J. Čihák (Úterý 3. dubna 2012)  ⇑

Myslím, že se zdobily dřevěné předměty a umělci malovali na skály třeba i blátem.

Ruční nastavení má další nedostatek. Celý obrázek je lehce zabarven do modra, barvy jsou nepřirozené a fotografie působí studeně. Na foťáku to nelze odstranit a není to ojedinělé. Píše se o tom v diskuzích. Vyvážení bílé se nedá vypnout, ale jak jsem si ověřil, tak režim AUTO při dostatečném osvětlení drží vyvažování vypnuté a tím jakoby nahrazoval OFF. AUTO však může nepříjemně překvapit a nekontrolovatelně barvit do modra nebo do červena.

Jan Cinert (Úterý 3. dubna 2012)  ⇑

Buď malovali všude, tedy i venku s tím, že déšť malby rychle smyje, nebo třeba jen v jeskyních a pod převisy, aby se malby uchovaly. V každém případě jistě věděli, že malby hlinkou déšť rychle smyje a pokud vím, tak nesmytelné rytiny se našly vesměs venku (Sahara). Jeskyně byly vhodné k obývání jen v zimě, v létě tam bylo zbytečně zima. Je to vše otázka.

ZH (Pondělí 2. dubna 2012)  ⇑

Dá se předpokládat, že malovali i na materiály, které se nedochovaly, nebo na skály, které byly vystaveny vlivům počasí. Jeskyně jsou dost problematické prostředí - v době, kdy se tam dalo svítit (a čadit) nejvýš loučemi. Je zajímavé zamyslet se, proč malovali v jeskyních, bylo to běžné obydlí, "chrám", příbytek šamana, náčelníka? To mě jen tak v této vteřině napadá...

Nejspolehlivější je ruční nastavení dle neutrální bílé nebo šedé plochy (dokonce se takové tabulky prodávají, ale stačí hodně bílý papír). Někdy to ale vypadá nepřirozeně, když se třeba fotí na koncertě, kdy je jeviště žlutě nasvíceno, výsledek bude normální osvětlení, ale cítíme, že by mělo být do žluta.

J. Čihák (Pondělí 2. dubna 2012)  ⇑

Pravěcí umělci využívali pro svoje malby hladké skály nebo stěny jeskyní. Pravděpodobně nic lepšího neměli. Je otázka, zda chtěli jenom zdokumentovat život kmene, zda se jednalo pouze o výtvarný projev nebo věřili v magický účinek maleb. Výroba trvanlivých barev možná byla tajemstvím.

Automatika vyvážení bílé většinou pracuje střízlivě, ale např. v tmavé místnosti, kde bílá už není, je z toho automatika popletená a nepřiměřeně přibarvuje. U ručního měření je to stejné. Přednastavené druhy světla jsou k danému účelu nevhodné, to už je opravdu barvení fotografií.

Jan Cinert (Neděle 1. dubna 2012)  ⇑

J. Čihák: Proti spontánnosti při tvorbě já nic nemám, ale jak tehdy dospěli k propracované technice a vynikající výtvarné stylizaci? V tom je ten problém, vyšší kvality se dosáhne soustavným tvořením a tvorba jednou za rok při návratu na stejné místo soustavná není. V předchozím období trvalo mnoho desítek tisíc let, než se člověk naučil lépe opracovávat pazourek a pak najednou ty malby a rytiny nomádů. Někde jsem četl, že malby co známe z knih jsou výběrem toho nejlepšího a větší množství je nekvalita a nepovedenost. Ale i tak mi stávající výklad o vzniku usedlého způsobu života kolem 10 000 př. n. l. v souvislosti s počátkem pěstování obilovin moc nesedí. Asi to byl spíše pozvolnější proces mající počátek hlouběji v minulosti.

ZH (Sobota 31. března 2012)  ⇑

Co já o tom vím: jedna věc je expozice, čímž se získá nějaký surový snímek, buď dobře exponovaný, nebo pře- či podexponovaný. V tom druhém a třetím případě chybí kresba ve světlech, resp. stínech, a histogram, což je graf počtu pixelů se stejným jasem, taková Gaussova či jaká křivka, je na jednom nebo druhém konci uříznutý. Proto, používáme-li při focení pro určení expozice histogram, nesmí být uříznutý, tj. musí tam být všechny informace od světel po stíny.

Následně - a to buď automaticky během focení, nebo pak v počítači, někdy i ve foťáku - lze např. jas upravit, při čemž dojde k uříznutí kresby ve stínech či světlech, což není zpravidla dobré, nicméně to přidává kontrast. Proto je lépe manipulovat s tzv. gammou, která obraz zesvětlí nebo ztmaví bez ztráty uvedených informací. Histogram by měl být také roztažen téměř k mezním hodnotám, jinak je obraz málo kontrastní.

