Franta (Středa 17. listopadu 2010)  ⇑

Možná tam ty povrchové vrstvy zmíněny budou, asi ale šlo jen o to vizualizovat situaci před výstavbou.

viz
http://www.rozhlas.cz/planetarium/archeologie/_zprava/756389

Součástí Atlasu Pražského hradu je také mapa georeliéfu, tedy v podstatě rekonstrukce terénu před tím, než na místo přišli lidé a zcela ho změnili.

Franta (Středa 17. listopadu 2010)  ⇑

Přesnou polohu neznám, použil jsem kousek textu ze stránky, na kterou jsem uvedl odkaz. Obrázek s rekonstruovanou podobou svatyně znám z různých publikací o Slovanech už delší dobu (zmiňují ji Z.Váňa i N. Profantová).
Na internetu se dá najít i toto:

http://books.google.cz/books?id=Ll2sF5OPRH8C&printsec=frontcover#v=onepage&q&f=false

kde na straně 307 a 308 je část textu věnován této svatyni. Je tam (str.307) i odkaz na publikaci V.V.Sedova, kterou k nálezu svatyně vydal.

Prý nález svatyně byl obdobný případ jako když Schliemann nalezl Troju.

ZH (Středa 17. listopadu 2010)  ⇑

Franta: to je zajímavé, je o tom něco podrobněji, zdá se, že jste něco našel, když znáte přesnou polohu?

J. Čihák: jen jsem chtěl říct, že usazené horniny na III. nádvoří jsou o padesát metrů výše než ty viditelné v Chotkově ulici, střídají se vrstvy břidlic, jílovců, drob, pískovců a křemenců, křemence jsou asi nejtvrdší. Droby mají mocnost kolem jednoho metru atd., je tedy otázka, co bylo za podklad na již neexistující skalce, která byla asi pár metrů nad podložím monolitu, jež je zobrazeno v tom materiálu.

Mimochodem, zdá se, že snad už vyšel Arch. atlas Pr. hradu (viz), měl by být k dostání v knihovně Arch. ústavu, kde ovšem v nabídce uveden není. Ač je tuším spoluautorkou geoložka, geologická mapa podloží tam zdá se není.

Franta (Úterý 16. listopadu 2010)  ⇑

Slovanská svatyně v Novgorodě u vsi Peryně při výtoku Volchova z Ilmeňského jezera:
http://archeology.cz/?p=132

J. Čihák (Úterý 16. listopadu 2010)  ⇑

Podle fotografie výkopu na III.nádvoří je jasné, že nahoře byly břidlicové výchozy.
www.pribeh-hradu.cz/data/prednasky/2_PPH_PRED_pravek_celek.pdf

ZH (Úterý 16. listopadu 2010)  ⇑

Už mnohokrát jsem se přesvědčil, že Janovy nápady, které se zdají být pošetilé, a důslednost, se nakonec ukážou být nosné.
Nicméně ty obnažené břidlice v Chotkově ulici jsou o hodně níž než bylo temeno kopce, takže asi hornina nahoře vypadala jinak, při zemi asi vatra nedosahuje zdaleka takových teplot jako mají konce plamenů. Rituální ohniště by asi nemělo velkou rozlohu.
Moc se mi nezdá, že by se Praha mohla nazývat podle tepelně změněné břidlice.

Franta (Úterý 16. listopadu 2010)  ⇑

Myslím, že když budete rozdělávat oheň na nějakém břídlicovém výchozu, tak bude výchoz erodován. A tímto závěrem by mohlo to zkoumání eroze skončit.
Břidlice je asi dost široký pojem - usazené vrstvy jílových minerálů v různém stupni přeměny. Z některých břidlic se dělají materiály jako expandit a keramzit - to trochu naznačuje, jak by se břidlice mohla chovat v žáru.
A ten pahorek stejně nemůžeme jít zkontrolovat.

J. Čihák (Pondělí 15. listopadu 2010)  ⇑

Hradčanská břidlice je tvrdší, ale drobivá. (Můžeme to vidět v zářezu na Klárově.) Časté ohně by pahorek na Opyši opražily a tím způsobily silnou erozi. Žár by přitom nemusel dosahovat vysokých teplot. To je další možnost, proč skála mohla dostat jméno Praža, byla žárem odrolená.

