J. Čihák (Středa 15. ledna 2014)  ⇑

Je to možné, že jsme zapomněli na Bílou skálu, kde jsme nedávno fotili slunovrat? Tvoří ji bělavé a žlutavé řevnické křemence a křemenné pískovce. Jestli to počasí umožní, udělám tam nějaké snímky, zatím viz www.geology.cz.

J. Čihák (Úterý 14. ledna 2014)  ⇑

Šárecký kámen nebude zdaleka. V Motolském údolí je výchoz s vrstvou bílého křemence. Foto 1, 2, 3, 4.

J. Čihák (Úterý 14. ledna 2014)  ⇑

Franta: Kdyby to byl kvalitní bílý křemenec, také by tam už dávno nebyl. Používá se na obklady. Zachránily ho četné pukliny vyplněné jílem a značný stav zvětralosti. Při otesávání, řezání nebo broušení by se rozpadal.

Jan Cinert (Pondělí 13. ledna 2014)  ⇑

Franta: Touto hodinou jsem se nezabýval. Je to jakási zjednodušená lidová mytologie, ale původ je snadno odhalitelný. Také u zoomorfikací jde o rozdílné použití v závislosti na zemské šířce.

Celkem obecný je had, jako původní bůh počasí, posléze spláchnutý pod vodní hladinu, kdy se stal zlým stínem, který občas ohrožuje světlo - Slunce. Rozdíl už je u severského psa (P-ASA) a jižanského lva (LEVA). Oba jsou světlem - jasem (J-ASEM). Zajímavý je ještě severnější medvěd: v MEDIU (středu) VIDOUCÍ/VĚDOUCÍ (probouzející), protože medvěd se na jaře probouzí ze zimního spánku. Je u něj ale trochu problém, že je hodně huňatý, tedy zastíněný, oproti třeba jasně světlému lvovi. Opozicí lva je na jihu tradičně býk a jeho obdoby jako bůvol a zubr. Severně je opozicí psa vlk. Takže ono je vlastně jedno, zda na západním obzoru otevírá tlamu had, vlk nebo nějaká příšera s býčími kopyty. V pozdním vyspekulované egyptské představě je to dokonce bohyně Nut, která večer spolkne Slunce. Původně se jedná o Stín, na který byl ponížen původně hodný bůh denní proměny počasí.

Ona hodina je prastará záležitost, lidé s ní zároveň vznikli. Takže je lidem zakódovaná do psychiky, podobně jako podzimní deprese. Řekl bych tedy, že byla dříve, než mýty o vlku Fenrirovi.

Ragnarök je původně vypočítaný konec časového cyklu. Zmiňovali jsme tu dříve Bérossova čísla. Po ztrátě paměti na původní smysl se v relativně pozdních zápisech již uplatnilo epicky obohacené emotivní popisování soubojů mezi jednotlivými bohy.

Franta (Pondělí 13. ledna 2014)  ⇑

Jan Cinert: S jedním známým jsme narazili na "hodinu mezi psem a vlkem", jako času, kdy člověka často přepadají úzkostné myšlenky. Říká Vám to něco?

Je to čas na rozhraní noci a dne. S odkazem na severskou mytologii je to prý známé také jako "hodina vlka". Podle keltského mýtu prý polyká vlk v noci Slunce - Otce oblohy, aby mohl začít zářit Měsíc. Je možné, že to souvisí s polykáním Slunce vlkem (Fenrir) a obavou jestli jej ráno zase neporušené vyvrhne?

Nebo je to prostě jen mystické rozhraní mezi něčím, co ještě neskončilo a něčím, co ještě nezačalo. Tedy už není noc, ale ještě není den, tedy je to taková "trhlina" mezi světy noci a dne?

Ostatně, 22.2.2014 má prý Fenrir pohltiT Odina a má nastat Ragnarok.

Franta (Pondělí 13. ledna 2014)  ⇑

J.Čihák: kdyby to byl mramor, tedy vápenec, určitě by ho už dávno rozbili a skončil by v tom cukrovaru, pro který tam sbírali ty kosti, jak zde bylo zmíněno.