Nejpoužívanější rozsah barev je něco přes 16 milionů barev (256*256*256 bitů) a pro jejich uspořádání a úpravu se používají různé modely, nejznámější je RGB (red, green, blue, každý pixel je popsán hodnotou červené, zelené a modré od 0 do 255). Jiný model je HSB (hue, saturation, brightness, tj. odstín, sytost, jas), který analogicky popisuje každý bod hodnotou těchto tří veličin. To asi bude ono, co se dá pro snímek ve foťáku přednastavit, předpokládám, že to pak automaticky upraví již exponovaný snímek. Automatické vyvážení bílé - je to různě dělané, nejjednodušeji by se to dalo vysvětlit tak, že automat najde nejsvětlejší a nejtmavší místa, těm přiřadí bílou a černou. Pokud fotíme třeba při západu slunce, jsou ta světlá místa původně růžová a automat stáhne červenou atd., aby byla bílá. Tohle se děje až na exponované fotce, kterou automat vyhodnotí. Následně - asi - udělá případné korekce dle nastavení HSB.

HDR - pokud mé zkušenosti sahají, i při nejkontrastnější fotce - třeba tmavá místnost proti oknu nebo krajina proti zapadajícímu slunci - lze histogram vyladit tak, aby zahrnul světla i stíny, histogram ovšem vypadá jako dvouhrbý velbloud, přičemž hrby jsou hodně úzké, tj. obsahují málo informací, tj. málo odstínů, kresba je chudá. HDR udělá ve zlomku vteřiny několik snímků s různými expozicemi a sesadí je tak, aby venek i místnost byly prokreslené. Aspoň myslím, že je to tak.

S hippocampem (část mozku vypadající jako mořský koník, hippos je kůň) to moc nechápu, zřejmě tím chtějí rádoby učeně říct, že jde o informace na úkor umělecké hodnoty. HDR by mělo zajistit, že jsou prokreslené jak budovy, tak obloha. Fotografové zataženou oblohu i s jejím bohem ;) nenávidějí, protože je obloha "vymydlená", třeba na diapozitivech byla prakticky čirá.

K tomu spontánnímu výtrysku inspirace, která umělce všech věků nutí něco vytvořit bez ohledu na jakékoli okolnosti a zkušenosti, neumím z odborného hlediska nic říct, osobně jen to považuji za pravé umění. Pak jde o to, jestli je připraven tu inspiraci zpracovat řemeslně více, či méně sofistikovaně. Další věc je, pokud umělec tvoří bez spontánní inspirace, pak jde "jen" o řemeslo. Osobně si myslím, že kresby v jeskyních ap. nemusely mít nějaký promyšlený symbolický význam, ale že šlo o ten princip, který jsem popsal a který zřejmě naznačujete.

J. Čihák (Sobota 31. března 2012)  ⇑

Jan Cinert: Ve Wikipedii se píše: Tvořivost expresivní (spontánní) – živelné produkty vznikající z náhlého vnuknutí, ze silného nutkání. Umím si asi představit, co to dělalo s pravěkým nadaným umělcem, který neznal plátno ani papír. Ať se k tomu raději vyjádří ZH.

J. Čihák (Sobota 31. března 2012)  ⇑

Našel jsem neobvyklou definici. Dokumentační fotografie je určena pouze pro hyppocampus a neokortex a snaží se je nakrmit co nejvíce a nejlépe. Proto je při venkovním focení asi nejlepší zatažená obloha. Je-li třeba, digitál snadno snímek prosvětlí bez přepalů (už při nulové korekci) a hlavně nejsou stíny, což je myslím důležité u odborné fotografie. Z tohoto snímku sice vyzařuje letní pohoda na Pražském hradu, ale s těmi stíny to pro nás není dobré.

J. Čihák (Sobota 31. března 2012)  ⇑

Automatika vyvážení bílé nastavuje zabarvení celého snímku. Automatika tedy ovládá parametry barva a sytost. Je to poněkud hloupý reklamní trik. A navíc to nelze vypnout. Bohudík to funguje jen v malém rozsahu a zdá se, že to nastavení bývá většinou minimální.

Zajímavá je funkce HDR. Jsou použitelné všechny úrovně, ale je nutné zároveň citlivě pracovat s korekcí expoziční automatiky(nastavení ISO je přitom nedostupné). Přepaly se zlepší do slabého přeexponování a ve 3.úrovni se dokonce výrazně prosvětlí tmavá místa. Při focení v místnosti proti oknu je výsledek dobrý, dost také pomáhá osvětlení místnosti. Pokud nejsme nároční, tak se snímky dají uložit rovnou do fotorámečku. Trochu horší je to venku za slunečného počasí. Obloha zůstane trochu přeexponovaná a místa ve stínu trochu podexponovaná.

