J. Čihák (Úterý 2. října 2012)  ⇑

Jan Cinert: Nalezení početních vztahů mě také překvapilo. Ovšem předpovídání dne konce světa je heretické.

Marek 13,32,33 - Ten den a hodinu však nikdo nezná - ani andělé v nebi, ani Syn, jedině Otec. Dávejte pozor, bděte. Nevíte totiž, kdy ten čas přijde.

Matouš 24,42,44 - Proto bděte, neboť nevíte, ve které chvíli přijde váš Pán. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v nečekanou chvíli.


ZH: Z pravidla “jeden den = jeden rok“ vycházeli ve svých úvahách židovští učenci již v 1. století po Kristu.

4.kniha Mojžíšova 14,34 - Podle počtu dnů, v nichž jste procházeli zemi tu, totiž čtyřiceti dnů, jeden každý den za rok počítaje , ponesete nepravosti své čtyřiceti let, a poznáte pomstu svého odtržení se ode mne.


Franta: Už před několika dny jsem měl pocit, že 2x15=30 paprsků Slunce může přibližně vyjadřovat synodický měsíc, přibývání a ubývaní Měsíce, nov a úplněk. Horní řada tří hvězd má celkem 30 cípů, 30 dnů lze rozdělit na 3 dekády. Avšak souvislost s dolní řadou s 2x8 cípy mě nenapadá, snad jenom 8,004 let (2923,5 dne) - 99 lunací (hodnoty jsem neověřoval).

ZH (Úterý 2. října 2012)  ⇑

Dík za zdroj inspirací, o Bérossově čísle jsem neměl potuchy, dozvěděl jsem se, že by mohlo být výsledkem dělení 432000 číslem 5, tj. celková doba vlády 10 babylónských králů dělená pětiletými lustry (=86400), tak by byla průměrný vláda krále 8640 let.
Fasold vyslovil hypotézu, která je trochu hůře pochopitelná, tak jsem si ji vysvětlil tak, že vláda krále byla původně zaznamenaná v sarosech, které mají cca 18 let, takže by král vládl třeba dva sárosy, tj. 36*365=13140 dní, přičemž den byl omylem přepsán jako rok. Ještě tam operuje s rokem o 300 dnech a proměnlivou dobou sárosu 10-20 let (?).

86400 je také početr vteřin během dne, ale v šedesátkové soustavě to mohlo být leccos.

Jen nechápu, proč by se počet paprsků jednotlivé hvězdy násobil počtem hvězd dvakrát. Kde se o těch číslech píše?

Jan Cinert (Úterý 2. října 2012)  ⇑

J. Čihák: Já bych absenci úst velký význam nedával. Vždyť Slunce a Měsíc nevydávají zvuky, tak ústa prostě nemohou mít.

Díky určitým zkušenostem ze svého "utajovaného projektu", na který stále není a ani brzo nebude čas, jsem pokročil v řešení reliefu v Millstatu. Je v něm zakódováno jedno tzv. Bérossovo číslo, konkrétně doba od potopy světa do "konce světa" - 86400 roků. Rovnice je složena takto: 30 (počet paprsků deseticípích hvězd) x 16 (počet paprsků osmicípích hvězd) x 3 (počet deseticípích hvězd) x 2 (počet osmicípích hvězd) x 30 (počet paprsků Slunce) x 1 (počet Sluncí) = 86400 roků.

J. Čihák (Pondělí 1. října 2012)  ⇑

Franta: Vlnovka vypadá jako 4 periody sinusoidy, která zleva začíná zápornou půlperiodou. V každé půlperiodě je nějaký zvířecí výjev. Mezi výjevy ve 4. a 5. půlperiodě je patrná souvislost. Písmena v knize také nejsou bez významu. Slunce a Měsíc bez úst mohou být alegorií hermetizmu a astronomického tajemství. Reliéf může být návodem na výpočetní pomůcku nebo postup a zároveň může napovídat co dosazovat, avšak nic konkrétního mě dosud nenapadlo.

