Jan Cinert (Sobota 16. dubna 2016)  ⇑

Drobná potíž je v tom, že i kdyby se mi podařilo Horizons Freda Espenaka najít, tak bych se v něm asi nedokázal zorientovat.
Rozvířil jsem tu záležitost kvůli tomu, že by tím mohla vzniknout výraznější odchylka. Zároveň jsem si totiž uvědomil, že je divné, když azimut u istambulské Hagie Sofie je o více než jeden stupeň jižněji, nežli tam podle Azoru vychází Slunce za zimního slunovratu.
Asi jsem trochu přestrašený, když arch. datování je tak citlivou záležitostí, tedy alespoň pro mě. Na druhou stranu si uvědomuji, že když dosud podle Azora bylo získáno větší množství výsledků z historického pohledu naprosto nezpochybnitelných, tak by bylo divné, kdyby v programu byla chyba.

ZH (Sobota 16. dubna 2016)  ⇑

Asi to teď nedovedu podrobněji rozebrat, dávno jsem se tím nezabýval.
Analema souvisí s tzv. časovou rovnicí, nedovedu teď říct jak konkrétně (oba pojmy se zabývají sklonem zemské osy a excentricitou elipsovité dráhy Země), a časová rovnice je v Azoru zabudována pro každý den.
Základní čas, který je v tabulce Azoru, je středoevropský pásmový pro model s atmosférickou refrakcí. V obláčku nad každou časovou hodnotou jsou ostatní časy (pravý sluneční atd.), tentokrát pro model bez atmosféry. Nahoře v záhlaví tabulky je pod otazníkem stručné vysvětlení pojmů.
Azor není dokonalý, nejen proto, že jsem ho dělal coby amatér, ale i proto, že z kapacitních důvodů nelze zpracovat zároveň pro 365 dní všechny anomálie, které lze pro daný okamžik spočítat, myslím ani planetárium/stelárium "jirkaj" (na které odkazuje Azor) to z těchže důvodů nedělá, protože by výpočet zabral moc času, přestože je jen pro jeden okamžik. No, já bych to asi ani nedovedl, i když příslušné rovnice jsou v Astronomical algorithms, na které občas doma posvátně koukám. To chce opravdu dlouhodobé absolutní studijní nasazení.
Každopádně, jak kolikrát doporučoval Franta, je nejlepší zkoumaný okamžik a azimut ověřit v (NASA) Horizons Freda Espenaka, což je asi nezpochybnitzelná autorita.

Jan Cinert (Sobota 16. dubna 2016)  ⇑

Jde o to, jestli zpoždění východu Slunce kvůli pozdějšímu periheliu v čase, nemá vliv také na pozdější východ Slunce v prostoru, tedy na východním obzoru. Čili, když Slunce vykoukne později, tak i trochu vedle. Jestli správně chápu odkaz J. Čiháka, tak by nějaký vliv snad měl být, ale s jistotou to nedokážu posoudit. To by pak znamenalo zhroucení veškerého dosavadního datování.

ZH (Sobota 16. dubna 2016)  ⇑

Jan Cinert: vy mi dáváte, už jsem z toho úplně vyšel...
Intuitivně z hlavy: je to asi tím, že při perihéliu je sice Země Slunci nejblíž, ale střídání ročních dob tím není z působeno, ale je způsobeno prercesním náklonem zemské osy, která ovšem není nakloněna stejným směrem jako osa ellipsy – oběžné dráhy Země kolem Slunce. Když tak mě někdo opravte.

J. Čihák (Sobota 16. dubna 2016)  ⇑

Analema - odhady azimutů východu a západu Slunce.

Jan Cinert (Čtvrtek 14. dubna 2016)  ⇑

Trochu jsem si popletl pojmy, správně má být perihelium/apohelium.

Jan Cinert (Čtvrtek 14. dubna 2016)  ⇑

Nevím, jestli to nebude nějak hloupý dotaz. Všiml jsem si, že na Azoru jsou kulminace východů Slunce ve dnech slunovratů. Ale perigeum/apogeum je asi o 12 dní později, takže maxima východů Slunce by měla být takto zpožděná. Není v tom nějaká chyba?