ZH (Pátek 30. března 2012)  ⇑

Automatické vyvážení bílé zpravidla funguje spolehlivě, pokud je nastavena detekce na celý obraz (mám pocit že i u vašeho foťáku lze nastavit lokální detekce, která barvy může zmršit, nebo když se třeba vyfotí teleobjektivem detail architektury, stane se totéž - protože není zachyceno celkové osvětlení). Takže se v případě potřeby může buď nastavit teplota barev v Kelvinech podle zkušeností a pocitu, ev. histogramu, pokud by byl trojbarevný, nebo ještě lépe ruční vyvážení bílé, kdy se v daných podmínkách nastaví vyvážení podle neutrálně bílé (šedé či černé) plochy. Nevím, ale, jestli to váš foťák takto umožňuje, mluvím o principu. S přepaly to nemá nic společného, tam jde jen o osvit (clona x čas x ISO). Jinak - foťák zachytí nějaký surový snímek (podle jím vypočítaných těchto tří hodnot, ev. korigovaných o EV) a v následných zlomcích vteřiny ho dodatečně upraví podle nastavení bílé atd. Pokročilejší fotografové mají rádi místo výstupního formátu JPEG formát RAW, který dodá ten surový snímek a ten si pak v počítači barevně i jinak upraví. Ještě podotýkám k našemu telefonátu, že ač na displeji foťáku se to nedá poznat, vysoké ISO opravdu fotku znehodnocuje, vkrádá se tam digitální šum (část pixelů je elektrickým přepětím uměle osvětlena do podoby pepře a soli), který se následně softvérově odstraňuje, takže výsledná podoba je zrnitost a rozpatlání kontur. Ve špatných světelných podmínkách se tomu ovšem nedá vyhnout a je třeba zvážit, co zkazí snímek víc, zda šum, pohybová neostrost nebo malá hloubka ostrosti, které závisejí na době osvitu a cloně.

J. Čihák (Pátek 30. března 2012)  ⇑

ZH: Zmiňoval jste se tuším o vyvážení bílé barvy. Celý snímek se zabarví do oranžova, růžova, zelena, žluta nebo modra. To jsou v podstatě barevné efekty, které je lepší nastavovat ručně. Pak jsou barva a sytost alespoň pod kontrolou. Samotné přepaly to nepotlačuje, od nich pomůže to Protisvětlo HDR. Účinek je však různý, záleží na scéně.

Jan Cinert (Středa 28. března 2012)  ⇑

Právě proto se raději vyhýbám jednoduché definici. Jenže to mimořádné úsilí tehdejšího člověka pro vytvoření rytin a maleb, když by se zároveň měl na dané místo jenom vracet. Klasická teorie říká, že pro nomáda nemá cenu se obklopovat větším množstvím hodnotnějších věcí, protože by je sebou nepobral, a proto také není tlačen k mimořádným výkonům v tomto směru. Dodnes se Arabky a Romky ověšují zlatem, aby všechen svůj majetek nosily stále sebou. Arabské právo na to reagovalo tím, že muž může ženu zapudit, ale vše co má na sobě je její. Takže je otázka, co přinutilo člověka naučit se malovat, když malby nemohl odnést. Když už se to pak umělo, tak pochopitelně se malby mohly provádět v tom smyslu, jak píšete.
Problém je také v tom, že my dnes neznáme všechny tehdejší výtvarné projevy, malování na sebe sama, na oděv, rytí do kůry atd., abychom to celé mohli správně vyhodnotit.

Franta (Středa 28. března 2012)  ⇑

A měly ty malby opravdu trvalou hodnotu? Myslím tedy pro lidi, kteří je pořizovali? To, že zachovali až do naší doby je věc jiná.

Možná jen jednou za rok, při svém putování krajinou, dorazili do "posvátných míst", jako jsou třeba Black Hills a pro Dakoty, a nějakou omezenou dobu se tam zdrželi a vykonali obřad, součástí, kterého bylo namalování jedné malby, která "žila a posloužila" jen při konkrétním obřadu. Pak sice na stěně zůstala, ale ztratila svou moc.

Jan Cinert (Středa 28. března 2012)  ⇑

Uvědomil jsem si, že jsem to nenapsal zcela výstižně. V době před 40 000 lety se ještě nejednalo o "víru", ale o uvědomění si denní proměnlivosti počasí, která byla pojmenována. Mluvení a prosení, tedy "modlení" k bohu ZO, čili počátek víry a skutečný vznik tohoto boha může mít vazbu jen až na usedlý způsob života. Otázkou pak zbývá jak a kdy přesněji tento proces proběhl.

Jan Cinert (Středa 28. března 2012)  ⇑

Dříve jsem se domníval, že bůh ZO má svůj původ s počátkem usedlého způsobu života, tedy zároveň s počátky zemědělství, podle oficiálního výkladu pak kolem roku 10 000 př. n. l. Bude to asi složitější, respektive obráceně. Nejprve došlo na usedlý způsob života s počátky pastevectví a jeho důsledkem byl teprve poznatek možnosti vědomně pěstovat obilí. Kdy k usazování se došlo si netroufám odhadovat, je však podezřelé, že lidé již před 20 - 30 000 lety vytvářeli trvalé hodnoty v podobě jeskynních maleb a rytin. Bůh ZO je interkontinentální záležitost, jeho princip je základem mytologie a etymologie. Měl by tedy vzniknout již před "rozchodem na kontinenty", takže asi před 40 000 lety. Bůh ZO není potom záležitost jen dříve obydlené Sahary ani rozvinutých civilizací.