Jan Cinert (Neděle 29. března 2020)  ⇑

ZH: Zcela chápu, že se to dobře čte, když Libušín, Tetín i Stadice jsou přesně na svých místech a v ničem není žádný rozpor. :-)

ZH (Sobota 28. března 2020)  ⇑

JC: Dík, rád si to čtu, jsou to hezké konstrukce.

Jan Čihák (Sobota 28. března 2020)  ⇑

No, když se na to podívám hodně zeširoka, tak vidím za Brdy u malé řeky Radbuzy městečko Stod. Sice není tak staré, ale kdoví jaká zemědělská ves tam bývala.

Německé městečko Stade, též Stood, může cosi napovídat o komolení názvu a vlivu jazyků původního obyvatelstva. Profous si myslel, že český Stod je z německého stode...

Brdy jsou vidět z Prahy. Vyfotografoval jsem je ze Zličína. Nechal jsem si vygenerovat výškový profil a zjistil, že jsou viditelné z Vidoule, odkud je vidět také na Petřín.

Jan Cinert (Sobota 28. března 2020)  ⇑

Libuše i její kůň jsou mýtické nehmotné pojmy, takže o nich nelze uvažovat tak, jako by byly člověkem a zvířetem. Libuše byla letní bohyní a přeměnila se na Venušin cyklus. Proto je cesta směrem na Libušín od Prahy ve směru západu Měsíce uprostřed léta. Opozicí je Tetín.

Popisoval to Kosmas v době sjednocených Čech, takže uvažoval v tomto rozsahu a bez nutného ohledu na "lidskou" viditelnost Středohoří. Ta krajina je tak jednoznačně odlišná "rozoraná" od ostatní České kotliny, že se přímo nabízí pro pojmenování Lemuz ,Lemeš, a dosazení bájného oráče, který práci nedokončil u soutěsky se Stadicemi. Moc prostoru pro jiné výkladu tady nevidím. Stejně tu krajinu Lemeš viděli i Keltové a Germáni, takže už oni mohli mít onu pověst o oráči. Mohla zaniknout právě proto, že byla převzatá a nehodící se pro dynastickou přemyslovskou pověst.

Od Číčovic a Turska už je vidět České středohoří (nejméně, nezkoumal jsem to přesně), čili téměř z osídleného středu krajiny Praga.

Franta (Sobota 28. března 2020)  ⇑

PS
ZH: Zapomínáte na Libušin vnitřní zrak. Byla přeci něco jako šaman v sukních

Franta (Sobota 28. března 2020)  ⇑

Jedete-li z Prahy do Teplic, třeba po E55-D8, projíždíte v podstatě rovinou, která je na severním obzoru lemovaná "brázdou" Českého středohoří. Mezi vrcholem té brázdy a Krušnými horami, které se táhnou dál na sever za ní, je pak "kapsa", ve které se v době inverzí, dnes snad už jen obrazně, "dusí" Teplice.
To, že Libuše popsala cestu s tím, že někde z prostoru dnešní Prahy ukazovala kamsi k severnímu obzoru, ještě nemusí znamenat, že na tom obzoru skutečně tu brázdu viděla. A když uvážíme, že je to prastará kulturní krajina, je asi celkem logické, že obyvaté "Prahy" věděli, co se v okruhu 100 km kolem nich nachází.

ZH (Sobota 28. března 2020)  ⇑

Zapomněl jsem na hory, no třeba Dívčí skok a Purkrabský háj, to jsou slušné kopce.

ZH (Sobota 28. března 2020)  ⇑

Kosmas přejímal historky od ledaskaď, nicméně jeho představivost se jistě vázala na pražskou kotlinu a blízké okolí. Vysoké hory jsou z Prahy vidět jen někdy a s obtížemi, pro koně a něžnou Libušinu prdelku (znám takovou Libušku) je to fakt daleko. Libuše taky pravila "je vidět vesnici".
Odkud se Libuše dívala? Měla hrad blízko vsi Ztibecina (někdo to přeložil jako Zbečno což mi nikdy nesedělo, přepis do latinky je nevím proč Ztibecnam), ale já bych souhlasil s tím, že to mohla být Šárka, akorát u Šárky podobná lokalita není...

Jan Cinert (Pátek 27. března 2020)  ⇑

ZH: Kam ale zmizely ony hory, za nimiž ves je? Pomineme-li Horoměřice.

V Diffundente sole je Primis pouze zručným zemědělcem. Oráče z něj udělal až Kosmas. Podle mne chtěl světový mýtus usadit do Bohemie. Když zmínil Libušín, Tetín, "Kazín" a Krokův hrad, tak přidal Primisovi Stadice. Myslím, že je dost průhledné proč. Musela být v Lemuzích nedochovaná pověst o oráči, který tamější krajinu rozoral, a práci ukončil před soutěskou, u níž jsou Stadice. Kosmas obojí dal dohromady vznikl oráč Přemysl, orající pole u Stadic.

ZH (Pátek 27. března 2020)  ⇑

Už mi badání kolem covidky leze krkem, a nějak jsem narazil na svoji někdejší korespondenci s JČ, tady jsem to kupodivu neřešil. Já tak nenápadně vracím toto fórum blíže Praze ;-).

"K nim ona: „Hleďte,“ dí, „hle, za oněmi horami“ – a ukázala prstem na hory – „je neveliká řeka Bílina a na jejím břehu je viděti vesnici, jež slově Stadice." Ovšem v Budyšínském rukopisu není Bílina, ale Bélina či Bělina. Ale hlavně tam není Stadice, ale jakési slovo jako Ztadiczi, viz, přejít na Faksimile a stránku 5r nahoře. S takovými dvěma zvláštními klikyháky, které se tam jinak píší jen ve slovanských názvech a jménech.

