ZH (Sobota 8. září 2012)

Předesílám, že jsou to všechno spekulace, zdá se, že žádné skutečné zákonitosti se nedochovaly.

Myslím, že první vlaštovkou v tomto směru je práce Rakušana Koeberla, který usoudil, že sv. Vít a sv. Jiří na Pražském hradě jsou orientovány podle azimutu východu Slunce na svátky těchto světců, kdysi jsem práci někde našel, myslím že hledal paralely k orientaci vídeňského sv. Štěpána, který míří k azimutu o svátku sv. Štěpána, který je ovšem zároveň cca v ose zimního slunovratu i svátku Narození páně. Pak s jeho výpočty polemizoval Z. Ministr a Miloš Weber. Oba mimochodem používají azimuty měřené od jihu místo od severu, k tomu bych řekl, že od severu měří azimuty geodeti a dnes i astronomové, kteří dřív měřili od jihu.

Celá věc je komplikována tím, že katastrální mapy Prahy jsou od dob marie Terezie pootočeny o 8° od osy sever jih, čemuž leckdo skočil na špek.

Každopádně shoda os Víta a Jiřího s jejich svátky se nepotvrdila.

Taky není pravda, že by osy kostelů směřovaly k astronomickému východu, u raně středověkých je takový snad jen sv. Kříž na Starém Městě.

No a pak jsou dvě moderní ;) hypotézy, moje, že osy kostelů byly určeny dle východu Slunce na pohyblivý svátek Zmrtvýchvstání páně (velikonoční neděle), protože kolísají v obdobném rozmezí. To ovšem platí pro středověkou Prahu s výjimkou baziliky sv. Víta, kostela sv. Bartoloměje a kaple sv. Mořice na Hradě, které podle mě směřují ke Staré Boleslavi, jinde, a zejm. v zahraničí, to nemám dostatečně prověřené. Považuji to jen za spekulaci, nevěřím, že by po staletí přetrvala stejná církevní regule, jež by se nedochovala.

A nejnovější je hypotéza Jana Cinerta, ke které jsem v tomto fóru psal námitky.