J. Čihák (Úterý 20. listopadu 2012)  ⇑

Tady je další článek o sledování úzkého srpku Měsíce. Teď jsem si uvědomil, že video s mraky je zrychlené a proto nemohou vyvolat dojem otáčení. Zatím zřejmě nikdo nenatočil video, na kterém by se srpek skutečně otáčel, jako v těch steláriích.

J. Čihák (Úterý 20. listopadu 2012)  ⇑

Sklon na snímku odhaduji na poloviční oproti zobrazení na Moon Libration Applet, avšak problém je v tom, že rohy úzkého srpku jsou špatně viditelné a někdy atmosféru ani neprosvítí. Jeden roh může být zdánlivě delší než druhý.

To, čemu říkáme překlápění srpku, mrkání Měsíce, mysticky hadí oruh nebo obíhání hada, jsem nikde nenašel a věřte tomu, že jsem hledání věnoval několik hodin. Proto jsem uvažoval o chybě. Zdánlivé otáčení srpku mohou způsobovat mraky, viz YouTube 1 a 2.

ZH (Pondělí 19. listopadu 2012)  ⇑

To mluvíte o čem - chyba v algoritmu? Jestli v těch steláriích, tak to je nesmysl, nějaké chyby a vědomé kapacitní nepřesnosti jsou v tom od jirkyj, ale ve Stellariu jistě ne. Důkaz je třeba tady, srovnejte skutečný snímek. Co je na snímku záhadného?

J. Čihák (Pondělí 19. listopadu 2012)  ⇑

Asi to bude tak, že někdo udělal chybu v algoritmu a další programátoři ji s klidem okopírovali. Ten snímek ze Stockholmu je záhada, která by se dala vysvětlit třeba přechodným zakřivením světla na trase mezi Sluncem a Měsícem.

ZH (Neděle 18. listopadu 2012)  ⇑

Atmosférické jevy jsou velmi rozmanité a my je umíme racionálně vysvětlit a uspořádat, kdoví, jak to brali kdysi.

Já nemyslel jen mladý Měsíc, ale třeba i víc dní starý srpek. Zapomněl jsem dodat, že se ten jev projevuje víc, čím je pozorovatel blíže rovníku.

J. Čihák (Neděle 18. listopadu 2012)  ⇑

Mimochodem, znovu jsem si prohlížel nadoblačné blesky a mám z toho stále silnější dojem, že se při těchto úkazech občas zrodí kulový blesk. Různá vysvětlení jeho vzniku a trvání jsou zatím neuspokojivá. Také si kladu otázku, co si o nadoblačných blescích myslel pravěký člověk. Mohl se jich bát jako strašidel a nakonec si z nich udělal božstva?

Srpky Měsíce určitě nějak ovlivňovaly mystické myšlení. Dolní srpek byl vykládán jako lodička, kolébka, rohy a kdovíco ještě. Ovšem úzké srpky jsou pozorovatelné jen nízko nad obzorem pomocí objektivu. Přímé pozorování je umožněno pouze lidem s výjimečně (abnormálně) ostrým zrakem, viz odkaz Hon. Proto mám pochybnost, že se “obíhání hada“ nějak promítalo do měsíční mystiky.

ZH (Neděle 18. listopadu 2012)  ⇑

S tím mrkajícím Měsícem lze dělat různé hrátky, např. vyplivnutí Jupiteru Měsícem těsně po východu Měsíce nad obzor (Stellarium). Víc by se mi líbilo, kdyby to probíhalo opačně, určitě dochází i k tomu a dalším podobným jevům.

ZH (Pátek 16. listopadu 2012)  ⇑

Podívejte se třeba na datum 22.7.2012 mezi 14.-15. h UT (15.-16. CET), třeba na souřadnicích 0°, 0°. Během té hodiny se srpek přesune shora dolů (nebo zdola nahoru, podle toho, jestli se ten který program cítí na severní nebo jižní polokouli ;)). Před tím jsem, jak jsem psal, narazil i na rychlejší přesun.
Ten Moon L. Applet je dobrý, ale se mi nedaří ho spolehlivě ovládat, tedy krokovat, ani myší, ani klávesovými zkratkami, buď přeskakuje i něco jiného, nebo se to nehne, nevím, jestli je to chyba programu nebo mého java prostředí.