Jan Cinert (Pondělí 1. října 2012)  ⇑

Dodatečně jsem si uvědomil, že jelení parohy mohou také vyjadřovat období jednoho roku (kotel z Gundestrupu nebo jeskyně Les Trois Fréres), protože jeleni shazují parohy každoročně. Jedná se o starší "loveckou či severskou" představu. V takovém případě ale mohou být parohy zobrazeny jen samostatně, když jsou zobrazeny s býčí hlavou, tak musí být vyjádřením Měsíce. Nejde, aby stejná podstata byla vyjádřena dvěma způsoby, býkem a parožím, a víc nic. Musí se na reliéfu jednat o dvě různé věci, tedy býk - Slunce a parohy - Měsíc.

Jan Cinert (Pondělí 1. října 2012)  ⇑

Franta: Jelení parohy nemohou symbolizovat Slunce a "volská" hlava Měsíc. Býčí hlava symbolizuje solární rok, kdy rohy jsou slunovraty a měsíční bohyně Artemis byla lovkyní a ochránkyní zvěře. Musí to být nutně obráceně, nežli jste převzal.

Jaká je stavební historie havraňského kostela? Loď kostela mi připadá podle obrázků v jádru jako románská, starší než gotický presbytář. Loď má totiž níže hlavní římsu nežli presbytář. Potom by nemohl řezník jít do gotického města Mostu s volem, a pak založit románský kostel. Připadá mi to jako obvykle vzniklá místní pověst až po postavení kostela, kdy již lidé nechápali smysl reliéfu a vymysleli si řezníka s volem. Takže smysl reliéfu by původně měl být Slunce a Měsíc, jak bylo součástí vyobrazení Krista, avšak ovlivněné ještě "pohanským" myšlením.

Já na Týnském chrámu žádnou stylizaci jeleních parohů nevidím. Je zde postava P. Marie a za ní umístěná záře je vertikálně upravena podle její postavy. Opravdu stojí na srpku Měsíce. Mám za to, že se jedná o vývojově posunutou stylizaci původního Slunce a Měsíce ze starších vyobrazení Krista.

Proč by měl Metonův cyklus obsahovat Octaeteris, když tento cyklus má svůj jasný počátek a konec, který je jeho postatou? Jinak Váš objev vlnovky je zajímavý. Já jsem si zatím jen povšil, že se ve vlnovce jedná v zásadě o souboje zoomorfikovaných blíženeckých protikladů.

ZH (Neděle 30. září 2012)  ⇑

Svého času tu už Jan Cinert říkal, že směr osy kostela mohl být v kompetenci stavebních hutí (a spolu s nimi se dědit). Kdybych byl architekt křesťanských svatyní, asi bych to udělal tak, aby Slunce nějakým oknem ozařovalo cosi; to by mohl být zdroj dalšých výkyvů osy, podle výšky okna.

Když projektovali bohnický ústavní kostel, museli žádat, nevím koho, snad Vatikán, aby mohl mít severojižní osu (má 9°). Možná že jen objevujeme Ameriku a v jistých kruzích se to ví. Svého času jsem pověřil kamarádku, která se poblíž těch kruhů pohybuje, aby to zjistila, ale neudělala to.

Franta (Neděle 30. září 2012)  ⇑

Klagenfurt a Millstatt jsou místa blízko sebe v bývalé římské provincii Noricum. Podle legendy jméno Millstatt pochází od "mille statuae", tedy od velkého množství pohanských soch, které Domitian, když místo christianizoval, naházel do jezera a na jejich místě postavil kostel. Soudí se, že to musely být zbytky ještě římského chrámu, protože Slované, kteří toto místo v té době obývali, prý podobné chrámy nestavěli (i když při christianizaci Kieva byly také házeny sochy do řeky).

Mě se to líbilo z toho důvodu, že by to mohlo ukazovat na to, že zobrazování Slunce a Měsíce má dlouhou tradici, která přežívá i v křesťanství, a také proto, že jsem se setkal s názorem, že v reliefu havraňského kostela (jelení a volská hlava) představuje jelení paroží Slunce a volské rohy Měsíc.

