Z. Homola (Čtvrtek 11. září 2008)  ⇑

Jak už jsem tu nedávno psal, našel jsem i tvar Sixi (dle přepisu kronikáře Karla IV. Marignoly), což možná připomínalo latinské saxum - kámen, viz Kosmovo "principali throno, quodam saxo ... in medio ciuitatis".
Neviděl jsem originály jiných přepisů než onoho budyšínského, kde teda onen třetí znak moc "z" nepřipomíná, x už vůbec. A ten první znak bych přecijen chápal jako Z či Ž (stejný je tam ve slově Božena, sice je stejný i ve slově Wenceslav a Bracislav, nicméně jinde je vesměs s psáno jinak, tak to mohl písař myslet jako Wencezlav. V latině h znali, a když na ně písař posadil takové mohutné znaménko, mohlo to třeba znamenat ono znělé ch, které předcházelo h a bylo by to přecijen žihi.
Přepis ve tvaru Žiži nejspíše pochází z jiného rukopisu. V tom budyšínském by bylo s podivem, kdyby stejné hlásky v jednom slově písař nezapsal stejnými nebo podobnými znaky, byť jeden je majuskule, druhý minuskule - ale ten první znak je identický s minuskulí ve slově Božena.
Otázkou je, zda přepisovači byli Češi a Pražáci, tj. zda znali sto let po Kosmovi v reálu ono místo a jeho název, anebo zda se jen snažili otrocky přepsat třeba špatně čitelný originál.
Také je otázkou, jak tehdejší písař zapsal sykavky a polosykavky š, ž, ć, dz´, č, které jsou si podobné. My už máme zažitou systematiku, že ž patří k z atd., ale v dobách, kdy to takhle systematizováno nebylo, a zřejmě ani čeština ještě neměla latinkou psanou podobu, to asi nemuselo být podle našeho usu. Takže třeba ani to Čihi (pozorovatelna) by nemuselo být nesmyslem.

J. Čihák (Čtvrtek 11. září 2008)  ⇑

Nelze přehlédnout podobnost mezi sigiz, sigi, sizi a staroslovanským slovem sieža-seděti, usednouti. Podle některých výkladů vznikl název Žiži ze sieža, což má být místo, kde sedí knížata.

J. Čihák (Čtvrtek 11. září 2008)  ⇑

Občas nacházím názor, že Žiži je snad správnější ve tvaru Sizi. Je to zajímavé, neboť starogermánsky sigiz a sigaz znamená vítězství. Další tvary sigis, sieg, sigi a sige. To by mohl být kamenný stolec vítězných /vládnoucích/ knížat.

Z. Homola (Čtvrtek 11. září 2008)  ⇑

"U žiži" znamená v jihoslavanských jazycích "v ohnisku". Doufám, že překladatel věděl, co dělá, když to jakési žihi s diakritickým znaménkem nad h převedl jako žiži, ostatně žihi by bylo ještě bližší tomuto výkladu. Napadla mě i souvislost s pražit (Praha).
Mimochodem, v oné stati o etymologii jsem zlehka nadhodil domněnku o původu názvu Praga od keltské bohyně matky Brighid (a Žiži od germánské bohyně kojení Ciza). Když jsem se nyní chtěl dozvědět na internetu něco o kultu ohně, narazil jsem na tuto pasáž, cituji: "Bohyně Brighid vládla v předkřesťanských dobách Slunci a ohni - ti, kdo ji uctívali, na její počest udržovali věčný oheň. Byla také bohyní básnictví, věštění, léčení i kovářství." (druidova.mysteria.cz) Brighid byla i bohyní posvátných vod, studánek. Mimochodem, snažil jsem se v Tacitově Germanii najít jména germánských bohů, něco tam je, ale nic to nepřipomíná (http://www.fordham.edu/halsall/basis/tacitus-germanygord.html), ta Frigg či Freya je - jestli se nemýlím - severská a pozdější.
Jak už jsem psal dříve, v ulici Úvoz byly při kopání výtahové šachty objeveny stopy po železné rudě z laténského období.
Aby bylo jasno, považuju tohle jen za jakousi hru či cvičení, prokázat se asi nic nedá.