J. Čihák (Pátek 16. listopadu 2012)  ⇑

Pozorování vzácných nadoblačných blesků, 1. a 2. díl.

J.Čihák (Pátek 16. listopadu 2012)  ⇑

Hon na úzký měsíční srpek. Pozoruhodný je snímek téměř ležatého srpku, který byl pořízen ve Stockholmu 5.března 2011. Tady je vždy dostupná užitečná aplikace.

ZH (Čtvrtek 15. listopadu 2012)  ⇑

To nevím, občas koukám půl minuty na úplněk, že je impozantní, ale abych sledoval delší dobu srpek... Nicméně ve Stellariu i v Skyviewcafe.com je to shodné (asi proto, že všichni používají stejné vzorce, které shromáždil Meeus ve své knize, ty jsou ovšem asi přesné, kritériem je předpovídání zatmění Slunce a jiných konjunkcí).

Dokonce, když jsem krokoval po hodině, překlopil se srpek náhle zdola nahoru z hodiny na hodinu, tak jsem to zkusil po minutách, a bylo to během asi dvaceti minut. Pak se mi to podařilo ještě jednou, bohužel jsem si ani v jednom případě nezapamatoval datum a zem. souřadnice, pak už se mi to nepodařilo, pravda, že jsem se extra nesnažil. Základem je, že když je srpek, je Měsíc blízko novu, ráno je na své pouti ekliptikou např. pod Sluncem, večer nad Sluncem, nicméně Slunce, jak je mnohem dál, osvětluje Měsíc zezadu a tak to dělá efekt, který bych v dvojrozměrném zobrazení nečekal. Ale ten dvacetiminutový hadí okruh si vysvětlit z hlavy nedovedu, až na to budu mít zase náladu, tak to zas ve Stellariu projedu.

J. Čihák (Čtvrtek 15. listopadu 2012)  ⇑

Je něco takového vidět ve skutečnosti? Žádnou fotografii jsem nenašel. Dolní a horní srpek bývá vidět při zatmění Měsíce.

ZH (Středa 14. listopadu 2012)  ⇑

Všimli jste si někdy, jaké psí kusy dělá srpek Měsíce na obloze? Známe to déčko a céčko, ale on se někdy během pár hodin převalí z účka na horní oblouk, aspoň soudě podle simulace na skyviewcafe.com nebe ve Stellariu. Jedná se samozřejmě o okamžitou polohu ke Slunci, je to různé v různých zeměpisných šířkách, je to taky trochu modifikováno tím, zda je v tom období Měsíc v ose sluneční dráhy, nebo od ní odchýlený o oněch až 5° atd.
Každopádně to "mrkání" Měsíce je složitější, než bych si pomyslel.

Jan Cinert (Úterý 13. listopadu 2012)  ⇑

V pektorálu je jistě kotouč Měsíce ve sluneční bárce. To jsme tehdy probrali. Nejasné zůstalo, zda podobné na hlavě Thovta je totéž. Následně mi došlo o co jde, ale diskuze již byla o jiném. Červený kotouč je obecně světlo a černý srpek pod ním je obecně stín. Thovt je tím denním bohem ZO s denními blíženci světlo-stín, čili denní symboly denního času jsou spojeny do jedné personifikace. Thovt byl Starořeky přirovnán k jejich Hermovi, takže nemůže mít nic společného s Měsícem, jak se tvrdí. Jestliže má Chunsu na hlavě totéž co Thovt, tak je tím samým pod jiným jménem a rovněž nemůže mít nic společného s Měsícem. Pan Verner bude jistě schopným archeologem, ale mytologický výklad bych od něj nepřebíral. Zde bojuje proti nesmyslům o starém Egyptě a při tom tvrdí, že dříve Egypťané zabíjeli své faraony po 30 letech, když nedoložili svoji fyzickou sílu (!).

