Jan Cinert (Pondělí 13. ledna 2014)

Franta: Touto hodinou jsem se nezabýval. Je to jakási zjednodušená lidová mytologie, ale původ je snadno odhalitelný. Také u zoomorfikací jde o rozdílné použití v závislosti na zemské šířce.

Celkem obecný je had, jako původní bůh počasí, posléze spláchnutý pod vodní hladinu, kdy se stal zlým stínem, který občas ohrožuje světlo - Slunce. Rozdíl už je u severského psa (P-ASA) a jižanského lva (LEVA). Oba jsou světlem - jasem (J-ASEM). Zajímavý je ještě severnější medvěd: v MEDIU (středu) VIDOUCÍ/VĚDOUCÍ (probouzející), protože medvěd se na jaře probouzí ze zimního spánku. Je u něj ale trochu problém, že je hodně huňatý, tedy zastíněný, oproti třeba jasně světlému lvovi. Opozicí lva je na jihu tradičně býk a jeho obdoby jako bůvol a zubr. Severně je opozicí psa vlk. Takže ono je vlastně jedno, zda na západním obzoru otevírá tlamu had, vlk nebo nějaká příšera s býčími kopyty. V pozdním vyspekulované egyptské představě je to dokonce bohyně Nut, která večer spolkne Slunce. Původně se jedná o Stín, na který byl ponížen původně hodný bůh denní proměny počasí.

Ona hodina je prastará záležitost, lidé s ní zároveň vznikli. Takže je lidem zakódovaná do psychiky, podobně jako podzimní deprese. Řekl bych tedy, že byla dříve, než mýty o vlku Fenrirovi.

Ragnarök je původně vypočítaný konec časového cyklu. Zmiňovali jsme tu dříve Bérossova čísla. Po ztrátě paměti na původní smysl se v relativně pozdních zápisech již uplatnilo epicky obohacené emotivní popisování soubojů mezi jednotlivými bohy.