J. Čihák (Čtvrtek 11. září 2008)  ⇑

Žiži může mít spojitost s výrazy pro žhnouti, žehnouti, žíhati a žhavý. Žhnouti je staroslovansky žešti, staročesky žžeš a žéci, jiné tvary žedzi, žega, žeža, žeg-, žig-, žyža, atd.. Hned se nabízí souvislost se spalováním, sežehnutím, žíháním, rozžehnutím, žhavením nebo žárováním darů bohům. Mám pocit, že název nějak vyjadřuje žárové obětiště, obětní žároviště nebo rituální žároviště.

Vzpomněl jsem si na kněze a kouzelníky ohně. Za tmy razhrabovali žhavý popel v rituálním ohni, ze kterého vylétal sloupec žhavých jisker. Ohňové obřady na kopcích musely být působivým a z daleka viditelným představením. Žiži může vyjadřovat v pozměněném významu jiskroviště, jiskrový kopec, jiskrovou skálu nebo jiskrové obětiště.

Z. Homola (Středa 10. září 2008)  ⇑

No, já bych nezavrhoval ani ty své koně - far-aha (přechod přes řeku) a phragen (tržiště), viz níže. Pro pořádek: že bylo na ostrožně slovanské obětiště a věštírna, či pohanská svatyně, je - nemýlím-li se - jen hypotéza, byť je velmi pravděpodobné, že tam odedávna něco na ten způsob bylo. Nicméně brod tam byl určitě a tržiště u brodu přes velkou řeku na křižovatce obchodních stezek je též téměř nepochybné. Pochopitelně platí i dosavadní konsensuální hypotézy o prazích (brod mohl být zpevněn a dno zvýšeno štěrkem, který částečně propouštěl proud, ev. je možný i přírodní práh, navazující na onen příčný kopec s Kramářovou vilou a na druhém břehu staroměstskou terasu), pražení (železné rudy, lesa, vatry) atd. viz kapitola Vznik Prahy.

J. Čihák (Středa 10. září 2008)  ⇑

Dosledovat původ názvu asi zatím není možné. Kdy a kdo založil hrad? Bořivoj, Spytihněv nebo záhadné příkopy pocházejí už z 1.pol.9.století? Byl název převzatý z ostrožny nebo opevnění dostalo nový název? Kronikám lze jenom věřit. Často jsou v rozporu s archeologickými nálezy, které samotné bývají záhadami. Odborné výklady dějin se liší a často bývají předmětem bezvýsledných diskusí. 10. století a zejména 9. století jsou stále hodně zamlžené. Potom je těžké a snad i nemožné upřesňovat podrobnosti.

Uzavřel bych to tím, že Frága je v přepisu Ibrahimových zpráv asi pravdivá. Velmi se podobá slovům vradža a fradža. Je docela možné, že fraga vznikla komolením těchto slov, které znamenají věštění či věštírnu. Na ostrožně bylo původně slovanské obětiště a věštírna, takže tady asi bude původ názvu Praha. Fraga je zárověň starogermánské slovo vyjadřující dotazování nebo dozvídání, což také může znamenat věštění. Velká podobnost ve výslovnosti a významu obou cizích slov mohla mít vliv na vývoj staroslovanského vraža, vradža.

Z. Homola (Středa 10. září 2008)  ⇑

Ještě k mému předminulému příspěvku - dal jsem si čas s přehlédl pasáž budyšínského opisu Kosmovy kroniky, kterou psal stejný písař jako ono Žiži. Stejným znakem jako první písmeno zapisuje třetí písmeno ve jméně Božena a páté ve slově Boleslav, tedy zřejmě ž a s. Takže opravdu Ži-i nebo Si-i. To h s dvojitou čárkou nad ním jsem ovšem nikde nenašel.