No, mýliti se je lidské, a tak využiji vhodnou příležitost k omluvě a vysvětlení svého staršího omylu ve své knize. Napsal jsem, že u Odinovy sošky je jedno oko zavřené omylem, protože jednookost přísluší solárnímu roku. Já jsem se mýlil v tom, že jsem ztotožnil zavřené oko = neexistující oko. Ve skutečnosti zavřené oko vyjadřuje stín a otevřené oko jas, čili totéž co srpek s kotoučem na Thovtově a Chonsově hlavě. Odin/Wodan je samozřejmě také bohem ZO, tentokrát germánským a rovněž nemá nic společného s Měsícem. Bůh ZO byl všude prvním bohem a do uplatnění Jupitera bohem nejvyšším a největším. Sémanticky Chonsu = poutník skutečně odpovídá, jednou ze základních vlastností boha ZO bylo jeho chození a běhání po obloze. Z toho také anglické wolker = chodec. Základem pojmenování Eurynomé je kořen A-r-(t) (rozbor viz v článku o znojemské rotundě), a tak mi není vůbec jasné, proč by významově měla Eurynomé být „široko nebo daleko bloudící či vládnoucí“.

Také jsme tehdy diskutovali o Cernunnovi a rovněž jsem byl ve výkladu jeho významu rozpačitý. Takže z jedné vody načisto :-). V knize jsem uvedl, že "šaman" z jeskyně Les Trois Fréres a Cernunnos jsou vyjádřeními solárního roku. Svedla mne k tomu hlásková podoba Cern-, Kronos a Krok, dále že jelení zvěř shazuje paroží každoročně a pohádka o Smolíčkovi pacholíčkovi. Nepodařilo se mi tehdy zcela se přenést v čase do doby před 10 000 lety, taková vzdálenost někdy déle trvá :-). To, co pravěkým lidem připadalo výjimečné a zázračné, nebyla každoročnost shazování paroží, ale to, že jelenům znova naroste, na rozdíl od jiných zvířat, a je stále větší a větší. To je stejné, jako zmizelá mračna, která se znovu objeví a jsou větší a větší. Cernunnos s parohy na hlavě je tedy denní bůh ZO, a proto byl přirovnán k římskému Merkurovi. Z toho důvodu na kotlíku z Gundestrupu drží v jedné ruce kruhový nákrčník (Thovtův kotouč, Odinovo oko) a v druhé hada (Thovtův srpek, Odinovo zavřené oko). V pohádce se muselo původně jednat o Smolíčka a Pacholíčka, tedy denní blížence, kteří žijí společně s jelenem - bohem ZO.

ZH si tu před týdnem postěžoval, že jsme ještě neprobrali Strettwegský kočár. Nyní po "velkém úklidu" je to jednoduché. V čele stojí bůh ZO (Cernunnos) v podobě jelena a blíženci se ho drží za parohy. Za nimi je "jednoruký" či "jednorohý" bůh jarní rovnodennosti, proto má sekeru v jedné ruce a zdůrazněný penis. Vedle je Letní bohyně a ústřední postavou je Velká matka Země. Je zde zachycen jiný princip, nežli je Matka země se dvěma dcerami, Zimní a Letní bohyní. Je tu mýtus o Démétér (Kybelé) s jednou dcerou, která tráví část roku v podsvětí a zbytek na zemi. Překvapilo mě, že na internetu není dostupná žádná snaha o výklad významového obsahu vozíku. Tak o tom napíšu článek, ale až někdy po Vánočních svátcích.

Franta (Pondělí 12. listopadu 2012)  ⇑

Ještě ke kotouči v měsíčním srpku (Tutanchamonův pektorál - zde březen). To samé má na hlavě bůh Chonsu. Podle Miroslava Vernera - kniha Chrám světa je to, co má Chonsu na hlavě Měsíc - tedy kombinace měsíčního srpku a měsíčního kotouče v úplňku.
Zmiňuje ho v souvislosti s jeho chrámem v chrámovém komplexu v Karnaku
Na Wikipedii píšou, že:
He is mentioned in the Pyramid Texts and Coffin Texts, in which he is depicted in a fierce aspect, but he does not rise to prominence until the New Kingdom, when he is described as the "Greatest God of the Great Gods". Most of the construction of the temple complex at Karnak was centered on Khonsu during the Ramesside Period.[1] His temple at Karnak is in a relatively good state of preservation, and on one of the walls is depicted a cosmogeny in which Khonsu is described as the great snake who fertilizes the Cosmic Egg in the creation of the world.[4]

Verner uvádí, že chrám stojí na místě kaple, kterou nechal vystavět Amenhotep II(18.dynastie - Amenhotep IV = Achnaton).

Zajímavé je, že Chonsu má znamenat "poutník", co by mohlo ukazovat na řecké Eurynomé (snad „široko nebo daleko bloudící či vládnoucí“) - což by mělo být podle Gravese pojmenování pro Měsíc