Jan Cinert (Středa 13. dubna 2016)  ⇑

Také jsem to snad pochopil tak, že odrazy by se neměly projevit. Snad jsem také porozuměl tomu, že odchylka do 1° se týkala labolatorních pokusů, v praxi se tam píše o 5°. To by pak pro zjištění polohy Slunce v arch. datování bylo nedostatečné. Tam je nutná přesnost na několik desetin stupně. Museli by znát přesnější způsob použití. Stejně mám stále pocit, že nějaký, nám dnes neznámý, ale jednoduchý fígl, museli tehdy umět. Třeba se to ještě nějak vyjasní, takže díky za upozornění.

Franta (Úterý 12. dubna 2016)  ⇑

Psal to jsem právě kvůli archeoastronomickému datování.
V článku píší o experimentu, kdy měla být poloha Slunce při celkově zatažené obloze určena s chybou do 1%
Odkazují i na publikovaný článek:
A depolarizer as a possible precise sunstone for Viking navigation by polarized skylight

Polarizační efekt krystalu by měl odfiltrovat všechny paprsky, které nekmitají v rovině polarizovaného světla, tedy měl odfiltrovat i různé odrazy - to je můj názor založený na pár pohledech do polarizačního mikroskopu. Louskání odkazovaného článku jsem prozatím vzdal.

Jan Cinert (Pondělí 11. dubna 2016)  ⇑

Celkem bych to chápal, byť těmto věcem moc nerozumím. Jak by se efekt uplatnil při nerovnoměrně zatažené obloze? Také by to s jistotou fungovalo? Mám teď na mysli třeba použití při archeoastronomickém datování. Za východu Slunce mezi mraky je docela slušný zmatek v zářích a odrazech a není hned jasné, co je vlastně Slunce. Přiznám se, že mi pořád trochu trápí, jak dokázali tehdy osu s jistotou zaměřit.

ZH (Neděle 10. dubna 2016)  ⇑

To je velmi zajímavé.
Stále jsem nic podrobnějšího nenašel o Andělském kameni v kapli Božího hrobu v rotundě Anastasis v Jeruzalémě, ten zdobný kvádr je zřejmě jen podstavec pro zbytek kamene, který by měl být zlomkem rozebraného kamene, který zakrýval vchod do Ježíšova hrobu – viz takovýhle. Andělský kámen.
Ale co když měl kámen v kapličce podobný význam, jako ten islandský, pro případ zatažené oblohy...

Franta (Neděle 10. dubna 2016)  ⇑

Slyšeli jste o slunečním kameni? Měla to být navigační pomůcka Vikingů. Jednalo se o krystal, který dokáže polarizovat sluneční světlo např. islandský křišťál
Měl určit polohu SLunce i při zatažené obloze a dokonce i polohu Slunce pod obzorem - podle záře nad obzorem, kterou díky polarizačnímu efeku měl zachytit.

J. Čihák (Středa 6. dubna 2016)  ⇑

Násyp na Jüttnerově plánu se zdá být nízký a plochý. Základna je kruhová. Předpokládám, že Jüttner byl pečlivý a násyp zaznamenal co nejlépe. To mě dovedlo až k úvahám, že původně pohanská mohyla byla přeměněna na křesťanské kultovní místo. Vznikla tak kruhová plošina. Uprostřed mohl být sloup s křížem nebo kaplička. Podobnou historii mají pohanské mohyly u Chotouně, Mohelna a Villingenu.

J. Čihák (Úterý 5. dubna 2016)  ⇑

Další nízká mohyla Der Heiligenbuck.

J. Čihák (Úterý 5. dubna 2016)  ⇑

Zaujala mě mohyla nedaleko Villingenu, viz Wikipedia. Mohyla je nízká s mírným svahem. Nevím, jak by takový násyp vyznačil Jüttner, zejména kdyby násyp byl poškozený a tím zploštělý. Možná by vyznačil jen okraj a tím by vznikl dojem, že se jednalo o nízký plochý násyp.