Těžko se dá odvodit, jak žár vatry působí na břidlici. Rád bych provedl pokus, avšak je to náročné. Mohl bych požádat nadšence, kteří pro zábavu zapalují mohutné vatry, aby do ní umožnili vložit kus horniny, viz iDNES: Než vzplanou čarodějnice, vyplňte formulář.

ZH (Pondělí 15. listopadu 2010)  ⇑

No taky to Slované s tím roztříštěným náboženským systémem daleko nedotáhli a importovali centralizovaný monoteismus ;).

Franta (Pondělí 15. listopadu 2010)  ⇑

ZH: Vatikán je dvakrát tak daleko od Prahy než Rujana :-))

J. Čihák (Pondělí 15. listopadu 2010)  ⇑

Vypalování (pražení) a expandování břidlic probíhá při teplotě 1100-1200°C. Břidlice se ještě neroztaví, ale dojde k výrazné změně struktury.

ZH (Pondělí 15. listopadu 2010)  ⇑

Mimochodem, jak to bylo při primitivní výrobě železa se struskou? Pokud by někde byla centralizována výroba železa, asi by byly po haldách stopy.

Svantovít/Svatý Vít - žil jsem v domnění, že je to jen spekulace založená na náhodné zvukové podobě dnešních podob jmen, Rujána je hodně odlehlá a o názvech slovanských božstev v Čechách nejsou záznamy, Vítovi se asi říkalo nějak jako sanctus Vitus, pravda třeba v genitivu sancti Viti.
Nicméně je zajímavé, že část legendy o Vítovi (vařen v kotli ap.) připomíná teorie o pálení obětí na Žiži. V pramenu, kde jsem o tom četl (tady), je ještě poznámka o slovenském slově zízať, byť v jiné souvislosti (prý Petřín jako patřiti, Nebozízek jako zízati). To asi souvisí se zříti atd. Myslím, že název Žiži vzniklý od tohoto základu jsme tu nediskutovali, ani jsem to nikde nečetl. Tj. Žiži jakožto pozorovatelna, i jíž jistě bylo.

J. Čihák (Neděle 14. listopadu 2010)  ⇑

Na Opyši byly břidlicové výchozy. O možném natavení nebo jiném poškození žárem nic nevím. Zatím jsem ani nezjistil, jakou má břidlice teplotu slinování a tavení.

Mám pocit, že název Žiži, zapsáno Žihi, je vymyšlený. Počítalo se snad s tím, že další generace budou Žihi odvozovat od žíhat, žhnout nebo žhavit? Když připustím tuto možnost, pak muž s prahem a Žihi měli společně zastřít dávný název vypraženého pahorku-Praža.

Franta (Sobota 13. listopadu 2010)  ⇑

Kultovní oheň byl z dřeva kultovního stromu. To by pravděpodobně mohl být dub. V hromadě zapáleného dubového dřeva, ještě k tomu na kopci, kde mohlo být stálé proudění vzduchu (termika), asi není problém 1000˚C dosáhnout.

Ty natavené skály jsou archeologicky doloženy?

J. Čihák (Sobota 13. listopadu 2010)  ⇑

V mém vysvětlení jsem předpokládal, že název vznikl až při založení hradiště a byl ovlivněn úmyslem založit tam centrum českého křesťanství. Název Praha by tedy měl čistě symbolický a obrazný původ. To je asi přehnané a proto bych se raději vrátil k jednodušším výkladům s obvyklejší etymologií.

Na hradčanském návrší, na Petříně a jiných místech v pražské oblasti (např. zaniklá skála v Emauzích) byly zapalovány velké kultovní ohně. Přitom došlo k částečnému natavení povrchu hornin. Pahorek na Opyši se mohl jmenovat skála Praža, tedy vypražená skála. (Už jsem psal, že slovanský a staročeský výraz pro tavení není znám.)

Např. žula a pískovec se taví při teplotě 600-650˚C. Voda vázaná v horninách (skupina OH) snižuje teplotu tavení až na 500˚C. Teplota ve vatře prý dosahuje až 1000˚C.