No nesedí mi, že (když kůň cestu dobře znal) by Libuše jezdila často 100 km do podkrušnohoří, ani já bych tam za ženskou nejezdil, dyť je dálnice věčně ucpaná... Dělal jsem si svého času rodokmen a ve starých časech se mí předkové ženili s holkama z okolních vesnic, jinam se bez dopravních prostředků nedostali.

Tak musel mít Kosma na mysli něco bližšího. Samozřejmě názvy se za 900 let komolily, ale našel jsem v Tichém údolí ulici Bělina lemující Únětický potok, ten se mohl jmenovat Bělina, jediná vesnice s podobným názvem na tom potoce jsou Statenice, první zmínka o nich z r. 1227 je Ztativnice, no voni to ti písaři často zkracovali, aby nedostali písařskou křeč. Samozřejmě by to mohla být jiná říčka a jiná ves, ale Stadice u Ústí n. Labem, to se mi fakt nezdá. Všiml jsem si, že humanitně vzdělaní učenci nemají o orientaci v krajině páru, tak to takhle zvojtili.

Jan Čihák (Neděle 15. března 2020)  ⇑

Mně se převážně stává, že něco začnu číst, zrychluji, pak navíc přeskakuji a pojednání nedočtu. To se ale netýká jen článků o historii. Za posledních 10-15 let se kvalita webových informací velmi zhoršila. Hledání dobrých informací na Internetu je stále obtížnější. Promarní se tím hodně času.

Jan Cinert (Neděle 15. března 2020)  ⇑

Teď jsem si uvědomil, že jsem se dostatečně nevcítil do myšlení vypjatých žen. Dotyčná dáma by napsala: Zlý muž se převlékl za jelena, aby ho nikdo nepoznal, a třikrát odložil Šmolíčka v chaloupce, aby ho Jezinky sežraly. Vždy se lekl, když Šmolíček volal, a aby hodné sousedky na jeho špatný záměr nepřišly, raději Šmolíčka zachránil. :-)

Jan Cinert (Neděle 15. března 2020)  ⇑

Ještě dodatek. Kliknul jsem na infanticide, kde je na začátku odstavec zase podle nějaké ujeté femnistky: Častou metodou infanticidy ve staré Evropě a Asii bylo prostě opustit dítě a nechat ho umřít vystavením (tj. podchlazení, hlad, žízeň nebo útok zvířat).

Ve skutečnosti se jedná o čínský mýtus o hérojovi Chou Ťi. Jeho matka jednou šlápla do otisku palce velkého boha a tím otěhotněla. Protože se bála, že narozený chlapec bude nosit smůlu, tak jej nejprve odložila na pěšinu, po které chodí dobytek. Zvířata mu neublížila, tak jej podruhé položila v lese, aby zemřelo podchlazením. Lidé jej zachránili a potřetí chlapce položila na led. Ptáci jej opět ochránili a zahřáli. Pak se matka rozhodla, že jej bude vychovávat.

Zkrácenou obměnou je vložení matkou Mojžíše do košíku na vodě a pak řízením osudu návrat Mojžíše k jeho matce, která jej vychovala. Čínský mýtus má mnoho obměn po světě, u nás je znám jako třeba O jelenu Zlaté parohy. Vše je o třech zkouškách/lunacích mezi narozením héroje za zimního slunovratu a jeho vystoupáním nad nebeský rovník při jarní rovnodennosti.

Kdyby dotyčná dáma znala "naši" pohádku, napsala by: Jelen Zlaté parohy třikrát záměrně odložil Šmolíčka v chaloupce, aby ho Jezinky sežraly. Protože Šmolíček hodně křičel, tak ho raději vždy zachránil, aby ho ostatní jeleni a laně nepomluvili.

Má tedy nahoře uvedený odkaz "dočítat"?

Jan Cinert (Neděle 15. března 2020)  ⇑

Vyslovil jsem se formulací "nečíst to" poněkud zkratkovitě. Správnější je "nedočíst to a neřešit" po zjištění, že to je neobjektivní výklad třeba feministky nebo jinak názorově zaměřeného člověka. Dále nemá smysl dočíst práce založené na snaze velkou formální dokonalost, jako je používání cizích slov nebo vršení citací jiných autorů jednu za druhou. Pak je jasné, že dotyčný/-ná nemá na téma vlastní názor nebo právě vybírá neustále nějaké citace hodící se pro dopředu zvolený výsledek. Dalším znakem pro "nedočíst" je, když už jsou hned na začátku nějaká za vlasy přitažená nedokládaná tvrzení, obzvláště když už je člověk dříve mnohokrát opsaná četl.

Protože jak pořád něco vyhledávám a "začínám číst", tak jsem už na to alergický. Omlouvám se, jestli to vyznívá jako moc příkré odsuzování.

Franta (Neděle 15. března 2020)  ⇑

Jan Čihák: No jo, no, svět není jednoduchý. Lidem nezbývá než si vytvářet zjednodušující teorie, které svět popisují alespoň trochu uspokojivě. A o lidském chování už pravděpodobně nemá vůbec smysl spekulovat. A doporučuje-li Jan Cinert nějaké věci nečíst, vnucuje se otázka jak to má člověk poznat když není Jan Cinert.

A diplomové práce zjevně nejsou 100% vědecký zdroj

Navíc bych si tipnul, že spoustu lidí z vědecké komunity by varovně zvedala obočí při dotazu, zda číst to, co píše Jan Cinert.
Prostě se zdá, že ignorování něčeho, o čem nevím, co si mám myslet, či co je v rozporu s mojí teorií, je osvědčená technika.

Alternativní teorie se prostě těžko prosazují