Pražský hrad

Zkomolit jej nemohl, když jsou doložena toponyma bez -d- i jinde (Dulěby, Dulepska, Dulieb a Dulěbo). Vždyť to vše v mém článku je.

Jak uvádím také ve svém článku, tak zápis v al-Masúdího Zmínce o Slovanech je tvar "Dulaba", což je možno číst i jako "Dulava". Je tím vyloučené, aby Dudlebi s vloženým -d- bylo původní a "Dud-" nemohlo dát základ vzniku názvu.

Ještě mě napadlo, že když se na píšťaly dudá, tak se přitom píšťaly dudlají (cucají). Z toho mohlo vzniknout jméno Dudlabi, pak Dudlebi a Doudlebi.

Obě vysvětlení na www.doudleby.com jsou dosti nepřesvědčivá. A co když Doudlebové či Dudlebové často a s nadšením dudali na píšťaly? Potom mohli dostat jméno podle své záliby.

O Doudlebech mám celkem obsáhlý článek na webu. Staré nesmysly: „duda“ – píšťala a „liabas“ – tenký, tedy člověk tenký, hubený jako píšťala v něm nemají místo. Je nemožné, aby název lidu vznikl složením slovanského a germánského kořene, zároveň měl význam hubený člověk. Kam by se poděli tlustí, byli by vysídleni? A jak to, že Dulěbi (Doudlebové) si měli přinést název z pravlasti, a přitom má být vytvořen z germánského (jinde i keltského) základu?

Machek: duda-píšťalka, asi od zvukomalebného dudati ve významu pobrukovat si-dudrati.

Jiný tvar slova duda mohl být dudle nebo doudle a hráč na píštalu byl třeba doudleb. Nemám to nijak podložené, jen jsem si trochu hrál s tvary slov.

Teď jsem našel zajímavou etymologii.
Doudlebové: „duda“ – píšťala a „liabas“ – tenký, tedy člověk tenký, hubený jako píšťala.

Dík.
Tady něco je: L. Niederle.

Vzpomněl jsem si na Kosmu k r. 1002(4): … a vystoupiv v noci na vyvýšené místo uprostřed města, které se nazývá Zizi, rozezněl troubu (tuba) a zvučným hlasem vykřikoval: Prchají, prchají, Poláci potupně zděšení, perte je, perte rychle, čeští zbrojenci …

Lze rozeznat několik druhů staroslovanských kostěných píšťalek. Byly nalezeny např. ve Spytihněvi, Nových Hvězdlicích, Brnu-Obřanech, Strážovicích a Starém Městě. Mnoho nálezů je v Polsku – např. ve Hnězdně, Biskupině, Starém Bródně a jinde. Objevují se i větší píšťaly upravené z jeleního parohu. Byly nalezeny např. ve Znojmě a Brně-Líšni.

Nejstarší zmínka o slovanské hudbě na našem území je stará cca 1000 let, viz články 1, 2, 3, 4. Text bohužel nic nevypovídá o tom, jak hudba dávných Moravanů zněla. Archeologické nálezy kostěných píšťalek také nepřinesly jasnou odpověď.

“Mrtvého když spalují, že je to na přání Boha tvrdí, když se veselí a hrají na hudební nástroje. Jejich strunný nástroj má osm strun. Z medu mají víno. A zpívají během spalování."

Hudba v pravěku a raném středověku je zajímavé téma, nálezů je asi spousta, některé pravěké nástroje jsou překvapivě dokonalé, třeba bronzové lury z Dánska.
Abychom se zase přiblížili Pražskému hradu, víte něco o hudbě a nástrojích starých Slovanů?

Vzpomněl jsem si, jak jste kdysi vyvíjel klávesnici s univerzálním prstokladem pro různé tóniny. Neměl jste předchůdce, který si to načertnul na základový kámen hradby - klávesnici s prsty? ;)

O počátcích pravěké hudby nic nevíme a o tom, jak zněla, se můžeme jenom domýšlet. O funkci jsou také jen dohady, ale spíše se předpokládá, že byla významnou součástí rituálů, neboť jí přisuzovali magický účinek. Pravěké flétny mohly sloužit k dorozumívání na kratší vzdálenosti.