ZH (Sobota 8. září 2012)  ⇑

Jádrem otázky vlastně bylo, že Slunce vychází ve stejném azimutu 2x do roka. Jelikož se neztotožňuji (myslím ani ostatní diskutující) s hypotézou o souvislosti azimutu kostela se svátkem světce, tak na to asi odpověď nedáme.

Křesťaní se modlí ke Kristu, Panně Marii či jiným světcům. Symbolem Krista je mj. Slunce (aspoň jsem to četl), tak mi přijde logické, že se v den nejdůležitějšího svátku, kdy se Kristus přes noc "stal bohem" modlí o velikonoční neděli k vycházejícímu Slunci. Pokud se modlí ke světci, patronovi, pak není důvod se obracet směrem ke Slunci, ale řekněme k místu spojenému se světcem, jakým je třeba poutní kostel ve St. Boleslavi v případě Václava.

Ještě jsme diskutovali o tom, že v raných dobách se k východu (Slunce asi) modlil kněz a ostatní věřící stáli proti němu.

Franta (Sobota 8. září 2012)  ⇑

Jan Cinert: asi by byla zajímavá statistika jaký je poměr mezi kostely třeba s patrociniem "Nalezení sv.Kříže" a "sv. Vavřince" - přibližně 65 stupňů.
Předpokládám,že Vaše teorie ten druhý den, díky zahrnutí fáze Měsíce, eliminuje

Franta (Sobota 8. září 2012)  ⇑

ladrek: na jeden z těch dvou svátků lidí, jak píšete, by měl připadnout svátek světce, kterému je kostel zasvěcen - patrocinium.

Tedy, je předpoklad že prvotní bylo odvodit úhel pro osu nového kostela podle východu Slunce v den patrocinia.

A jak píše ZH, jde o ověření hypotézy, zda mezi azimutem osy kostela a azimutem východem Slunce v den patrocinia kostela je nějaká souvislost.

Objevily se již i snahy odvozovat neznámé patrocinium kostela, z osy kostela (třeba z nalezených pozůstatků neznámého kostela), tam je potřeba asi uvážit obě možnosti - tedy pokud platí ta hypotéza :-)

ZH (Sobota 8. září 2012)  ⇑

Předesílám, že jsou to všechno spekulace, zdá se, že žádné skutečné zákonitosti se nedochovaly.

Myslím, že první vlaštovkou v tomto směru je práce Rakušana Koeberla, který usoudil, že sv. Vít a sv. Jiří na Pražském hradě jsou orientovány podle azimutu východu Slunce na svátky těchto světců, kdysi jsem práci někde našel, myslím že hledal paralely k orientaci vídeňského sv. Štěpána, který míří k azimutu o svátku sv. Štěpána, který je ovšem zároveň cca v ose zimního slunovratu i svátku Narození páně. Pak s jeho výpočty polemizoval Z. Ministr a Miloš Weber. Oba mimochodem používají azimuty měřené od jihu místo od severu, k tomu bych řekl, že od severu měří azimuty geodeti a dnes i astronomové, kteří dřív měřili od jihu.

Celá věc je komplikována tím, že katastrální mapy Prahy jsou od dob marie Terezie pootočeny o 8° od osy sever jih, čemuž leckdo skočil na špek.

Každopádně shoda os Víta a Jiřího s jejich svátky se nepotvrdila.

Taky není pravda, že by osy kostelů směřovaly k astronomickému východu, u raně středověkých je takový snad jen sv. Kříž na Starém Městě.

No a pak jsou dvě moderní ;) hypotézy, moje, že osy kostelů byly určeny dle východu Slunce na pohyblivý svátek Zmrtvýchvstání páně (velikonoční neděle), protože kolísají v obdobném rozmezí. To ovšem platí pro středověkou Prahu s výjimkou baziliky sv. Víta, kostela sv. Bartoloměje a kaple sv. Mořice na Hradě, které podle mě směřují ke Staré Boleslavi, jinde, a zejm. v zahraničí, to nemám dostatečně prověřené. Považuji to jen za spekulaci, nevěřím, že by po staletí přetrvala stejná církevní regule, jež by se nedochovala.

