Jan Cinert (Pátek 24. února 2012)  ⇑

Zkomolit jej nemohl, když jsou doložena toponyma bez -d- i jinde (Dulěby, Dulepska, Dulieb a Dulěbo). Vždyť to vše v mém článku je.

J. Čihák (Pátek 24. února 2012)  ⇑

Pokud existoval slovanský tvar Dulěbi, pak ho al-Masúdí mohl zkomolit po svém na Dúlaba.

J. Čihák (Pátek 24. února 2012)  ⇑

Jan Cinert (Pátek 24. února 2012)  ⇑

Jak uvádím také ve svém článku, tak zápis v al-Masúdího Zmínce o Slovanech je tvar "Dulaba", což je možno číst i jako "Dulava". Je tím vyloučené, aby Dudlebi s vloženým -d- bylo původní a "Dud-" nemohlo dát základ vzniku názvu.

J. Čihák (Čtvrtek 23. února 2012)  ⇑

Ještě mě napadlo, že když se na píšťaly dudá, tak se přitom píšťaly dudlají (cucají). Z toho mohlo vzniknout jméno Dudlabi, pak Dudlebi a Doudlebi.

J. Čihák (Čtvrtek 23. února 2012)  ⇑

Obě vysvětlení na www.doudleby.com jsou dosti nepřesvědčivá. A co když Doudlebové či Dudlebové často a s nadšením dudali na píšťaly? Potom mohli dostat jméno podle své záliby.

Jan Cinert (Čtvrtek 23. února 2012)  ⇑

O Doudlebech mám celkem obsáhlý článek na webu. Staré nesmysly: „duda“ – píšťala a „liabas“ – tenký, tedy člověk tenký, hubený jako píšťala v něm nemají místo. Je nemožné, aby název lidu vznikl složením slovanského a germánského kořene, zároveň měl význam hubený člověk. Kam by se poděli tlustí, byli by vysídleni? A jak to, že Dulěbi (Doudlebové) si měli přinést název z pravlasti, a přitom má být vytvořen z germánského (jinde i keltského) základu?

J. Čihák (Čtvrtek 23. února 2012)  ⇑

Machek: duda-píšťalka, asi od zvukomalebného dudati ve významu pobrukovat si-dudrati.

Jiný tvar slova duda mohl být dudle nebo doudle a hráč na píštalu byl třeba doudleb. Nemám to nijak podložené, jen jsem si trochu hrál s tvary slov.

J. Čihák (Středa 22. února 2012)  ⇑

Teď jsem našel zajímavou etymologii.
Doudlebové: „duda“ – píšťala a „liabas“ – tenký, tedy člověk tenký, hubený jako píšťala.

ZH (Úterý 21. února 2012)  ⇑

Dík.
Tady něco je: L. Niederle.

Vzpomněl jsem si na Kosmu k r. 1002(4): … a vystoupiv v noci na vyvýšené místo uprostřed města, které se nazývá Zizi, rozezněl troubu (tuba) a zvučným hlasem vykřikoval: Prchají, prchají, Poláci potupně zděšení, perte je, perte rychle, čeští zbrojenci …

J. Čihák (Úterý 21. února 2012)  ⇑

Lze rozeznat několik druhů staroslovanských kostěných píšťalek. Byly nalezeny např. ve Spytihněvi, Nových Hvězdlicích, Brnu-Obřanech, Strážovicích a Starém Městě. Mnoho nálezů je v Polsku – např. ve Hnězdně, Biskupině, Starém Bródně a jinde. Objevují se i větší píšťaly upravené z jeleního parohu. Byly nalezeny např. ve Znojmě a Brně-Líšni.

J. Čihák (Úterý 21. února 2012)  ⇑

Nejstarší zmínka o slovanské hudbě na našem území je stará cca 1000 let, viz články 1, 2, 3, 4. Text bohužel nic nevypovídá o tom, jak hudba dávných Moravanů zněla. Archeologické nálezy kostěných píšťalek také nepřinesly jasnou odpověď.

“Mrtvého když spalují, že je to na přání Boha tvrdí, když se veselí a hrají na hudební nástroje. Jejich strunný nástroj má osm strun. Z medu mají víno. A zpívají během spalování."

J. Čihák (Neděle 19. února 2012)  ⇑

No, to se mi nezdá.

Staří Slované hráli na bezhmatovou píšťalu, která se nazývá koncovka.

ZH (Sobota 18. února 2012)  ⇑

Hudba v pravěku a raném středověku je zajímavé téma, nálezů je asi spousta, některé pravěké nástroje jsou překvapivě dokonalé, třeba bronzové lury z Dánska.
Abychom se zase přiblížili Pražskému hradu, víte něco o hudbě a nástrojích starých Slovanů?

Vzpomněl jsem si, jak jste kdysi vyvíjel klávesnici s univerzálním prstokladem pro různé tóniny. Neměl jste předchůdce, který si to načertnul na základový kámen hradby - klávesnici s prsty? ;)

J. Čihák (Sobota 18. února 2012)  ⇑

O počátcích pravěké hudby nic nevíme a o tom, jak zněla, se můžeme jenom domýšlet. O funkci jsou také jen dohady, ale spíše se předpokládá, že byla významnou součástí rituálů, neboť jí přisuzovali magický účinek. Pravěké flétny mohly sloužit k dorozumívání na kratší vzdálenosti.