakova. V přepisech zprávy je Praha nazývána Frága, Fáraga nebo Báraga.

Z. Homola (Čtvrtek 4. září 2008)  ⇑

Dobrý zdroj informací o Markomanech, kteří před stěhováním národů českou kotlinu obývali, je na stránkách Ústavu pro pravěk a ranou dobu dějinnou: http://uprav.ff.cuni.cz/Marobud.doc, dle soudobých antických zdrojů.

J. Čihák (Čtvrtek 4. září 2008)  ⇑

Pročetl jsem spoustu naučných slovníků a encyklopedie. Jsou tam stručné zmínky o všem možném, ale odůvodnění nebo zdroj nejsou uvedeny. Taká narážím na rozporné údaje, historické prameny bývají zprostředkované, každý si lecos vysvětluje po svém, mluvíme o dlouhém období.

--------------------------------------------------

Našel jsem další zajímavé slovo woda - poblázněný, podrážděný, excitovaný, vzrušený. Samozřejmě se hned nabízí podobnost se jménem hlavního boha, Wodan. Woda je možná člověk komunikující s bohy ve stavu "odpoutání duše". Bůh Wodan byl nejspíš nejžádanějším z bohů, jenž byl dotazován urozenými.

Z. Homols (Čtvrtek 4. září 2008)  ⇑

Zajímal by mě zdroj vašich informací o Germánech z dneška. Zatím jsem narazil na rozporné údaje, někde se význam kněží vyzdvihuje, jinde naopak. Zdrojů o životě a náboženství Germánů je zřejmě málo, nejvíce od římského historika a etnografa Tacita, cosi od germánských křesťanů ve Skandinávii a na Islandu, co je sepsané dle ústní tradice.

J. Čihák (Čtvrtek 4. září 2008)  ⇑

Staroslovanský výraz pro věštění vraža má vztah ke germánskému fraga /vraža, vradža, fraža, fradža, fraga/.Význam vraža /vrhání losu/ se odlišuje od fraga /dozvídat se v tranzu budouctnost od bohů/. Tuším, že slova mají společný původ. Asi nezjistíme, kdo od koho a kdy převzal praslovo, které možná znamenalo úplně jiný způsob předvídání budoucnosti.

Slovanské hradiště, které se záhy stalo hlavním sídlem českých knížat, bylo nazýváno Fáraga nabo Báraga. To má blíže ke germánskému fraga, což je důvod k úvahám.

J. Čihák (Čtvrtek 4. září 2008)  ⇑

Slova týkající se věštění ve slovníku nejsou, ale našel jsem výrazy pro čarování.
spilan, spilon - kouzlit, kouzlo
spilkan - tříska, úlomek
spikan - chytrý, znalý, chápající, porozumění
xagan, xagen, xagana - čarodejnice
Šamani a šamanky kouzlili, léčili, losovali, věštili z chování ptáků, z vnitřností zvířat, vyháněli duchy nebo s nimi navazovali spojení. Vyšší stupeň zasvěcení do tajemství kontaktu s bohy byl povolen jen vyšší kastě urozených. Dozvídání se budouctnosti od bohů bylo přístupné jenom vyvoleným, jejihž postavení tak nemohli ohrozit šamani a nižší náčelníci.

Z. Homola (Středa 3. září 2008)  ⇑

No nejsem schopen se svými chabými znalostmi lingvistiky diskutovat o níže uvedené souvislosti. Nicméně na uvedené adrese, a potvrdil jsem si to i v anglosaských zdrojích, se píše o věštkyních (Albruna, Gambara, Ganna, Waluburg), ví se o nich od římských autorů, zejm. Tacita, z nápisů na střepech ap. Nositelé světské moci někdy nesli i kněžskou úlohu, jak říkáte, jindy ne, kněz byl někdy mocnější než vládce, protože měl svou funkci doživotně, ale náčelník ne. Zřejmě to nebylo jednotné, záleželo, jakou moc a funkci si kdo usurpoval atd.