Z. Homola (Úterý 9. září 2008)  ⇑

Škoda, míváte dobré nápady, myslím, že nikdy neškodí, když někdo mimo obor, kdo není svázaný vědeckými dogmaty, chrlí neotřelé náměty. Omlouvám se, že když se mi zdá něco příliš nepravděpodobné, resp. těžko prokazatelné, snažím se to tu korigovat, aby stránky nepůsobily neseriosně. Nicméně myslím, že z této debaty vzešlo pár hodnověrných námětů, které možná dosud nebyly publikovány, a které se myslím nejeví být podřadnější, než hypotézy dosavadní.

J. Čihák (Úterý 9. září 2008)  ⇑

Je to opravdu na zblbnutí, raději se vrátím ke svým obrazcům a leylinkám.

Z. Homola (Neděle 7. září 2008)  ⇑

Mimochodem, na internetu je oskenován budyšínský rukopis Kosmovy kroniky z první třetiny 13. století (sto let po Kosmovi), nejstarší dochovaný z 15 rukopisů (nejstarší - Lipský - z konce 12. století je zřejmě zničen). Viz http://www.manuscriptorium.com/Site/CZE/volne_dostupne_dokumenty.asp
Je psán gotickým písmem latinsky, latinský text se dá i bez speciálního vzdělání bez problémů číst. Praha je tam zapsána jednoznačně jako Praga (no úplně přesně Praga). Ovšem slovanské názvy jsou psány nejasnými znaky s jakousi diakritikou, nikde jsem nenašel, jakým způsobem se to interpretuje (určitě to nemá nic společného s hlaholicí). Zejména mě vždycky zajímalo, jak bylo zapsáno ono Žiži, které souvisí s tím, o čem debatujeme. Takže takhle nějak: . Není divu, že se to přepisovalo různými způsoby - Žiži, Zizi, Ziscis, Sizi, Sixi (no já bych to přepsal ještě jinak, co třeba Čihi ;), ať už by to souviselo s číhat (viz protější Čihadlo na Točné, nebo třeba s onou bohyní Ciza).

Z. Homola (Sobota 6. září 2008)  ⇑

Dalimilova kronika byla psána česky ve 14. století, tedy po zmíněných hláskových změnách v češtině (půl tisíciletí po událostech, které nás zajímají).
To ostatní už je na mě moc zamotané, mohlo se to sice hypoteticky vyslovovat Fradža, i arabská transkripce by to údajně umožňovala, ta spekulace by se ale musela pečlivě jazykově zdůvodnit, přeci jen je to o hodně větší skok, než o jaké jsme se zatím pokoušeli, a co se pračeských základů týče, každý by spíš sázel na ono práh či pražit. Jestli to dobře chápu, domníváte se, že původní název byl dle hypotetického oracula, a to ne germánský, ale původně český (Vraža, Vradža) a germanizací (ev. - dodávám - změnami hlásek v češtině mluvené či psané či přijetím latinky místo hlaholice) se Vraža změnila na Fraga, Praga, Praha.
Moc o tom nevím, ale tuším, že Němci přicházeli do Čech ve velkém až ve 12. století. Zda formální podřízenost církevní či světská mohla mít vliv na název hlavního města, mi přijde nepravděpodobné.

J. Čihák (Sobota 6. září 2008)  ⇑

Už vývoj politické situace v 9.stol. mohl mít vliv na změnu názvu. Slovanský název osady či kopce mohl být zaměněn germánským slovem, které bylo použito jako název pro opevnění.

J. Čihák (Pátek 5. září 2008)  ⇑

No nakonec připouštím možnost, že vraža nebo vradža /vrhání losu/ je totéž co frága /dotazovat se losem, dozvídat se losem/ budoucnost. Fraga mohla mít v různých dobách různé významy od umělých praktik až po přirozené věštectví.

J. Čihák (Pátek 5. září 2008)  ⇑

Na webu je zveřejňována Dalimilova kronika. Vyskytuje se tam název Praha. Je onen uváděný český text věrohodný?
--------------------------------------------------
Domnívám se, že slovanský název byl germanizován v souvislosti se zmíněnými událostmi roku 929 nebo 950.