Jan Cinert (Pondělí 13. ledna 2014)  ⇑

J. Čihák: Bílý mramor by se tam těžko dostal, ale vzhled bílého křemence je ono. Nedával jsem sem celé znění věty J. Zavřela: "Dle foto jde asi o světlejší formu místního proterozoického buližníku (povrchově navětralou a odbarvenou) pocházející ze svahové sutě (má částečně zaoblené hrany)." Myslel jsem, že druh kamene je celkem jasný. Teď si uvědomuji, že u menhirů bývá časté, že se použil kámen odlišný, nežli je přímo v místě, a byl dopravený obvykle z několikakilometrové vzdálenosti. Takže bílé zbarvení tady mohlo zaujmout svou mírnou odlišností. Trochu to nahrává tomu, že se jedná o záměrné použití kamene.

J. Čihák (Pondělí 13. ledna 2014)  ⇑

... a ještě jsem našel bílý křemenec.

J. Čihák (Pondělí 13. ledna 2014)  ⇑

Cinert: Určování hornin podle vzhledu může být klamné. Šárecký kámen se podobá bílému křemenci i bílému mramoru. Rozhodující je chemická analýza hornin.

Jan Cinert (Neděle 12. ledna 2014)  ⇑

Franta: Pokračující práce na knize byla naplánována hned po Vánocích. Jenže během podzimu se toho v hlavě trochu více nakupilo ohledně sedmičky, omylu o jarních héroích, obětování býka a jupiterského boha Peruna. Takže teď opět trochu ztrácím čas "vyčištěním hlavy". Chtěl bych alespoň dát dohromady článek na web o jarních héroích, abych napravil omyl, protože to mne hodně trápí. Snad ostatní prozatím hodím za hlavu a budu pokračovat na knize. Plánuji dokončení na začátku letní poloviny roku :-), tedy na začátku jara.

Franta (Neděle 12. ledna 2014)  ⇑

Jan Cinert: fakt je, že to, co uvádíte o sedmičce je inspirující. O fázích a lunovratech budu ještě přemýšlet.

PS: Kdy vyjde Kniha II.?

Jan Cinert (Neděle 12. ledna 2014)  ⇑

Franta: Letní polovina roku skutečně začíná jarní rovnodenností a končí podzimní, kdy začíná zimní polovina roku. Ono trochu mýlí, že astronomické léto začíná až o letním slunovratu, jenže solární rok jinak na dvě poloviny dělit nejde. Potvrzují to protikladné mytologické postavy (bohové/bohyně) vázané na proměny postavení Slunce a Měsíce.

Keltské svátky jsme tu probírali s tím, že není jasné proč jsou od rovnodenností posunuty právě o zhruba 40 dnů a kdy k tomu vlastně mohlo dojít. V tomto smyslu na severu asi k nějakým praktickým posunům došlo. Už Chorvati mají "mluvící" názvy měsíců posunuté dopředu, např. srpen je už červenec a listopad je říjen. Někdy posun svátků mohl záviset na fázi Měsíce, tedy že svátek se konal za novoluní/úplňku po solárně daném dni, podobně jako u Velikonoc. Při tvorbě křesťanského kalendáře se to mohlo odrazit do pevně zakotveného svátku. Také sv. Jiří a sv. Vojtěch mají svátek až za měsíc po jarní rovnodennosti. Podzimní sv. Martin se do kalendáře vešel až 11. listopadu, když byl zároveň spojen s legendární "historickou" postavou biskupa.

Vidím to tedy tak, že ony posuny některých svátků jsou kombinací více faktorů a byly praktické kvůli zpožděnému oteplování na severu. Jestliže ale řešíme obecně použitelné multikulturní a multietnické vztahy astronomických principů a mytologie z dob dávno před křesťanským kalendářem, tak zbývají k použití jen "astronomické prahy", jako třeba původně rovnodennostní Velikonoce, byť za nich u nás bývá často ještě zima.

Libušín: Na jakém principu by pak byl pojmenován Tetín, když oba názvy mají vztah daný trojicí sester podle Kosmy? Fakt je, že Nanebevzetí asi má vztah k odchodu Letní bohyně, ale v křesťanském kalendáři bylo stanoveno na 15. srpna. Je to zároveň zhruba v polovině sestupu novolunního srpku. To by pak Tetín měl mít vztah k době kolem poloviny února, kdy je sestup úplňku v polovině.

K tomu něco z té sedmičky. Innana se rozhodla navštívit svojí sestru v podsvětí. Prošla sedmi branami, až nahá a bezbranná byla nabodena na kůl. To je prostup sedmi začatými lunacemi v letním období a během sedmé není sežrána vlkem jako Karkulka, ale nabodena na kůl (zavěšena na hák), který se nachází uprostřed na rovnodennostní ose mezi slunovraty.