J. Čihák (Středa 3. září 2008)  ⇑

Náčelníci a vyšší vladaři "fragovali", tedy dotazovali se bohů na budoucnost, dozvídali se budouctnost.

J. Čihák (Středa 3. září 2008)  ⇑

Starogermánsky rika-z, riken znamená náčelník.
Podobná slova: rikan-ukázat směr/cestu/, ringi-světlo/osvětlit/.
Tyto souvislosti podporují tvrzení, že věšteckou úlohu měli náčelníci germánských kmenů.

Z. Homola (Středa 3. září 2008)  ⇑

No já o tom moc nevím, ale tady je zdá se věrohodný článek též o germánských kněžích a věštkyních: http://didactylos.bloguje.cz/24256-germani.php
Zdá se, že ani dnešní němčina nemá germánsky znějící výraz pro věštění, vše je převzaté nebo nově složené. České věštit je vlastně vědět. Odhadl bych, že výraz věštit je lehce hanlivý, tehdejší lidé myslím věřili, že to ten prorok ví. Možná proto výraz fraga - nehodnotili věštcovu vědomost, ale to, že se tam chodí ptát. Ostatně slovo jako věštit je už hodně abstraktní pro primitivní národy.

J. Čihák (Středa 3. září 2008)  ⇑

Hledal jsem v protogermánském slovníku věštírna, věštectví, věštec, věštba, věštění, věštit, věštecký a nic tam není. Je to zajímavé a nevím co si o tom myslet. Germáni neměli zvláštní kastu kněží či proroků. Tyto funkce byly výsadou náčelníků, knížat a králů.

Z. Homola (Úterý 2. září 2008)  ⇑

Já jsem odpoledne, když jsem neměl přístup k netu, litoval, co jsem napsal, uvažoval jsem o témže, ale naopak, že třeba dříve existovala slova pro věci konkrétní (třeba věštírna), než pro abstraktní - věštba, ptát se atd. Ale nevím, nemám nastudované, co se o tom ví.
No v tuhle chvíli jsem si vzpomněl na slovo vraga, na které jsem narážel při německém výkladu slov kolem fraga (no ono se dnes německy v čte f, ale tuším se to zaměňovalo obecně), koukám tedy do českého ethymologického slovníku V. Machka a co nevidím: vrážě je los, vrážiť věštit, vražba věštba.
Vráž, vrág či vorgЪ je zase praslovansky rokle.
A vrah, vrag, praslovansky vorgЪ je krom vraha nepřítel, ďábel, v germánštině vargr je vlk, warg je lupič, což je odvozeno z keltského ga wargjan - zločinec byl vlkem na posvátném místě. No nic tím nechci říct, jen pro doplnění.

J. Čihák (Úterý 2. září 2008)  ⇑

Co takhle vycházet z toho, že nebyl výraz pro místa, která si věštci vybírali v přírodě a často je měnili. Louku také nikdo nenazýval kostelem, když na ní kněz vykonal mši. Fraga může vyjadřovat samotný obřad dozvídání /dotazování, věštění/ a nikoliv věštírnu. Je možné, že jednoduchý jazyk nerozlišoval mezi slovesem dozvídat se a podst.jm. dozvídání, protože obojí vyjadřuje tutéž činnost. Fraga může být mnohostranný výraz. Podle způsobu použití ve větě může mít škálu významů od obyčejného zeptat se až po rituální dozvídání. Fraga mohla být chápána jako malá oblast, kde působí věštec. Neměl pevnou věštírnu, např. chrám nebo jeskyni.

fraga - zeptej se, ..........., rituální dozvídání, obřad dozvídání, obřady dozvídání
přeneseno do názvu Fraga - oblast obřadů dozvídání

Takže ta pomnožná představa se přeci jen uplatnila.