A také, že sluneční záři zformovanou do jeleních parohů najdeme na Týnském chrámu v Praze, kde je zase společně se srpkem Měsíce.

Nápis pod reliefem začínající HEINRICUS je věnován osobě zakladatele kláštera, kde kostel je. To vlastně naznačuje i to, co psal J.Cinert, tedy že stavba a výzdoba kostela spolu nemusí souviset. A asi to ukazuje i na to, že ten, kdo objednal stavbu kostela nemusel vědět vůbec nic o tom, jak má být kostel postaven. Asi je možné, že společně s návrhem např. tloušťky stěny navrhl objednaný stavitel i směr osy. A nemusel mít žádnou "křesťanskou směrnici", kudy má osa vést.

Co znamená výzdoba pod reliefem je otázka (dotaz na astrologická znamení od J. Čiháka), na první pohled je však patrná vlnovka, která by mohla představovat dráhu Měsíce - lze odečíst číslo osm, což by mohlo představovat Octaeteris - osmici z Metonova cyklu s 99 lunacemi. Vlnovku s 19 vlnkami lze nalézt na kamenech v irských komorových hrobech a soudí se o ní, že by mohla představovat zpodobnění měsíčního cyklu.

J. Čihák (Sobota 29. září 2012)  ⇑

Franta: Prvotní nápady někdy bývají jenom naznačovány, ani se tomu nedivím, protože se zdají ukvapené, ale myslím, že ten portál v Millstattu může skrývat překvapivé tajemství. Přečtěte si článek Kapitoly z dějin informatiky 1 Od starověku do 19.století.

J. Čihák (Sobota 29. září 2012)  ⇑

Franta: Reliéf z Millstattu může představovat třeba počítadlo nějakých cyklů (nebo alespoň jeho princip), což by mohlo souviset s východy Slunce, fázemi Měsíce a orientací kostelů, ale je to jenom můj spontánní dojem. Slunce má 2x15=30 paprsků a hvězdy pod Měsícem 3x(2x5)=30 a 2x(2x4)=16 paprsků. Pět hvězd se opravdu podobá souhvězdí Kassiopea, které má podobu roztaženého písmene "M", ikdyž se většinou uvádí písmeno “W“. “M“ může znamenat Marie.

Na stránce UREL je přehled vývoje výpočetní techniky, zajímavý je např. výpočetní stroj B.Pascala.

ZH (Pátek 28. září 2012)  ⇑

Dobrý, taky vám musím něco pochváílit ;).

Jan Cinert (Pátek 28. září 2012)  ⇑

K datu "zavraždění" v I. staroslověnské legendě mám komentář v článku Životopis sv. Václava. Skutečně se jedná o dodatečný výpočet podle byzantské éry mladší k 28. září v Gumpoldově legendě a vznikl již v Čechách. Krkolomnost pak vznikla přepisy z hlaholice do cyrilice.

ZH (Pátek 28. září 2012)  ⇑

Dále se tam píše: Tento způsob počítání byl znám nejenom na Východě, ale byl běžně užíván s příchodem křesťanství i na vzdálených britských ostrovech.

Nicméně počítání dle Anno Domini zavedl Dionysius Exiguus roku 525.

ZH (Pátek 28. září 2012)  ⇑

Jak jsem se dočetl, takový kalendář začal být používán ve východní církvi od roku 691 a jeho užívání přetrvalo v tzv. pravoslavných denominacích i v době po Velkém schismatu až do roku 1728. Dle Wikiny 1. ledna 1700 Rusko zavádí juliánský kalendář a západní křesťanský letopočet (do té doby užívalo letopočet byzantský - od stvoření světa).

ZH (Pátek 28. září 2012)  ⇑

Dočetl jsem se, že a) jde v případě 1. st. legendy o překlad z latiny, b) že jde o přepis původního českého textu psaného hlaholicí. V jihoslovanském přepisu je jen datum dnešního typu, v ruských to krkolomné datum. Tak je otázka, kde se ono 6337 atd. vzalo, tj. k jakému prostředí se tento způsob datování váže.