Franta (Neděle 12. ledna 2014)  ⇑

Jan Cinert: přiznám se, že jsem z Vašich výroků ohledně fází Měsíce a lunovratů poněkud rozpačitý. Ta rozpačitost vyjadřuje to, že se nyní nedokážu vyjádřit.

Co je letní a zimní polovina roku?
Je hranicí rovnodennost?
Co svátky na začátku listopadu a koncem dubna (samain a beltine)? Ty jsou obvykle prezentované jako hranice mezi teplou a studenou polovinou roku.
Je to pozdní keltský vynález?
Nevznikaly v severnější Evropě nějaké modifikace mytologických představ dané tím, že charakter období liší např. od podmínek na Blízkém východě?

Mě se při letmém pohledu na data zdálo, že by ve vztahu k Libušínu mohl být významný čas někdy v srpnu, tam kde je nyní svátek N. P.Marie, která naznačuje, že je to náhrada za svátek, "kdy se Naše Paní" odebrala do nebes (dříve asi myšleno svatba - imbolc, za křesťanství vstup na nebesa po smrti). Některé azimuty odpovídaly, některé ne.

Jan Cinert (Sobota 11. ledna 2014)  ⇑

Teď to po sobě čtu: "jeho měsíčním fázím, neboť ty jsou dány solárním časem". Fáze Měsíce jsou dány nejen "solárním časem", tedy oběhem Země kolem Slunce, ale zároveň i oběhem Měsíce kolem Země vykonaným během drakonického měsíce.

Zapomněl jsem ještě dodat, že to poněkud znevažuje uváděnou důležitost "12 významných astronomických směrů na Slunce a Měsíc" v pravěku. Myslím si, že lidé sledovali lunovratové proměny a třeba i zaznamenali někdy východy a západy nízkého a vysokého Měsíce. Jenže když to nebylo systémově použitelné ve vztahu k solárnímu času, tak neorientovali stavby (linie) do těchto směrů. Takže třeba "východ nízkého Měsíce v období letního slunovratu" je nesmysl, když se jedná o proměnnou a takový cyklus trvá 18,6 roku, čili rozchází se se solárním časem a slunovraty. Chci tím upozornit, že nemá asi význam hledat u pravěkých výtvorů linie vycházející z drakonického měsíce a tím i 18,6 roku trvajícího cyklu vysokého a nízkého Měsíce.

Jan Cinert (Sobota 11. ledna 2014)  ⇑

Franta se v minulém vstupu omylem podepsal jako já (opraveno - pozn. admina), ale to nevadí. Hlavní je, že si rozumíme. Došel jsem ke stejnému závěru, jen to napíšu přístupněji ostatním. Lunovraty drakonického měsíce o délce 27,2 dne nemají žádný odvoditelný vztah k synodickému měsíci o délce 29,5 dne a jeho měsíčním fázím, neboť ty jsou dány solárním časem. Pokud je nějaký vztah mezi severními a jižními západy Měsíce s novolunním a úplňkem, tak pouze v období kolem letního slunovratu, tedy v době "vlády" Letní bohyně alias Dívky přibývajícího srpku, protože v létě je Měsíc za novoluní nejvýše na obloze. Jak jsem vytáhl z odkazovaných efemeridů, tak pro roky 2006 - 2013 je největší rozptyl od 8. 6. (2013) do 2. 7. (2008). Takže uvedená hradiště byla pojmenována podle západů Měsíce v době kolem letního slunovratu, nikoliv podle nějakého přesného vztahu, systému či dne.

Teď ještě něco k tajemné sedmičce. Je to 7 začatých lunací během letní poloviny roku, z nichž je dokončeno ale jen 6. Letní poloviny proto, že letní polovina roku je o několik dnů delší, než zimní. Nevěřící Tomášové si mohou přečíst pohádky o Sedmi nezbedných kůzlátkách a Sedmi krkavcích, případně Sněhurce a sedmi trpaslících. Tam je vše potřebné jasně řečeno. Sedmé kůzlátko bylo malinké, schovalo se do popela a na rozdíl od bratříčků nebylo sežráno vlkem. To je jasné, protože sedmá lunace Letní bohyně - Kozy nebyla dokončena. Totéž je u sedmi bratříčků - krkavců, sedmému nebyla došita košilka, tak měl na ruce zbylé peří. Je toho samozřejmě víc, ale je třeba to celé zpracovat. Ne že bychto tu teď psal Frantovi za odměnu, jak jsem dříve zažertoval. Jen jsem ještě raději počkal, jak to dopadne s výše uvedeným problémem.