A nejnovější je hypotéza Jana Cinerta, ke které jsem v tomto fóru psal námitky.

ladrek (Sobota 8. září 2012)  ⇑

Dobrý den! Mám dotaz. Při změření azimutu kostela vyjde nějaký úhel, podle kterého se určí datum kdy na kostel svítí slunce při východu. Jenže slunce při své dráze tímto úhlem projde 2x za rok, což představuje dva datumy, tedy svátky dvou lidí. Který vlastně platí? Díky ladrek@seznam.cz

J. Čihák (Čtvrtek 6. září 2012)  ⇑

Keltové věštili z mraků při obřadu neladoracht. Údajně sledovali odraz oblohy v posvátné misce s vodou. Je zajímavé, že zatímco v novověku byla tři slunce považována za zázrak, Aristotelés těm bočním říkal falešná.

ZH (Čtvrtek 6. září 2012)  ⇑

Když se věští z olova, kafe, hvězd a jánevímčeho, logicky by měly odedávna existovat nějaké systémy, jak číst z mraků a dalších atmosférických úkazů, které jsou velmi fascinující. Znám člověka, který není náchylný k víře ani pověrám, ten byl jednou tak naměkko, že z mraků odečítal, co mu Perun radí ;). Nevíte o něčem takovém?

J. Čihák (Čtvrtek 6. září 2012)  ⇑

Tři slunce: Česká Třebová, Mariánské Lázně, Praha-Barrandov.

J. Čihák (Středa 5. září 2012)  ⇑

Halové jevy pozorované výše na obloze vznikají především v oblačnosti typu cirrostratus, která se vyskytuje v 6-12 km, obsahuje ledové krystalky a na obloze vytváří jemné bělavé závoje. Jevy se projevují všude na zeměkouli, i v létě, zpravidla trvají krátce a jednotlivé úkazy jsou vidět jen z omezené oblasti.

Halové jevy pozorované těsně nad nebo dokonce pod obzorem se vyskytují nejčastěji v arktických oblastech a v zimě na horách. Způsobují je ledové krystalky, které se vyskytují v přízemní vrstvě atmosféry. I v nížinách se stává, že za mrazivého počasí v ovzduší mrzne vlhkost a vypadává ve formě krystalků nebo destiček. Vypadá to, jako když sněží “diamantový prach“ a pokud je Slunce v příhodné poloze, mohou se projevit halové jevy jako na horách.

Jan Cinert (Úterý 4. září 2012)  ⇑

Jsou to úchvatné fotografie, ale projevují se takové efekty také tam, kde žili lidé? To znamená v úrodných údolích velkých řek?

J. Čihák (Úterý 4. září 2012)  ⇑

... a ještě jedna ukázka, animace z ledna 2009, u horní stanice lanovky na Sněžku.

J. Čihák (Úterý 4. září 2012)  ⇑

Halové jevy určitě ovlivnily víru v nadpřirozeno. Přesvědčivé je např. video “ducha sestupujícího do údolí“ na stránce ukazy.astro.cz. Výskyt halových jevů je častý, ale musíme vzít v úvahu, že ve statistických tabulkách jsou uvedena hlášení mnoha pozorovatelů, kteří žijí daleko od sebe. Šaman a jeho lid tyto úkazy pozorovali z malého území a tak pro ně byly vzácnější. Výskyt halových jevů je samozřejmě menší v Africe než na severu Evropy, takže třeba pro Egypťany mohly být vzácným znamením bohů.

J. Čihák (Úterý 4. září 2012)  ⇑

Nedávno jsem v mracích vyfotil barevné parhelium (s duhově zbarvenou skvrnou). Úkaz vzniká v ledových krystalcích, které se vyskytují v jemných řasových oblacích ve výškách nad 6 km. Šestiboké krystalky způsobují lom světla a jeho rozklad na barevné složky. Vidět je červená-oranžová-žlutá. Na Wikipedii jsem našel podobnou fotografii, ale mě se to podařilo barevnější, asi díky Auto HDR. Náhodné pozorování mě znovu přivádí k otázce: Jakým způsobem vzácné úkazy na obloze (zázraky na nebi) ovlivňovaly myšlení mystiků? Takové úvahy také patří do archeoastronomie.

Kryštof (Úterý 28. srpna 2012)  ⇑

Skvělá stránka o Pražském hradu. Jsem z toho tady přímo nadšený :)

Jan Cinert (Pondělí 27. srpna 2012)  ⇑

Opravdu pěkné úlovky, škoda, že se mapa při zvětšení rozmaže. I tak je zřetelné, že nebyla zatopena Prokopská ulice na Malé Straně. Ta by podle nelogického oblouku měla být starou vyježděnou cestou mimo dosah povodní.